V sobotu 8. února se ve varnsdorfské sportovní hale odehrál první ročník soutěže modelů letadel kategorie F1N a A6. Dostavili jsme se téměř v kompletní sestavě. Chyběli pouze dva naši junioři a naopak, čerstvě přibyly dvě nové modelářky. Zvědavi na nové soutěžní prostory byli i další modeláři, takže již při tréninku házedel bylo na ploše docela „husto“. Přitom oproti nám měli varnsdorfští pořadatelé na délku i šířku několik metrů k dobru. První hodnocení kolegy Petra Blaschky bylo, že i zde jsou místa, kde lze s modelem uvíznout, vše ale pravděpodobně půjde snadno vyprostit. A tak se největší překážkou ukázaly být pod stropem zavěšené textilní tlumiče hluku. Zhruba ve stejné výšce, jako jsou příčníky haly vilémovské. Tedy ve výšce dosažitelné našimi staršími žáky. Moc se mi nedařilo klukům vysvětlit, že nevyhrává nejsilnější modelář, který zaboří vržený model mezi ony tlumiče, ale naopak ten nejšikovnější, jehož model těsně pod nimi přejde do kluzu. Zatímco dospělí soupeři to pochopili, naši hromotluci se tvrdošíjně pokoušeli vytvořit díru ve stropu. Oba mladší žáci, Jirka s Ivanem tímto problémem netrpěli. Svůj model dokázali vyhodit „tak akorát“. Takže v interní vilémovské soutěži házedlářů poprvé zvítězili. Obě děvčata měla zatím problém své modely správně vyhodit. Na lepší časy se zablýsklo jen trochu. Ale to časem přijde. Jak se stává v poslední době zvykem, mezi varnsdorfskými žáky se opět našel někdo, kdo to těm našim natře. Nějaké ty stupně vítězů jsme získali, ale nejvýše v obou žákovských kategoriích stál vždy modelář z Varnsdorfu. Otec a syn Blaschkovi zalétali svůj standard. I mladší Petr několikrát trefil ony zmíněné textilie, ale třemi povedenými hody to napravil. Starší Petr již takové štěstí neměl. Co se týče výsledků, žádné překvapení se nekonalo – v horní části výsledkové listiny se umístily „známé firmy“.

I v gumáčcích naši mladí modeláři nalezli své varnsdorfské mistry. Ani zde jsme na stupeň nejvyšší nedosáhli. Na medaile za každou cenu, si my, vedoucí, nehrajeme. Spíše dáváme přednost dosaženým výkonům. A z nich jsme byli trochu zklamáni. Dříve nebyl problém nalétat alespoň ve dvou startech čas přes tři minuty. Dnes to problém byl. Modely jsou olétané a často slepované. Takže nyní váží o dost více než v době, kdy jsme je postavili. Nelze se divit. Kluci mají ruce nějak neohrabané. A bohužel i obě děvčata se zasloužila o to, že pan vedoucí strávil převážnou část času vyměřeného pro gumáčky s tubou vteřinového lepidla v ruce. A ve zbytku času pobíhal po hale s tyčí a shazoval uvízlé modely. Já zaujal opatrnou pozici pozorovatele. Mám obavu, že při vilémovské soutěži to lepší nebude. Také v kategorii gumáčků se na stupních vítězů umístili modeláři předem pasovaní na favority soutěže.

A na závěr pozvánka na naše závody:

při vyhlašování výsledků kategorie házedel jsem ze strany, nejspíš místních modelářů, zaslechl několik jízlivých poznámek na naši adresu. Fotil jsem, a tak na ně odpovídám teprve nyní:

• ano, ta naše „p…l“ je na mapě
• ne, není to v Polsku. Je to ve stejném výběžku, jako se nachází Varnsdorf. Jen na jeho druhé straně. V případě potřeby se zeptejte svých spoluobčanů. Pár jich v té naší „p…i“ zaměstnáváme.
• Historii obce máme poměrně bohatou, byť převážnou část existence naší obce jsme v názvu měli uvedeno „dorf“. Podobně jako je tomu v případě Varnsdorfu. Ale žádné velké mindráky z toho nemáme.
• Rád bych také připomenul, že hodně záleží na úhlu pohledu. Například pro jistou velkou skupinu obyvatelstva této země ona „p…l“ nezačíná někde za Šluknovem, jak se domníváte, ale již na „Šébru“.
• Ale darmo mluvit. Silnice k nám vede, proud již také zavedli. Přijeďte se přesvědčit v sobotu 22. února do vilémovské sportovní haly osobně. Budeme se snažit uspořádat stejně hezké závody, jako se to povedlo tuto sobotu Mirkovi Procházkovi s jeho pomocníky.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Oproti minulým ročníkům jsme letos měli vilémovskou sportovní halu k dispozici o hodinu dříve. Začátek soutěže jsme proto posunuli na dvanáctou, o čemž jsme oslovené modeláře informovali v propozicích. Přesto jsem očekával, že hlavní nápor zájemců přijde kolem jedné hodiny, kdy začínal oficiální trénink. Nějak jsem se doma zdržel a k hale, coby dozor za pořadatele, jsem dorazil s malým zpožděním. Byl jsem překvapen parkovištěm plným aut a tréninku chtivých modelářů. Rychle jsem proto všechny soutěžící i s doprovodem vpustil do sálu, kde ihned začal ten správný házedlářský ruch. Následujících téměř osm hodin proběhlo ve svižném, místy i lehce nervózním tempu. Ve chvilce volna jsem vyrazil do naší dílny na pracovní schůzku s Petrem a Markem Budaiovými. Zatímco jsme spolu řešili náplň práce našich mladých modelářů pro první polovinu nastávající sezóny 2020, všichni dospělí členové rodiny Blaschkovy zajišťovali přesun letadel, cen pro nejlepší soutěžící a samozřejmě také baru do sportovní haly. Zvládli jsme to, byť z důvodu nemoci nepřítomný pan Sucharda nám určitě dost chyběl. S Budaiovými jsme dorazili do haly chvíli po jedné hodině. To už byli přítomni úplně všichni soutěžící, včetně našich svěřenců. Během tréninku se na ploše tísnilo téměř třicet zájemců o start v kategorii házedel, tedy F1N. Snad se příliš modelů nerozbilo a nerozšláplo. A ve dvě hodiny to vypuklo. Podle propozic jsme kolem třetí hodiny měli s házedly skončit. Obvykle tak i končíme, tentokrát ale jsme to zvládli až o více jak třicet minut později. Časoměřiči byli dva, k tomu jeden zapisovatel, takže plný stav. Vyvolával jsem soutěžící tak hlasitě, až jsem z toho na chvíli ztratil hlas. Nikdo zbytečně nezdržoval, přesto se kategorie házedel protáhla. Určitě to bylo tím, že k nám dorazil málem rekordní počet modelářů, navíc velice dobře létajících. Senioři dosahovali jako obvykle velmi hezkých časů a tentokrát se docela určitě výrazně zlepšily téměř všechny děti. Co se výkonů týče, opět dominovali Michal Michna s Jirkou Tůmou. Jim se přiblížil dnes velmi hezky létající Mirek Procházka. Ale ani ostatní senioři příliš nezaostali. To našeho pana vedoucího Petra Blaschku omlouvají pořadatelské starosti a jeho syna snad časem přesvědčíme, že když se jeho model do naší haly „nevejde“, bylo by lepší létat s něčím jiným. U našich dětí oceňuji vyrovnanost. Pokud se nedaří jednomu, zaskočí za něj někdo druhý. Bylo tomu tak i při této soutěži, kdy Víťa Havlíček dosáhl ze všech přítomných dětí nejlepšího výkonu. Také Milan Skukálek, dnes naposledy mladší žák, zaostal za Karlem Štefanem, nejlepším z varnsdorfských dětí, jen o dvě vteřiny. Ani ostatní nezklamali, byť na některých byla patrná nervozita z přítomných rodičů.

S ohledem na zdržení jsme rychle spočítali výsledky a vyhlásili nejlepší modeláře. Bohužel jsem se dopustil dvou přehmatů, z nichž jeden jsem napravil ještě na ploše (Marka Budaie jsme přesunuli ze seniorů zpět mezi juniory), zatímco  ostudné přehlédnutí mladšího žáka Jakuba Pola napravíme při následujících závodech ve varnsdorfské hale. Budiž to pro mě poučení pro příští závody. Zatímco jsem spěchal s psaním diplomů, na ploše propuklo závěrečné rojení házedlářů, do kterého se vedle soutěžících zapojily i místní děti s loni darovanými modely házedel. Neuvěřitelné, že jim vydržely celý rok nepoškozeny.

Gumáčky jsme spustili zhruba o půlhodinu později. Pana Soukupa, kterému děkujeme za pomoc s kategorií házedel, vystřídali na stanovišti oba Budaiovi. Spolu se mnou tak měli soutěžící k dispozici tři časoměřiče. Více v naší hale nemá smysl – barevné rozlišení u těchto modelů neexistuje, navíc se ve vzduchu nejvíce potkávají velice oblíbené „Jednoduché A6“ pana Kaliny. Spolu s tréninkovými lety tak bylo ve vzduchu poměrně nepřehledno, což na pozornost časoměřičů kladlo velké nároky. Na druhou stranu jsou „A šestky“ vcelku klidná kategorie, která umožňuje v závěru soutěže zpracovávat výsledky rychlejších modelářů. I pár diplomů jsem stihnul napsat. Operativně jsme proto čas vymezený gumáčkářům prodloužili o patnáct minut, čímž jsme alespoň trochu zmírnili časový skluz z házedel. Stihli jsme to na vteřinu. Vyhlášení následovalo ihned poté. Co se týče výkonů, tentokrát byla v hale obzvláště velká zima, takže i nejzkušenější modeláři dosahovali až o minutu horších časů jak před nedávnem v hale děčínské. Zima prý v naší hale byla i dva dny předem, při fotbalovém turnaji. Jenže zatímco čutálisté se zahřejí běháním za merunou, my naopak vyžadujeme od účastníků soutěže rozvážné pohyby a pokud možno co největší klid. Takže všichni postupně prochladli. Na náš dotaz nám bylo sděleno, že s tím nelze nic dělat. Takhle je prý topení v hale nastaveno servisní firmou. Pan vedoucí Blaschka slíbil, že se s tím přesto pokusí něco udělat tak, aby nám při únorovém Halovém Žuchu bylo alespoň trochu tepleji. Ještě před úklidem se nám část dětí ztratila, a tak jsme na přesun veškerého modelářského a nemodelářského vybavení z vilémovských zbyli jen čtyři. Naštěstí nám pomohli kolegové z Varnsdorfu, kteří příliš nespěchali domů. I tak jsme v hale zhasínali kolem půl osmé. Ještě chvíli jsme strávili v dílně úklidem modelů a domů dorazili před devátou. Jak jsem psal v úvodu – bylo to dost hektické sobotní odpoledne s večerem.

A ještě jedna důležitá informace nakonec – závodů se vedle tradičních účastníků ze Šluknovského výběžku účastnili také přátelé z Liberce, Děčína a Teplic, za což jim moc děkujeme. Naopak tentokrát chyběli v podstatě tradiční účastníci z Karlových Varů, Žatce či Terezína. Někteří z nich předem avizovali, že musí druhý den na Modelářský Silvestr do Doks u Kladna a proto k nám nepřijedou. Studiem kalendáře jsme zjistili, že příští rok se naše obě soutěže dokonce na den shodují. Rozhodli jsme se proto zkusit jít Modelářskému Silvestru „z cesty“. Přítomným modelářům jsme předložili na zvážení návrh udělat z našeho Předsilvestrovského polétání Polétání předvánoční. Vyšlo by to na sobotu 20. prosince 2020. To bývá naše hala obvykle volná. Žádnou negativní reakci jsme nezaznamenali. Máme na to celý rok, oceníme proto i názor Vás, čtenářů těchto řádků.

Výsledková listina ZDE

Děkuji a za všechny Vilémováky se na shledanou v únoru těší

Z. Hykš