Předvánoční polétání

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Soutěž jako „za starých časů“. S kolegou Petrem jsme si dali práci a spočítali, že oproti předchozímu ročníku Předvánočního polétání se dostavil téměř dvojnásobek soutěžících. I Vilémováků bylo více – chyběli pouze jeden nemocný a jeden nezvěstný modelář. Naopak, dle slibu z Vánočního rampouchu jsme mezi aktivní modeláře uvedli náš jediný přírůstek z listopadového náboru, Toníka Jehličku. A nevedl si vůbec špatně. V házedlech skončil mezi mladšími žáky na pátém místě a podobně dopadl také v gumáčcích. Bál jsem se sice, že díky nezkušenosti bude letadélka spíše lámat, ale vyplatila se důvěra druhého pana vedoucího, který Tondovi věřil a do kategorie A6 jej přihlásil. Petr Tondovi určitě více kontroloval navíjení a také s nasazováním svazku pomohl, ale nějaké zásadní opravy jsem nezaregistroval. V házedlech, mladších žácích, zvítězil náš Šimon Poliak, třetí byl varnsdorfský Matěj Kapias. Mezi tyto zkušené harcovníky se vklínil malý Ruda Beneš. Starší žáky a juniory zastupovali pouze Vilémováci – Ivan Sádovský a bratři Havlíčkovi. Mezi seniory se rozhořel lítý boj, který pro sebe jako obvykle rozhodl Jiří Tůma. Druhý v pořadí, jen o malý kousek, byl Tomáš Beneš, zatímco třetí místo obsadil další tradiční účastník naší soutěže, Jirka Schieferdecker.

Gumáčkářů bylo oproti házedlářům o fous méně. Především seniorů – ono vyrazit do Karlových Varů, Loun a nebo Teplic po osmé hodině večerní vyžaduje dost velké sebezapření. A tak jsme s lítostí museli zástupce těchto klubů v kategorii A6 oželet. U mladších žáků se opět projevila mírná převaha varnsdorfských modelářů. V kategorii starších žáků soutěžili pouze naši. Junioři zůstali neobsazeni. V seniorech zvítězil Mirek Procházka radující se ze zřejmě osobního rekordu v jednom letu přes pět minut. Těsně druhý byl Evžen Belo a třetí Pavel Formánek. Všichni z varnsdorfské gumáčkářské bašty.

S ohledem na bohatou účast jsme tentokrát končili až v osm hodin večer. Po vyhlášení výsledků soutěže A6 si vzal slovo Mirek Procházka a pogratuloval přítomnému Evženu Belovi k nedávnému významnému životnímu jubileu. Vilémováci se připojili.

Zmínit musíme také docela velkou zimu ve vilémovské sportovní hale. Úplně stejnou jako před týdnem v Děčíně. Zvláště pak nepohybujícím se časoměřičů byla velká zima. Zřejmě si v rámci úsporného balíčku budeme muset zvyknout a připravit se, že při únorovém Žuchu to bude stejné. Mezi ztuhlými časoměřiči se dokonce probíraly paličské nápady tuto soutěž přesunout do nějakého teplejšího měsíce. Nabízí se například červen, který už je obvykle termínově volnější jak tři měsíce předchozí.

Velký dík patří také rodině Blaschkově a zvláště pak paní Gábině za tradiční bar. Měli jsme příležitost se alespoň trochu ohřát něčím tekutým a vypodložit to utopencem, či ohřátým párkem.

Děkujeme a pro únorový Žuch nám milí soutěžící a pořadatelé zachovejte přízeň.

Výsledková listina ke stažení ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Vánoční rampouch

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Na tuto soutěž jsme vyrazili v dost okleštěné sestavě. Naši vysokoškoláci se již tradičně účastní pouze soutěží ve Vilémově a blízkém okolí. Škodováci také zůstali doma, „aby se zodpovědně připravili na další školní týden“. A z rodinných důvodů se omluvil také starší žák Ivan Sádovský. My sami jsme pak vysvětlili našemu jedinému přírůstku po listopadovém náboru, Toníkovi Jehličkovi (dobří holubi se vracejí – otec byl před lety také žákovským členem našeho klubu), že děčínská soutěž pro nej je příliš náročná a proto jej světu představíme až při našem Předvánočním polétání, které je oproti Děčínu přeci jenom komornější záležitostí. V sobotu ráno jsme proto obsadili jediný automobil řízený aktivním soutěžícím Petrem Blaschkou. Na zadních sedadlech se obloženi batohy s proviantem, zimními bundami a dalšími pomůckami tísnili Jirka Havlíček s Šimonem Poliakem. Vedle řidiče seděl klubový mluvčí a kibic v jedné osobě, tedy já. Podobně jako v interiéru vozidla to vypadalo také v kufru, kam jsme museli nacpat sedačky, dvě přepravní krabice s házedly a tři krabice s modely A6. Do Děčína je to nejblíže přes Německo. Poplašné zprávy hovořící o frontách na hraničních přechodech způsobených přísnými německými policisty, se naštěstí nepotvrdily. Oba přechody – na vstupu v Dolní Poustevně a výstupu v Hřensku, a to ráno i večer, byly liduprázdné. Nemuseli jsme tedy kontrolorům vysvětlovat, že nejedeme do Bad Schandau s letadly na vánoční trhy, ani že nepašujeme k našim sousedům dva malé běžence.

Do haly jsme dorazili „tak akorát“, abychom si stačili odzkoušet své modely a nestihli je při příliš dlouhém tréninku rozbít. Asi jsme potrénovali dostatečně, protože oba kluci si vylepšili svá osobní maxima. Však z toho byla první místa mezi mladšími i staršími žáky. Pan vedoucí mezi seniory zalétal svůj standard. Obdivuhodný výkon proto, že původně ze zdravotních důvodů chtěl tuto kategorii vypustit. Ale láska k házedlům nakonec zvítězila.

V „A šestkách“ bylo vidět, že kluci již mají za sebou řadu soutěží. K letu se připravovali zcela samostatně. I svazky natáčeli opatrně, takže ztráty byly tentokrát minimální. Jen kdyby se ty výkony zlepšily alespoň o minutku. Je vidět, že kolega Mirek Procházka z LMK Varnsdorf má se svými dětmi tuto kategorii zvládnutu o fous lépe jak my. Mezi dětmi pak kraloval Rudolf Beneš pod vedením svého otce, též od dětství výtečného gumáčkáře. I tak ale oba naši svěřenci vybojovali místo na stupních vítězů. Pan vedoucí mezi seniory – opět standard. V každém případě jsme létali lépe než při děčínském mistrovství ČR. Tak snad z těch letadel příště vymámíme ještě něco navíc.

A aby se kluci při čekání na vyhlášení výsledků nenudili, uchvátilo je „svahové létání“ lehounkých letadel pomocí desky z kartonu. Též z produkce rodiny Benešovy. O co se jedná, je snad patrné z jedné fotografie našeho Jirky, kterou jsem pořídil. Po vyhlášení vítězů jsme se sbalili, rozloučili s kolegy modeláři a rozjeli domů. Někteří rodičové již byli netrpěliví.

Soutěž hodnotíme jako velmi povedenou. Kluci byli samostatní a jen jsme jim občas něco málo poradili. Pro vedoucí pohoda. Zlepšili jsme si osobní maxima v házedlech a poznali polského pana Vránu, s jehož modely létala určitě více jak polovina soutěžících. Nic jsme nerozbili, o žádné éro nepřišli a to i díky novým světlům pod stropem, které jsou daleko bezpečnější, než ty původní lapače modelů. Řízek v přilehlé restauraci byl jedlý, hranolky též a tak jediné, co nám vadilo, byla dost velká zima v hale. Varování zkušeným vedoucím panem Suchardou jsme se nabalili, ale i tak nám ke konci byla dost velká zima. Zvláště nám, co jsme většinu soutěže proseděli v hale. Příště musíme přibalit ještě jednu vrstvu oblečení navíc.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Modelářský tábor Raná u Loun 2023

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Letošní komentář k modelářskému táboru na Rané u Loun tentokrát vypracoval přímý účastník, Jirka Havlíček. Jirkovi jsem tento úkol zadal těsně před odjezdem na Ranou a jak je vidět, svého úkolu se zhostil velmi dobře. Práci našeho „osmáka“ jistě oceníte i vy.

Z. Hykš

Neděle: Přijeli jsme odpoledne kolem páté hodiny na letiště v Rané, vyskládali jsme přívěs a postavili stany. Ubytovali jsme se a pak už jen odpočívali a večeřeli z vlastních zásob. Ve 20.00 hodin byla porada o průběhu tábora a poté jsme šli spát.

Pondělí: Vstávali jsme v 7.30 hodin, poté proběhla rozcvička (pršelo). Po rozcvičce byla snídaně a poté jsme šli hned do dílny, kde jsme dělali následující: stavěli jsme vystřelovadla, vyřízli křídla, výškovku, směrovku a trup, dále brousili křídla a ocasní plochy, ještě jsme začali vyřezávat křídla na otočkové házedlo. Následovala soutěž „Slepec“ (jeden nasměrovává druhého, který má zavázané oči šátkem, aby nic neviděl). Pak jsme odjeli na oběd (byl holandský řízek s bramborem a kyselou okurkou). Po obědě byl odpočinek. Než jsme šli opět do dílny stavět letadla, tak byla soutěž „Domino“ (na papíře byla vyznačená cesta, na kterou jsme stavěli na čas domino kostky, které musely následně všechny spadnout). V dílně jsme opět stavěli vystřelovadla, vybrušovali profily na křídlech a zbrousili jsme výškovku a směrovku. Následoval odjezd na večeři (rizoto). Po večeři jsme znovu pracovali na dokončení vystřelovadel. Pak jsme hráli ping-pong, následovala hygiena a večerka.

Teplota dne: 30°C

Úterý: Budíček byl v 7.30 hodin, následovala rozcvička, snídaně (rohlíky s marmeládou nebo salámem a čaj), odevzdání mobilních telefonů vedoucímu a pak jsme šli pracovat do dílny. Dokončili jsme vystřelovadla, slepili je dohromady, zpevnili papírkama, slepili jsme křídla otočkového házedla. Mezitím byla soutěž (přenášení vody pusou pomocí brčka do trubice, dokud nevyplaval ping-pongový míček). Následoval odjezd na oběd (roštěná omáčka s rýží) a odpočinek po obědě od 14.00 do 15.00. Poté jsme šli do dílny a soutěžili jsme (soutěž Šrouby a matice). Pak jsme v dílně dodělali vystřelovadla a slepili křídla otočkového házedla, vyřízli trup, výškovku a směrovku.Následoval odjezd na večeři (těstoviny s masem a omáčkou) a trénink s nově postavenými vystřelovadly. V dílně jsme pracovali do 21.00 hodin, uklidili jsme dílnu, šli jsme se umýt a spát.

Teplota odpoledne 32°C, večer 25°C

Středa: Budíček byl v 7.30 hodin, ale všichni již byli dávno vzhůru kvůli křičení a hlasitému mluvení čtyř mladších chlapců. Šli jsme se umýt, nasnídali jsme se a v 9.00 hodin jsme vyběhli závod na Ranou (první na vrchol doběhl Jirka Havlíček). Naštěstí byla zatím teplota jen kolem 25°C, poté jsme sešli zpět dolů na letiště a šli pracovat do dílny. Vybrousili jsme křídla na otočkové házedlo, slepili trup a ztenčili výškovku a směrovku. Potom jsme jeli na oběd (znojemská omáčka s knedlíky), následoval odpočinek a pak stavění v dílně (brousili křídla házedel), odjezd na večeři (brambory, řízek a mrkvový salát). Po večeři jsme soutěžili s vystřelovadly, které jsme postavili tady na Rané. Potom jsme 15 minut stavěli házedla, vykoupali se a byla večerka. Když jsme šli spát, tak byly v dálce slyšet hromy a vidět blesky.

Max. teplota dne byla 29,2°C

Čtvrtek: Vstali jsme a udělali rozcvičku. Následoval úklid stanů, ranní hygiena a odchod na snídani. Po snídani jsme v dílně stavěli (potáhli jsme křídla, dokončili trup a začali lakovat házedla). Následovala soutěž v zatloukání hřebíků (starší žáci a junioři měli zatlouct jeden hřebík na rychlost – vyhrál Vítek Havlíček) a odjezd na oběd (kulajda a špagety) a odpočinek. Po pauze jsme natírali křídla a ostatní díly na házedla. Následovala soutěž „Drát“, ve které byl Šimon Poliak první v kategorii mladších žáků, Jirka H. třetí a Vítek H. druhý v kategorii starších žáků a juniorů. Potom jsme pokračovali ve stavění a odjezd na večeři (moravský vrabec s knedlíky a k pití malinovku jako každý den). Po večeři jsme se v dílně věnovali lakování a přípravě na potahování A3-Pinky. Pan Kubeš nám přichystal přehlídku svých letadel a snažil se nám je prodat. Většina dětí si nějaké letadlo od něj koupila. Pak jsme lakovali házedla, následovala pauza a po pauze jsme přikolíkovali stany, protože začal hodně foukat vítr a v dáli prošla bouřka. Vykoupali jsme se a čekali jsme na večerku, přitom jsme pozorovali hvězdy a perseidy.

Teplota dne: 31,5°C, k večeru kolem 20.30 hodin bylo pod mrakem a hodně větrno

Pátek: Vstali jsme a udělali rozcvičku, dali si snídani (rohlík s medem nebo salámem), odešli pracovat do dílny (křídlo házedla jsme rozřezali, zbrousili vzepětí a slepili obě uši a výškovku), pak následoval odjezd na oběd (vývar, smažený sýr s hranolkami a tatarkou a salátem). Náš stůl (tedy hlavně Víťa, Šimon a já) dojídal čtyři nedojedené porce po mladších dětech. Po návratu z oběda následoval odpočinek. Poté jsme v dílně slepili zbytek křídla a šli trénovat s A1 a A3. Kuba nám v 19.30 hodin na grilu ugriloval buřty, které jsme si dali k večeři s chlebem a kečupem. Pak jsme přilepili křídla na trup, přilepili házecí tyčku na křídlo, šli se vykoupat a připravili se na spánek.

Teplota dne: 33°C, od 17.00 hodin bylo zamračeno

Sobota: Vstali jsme v 8.00 hodin, protože byl víkend. Potom jsme se nasnídali (rohlík a čaj) a šli do dílny stavět. Nalepili jsme zpevňovací papírky na křídla a trup házedla, nalepili zpevňovací folii na křídla, aby se dala házedla házet, nalepili výškovku a směrovku a šli soutěžit v „Nakloněné rovině“. Poté byl oběd (zelňačka, čína s rýží). Po obědě jsme šli plavat a skákat do bazénu a následoval odpočinek. Začali jsme vyvažovat křídla a potom i celé letadlo. Poté jsme šli klouzat letadla, která jsme postupně dovažovali. Letadla jsme ale kvůli špatnému větru nemohli házet, tak jsme si nasprejovali křídla a výškovku se směrovkou. Potom byla večeře (buřtguláš s chlebem). Šimon dokázal vycucnout půllitr malinovky na „ex“. Díky tomuto každodennímu tréninku dokázal zvítězit v mladších žácích v soutěži nasávání pomocí brčka. Po návratu z večeře byla soutěž „Okapy“, pak jsme se šli koupat do bazénu a čekali, než vedoucí napíší diplomy a připraví ceny. Než začalo vyhlášení, tak jsem spolu s Vítkem vyzkoušeli ta nově postavená házedla. Naše první hody byly zdařilé, letadla létala výborně, ale Vítkovi to létalo lépe. Poté bylo vyhlášení vystřelovadel, běhu na Ranou a celotáborové soutěže. Následovala večerní hygiena a šli spát s krásnými pocity a hvězdami nad hlavou.

Teplota dne: 36°C, celý den moc nefoukal vítr

Neděle: Vstali jsme v 8.00 hodin a šli na snídani, poté jsme uklidili dílnu, věci dali k autům a šli házet s kruhovými házedly. Díky tomuto tréninku jsme se je naučili s Vítkem házet. Šimon si kruhové házedlo bohužel nestihl dostavět. Pak už jsme jen čekali do 12.30 hodin, abychom si zabalili věci a složili stany a čekali na příjezd rodičů. Po příjezdu rodičů jsme se s vedoucími rozloučili a odjeli zpátky domů.

Teplota dne: 33°C

Sepsal: Jirka Havlíček

Stavba modelu A3 Fanóšek

Publikováno | Autor:
1

Tak teď nevím – poznali jsme se s panem Františkem Doupovcem nejprve osobně a nebo až poté, co jsme si v červnu 2021 vybrali z nabídky KLeMČR jeho stavebnici modelu A3 Fanóšek? Ach ta skleróza. Ale myslím, že správná je varianta první. Museli jsme se vidět již před rokem 2021 a to na MČR mládeže ve Starém Městě, kde nás zaujal jednak svojí štědrostí při obdarovávání méně úspěšných modelářů i vtipem, který přitom své dary provázel. Ten Fanóšek přišel později. Potřebovali jsme nějaký model kluzáku A3 pro nováčky, který bude následovat po nezničitelném modelu GINO. Vybrali jsme Fanóška a nezklamali jsme se. Tento model už vypadá jako opravdová „Á trojka“ a jak jsme se přesvědčili následně, dokonce i hezky létá. Svojí volbou jsme se tehdy pochlubili autorovi stavebnice, což následně vyvolalo docela bohatou korespondenci. Ocenili jsme například řadu doplňujících informací ke stavbě tohoto modelu. Tento nadstandard nás vedl k rozhodnutí stavbu Fanóška zdokumentovat fotograficky. Omlouváme se jen, že od tohoto rozhodnutí k prvnímu vzletu postaveného modelu (při krajském přeboru mládeže Středočechů v letošním roce) uběhlo tolik času. Stavebníci si musí modely postavit vlastním přičiněním. Pomáháme dětem radou, občas i ruku ke stavbě přiložíme, ale rozhodně nemáme v úmyslu za děti vše postavit sami.

Nějak nám unikly první snímky Anety, která podle nás stavbu modelu Fanóšek zahájila. Velmi brzy se ale připojil také Šimon.

Šimonova kostra křídla a výškovky po sejmutí z plánku.

A nyní dokonce i s trupem při lepení lože výškovky.

Tak toto je naše Aneta s kostrou křídla na šabloně.


Šimon vybírá barevné potahovací papíry.


Šimon dokončuje potah křídla.


Křídlo je hotovo, nyní se lepí výškovka.

Na řadě je lakování. Podle přítomnosti bývalých aktivních modelářů, nyní přátel LMK (Michal) soudím, že jde o „vánoční“ schůzku loňského roku.


Aneta vybírá z krabice díly potřebné pro stavbu trupu. Jak je patrné, Šimon nás trochu předběhnul.



Začínáme potahovat.



Seznamte se prosím s našimi svěřenci: nejdále (u dveří) Jirka I, blíže k Anetě se o modely házedel pro novou sezónu snaží Ivan, zcela vlevo Aneta, zády k nám Šimon a u skříně Jirka II.


Šimonova stavba Fanóška se pomalu blíží ke konci.


Aneta se pustila do stavby trupu.


Byl „instalován“ determalizátor a táhlo ke směrovce – Šimon je hotov.



Aneta potahuje, Ivan dohlíží.

Šimon dokončil stavbu modelu Fanóšek počátkem letošního roku. A hned se s ním zapojil do soutěžení. Na naše „poměry“ myslím, že docela dobře:

  • První fotografie je z března 2023 a KP mládeže Středočeského kraje – 189 s
  • Druhá fotografie pochází z přeboru mládeže kraje Ústeckého – 209 s
  • Bez fotografií: Varnsdorfská jarní – slabších 157 s, při zářijovém Žuchu 2023 – 218 s
  • Na táboře na Rané u Loun se pouze trénovalo

Bohužel, na jaře nám dost nečekaně „dala výpověď“ Aneta. Zatímco u nás v klubu modeláři přicházejí a odcházejí, modely zůstávají. Takže Šimon dokončil téměř hotový model a teď má Fanóšky dva.

Za LMK Vilémov Z. Hykš

MČR mládeže 2023

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Zaznělo to při vyhlašování výsledků této soutěže a rád to zopakuji i na našich stránkách. Dlouho to vypadalo tak, že letos se žádné mistrovství ČR mládeže nebude konat. Nenašel se pořadatel. V podstatě až na poslední chvíli se podařilo přemluvit pořadatele několika posledních ročníků, Patrika Cintulu, aby to zkusil i letos. Povedlo se. A jak Patrik sám prohlásil, raději už nebude prohlašovat, že tentokrát to bylo naposledy. Takže ještě jednou – moc a moc děkujeme.

Navazuji na výše uvedené – při vyhlašování výsledků přeboru se hovořilo o tom, že by se mistrovství mohlo konat ve Starém Městě i příští rok. To se nám docela zamlouvá. Je to jedna z posledních ploch vhodných pro „volňáskáře“, veškerý servis (ubytování, stravování ….) po ruce a schopní pořadatelé. Tak proč ne. Přesto, že do Starého Města to Vilémovští mají dost daleko. Mezi vilémovskými vedoucími se změnil věkový poměr – na jednoho pracujícího nyní připadají dva unavení důchodci. Jednodenní akci jsme si zkusili pouze jednou. Takové utrpení, tj. vstávání v jednu hodinu ráno, nepohodlná cesta malým autobusem do Starého Města, soutěž a týž den návrat domů, s příjezdem dlouho po půlnoci, už absolvovat nechceme. Takže mistrovství bylo opět třídenní. V pátek kolem poledne start od naší klubovny, v sobotu soutěž a v neděli opatrný návrat domů.

Pro případ stejných pořadatelů bychom tento model chtěli praktikovat i příští rok, samozřejmě za předpokladu, že se naši svěřenci kvalifikují. Což bude „fuška“. Už letos se nám z nominovaných omluvil jeden modelář neboť si prý natáhnul sval a těsně před odjezdem, z podobných důvodů, vypadnul ještě druhý chlapec. Příští rok to nebude jiné, spíš ještě komplikovanější. V klubu budou převažovat junioři a dobře víme, že studium na vzdálených středních školách se s modelařinou příliš nekamarádí. Studium má přednost a to jak při pátečních schůzkách, tak i o víkendových soutěžích. Máme sice v listopadu naplánovaný každoroční nábor nových členů, ale iluze o přeplněné modelářské dílně si neděláme. A i kdyby, nováčkům obvykle trvá rok, dva (v poslední době spíš tři) než jsou „jakž takž“ konkurenceschopní. Vlastně nám zbydou dva žáci, které bychom potřebovali zprůměrovat. Jirka Havlíček, kterého musíme občas brzdit a naopak Šimon, u kterého jsme vypozorovali, že je precizní v dílně, ale do soutěží se moc nehrne.

Do Starého Města jsme proto letos vyrazili v sestavě tři modeláři na tři vedoucí. Opravdu jsme se na přebory svědomitě připravovali. Hlavně kluci Havlíčkovi, kteří na modelářském soustředění na Rané nevynechali jedinou možnost k tréninku. I éra nemají špatná. Proto nás mrzí dosažené výsledky. Určitě nás zradil dost silný vítr, ve kterém neumíme létat. Na rozdíl od některých sousedních stanovišť, kde křídla modelů při vleku „vesele“ praskala, jsme my nic nerozbili. V každé kategorii se ale našlo několik soupeřů, kteří se s těmito povětrnostními podmínkami popasovali lépe jak my. Takže letos nám po několika letech poprvé necinklo. „Čest“ Ústeckého kraje nakonec zachraňoval nositel známého modelářského jména, malý Honza Kubeš třetím místem mezi nejmladšími házedláři.

V neděli jsme nikam nespěchali. Stejně jako loni jsme museli v šest večer odevzdat ve škodováckém internátu v Mladé Boleslavi Víťu Havlíčka. V klidu jsme se proto nasnídali a vyrazili na zpáteční cestu. Letos došlo na několikrát odkládaný výlet na zříceninu hradu Cimburk. Cesta na hrad byla docela krátká a ne příliš strmá, takže ji zvládl i chromý důchodce, tedy já. Tato zastávka se dětem docela líbila. Přijata proto byla i má druhá nabídka, tj. vykonat za Hradcem Králové krátkou odbočku k památníku Prusko-rakouské bitvy z roku 1866. Zajímavou expozici jsme zakončili výstupem na kovovou rozhlednu v areálu památníku. Výhled byl velkolepý. A když jsme o několik kilometrů dále absolvovali v Sadové v restauraci U kanonýra Jabůrka pozdní oběd, nastala u mládeže velká spokojenost. Moc jsme toho dnes nenachodili a byl smažák! Následně jsme před šestou předali Škodovákům Víťu, zatímco zbytek výpravy čekala ještě dvouhodinová cesta domů do Šluknovského výběžku. Maminky už netrpělivě očekávaly náš příjezd – navečeřet, rychle se připravit na pondělní školu a spát!

Přestože jsme nic nevyhráli, i tak hodnotíme tyto přebory kladně. Zas tak tragické výkony to nebyly, i když umíme létat lépe. A hlavně jsme se setkali s přáteli, se kterými se během sezóny příliš často nevidíme. Takže kamarádi, doufám, že příští rok se znovu sejdeme, ať již ve Starém Městě anebo někde jinde a všechno pořádně probereme.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

ŽUCH 2023

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Tentokrát tato soutěž proběhla bez jakýchkoliv komplikací. Dlouhodobá předpověď počasí tvrdící, že v sobotu bude na letišti v České Lípě poměrně teplo a hlavně, že bude foukat jen slabý vítr sympatického severozápadního směru, se vyplnila. Kdo zůstal doma na gauči, mohl litovat.

Ten vítr je v České Lípě v posledních letech obzvláště důležitý. Ať fouká jak fouká, stále něco hrozí – nedaleké stromořadí, vzdálenější les českolipského Špičáku, golfové hřiště obkličující ze dvou stran letiště a nebo samotná přistávací dráha. Nejlepší je snad výše zmíněný směr severozápadní. Do dráhy jsme vstupovali jen výjimečně (teď je moderní říkat: pouze v nižších jednotkách), zatímco golfisty jsme „nenavštívili“ ani jednou. K tomu pouze rychlost větrů do dvou metrů, takže modeláři se ani tolik nenaběhali. Mnohdy model přistál pár kroků od místa, ze kterého odstartoval. Časoměřičů jsme díky vlastním zdrojům a díky kolegům z Varnsdorfu měli dostatek, takže nikdo dlouho nečekal. Ani při počátečním náporu. V závěru soutěže, před druhou hodinou, létalo jen několik posledních opozdilců.

A jak ohodnotit výkony? Seniory odbydu rychle – létali skutečně hezky. Však se to také ve výsledkové listině hemží spoustou maximálních časů. Děti se seniorům vyrovnaly ve vystřelovadlech. Až jsem si říkal, že brzy musí přijít návrh na prodloužení maximálních časů. V házedlech a konec konců i ve větroních A3 byl znát vliv slabého větru. Vilémovské děti potřebují, aby foukalo „tak akorát“ – ani málo, ani moc.

Zmínit musíme také naše partnery na letišti a v blízkém okolí. Na začátku soutěže se na naše stanoviště dostavil řídící létání, aby se dohodl na podmínkách provozování naší soutěže. Jednání bylo velmi přátelské. Domluvili jsme se.

Stejně tak golfisté. Kolega Petr vyrazil o hodinku dříve a před zahájením soutěže absolvoval předem domluvenou schůzku s prezidentem klubu. Do plochy nám sice bylo z bezpečnostních důvodů zapovězeno vstupovat, ale byla nám nabídnuta pomoc při dohledávání modelů, které přistály na ploše, případně za plochou golfového hřiště. I tak jsem rád, že jsme této nabídky v sobotu nemuseli využít. Bude to na panu Procházkovi a soutěži Varnsdorfská jarní, aby na jaře příštího roku prověřil smysluplnost domluvených opatření.

Vyhlášení proběhlo jako obvykle, před klubovnou aeroklubu. Protože v kantýně rychle došlo pivo, všichni senioři spěchali domů. Chvíli po třetí hodině už bylo na parkovišti prázdno.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš