Nejsevernější házedlo 2014

Publikováno | Autor:
Odpovědět

V pořadí 22. ročník je konečně uzavřen. Říkám konečně, protože na třetí dvojkolo jsme si museli více jak měsíc počkat. Zatímco první dvě dvojkola proběhla ve stanoveném termínu za vcelku příznivých povětrnostních podmínek, závěrečné dvojkolo, původně plánované na prvního února 2014, nám nadělalo spoustu starostí. První dva odklady způsobil silný vítr, který se pohyboval za hranicí únosnosti. V poryvech místy i hodně přes 10 m/sec se opravdu nedá létat. Třetí týden jsme čekali na pana Bartíka, který reprezentoval kluby ze Šluknovského výběžku v Hradci na modelářské konferenci. Usoudili jsme totiž, že létat se nedá nejenom ve větru nad deset metrů za vteřinu, ale také bez pana Bartíka. Bez našeho Pepy nepanuje na soutěžích ta správná atmosféra a hlavně – účast, především dětí, by byla sotva čtvrtinová. Čtvrtý odklad způsobil nedostatek termínů. O tomto víkendu byla obsazena sobota i neděle modelářskými závody v Panenském Týnci a v Liberci. Trochu jsme měli obavy, že se u sv. Petra rouháme, ale naštěstí přijatelné letové počasí přetrvalo až do pátého víkendu po prvním odkladu. I když ne zcela. V sobotu jsme si nechtěli nechat ujít halové závody v Děčíně a proto jsme se na pláních v Dolních Mikulášovicích sešli až v neděli 9. března. Chvilku jsme se po vystoupení z automobilů obávali, že je opět zle. Pláně v Mikulášovicích jsou sice jedno z mála míst, kde se u nás dají provozovat volné modely, bohužel je to asi také jedno z největrnějších míst našeho výběžku. Po zhruba jedné hodině ale naštěstí vítr začal postupně slábnout, takže v závěru soutěže již foukalo velice způsobně a bylo krásné teplo.

A jak to všechno nakonec dopadlo? V poslední době máme velice oblíbené číslo 29. Dvacet devět nás bylo na předsilvestrovském polétání ve vilémovské sportovní hale, stejný počet se sešel při halovém Žuchu tamtéž a celkem dvacet devět modelářů soutěžilo i na „Nejsevernějším házedlu“. Při posledním dvojkole sice někteří chyběli, ale i tak se při vyhlašování konečných výsledků u nás v klubovně tísnilo přes dvacet soutěžících, časoměřičů a rodičů malých modelářů. Pohled do výsledkovky je, myslím, velice příjemný. Nejenom s ohledem na počet soutěžících, ale především na početné obsazení mládežnických kategorií a na dosažené výsledky. Z jednotlivých kol je patrné, jak se většina našich malých svěřenců postupně zlepšovala. Myslím, že málokdo si domů neodvezl nový osobní rekord. Jak kdo přesně zalétal, naleznete na našich stránkách v přiložené výsledkové listině. Diplomem a hodnotnou cenou jsme odměnili tři nejlepší mladší a starší žáky a také seniory. Památku na tyto závody obdržel také lepší ze dvou zúčastněných juniorů. A se sladkostí jsme pamatovali i na potěr mimo stupně vítězů. Ať na nás nezanevře a přijede i příště.

Myslím, že letošní ročník soutěže „Nejsevernější házedlo“ patřil mezi ty zdařilé. Přesto jsem se dočkal jedné kritiky. Při loučení se soutěžícími se ozvali časoměřiči s tím, že jsem na ně při závěrečném ceremoniálu zapomněl. Což je bohužel pravda. Tímto se jim všem velice omlouvám, vzkazuji jim, že si všichni moc ceníme jejich práce, máme je rádi a doufáme, že přes toto přehlédnutí na nás nezanevřou a při dalších námi pořádaných soutěžích se opět sejdou v hojném počtu. Tou následující bude Krajský přebor mládeže a soutěž Pepova jarní, obě ve volných kategoriích. Sejdeme se v České Lípě v sobotu 29. března 2014. Srdečně vás všechny zveme.

Konečné výsledky naleznete ZDE!

Za LMK Vilémov a tentokrát i LKM Mikulášovice a Varnsdorf           Z. Hykš

Předsilvestrovské polétání 2013

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Na úvod malá statistika. Celkem se dostavilo 29 modelářů. Oproti únorové soutěži nejméně dvojnásobek, což je krásný počet. Spousta modelářů si nejspíš chtěla trochu odpočinout od vánočních svátků, ale svoji roli sehrálo určitě také počasí. Po celou dobu pořádání našich soutěží to nejkrásnější. Docela určitě se na závody kdesi na severu vyráží lépe při hezkém počasí než když hrozí závěje a nebo ledovatka. Startujících v kategorii F1N bylo 14, v kategorii A6 dokonce 25. Nejvzdálenějším modelářem byl tentokrát pan Dlouhý z Karlových Varů. Všem to krásně létalo, bylo překonáno několik osobních rekordů. V připraveném baru byl největší zájem o bramborové lupínky, tyčinky, kávu a grog, málo se vypilo piva.

Ale začněme od začátku – soutěž byla zahájena v jednu hodinu odpoledne. A protože se všichni dostavili včas, vyhlásili jsme hned slavnostní nástup. Po zhruba hodinovém tréninku jsme zahájili soutěž halových házedel. Létalo se na dvou stanovištích, takže soutěž probíhala velice hladce. Za necelou hodinu bylo hotovo. Následovala zhruba půlhodinová přestávka vyplněná ukázkou modelů kategorie RCAE (radiem řízené akrobatické modely s elektropohonem), o kterou se postarali varnsdorfští modeláři otec a synové Piankovi. „Předváděčka“ vyvolala několik zasloužených potlesků od přítomných diváků. Po skončení této letové ukázky následovalo vyhlášení vítěze kategorie halových házedel. Mezi mladšími žáky zvítězil náš Honza Weisgerber, kterého na stupně vítězů doprovodily varnsdorfské slečny Julie Hladíková a Sára Staudigelová. Starší žáky ovládl tradičně Jiří Tůma mladší, zastupující klub LMK Suché, ale o dobrých 15 vteřin nad svůj dosavadní osobní rekord se k němu přiblížil náš Martin Hájek. Jen o malý kousek vzadu zůstal na třetím místě zkušený modelář David Jára z Varnsdorfu. Mezi seniory navázal na úspěch svého syna Jiří Tůma starší. Kontrolou všech starších výsledkových listin docházím k závěru, že poprvé někdo překonal v naší hale hranici 100 vteřin. Jirku těsně následoval jeho jmenovec, terezínský Jiří Schieferdecker. Třetím na stupních vítězů byl náš Petr Blaschka. Výkon nic moc, ale bylo to naposledy se starým modelem. S Petrem jsme si slíbili, že příští sezónu absolvujeme s koncepčně úplně jinými házedly. My i naši svěřenci, o které nám ve vilémovském klubu hlavně jde.

Následovala soutěž halových modelů poháněných gumovým svazkem kategorie A6. Z Rumburku, Varnsdorfu a Bílého Kostela přivezl pan Bartík hordu dětí. A nutno podotknout, že drezůra pana Bartíka se začíná vyplácet. Děti překonaly počáteční problémy a začaly létat poměrně samostatně. Již dlouho jsme pana Bartíka neviděli tak spokojeného a v pohodě jako při této soutěži. Však jsme také dostali docela napráskáno. V žákovské soutěži zvítězil Jára David, zatímco na druhé místo jej doprovodil klubový kolega Vojta Hofman. Čest pořadatelského klubu zachraňoval třetí Martin Hájek, kterému to v posledních dvou soutěžích z našich létalo nejlépe. Mezi seniory to byla tradičně záležitost varnsdorfských. Zvítězil Evžen Belo a ať se propadnu, jestli to také nebyl nejlepší výkon, co kdy vilémovská hala viděla. O druhé místo se strhnul lítý boj. Svoji pohodu nakonec zúročil pan Bartík a na třetí místo posledním letem odsunul Pavla Formánka. Standa Rudínský nakonec skončil čtvrtý. Pátý byl náš Petr Blaschka, ale v redukované tabulce vedoucích klubů by to stačilo na místo druhé. Létat a přitom běhat neustále kolem svých svěřenců je velice složité.

Soutěž jsme ukončili po osmnácté hodině. Zbylo nám ještě trochu času na trénink modelů dalších kategorií a také na malého Petra Blaschku, který se tím vším umně proplétal se svým venkovním RC školním modelem. Pak už jsme ale museli místo v hale přenechat dalším sportovcům. Na malé zhodnocení s kolegy z Varnsdorfu zbyl čas před sportovní halou. Shodli jsme se, že to byla akce po všech stránkách úspěšná. Nejenom z hlediska sportovního. Poděkovali jsme také paní Blaschkové za vzornou obsluhu přítomných soutěžících a diváků v improvizovaném bufetu.

Výsledková listina ZDE!

Na shledanou v únoru při Halovém Žuchu se těší modeláři z Vilémova

Zdeněk Hykš

Vánoční rampouch 2013

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Dne 14. prosince jsme se zúčastnili v děčínské sportovní hale tradiční předvánoční soutěže halových modelů. Počasí venku bylo sice spíše podzimní a chybějící sníh nahrazovala jen silná námraza na okolních kopcích v Labském údolí, my ale ocenili bezproblémovou jízdu na suchých silnicích. Naštěstí, protože již druhý den, tj. v neděli 15. prosince, byla na všech vozovkách nepříjemná ledovka.

Našim soutěžícím nelze nic vytknout. Spíše naopak a lze si jen povzdechnout, jaký bychom asi měli „letecký park“, kdybychom se měli k práci v dílně s takovým elánem jako ke všem letošním soutěžím. Ale zatímco „venku“ se naše modely letadel alespoň trochu dají porovnávat s modely soupeřů, v hale jsme nejspíš zaspali. Především v kategorii házedel. Po „éře“ v našem podání dost bytelných, těžkých a tedy i rychlých balzových házedel, jsme přešli na též balzová házedla velice křehké konstrukce, stavěná dle plánků jihoslovanského modeláře Jurije Košira. Kluz máme sice hezký, ale dosahovaná výška výhozu 3 – 4 metry určitě není to nejlepší. A tak jsme s druhým panem vedoucím před i během soutěže prováděli „špionáž“ u těch lépe létajících a zjišťovali, co by pro naše robátka bylo asi tak nejlepší. Naštěstí modeláři jsou obecně lidé přející a všichni oslovení nám vše ochotně vysvětlovali. Za což jim dodatečně děkujeme. Nějaké představy máme. Letošní sezónu ve vilémovské sportovní hale budeme muset dokončit se starými modely, ale uvidíme, jestli únorový Halový Žuch a březnovou Josefskou v příštím roce již absolvujeme s jiným náčiním. Tomu, že máme letos v žákovské kategorii velice vyrovnanou skupinu dětí, svědčí i fakt, že naši tři svěřenci zalétali téměř stejně. Rozdíl mezi nejlepším a nejhorším byl necelé dvě vteřiny. Zatímco ale Petr Blaschka s Martinem Hájkem trochu za svými nejlepšími výkony zaostali, Honza Weisgerber si svůj osobní rekord vylepšil. A protože ani konkurence letos nezahálela, stačilo to „jen“ na polovinu výsledkové listiny. V žákovské i seniorské kategorii dominovali modeláři z Polska, mezi které se dokázali vklínit jen Jiří Tůma mladší a senior Michal Michna.

V kategorii A6 jsme se potýkali s gumou. Nějak nás natáčené svazky zlobily. Nejenom děti, na které by se případně tyto nedostatky daly svalit, ale i pana vedoucího Blaschku, který je naopak velice pečlivý. Následovala jako obvykla špionáž, tj. zpovídání klubového příznivce pana Formánka. Něco jsme se dozvěděli. Uvidíme na naší předsilvestrovské soutěži, zda to přinese nějaké zlepšení. Mimořádně se tentokrát dařilo Martinu Hájkovi. Hezkým časem se umístil na druhém místě a i jeho další dva lety naznačovaly, že to tentokrát nebyla náhoda. Smůlu měl naopak malý Petr Blaschka, který při prvním tréninkovém letu pověsil svůj model na zákeřné světelné panely a celou soutěž pak musel odlétat svým druhým, o poznání horším modelem. Malou náplastí budiž, že po skončení soutěže jsme ten první model, za pomoci laminátové tyče pana Cinerta a šťouchadla pana Rollera, zachránili. Naši další modeláři – malý Honza Weisgerber a senior Petr Blaschka zalétali zhruba svůj standard. Také v této kategorii dominovali polští modeláři.

Zmínit musím ještě dva momenty. Spousta kolegů a přátel se dotazovala na dva naše nepřehlédnutelné (výkony i tělesnou výškou) modeláře. Tj. na Lucii Raichartovou a Adama Trojana. U Lucie, podobně jako i u jiných modelářů, bohužel došlo k obvyklému jevu, který  v našem „vesnickém klubu“ nastává po dosažení věku patnácti let. Lucka začala studovat na střední škole až v Turnově. Ani při leteckém přesunu by se nedokázala na páteční schůzku dostavit včas. Adam je sice již také internátník, ale z Liberce domů je přeci jenom cesta snadnější. Vybaven pátečním balíčkem se dvěma houskami a kouskem salámu dochází přímo do klubovny, kde se připojuje k žákovskému diskusnímu kroužku a pomalými krůčky postupuje vpřed při stavbě svého modelu F1H MIKI. Dobrá zpráva pro nás i výše zmiňované tazatele proto je, že zatímco v sobotu utužoval rodinné svazky, mezi svátky by chybět neměl.

Druhým momentem je průběh celé soutěže. Zatímco předchozí ročníky byly tak trochu rozvláčněné, letos šlo vše jako „po drátku“. Výpočetní techniku obsluhovali paní Hochwalderová s Jardou Kohoutem a veškeré dění na ploše, včetně dostatku časoměřičů silným hlasem řídil Vít Privara. Snad jen ta výsledková listina by mohla být srovnána podle dosažených výsledků. Ještě na ploše jsme uklidňovali jednoho přespolního modeláře, že se opravdu umístil na stupních vítězů, přestože ve výsledovce je jeho jméno někde uprostřed. Přesto chválíme a děkujeme.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Čert opět v naší klubovně

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Čertovi se zřejmě u nás loni líbilo a tak nás navštívil i letos. Měl ale smůlu, protože jsme nebyli kompletní. Chyběli Adam s malým Martinem. Snad proto si všímal hlavně vedoucích klubu, přestože jsem se snažil upozornit jej na naše svěřence. Jak říká, tuším, že to byla Kelišová: „udávat se nemá, ale hlásit se to musí“. Popichován čertovými vidle jsem na děti „naprášil“ vše, s čím nás nejvíce zlobí. Žádný slib ale od našich dětí nepadl. Nevím tedy, zda po čertově odchodu se Petr bude skutečně více soustředit na stavbu modelů, velký Martin trochu zrychlí a naopak malý Honza přibrzdí a zpřesní svoji práci.

Škoda, že návštěvu čerta nestihnul pan vedoucí Blaschka, který musel nečekaně odjet na neplánovanou montáž a do klubovny se dostavil až deset minut po jeho odchodu. Snad se uvidí příště, protože čert konstatoval, že to s našimi dětmi zase tak špatné není (hlavně s jejich chováním na soutěžích je prý docela spokojen) a tak slíbil, že za rok místo sebe pošle hodnějšího Mikuláše.

Z. Hykš

MČR mládeže 2013, Senice na Hané

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Tak na poli se vzrostlým ozimem jsme ještě nelétali. Navíc na poli rozbahněném po vydatném nočním dešti. Než jsme urazili zhruba 300 m od zaparkovaných automobilů na startoviště, měli jsme na holínkách nabalenu silnou vrstvu bahna. Veliké štěstí bylo, že během soutěže nepršelo, pole vyschlo a my se po něm mohli pohybovat přeci jenom lehčeji. Během druhého soutěžního kola sice zahrozila přeháňka, ale ta nás nakonec o chlup minula a vypršela se na poli sousedním.

Soutěžní plocha byla rovná a přehledná, ale stejně se na ní vyskytovaly nějaké divné turbulence. Alespoň my jsme ještě nikdy neviděli tolik soutěžních letů bezvadně vypuštěných modelů, které končily „polovičními“ a nebo dokonce ještě kratšími časy. O spoustě při vleku vzpažených křídel ani nemluvě. Přesto byla k vidění řada hodnotných výsledků. Konečně je to mistrovství republiky, tedy závody těch nejlepších. A házedláři mě doslova ohromili. Naši modeláři se přes zimu o dost zlepšili, takže jsme opatrně pomýšleli na umístění v první desítce, ale to ještě budeme muset sníst hodně knedlíků a postavit spoustu nových modelů, aby se nám to podařilo. Nakonec jsme byli o fous lepší v kategorii A3, kterou děti nemají příliš v lásce a berou ji jako kategorii doplňkovou. Adam Trojan dokonce dosáhl v juniorech na stupně vítězů. Po házedlářském mistru Luďkovi Třešňákovi to je teprve naše druhá „bedna“ v historii klubu. Adam měl sice tendenci zlehčovat svůj výkon tím, že soutěžících juniorů se moc nedostavilo, což jsme ale smetli tvrzením, že k účasti na těchto přeborech bylo nutno splnit kvalifikační limit a ti, kterým se to během krajských přeborů nezdařilo, zůstali holt doma.

Vyhlášení vítězů republikových přeborů proběhlo již za velice pěkného počasí. Hotovo bylo ve čtyři hodiny odpoledne. Poté, co jsme oklepali zbytky bahna, jsme se rozloučili s pořadateli a známými, nasedli jsme do obou automobilů a odjeli zpět na ubytovnu. Cestou jsme si slíbili, že se pokusíme příští rok sehrát ještě důstojnější roli.

Výsledková listina ZDE

MČR mládeže 2013, „co se dělo před a po soutěži“

Soutěž pro nás začala již v pátek kolem poledne, kdy jsme narychlo opustili svá pracoviště, doma se sbalili a shromáždili před klubovnou, odkud byl naplánován odjezd obou automobilů. Naštěstí jsme letadla plus příslušenství sbalili den předem, takže jsme pouze přiložili silnou svačinu a mohlo se jet. K naší lítosti chyběl Honza Weisgerber, který musel z rodinných důvodů zůstat doma. Ve Šluknově jsme přibrali Martina Hájka a v Liberci v Domově mládeže Adama Trojana. Zde jsem zavzpomínal na léta minulá, protože jsem sám tento „ústav“ navštěvoval před dlouhými čtyřiceti lety. Do Náměšti na Hané, kde jsme měli rezervováno ubytování, jsme dorazili za úplné tmy. Po zabydlení nastala likvidace a vzájemná ochutnávka dovezených potravin. V té záplavě řízků měla velký úspěch sekaná paní Suchardové podpořená kyselými okurkami a nakládanými paprikami. Pan Sucharda totiž zastává heslo: „co bych to nepřibalil, když mi vše až na místo doveze automobil“. Po desáté hodině nastal podobný scénář jako na táboře, tj. zahánění dětí na lůžko. Tentokrát se nám to příliš nedařilo. Zatímco my zmoženi únavou jsme usnuli kolem půlnoci, na dětském pokoji se prý tlachalo až do dvou ráno. Jistě k velké radosti zde ubytovaného výpravčího českých drah. Přestože statečně tvrdil, že mu to nevadí, druhou noc se pro jistotu opil a naše vyrušování tentokrát docela určitě neregistroval. O to krutější bylo druhý den vstávání. Hlásit jsme se měli do osmé hodiny a tak jsme děti tahali z postele již v půl sedmé. Po společné snídani následoval odjezd na soutěž. Jak soutěž probíhala, popisuji výše.

V sobotní podvečer jsme se vrátili na ubytovnu. Již předem totiž nejzkušenější cestovatel pan Sucharda naplánoval, že na cestu domů týž den nebudeme mít sílu. Musím potvrdit, že měl pravdu. V Náměšti na Hané jsme tak strávili příjemný podvečer podpořený návštěvou místní vyhlášené restaurace. Během dne si děti osvojili základy „hanáčtiny“ takže toto nářečí vesele prznili i v restauraci, až je musel pan Sucharda krotil, aby na nás domorodci nevzali vidle. Tlachání o čemkoliv pokračovalo až do ranních hodin, o čemž ovšem unavení vedoucí ani ovíněný zaměstnanec drah neměli ani zdání. Těžké bylo druhý den vstávání! Nakonec jsme odjezd zvládli před desátou. Podle plánu jsme se vyfotili u tabule označující začátek naší družební obce Vilémov u Litovle a pokračovali do Javoříčka do známých Javoříčských jeskyní. Návštěvu jakéhokoliv hradu sice děti tvrdě odmítaly, ale proti jeskyním neměly nic. A povedlo se. Jeskyně se moc líbily. Následoval oběd v Bouzově a prohlídka parku místního hradu. Víc jsme z důvodu časové tísně nezvládli. Na parkovišti v Mohelnici již přešlapovala druhá část výpravy, totiž paní ekonomická ředitelová, paní Suchardová. Po zkompletování výpravy jsme vyrazili směrem na sever se zastávkou v Liberci, kde jsme opět odevzdali našeho „medailistu“ Adama do péče vychovatelů Domova mládeže v Zeyerově ulici. Domů jsme dorazili těsně před setměním. Maminky nás sice očekávaly již od oběda, ale já si myslím, že s takto prožitou nedělí byli spokojeni všichni účastníci letošních republikových přeborů.

Zdeněk Hykš