V sobotu 8. února se ve varnsdorfské sportovní hale odehrál první ročník soutěže modelů letadel kategorie F1N a A6. Dostavili jsme se téměř v kompletní sestavě. Chyběli pouze dva naši junioři a naopak, čerstvě přibyly dvě nové modelářky. Zvědavi na nové soutěžní prostory byli i další modeláři, takže již při tréninku házedel bylo na ploše docela „husto“. Přitom oproti nám měli varnsdorfští pořadatelé na délku i šířku několik metrů k dobru. První hodnocení kolegy Petra Blaschky bylo, že i zde jsou místa, kde lze s modelem uvíznout, vše ale pravděpodobně půjde snadno vyprostit. A tak se největší překážkou ukázaly být pod stropem zavěšené textilní tlumiče hluku. Zhruba ve stejné výšce, jako jsou příčníky haly vilémovské. Tedy ve výšce dosažitelné našimi staršími žáky. Moc se mi nedařilo klukům vysvětlit, že nevyhrává nejsilnější modelář, který zaboří vržený model mezi ony tlumiče, ale naopak ten nejšikovnější, jehož model těsně pod nimi přejde do kluzu. Zatímco dospělí soupeři to pochopili, naši hromotluci se tvrdošíjně pokoušeli vytvořit díru ve stropu. Oba mladší žáci, Jirka s Ivanem tímto problémem netrpěli. Svůj model dokázali vyhodit „tak akorát“. Takže v interní vilémovské soutěži házedlářů poprvé zvítězili. Obě děvčata měla zatím problém své modely správně vyhodit. Na lepší časy se zablýsklo jen trochu. Ale to časem přijde. Jak se stává v poslední době zvykem, mezi varnsdorfskými žáky se opět našel někdo, kdo to těm našim natře. Nějaké ty stupně vítězů jsme získali, ale nejvýše v obou žákovských kategoriích stál vždy modelář z Varnsdorfu. Otec a syn Blaschkovi zalétali svůj standard. I mladší Petr několikrát trefil ony zmíněné textilie, ale třemi povedenými hody to napravil. Starší Petr již takové štěstí neměl. Co se týče výsledků, žádné překvapení se nekonalo – v horní části výsledkové listiny se umístily „známé firmy“.

I v gumáčcích naši mladí modeláři nalezli své varnsdorfské mistry. Ani zde jsme na stupeň nejvyšší nedosáhli. Na medaile za každou cenu, si my, vedoucí, nehrajeme. Spíše dáváme přednost dosaženým výkonům. A z nich jsme byli trochu zklamáni. Dříve nebyl problém nalétat alespoň ve dvou startech čas přes tři minuty. Dnes to problém byl. Modely jsou olétané a často slepované. Takže nyní váží o dost více než v době, kdy jsme je postavili. Nelze se divit. Kluci mají ruce nějak neohrabané. A bohužel i obě děvčata se zasloužila o to, že pan vedoucí strávil převážnou část času vyměřeného pro gumáčky s tubou vteřinového lepidla v ruce. A ve zbytku času pobíhal po hale s tyčí a shazoval uvízlé modely. Já zaujal opatrnou pozici pozorovatele. Mám obavu, že při vilémovské soutěži to lepší nebude. Také v kategorii gumáčků se na stupních vítězů umístili modeláři předem pasovaní na favority soutěže.

A na závěr pozvánka na naše závody:

při vyhlašování výsledků kategorie házedel jsem ze strany, nejspíš místních modelářů, zaslechl několik jízlivých poznámek na naši adresu. Fotil jsem, a tak na ně odpovídám teprve nyní:

• ano, ta naše „p…l“ je na mapě
• ne, není to v Polsku. Je to ve stejném výběžku, jako se nachází Varnsdorf. Jen na jeho druhé straně. V případě potřeby se zeptejte svých spoluobčanů. Pár jich v té naší „p…i“ zaměstnáváme.
• Historii obce máme poměrně bohatou, byť převážnou část existence naší obce jsme v názvu měli uvedeno „dorf“. Podobně jako je tomu v případě Varnsdorfu. Ale žádné velké mindráky z toho nemáme.
• Rád bych také připomenul, že hodně záleží na úhlu pohledu. Například pro jistou velkou skupinu obyvatelstva této země ona „p…l“ nezačíná někde za Šluknovem, jak se domníváte, ale již na „Šébru“.
• Ale darmo mluvit. Silnice k nám vede, proud již také zavedli. Přijeďte se přesvědčit v sobotu 22. února do vilémovské sportovní haly osobně. Budeme se snažit uspořádat stejně hezké závody, jako se to povedlo tuto sobotu Mirkovi Procházkovi s jeho pomocníky.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Nechci se rouhat, ale asi opravdu máme tam nahoře nějaké zastání. To už je třetí dvojkolo, kdy nás počasí v týdnu děsilo všelijakými katastrofickými vizemi, abychom pak v sobotu odlétali bezproblémové závody. Stejné to bylo i dnes. Ještě v pátek foukal silný nárazový vítr a já nepochyboval o tom, že tentokrát ze závodů nebude nic. V noci se sice situace uklidnila, přesto jsme očekávali, že se vyplní obvyklý scénář, na který jsme byli z minulých let zvyklí – dole ve Vilémově bude foukat, ale o padesát metrů výše, v Mikulášovicích, nám vítr bude obracet krabice s letadly. Světe div se, letos to již potřetí bylo přesně obráceně. Po vystoupení z aut jsme sice zaregistrovali slabý „průvan“, ten ale navzdory předpovědi nesílil, nýbrž postupně slábl. Vlastně celé sobotní dopoledne foukalo „tak akorát“. Dětem vítr pomáhal při výhozu, zatímco senioři si vylepšili své výkony, byť se při tom občas poněkud prošli. Trochu té turbulence jsme větru odpustili.

Díky krásnému počasí bylo zřejmé, že dnes náš cyklus ukončíme se ctí. Hlavně pořadatelům spadl velký kámen ze srdce, protože pro případný odklad soutěže už neměli příliš mnoho možností. Většina následujících víkendů je již obsazena jinými modelářskými (i nemodelářskými) aktivitami. Na našem startovišti proto panovala uvolněná atmosféra. Nikdo se sice nesnažil napodobit styl Řezníček, tj. házení v provedení „nahoře bez“, ale rukavice se odkládaly hned a nebýt přítomných rodičů, došlo by i na čepice a zimní bundy. Naši mladí svěřenci pojali tyto závody jako interní soutěž o nejlepšího klubového házedláře. U Blaschků se pak rozhodovalo o tom, kdo díky horšímu výkonu bude celých příštích čtrnáct dní doma zatápět. Pan Blaschka se navíc evidentně nadchnul pro vystřelovadla. A na závěr jsme v podání Honzy Štohanzla viděli jednu premieru, totiž kruhový hod hned dvou házedel najednou. Jen ty minule nalezené brýle, evidentně modelářské, pocházející z některého ze starších ročníků, jsme neudali. Na louce bylo tentokrát tak nádherně, že se nám opravdu nikam nechtělo. Ale museli jsme. V Lipové jsme v místní restauraci měli rezervován salónek. Tam jsme narychlo dopočítali výsledky, vypsali diplomy a ocenili nejlepší modeláře. S cenami se dostalo na všechny děti a vzpomněli jsme si i na časoměřiče. Drobností jsme odměnili jejich neocenitelnou pomoc. No a pak jsme se rozešli s tím, že pokud se nestane nic mimořádného, sejdeme se opět za rok, tentokrát po dvacáté osmé.

Konečná výsledková listina ZDE!

Ukázka diplomu ZDE!

Z. Hykš

Vážení,
s hlubokým zármutkem v srdci Vám oznamuji, že v sobotu 25. ledna nás navždy opustil pan Miroslav Paťha z Mikulášovic. S jeho odchodem ztrácíme obětavého rádce a dobrého přítele.

Mirku, děkujeme za všechno, co jsi pro nás vykonal. Nikdy nezapomeneme.

Za LMK Vilémov, Zdeněk Hykš

Na dnešní den jsem sice sliboval slunečné počasí s mírným větrem, což se úplně nevyplnilo, ale i tak nám počasí vynahradilo útrapy z minulého víkendu. Ve chvíli, kdy jsme si s kolegy vedoucími navzájem upřesňovali, zda se soutěž uskuteční nebo ne, ve Vilémově ustával noční déšť. Přesně tak, jak bylo předpovězeno. A protože hlášení o větru nahoře v Mikulích od našeho hlavního meteorologa, Luboše Paťhy, bylo také příznivé, vydali jsme pokyn k zahájení příprav na závody. Zhruba o hodinu a půl později jsme se začali scházet na našem obvyklém stanovišti, tj. na louce vedle statku rodiny Borských. Foukal mírný jihovýchodní vítr, takže nám stačilo přesunout se jen o pár desítek metrů dále. Co se týče vody, předpověď nelhala. Po dobu závodů nespadla ani kapka. Vítr, stejně jako minule, postupně slábnul. Děti by nejspíš ocenily trochu větší průvan, zato dědkové byli navýsost spokojeni.

Oproti minulému dvojkolu se dostavilo o šest závodníků více, ale protože byl opět k dispozici dostatek časoměřičů z řad rodičů, závody plynuly rychle kupředu. Časoměřiči mají dostatek zkušeností z předchozích soutěží, takže jim nedělala problémy ani novinka této sezóny, nový způsob zaokrouhlování dosažených časů na celé vteřiny. Díky počasí se většina soutěžících výrazně zlepšila. I několik max. jsme zaznamenali. A protože vyhlášení vítězů proběhne až (doufejme, že v řádném termínu) za čtrnáct dní při závěrečném dvojkole, hned po posledním letu jsme se všichni odebrali domů ke svým radiátorům.

Výsledková listina 3. a 4. kola ZDE!

Z. Hykš

Počasí nám nepřálo již druhý víkend. Zatímco ale před týdnem bylo již v pátek celkem jasné, že se v sobotu nebude nic konat, protože vítr nahoře v Mikulášovicích honil po ulici popelnice, tento odložený termín jsme nechtěli jen tak vzdát. Předpověď sice nebyla nijak báječná, ale vypadalo to, že létat bude možné. Dokonce se podařilo přesvědčit několik dětí, aby vylezlo ze svých pelíšků, takže chvíli po deváté hodině se nás na louce v dolní části Mikulášovic sešlo celých jedenáct. Nakonec to bylo s tím počasím úplně jinak – podle předpovědi měl postupně ustávat déšť a naopak, celé dopoledne nás měl trápit silnější vítr. Ve skutečnosti nás během soutěže přepadlo několik vydatných dešťových přeháněk, které ustaly až dlouho po dvanácté hodině. I nedostatkovou surovinu letošní podivné zimy, tj. sněhové vločky, jsme zažili. A naopak, strach původně šel z těch avizovaných tří, čtyř metrů větru za vteřinu, které na naší soutěžní ploše obvykle ještě o metr, dva zesilují. Přitom téměř nefoukalo. Zatímco menší děti měly problém s výhozem svých házedel, dědkové si pochvalovali, že nemusí běhat nikam daleko. Časoměřičů byl dostatek, takže po zhruba dvou hodinách jsme měli hotovo. Výsledky se vyhlašují až na konec celého cyklu. Proto jsme se sbalili a hned spěchali domů ke kamnům.

Doufejme, že nikdo z těchto závodů neomarodí. Alespoň se mi zdálo, že se všichni oblékli „nepromokavě“. To letadla na tom byla o poznání hůře. Zato já, v roli zapisovatele, se musím příště připravit na déšť lépe – startovní listinu jsem musel doma sušit na radiátoru, než jsem s ní mohl začít pracovat. I když možná to nebude potřeba. Přítomným modelářům jsem totiž slíbil, že příští víkend bude pro třetí a čtvrté kolo naší soutěže panovat krásné slunečné počasí s větrem do tří metrů. Nezbývá mi nyní než to dodržet.

Výsledková listina z 1. a 2. kola ZDE!

Z. Hykš