Halový ŽUCH 2015

V sobotu 21. února se ve vilémovské sportovní hale uskutečnil další ročník soutěže halových modelů letadel. Ze začátku sice někteří soutěžící přijížděli do Vilémova spíše ze zvědavosti, kde že se ten nejsevernější modelářský klub vyskytuje a jestli třeba cestou neuvidí volně pobíhající vlky, časem jsme si ale vybudovali „stálou klientelu“, která se navíc postupně rozšiřuje. A když se k tomu připočte přívětivá hala, ve které je teplo, od oken netáhne, hladký strop haly nekrade letadla a v úložném koutku pro sportovní nářadí působí sympatická paní Blaschková s neméně sympatickým barem, není divu, že tentokrát se nás sešlo celých třicet. Devatenáct z nás se přihlásilo do kategorie házedel F1N a dokonce 21 do kategorie „gumáčků“ A6. Létalo se na plný počet letů, tj. devět pokusů v kategorii házedel a šest pokusů mezi gumáčkáři. Tentokrát jsme se museli řádně otáčet, abychom to do sedmé hodiny večer stihli. Příště raději ještě hodinku přiobjednáme.

Podrobným rozborem výsledků vás zatěžovat nebudu. Výsledkovou listinu naleznete na našich stránkách hned vedle tohoto komentáře. Zmíním jen několik zajímavostí. O tom že si k nám našli cestu modeláři z celé „horní“ poloviny Čech, svědčí výčet zúčastněných klubů. Nejpočetněji byli pochopitelně zastoupeni modeláři místní a z blízkého okolí, tj. členové LMK Vilémov a Varnsdorf. Přivítali jsme ale také kolegy z Karlových Varů, Teplic, Loun, Terezína, Liberce a novým rekordmanem co do vzdálenosti se stal Jan Klik z LMK Stod. Honza Klik by zároveň zasloužil zvláštní ocenění za velkou trpělivost. Zpáteční cesta domů byla nejspíš dlouhá a úmorná. Pobavila nás vyrovnanost Luboše Paťhy, který se v házedlech vešel všemi devíti hody do tolerance jedné vteřiny. Holt více jak třicetiletá praxe špičkového házedláře se nezapře. Ony i ty modely vypadaly jako menší kopie těch venkovních. Na vyrovnanost výkonů si ale v hale nehrajeme. Zvítězí ten, kdo dosáhne nejvyššího součtu dvou, resp. tří nejlepších časů. V házedlech to byl senior Jiří Tůma, i když nejlepšího výkonu dne (39,5s) dosáhl jeho syn Jiří Tůma mladší a v kategorii A6 taktéž senior Evžen Belo, který se zároveň stal autorem nejdelšího letu 4 minuty a 51 vteřin dlouhého. Zvláštní prémie za dosažení hranice 30 vteřin v kategorii F1N byla vypsána pro vilémovské žáky a juniory. Stanovený limit sice o malý kousek odolal, ale myslím, že v prostornější děčínské hale „to praskne“.

To bylo to veselejší. Teď naopak to, co nás trápí. Přestože se nás sešlo relativně hodně, uvítali bychom více mladších žáků. My nemáme žádné a i kolegové z Varnsdorfu a Liberce, kteří mají daleko větší možnost výběru jak my, přivezli v této věkové kategorii pouhé tři soutěžící. Bohužel, úbytek těch nejmladších zájemců je celorepublikový trend a týká se nejen nás modelářů, ale i větších a populárnějších sportovních odvětví. A to je škoda. V klubu je nás dost, kteří mohou dětem předat své bohaté zkušenosti a díky našim sponzorům, můžeme svoji činnost vykonávat relativně v klidu a pohodě.

Tak ještě halovou soutěž v Děčíně a můžeme se plně věnovat modelům „venkovním“. Krajské přebory mládeže se blíží mílovými kroky.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2015

Nejsevernější házedlo 2015 – 3. a 4. kolo – 24. 1. 2015

Rok uběhl jako voda a je tu opět nový, tentokrát již 23., ročník soutěže Nejsevernější házedlo.

Hned na úvod jsme museli odříci dva soutěžní termíny. V sobotu 10. ledna foukal tak hrozný vítr, že soutěžní plocha by tentokrát nestačila ani mladším žákům. Týden nato silně pršelo. Moc modelářů by se určitě nedostavilo a tak jsme volili druhý odklad. Povedlo se to až napotřetí, 24. ledna. Myslím, že se vyplatilo čekat. Celé sobotní dopoledne bylo sice zamračeno, ale teplota se pohybovala kolem nuly a foukal jen slabý vítr. Termika nebyla téměř žádná a tak jsme alespoň ušetřili trochu toho doutnáku. Škoda jen poměrně malé účasti. Spousta modelářů prý onemocněla chřipkou a nebýt varnsdorfských nováčků, které tradičně dovezl pan Bartík, Bartíkovic Sáry a našich dvou starších žáků, první tři věkové kategorie by zůstaly neobsazeny. V seniorské kategorii jsme zaregistrovali všechny tradiční účastníky. Je to škoda, ale snad bude startovní listina příští sobotu trochu bohatší. Jinak budeme muset oprášit svá házedla a rozšířit řady aktivních soutěžících i my s panem Suchardou.

Co se týče dosažených výkonů, bylo vidět, že se modeláři museli nejprve trochu rozhýbat. Druhé kolo vyšlo většině soutěžících určitě lépe než kolo první. Úplné nováčky nemá smysl hodnotit. Takhle létá téměř každý, kdo drží házedlo poprvé v ruce. Stačilo by nám, kdyby se jim na soutěži líbilo a přijeli i příště. Však ony ty stovky a dvoustovky určitě brzy přijdou. Panu Bartíkovi to přejeme, jeho neutuchající nadšení pro modelařinu mu můžeme jen závidět.

Nejsevernější házedlo 2015 – 1. a 2. kolo – 10. 1. 2015 – odloženo na 31. 1. 2015

V tomto roce podruhé jsme se sešli na „Pláních v dolních Mikulášovicích“. Tím se nám podařilo smazat lednový skluz. Bude-li nám příští víkend přát počasí, letošní rok Nejsevernějšího házedla zdárně ukončíme. Ono nám už ani moc dalších volných termínů nezbývá. V sobotu 21. února máme halovou soutěž a následující týden už bude spousta modelářů mířit do Panenského Týnce na první kolo Pražské ligy.

Tuto sobotu bylo počasí oproti minulému víkendu zcela odlišné. V týdnu napadla spousta sněhu, což přítomným modelářům pohyb po ploše velmi ztěžovalo. Foukal čerstvý vítr a protože v první polovině soutěže svítilo sluníčko, „dost to nosilo“. Kdyby přítomní přeborníci nepálili, na konci soutěže by se ulétlých modelů asi nedopočítali. Spousta jejich letů končila až dole u trati, což je z místa startu hezkých pár set metrů. Na to doplatili vilémovští žáci i s naším jediným juniorem, kteří létali pouze s jedním modelem. Už v polovině prvního kola toho měli dost. Toto první kolo dolétali notně unaveni a když jsem je viděl, ani jsem je moc do druhého kola nenutil. Bohužel se připojili i oba tatínkové. Abych se zahřál, sám jsem pro několik modelů dobrovolně doběhl a tak vím, že tentokrát to opravdu byla pořádná dřina. Jak jsem řekl, nic jsem nenamítal. Na druhou stranu ale musím pochválit Petra Blaschku mladšího, který zatnul zuby a ta dvě kola nakonec odlétal. Příště se zkusíme poučit u našich soupeřů, kteří zvolili chytřejší taktiku. Létali se dvěma modely najednou a tak při stejném počtu cest za svými modely stihli dvojnásobek letů jak my.

Potěšilo, že opět dorazili nováčci, kteří minule absolvovali své první závody. A nelétali vůbec špatně. I oni se dost proběhli. Při rozchodu domů se ale zdálo, že se jim závody líbily. Takže chlapci, příští sobotu se sejdeme potřetí. Doufám jen, že závody neohrozí počasí a nebo chřipková epidemie, která se, jak nás přesvědčují sdělovací prostředky, pomalu blíží i k nám na sever.

Vyhlášení celkových výsledků provedeme jako obvykle ve vilémovské klubovně, kde všichni obdrží na památku diplom a ti nejlepší i nějakou odměnu. Ceny se ze všech tří klubů sešly opravdu hodnotné.

Nejsevernější házedlo 2015 – 5. a 6. kolo – 7. 2. 2015

Je sobota 7. února, půl sedmé ráno. Sice bych si rád ještě chvíli poležel „ve vyhřátém pelíšku“, ale musím vstávat. Dnes nás čeká třetí, to znamená poslední dvojkolo naší soutěže nazvané „Nejsevernější házedlo“. Nejprve přistupuji k oknu, kde kontroluji venkovní teploměr a chování praporků u protější benzinové pumpy. Počasí je zatím takové, jaké nám slibovaly předpovědní servery. Tedy mráz kolem šesti stupňů a jen slabý větřík. Toto je v pořádku – můžeme pokračovat v přípravě na soutěž. A zatímco vydatně snídám, abych dopoledne unesl stopky, myslím na Luboše Paťhu, který právě vybíhá na louky v dolních Mikulášovicích, aby zkontroloval, že i zde je vše v pořádku. Následuje krátká porada vedoucích a po ní telefonická výzva všem soutěžícím k odjezdu na soutěž. Scházíme se těsně po deváté hodině u statku rodiny Borských, kterým tímto děkuji, že nás již dlouhá léta nechávají parkovat na svých pozemcích bez náznaku jakýchkoliv protestů. Pěšky se brodíme na startoviště. Od posledně připadlo dalších deset centimetrů sněhu a tak je nám jasné, že dnes to opět bude fyzicky dost náročné. Naštěstí vítr fouká o trochu lepším směrem, takže k běhu za modely i při návratu zpět můžeme využívat zhruba dva metry širokého pásu, který pro nás udusal nějaký neznámý dobrodinec. Na startovišti se příliš nezdržujeme. Po nezbytné skupinové fotografii vyzýváme všechny soutěžící, aby zbytečně netaktizovali, protože vítr má zesilovat, a třetí dvojkolo ihned začínáme.

Soutěž má dnes rychlý průběh. Časoměřičů je opět dostatek a tak již po zhruba jedné hodině odjíždějí nejrychlejší nováčci k nám do klubovny, aby zbytečně nemrzli a vyčkali zde příjezdu modelářů služebně starších, kteří pro své modely běhají přeci jenom „o trochu“ dále. Škoda jen, že varnsdorfští senioři musí tuto sobotu absolvovat jiné modelářské akce. Dnes to nosí téměř stejně tak hezky jako minulý týden.

Chvíli po dvanácté hodině končí soutěž i nejzdatnější letci a všichni vyrážejí do klubovny na vyhlášení celkových výsledků. Díky svým sponzorům poskytují všechny tři pořadatelské kluby hodnotné ceny. Připojují se i další příznivci klubu – vitamíny v podobě ovoce pro všechny děti a promrzlé časoměřiče posílá již po několikáté vilémovský pan Miga a s vyhlášenými kremrolemi se připojuje také paní Suchardová. Všichni soutěžící získávají diplom a něco malého „na zub“. Plnou tašku dárků si pak ze stupňů vítězů odnášejí ti nejúspěšnější. A tentokrát nezapomínáme ani na „vzácné koření“ modelářských soutěží, totiž časoměřiče. Snad jim poděkováním a malou pozorností alespoň trochu kompenzujeme utrpení, kterého se jim na soutěžní ploše od větru a velkého mrazu dostalo. Rozcházíme se kolem druhé hodiny s pozvánkou na další, dle Luboše Paťhy již 23. ročník Nejsevernějšího házedla. S většinou modelářů se ale samozřejmě uvidíme daleko dříve – již za čtrnáct dní ve vilémovské sportovní hale.

A ještě malou poznámku na konec – v pátek ošklivo a nevlídno. Nyní, tj. pár hodin po soutěži, venku sice stále ještě mrzne, ale z oblohy padá něco hodně mokrého a fouká nepříjemný, ledový vítr. V neděli toho kolegové modeláři moc nenalétají. Hezky bylo jen po dobu konání naší soutěže. Takže děkujeme i za příznivé počasí, které druhou polovinu našeho soutěžního cyklu provázelo.

Konečná výsledková listina ZDE!

 

Za LMK Vilémov, LKM Mikulášovice a LMK Varnsdorf           Z. Hykš

Předsilvestrovské polétání 2014

V závěru roku se obvykle bilancuje. Takže i tuto soutěž si dnes vyhodnotíme tak trochu statisticky:
– závodů se aktivně zúčastnilo 23 modelářů, což je oproti loňskému roku o šest modelářů méně. Někteří z loňských účastníků již dali přednost zlepšeným sněhovým podmínkám a vyrazili do hor na lyže, resp. za silvestrovskými oslavami. Jiní se prý zalekli předpovědi počasí slibující v celém Ústeckém kraji náledí. Byly to ale zbytečné obavy. Všichni, i ti nejvzdálenější, dorazili naprosto bez problémů. Nesněžilo a tak doufáme, že i cesta zpět proběhla v klidu. A také jsme si asi tak trochu konkurovali s modelářským Silvestrem v Doksech. Dvě soutěže během jednoho víkendu (spojené s povinnými přípitky na úspěchy v novém roce) jsou na jednoho asi moc.
– něco málo se vypilo, snědlo se všechno. Včetně „sponzorských darů“ v podobě zákusků paní Suchardové a pana Bartíka a ovoce dodaného vilémovským panem Migou. Distribuci sponzorských darů a obsluhu improvizovaného baru zajišťovala paní Blaschková. Všem moc děkujeme.
– nejvzdálenějšími účastníky byli pánové Dlouhý a Procházka z Karlovarského kraje a z druhého směru zástupci YMCA Liberec, otec a syn Budaiovi.
– Vilémovské modeláře, kteří se zúčastnili téměř všichni, podpořili jejich rodinní příslušníci. Někteří aktivně, pomocí s organizací soutěže, jiní alespoň fanděním z balkonu.
– za vilémovské spoluobčany se dostavili dva diváci. Nutno zdůraznit, že se asi dobře bavili, protože vydrželi až do úplného konce soutěže.
– i přes trochu menší účast měla soutěž dobrou sportovní úroveň. Do žebříčku přibyla spousta výkonů dosažených v obou kategoriích. Z Vilémováků to byli tři házedláři a všech pět gumáčkářů.
– v interní soutěži o nejlepšího předsedu žákovských modelářských klubů ve Šluknovském výběžku (jsme tu celkem dva), jsem v kategorii házedel zvítězil já, v gumáčcích mi to pak varnsdorfský pan Bartík vrátil.
– velkou výhodou vilémovské sportovní haly je, že nekrade modely. Zaregistrovali jsme spoustu gumových svazků přetržených při natáčení, jeden model explodující vinou přetrženého svazku těsně po startu, dva nebo tři upadlé vrtulové listy, ale viset na konstrukci haly nezůstalo nic. Všichni si své modely, byť v různém stavu rozkladu, odvezli zpět domů. Nic jim tedy nebrání zúčastnit se 21. února 2015 dalšího ročníku naší soutěže. Snad už se konečně dohodneme na názvu – bude to Halový Žuch.

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš

Vánoční rampouch 2014

Jako obvykle, jsme na začátku prosince vyrazili do děčínské sportovní haly na soutěž halových modelů „Vánoční rampouch 2014“. Hala je to krásná, prostorná, do které se vejdeme i my, co máme problém s kroužením našich házedel. Navíc oceňujeme, že v posledních několika ročnících má tato soutěž rychlý spád, bez dlouhého zdržování, což připisujeme novým tvářím v organizačním týmu v čele s Vítem Privarou.

Abych si ale také trochu rýpnul – strašákem v této hale jsou světelné panely pod stropem haly, které spolehlivě fungují jako lapače modelů. Ten, kdo jednou bude tato světla čistit, si bude moci otevřít modelářskou burzu a nebo několik let soutěžit ve spoustě halových kategorií. Toto ale pořadatelé ovlivnit nemohou. Na druhou stranu bychom se přimlouvali za malou úpravu výsledkové listiny. Chtělo by to seřadit soutěžící podle dosažených výsledků a doplnit povinné údaje o soutěži – třeba jména časoměřičů, sportovní komise a ředitele soutěže. Takhle ani nevíme, komu za tuto soutěž poděkovat.

Starší vedoucí klubu se tentokrát této soutěže z různých důvodů nezúčastnili. Naši výpravu vedl pouze pan Petr Blaschka, který svůj pověstný klid nejspíš přenesl i na své svěřence. Naše děti v hale nelétají špatně, tuto sobotu v Děčíně to ale bylo obzvláště pěkné. Určitě to ale bude také tím, že se v házedlech projevila naše cílená práce s dětmi. Neustále s druhým panem vedoucím hledáme nové materiály a vhodné modely letadel, které pak na naše doporučení děti staví. Uhlíkové kompozity zvládnout nehodláme, protože jsou příliš náročné materiálově i stavebně. Takže jsme nakonec dospěli k modelům polystyrénovým. Co se týče tvaru a velikosti, kupodivu vítězí modely velmi podobné těm venkovním. Ne nepodstatným vlivem je, že s postavenými modely také pravidelně trénujeme v naší hale. A také nám kluci přes léto opět zesílili. A jak to tentokrát dopadlo? Potěšili naši dva nejzkušenější, kteří se již několikátou soutěž přetahují o titul klubového rekordmana mezi žáky. Martin s Petrem mladším obsadili stupně vítězů, ale ani Honza s našim nováčkem Jakubem nezalétali špatně.

Co se týče gumáčků, je to s těmi našimi poslepovanými invalidy trochu složitější. Moc to seřídit neumíme a ani s gumovými svazky si příliš nerozumíme. Asi je to také o štěstí – v sobotní soutěži zvítězil náš Honza, kterého bychom šetrně nazvali naším nejbleskurychlejším stavitelem modelů. Třetí byl Martin, stavitel modelů rozvážný, zatímco Petr, majitel gumáčků nejpreciznějších, se na stupně vítězů vůbec nedostal. A pak se v tom vyznejte. Jak je ale z výsledků vidět, stačí to na rovnocenné létání s našimi soupeři, ovšem pro přechod do seniorské kategorie plné modelářů stavějících a létajících s přímo hodinářskou zručností, by to bylo málo. Naštěstí máme pana vedoucího Blaschku, který na modelech neustále něco nakrucuje, při soutěžích zpovídá soupeře ochotné podělit se o své zkušenosti a vše si pilně poznamenává. Však je jeho zápisníček plný.

Ale abych skončil trochu optimisticky – dosažené výkony se mi moc líbily a jsem na naše děti velice pyšný. Však jsem také, ještě než výprava dorazila domů, obdržel od našich soupeřů jeden pochvalný telefonát. A doufám, že podobných úspěchů dosáhneme 27. prosince i v naší, byť trochu těsnější hale.

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš

Výstava plastikových modelů ve Varnsdorfu 2014

V sobotu 22. listopadu 2014 uspořádali varnsdorfští plastikoví modeláři v městském informačním centru výstavu svých výtvorů. Většinou se jednalo o modely letadel, k vidění ale byly i modely automobilů, obrněné techniky a zahlédli jsme také několik lodí a dokonce i parní stroj.

Řeklo by se, co na takové akci dělají příznivci volného letu, jako jsme my a nebo kolegové z modelářského klubu YMCA Liberec. Vysvětlení je prosté. Výstavu pomáhal pořádat náš ideový vůdce, totiž pan Ing. Bartík, který využívá každé příležitosti k prezentaci všech klubů Šluknovského výběžku a „blízkého okolí“, které se zabývají prací s dětmi. Ve výstavním sálu vymezil prostor jen pro nás „volňáskáře“ a vyzval nás, abychom jej zaplnili svými modely. My jsme ve všech třech kategoriích představili modely, které se nám při práci s dětmi velice osvědčily. V házedlech to byly jednoduché házecí kluzáky pocházející ještě z mého dětství, přes Čížkovu Vlašťovku až k největšímu modelu, který představuje u nás v poslední době velice populární Whomera. V kategorii A3 to mají děti také jasně vykolíkované – nejprve staví téměř nezničitelné Gino, pak následuje stavebnicové HoHo a nakonec přichází na řadu výkonný Šoumen. Nejšikovnější modeláři zvládnou i kategorii F1H. Zde volíme nezapomenutelnou Andulku II Tondy Tvarůžky, po které přichází sice starší, ale stále velice výkonný model MIKI II. Vystavené modely jsme doplnili fotografiemi našich svěřenců z dob jejich začátků i snímky letošními. A jak bylo patrné, kolegové z Liberce zvolili podobný způsob prezentace.

Samozřejmě jsme si také prohlédli vystavené plastikové modely. Vždyť každý z nás má doma v nějaké vitrínce několik takových modelů a rád si porovnal svou dovednost s uměním plastikových profesionálů.

Ve vedlejší místnosti, což je modelářská dílna varnsdorfských modelářů, si naši svěřenci vyzkoušeli stavbu papírových házedel a pokusili se porazit pana Bartíka v šachu. Nepovedlo se to na letním táboru, nezdařilo se to ani nyní. My starší jsme využili výstavky k diskuzi s modeláři, které potkáváme během celého roku, ale také k setkání s kolegy, které jsme neviděli třeba i několik let. Pak jsme udělali několik společných fotografií na památku, rozloučili se a vyrazili domů na oběd.

Zdeněk Hykš