Dlouho dopředu plánovaná akce se odehrála nedaleko od naší klubovny, na louce zvané „U Skokánku“. Dva dřevěné skokanské můstky jsme zrušili již dávno, místní název zůstal. Abychom si mohli zalétat, musí se sejít několik faktorů. Létáme samozřejmě v pátek, kdy se obvykle koná modelářská schůzka, nesmí příliš foukat a nesmí být vysoká tráva. To místní zemědělci neradi vidí, nehledě na to, že o plochu bychom se pak museli dělit se zvědavými kravami. I tak se raději předem majitelům polností ohlásíme.

Nejprve jsme absolvovali soutěž s malými házedly, které máme vždy připravené pro akce pro veřejnost, jako je například Dětský den a nebo podzimní drakiáda, kdy obvykle při nedostatku větru se svými modely zachraňujeme situaci. Kouzlo této soutěže spočívá v tom, že každý si svůj model vylosuje a musí s ním absolvovat pět kol. Dalších pět kol pak s modelem druhým. Záleží na každém, jak si vylosované házedlo seřídí. Jsem rád, že s přehledem zvítězil pan vedoucí Blaschka, který tak dětem znovu dokázal, kdo je v kroužku nejlepší modelář. Ostatní létali dost nevyrovnaně. Je vidět, že v seřizování modelů máme hodně rezerv.

No a pak jsme ustoupili až na buben bývalých můstků, kde jsme rozdělali na připraveném ohništi velký oheň,. A zatímco část modelářů opékala špekáčky, všichni se postupně vystřídali u pana vedoucího a alespoň na chvíli si zahýbali páčkami našeho letitého RC modelu. Je to původně větroň Špaček, na který jsme pomocí pylonu připevnili elektromotor. Pro méně zkušené modeláře ideální model, který při zapnutí elektromotoru snadno nabírá velkou výšku, odkud se pak rozvážně snáší k zemi. Vyzkoušeli si jej i oba naši nováčci, kteří s řízením RC modelů dosud neměli žádné zkušenosti.

Společenská úroveň akce byla trochu narušena tím, že jsme se sešli s podobnou akcí pořádanou dopoledne základní školou ve Velkém Šenově. Děti proto byly špekáčků brzy syty a připalovaly na ohni raději krajíce chleba. A pak také tím, jak se ti naši blbouni k sobě vzájemně chovají. Největší vejlupkové si navzájem dílem rozsedli, dílem záměrně rozbili kelímky a neměli pak z čeho pít oblíbenou Colu. O té rozkopnuté hořčici ani nebudu mluvit. Propagátor kolektivního ducha mezi mládeží, Jaroslav Foglar, by toto asi nerozdýchal.

Z. Hykš

Přátelé, kamarádi, popis následující události je bohužel známý vám všem, co se v modelářských kroužcích (a nejen těch modelářských) staráte o dorost. Ten průběh jsme tak trochu očekávali, přesto jsme nakonec pocítili určité zklamání.

Den otevřených dveří, spojený s náborem nových členů, pořádáme každoročně. Tentokrát o něco později, protože jsme si nejprve museli své záležitosti vyříkat s novým Občanským zákoníkem. Teprve až po vyjasnění, za jakých podmínek budeme fungovat dále, jsme se rozhodli rozšířit své řady o mladé modeláře. Jako obvykle jsme informaci o náboru zveřejnili na stránkách Vilémovských novin a všude možně vyvěsili pozvánky na Den otevřených dveří. A protože víme, že většina našich spoluobčanů noviny nečte a do vývěsek se nedívá, nechali jsme se inspirovat kolegou Bartíkem a vyrazili za dětmi do školy. S dětmi jsme strávili příjemnou hodinku. Popsali jsme jim, co je u nás v kroužku čeká, pokud se rozhodnou stát se mladými modeláři. Úžas a nadšení jsme vzbudili několika lety halových modelů a zodpověděli spoustu dotazů. Nakonec jsme všem dětem vrazili do ruky pozvánku na Den otevřených dveří, který se konal o týden později a čekali, jaký bude výsledek.

Výsledek byl úplně stejný jako loni, či předloni. Tedy téměř žádný. Dostavili se rodiče se třemi děvčaty, zatímco kluci, jak pravil druhý pan vedoucí, zůstali doma čučet do svých počítačů. Celou akci jsme samozřejmě dokončili a přítomným rodičům (prarodičům) s dětmi a „zástupcům tisku“ představili činnost našeho klubu. Děvčata jsme nakonec pozvali na pravidelnou schůzku, která se konala o dva dny později. Dostavila se jedna.

Nic proti dívkám nemáme. Ostatně, sami jsme je spolu s chlapci mezi nás pozvali. I mezi nimi se najde výjimka, která chce místo panenek pečovat o modely letadel. Jenže za těch třiatřicet let, co to děláme, jsme v našich řadách měli tak tři děvčata, která to s námi chvíli vydržela a jen jednu supermodelářku. Nic naplat, modelařina je hlavně pro chlapy a ti jak se zdá, ve Vilémově žádní nejsou.

Když to shrnu, celkový efekt naší akce byl následující:

• trochu jsme si v dílně uklidili
• přivítali jsme v našich řadách jednu květinku. Ač teprve třeťanda, měli jsme pocit, že se ti naši starší modeláři tentokrát krotili ve výrazech a vůbec bylo v dílně tak nějak klidněji
• s panem vedoucím jsme přišli o jeden den dovolené, protože do školy jsme samozřejmě museli přijít dopoledne.

Slibuji, že se budeme snažit i nadále a doufám, že příště to vyjde lépe. Prý mají do školy nastoupit silné ročníky. Tak snad mezi nimi nebudou jen samé bábovky.

Z. Hykš

Nejlepší výkony – volné ZDE

Nejlepší výkony – hala ZDE

Tyto výsledky byly zárověň doplněny do tabulek nejlepších výkonů členů LMK ZDE!

Besídku pořádáme již tradičně týden před vánocemi. Zhodnotíme uplynulý rok, pohrozíme si, že nová sezóna začne co nevidět, něco ochutnáme z cukroví a jdeme domů. Letos se dostavili i oba naši „externisté“ tj. středoškoláci Adam Trojan a Martin Hájek. Oba se v rámci svých možností i nadále spolupodílejí na klubové činnosti. Z pozvaných hostů dorazil pouze pan Paťha z Mikulášovic. Ostatní se omluvili. Někteří zvolili jinou akci, kterých se tento den nejbližší okolí jen hemžilo, jiní ještě v pátek pozdě večer budovali kapitalizmus.

Letos jsme se kromě likvidace cukroví, bramborových lupínků a lahví Coca Coly pokusili o utužení klubového kolektivního ducha. Zdálo se nám, že chlapci spolu málo „drží basu“. Copak na kroužku to ještě jde, ale z vyprávění docházíme k závěru, že mimo, např. ve škole, modelářské kamarádství příliš nefunguje. Každý ze starších modelářů proto vyfasoval jednoho nováčka a s ním plnil různé disciplíny. Snažili jsme se alespoň trochu napodobit situaci, kdy modelář potřebuje odstartovat, pan vedoucí je kdesi na ploše a k dispozici je pouze kamarád. A jak se na něj mám spolehnout, když jsem mu v týdnu ve škole snědl svačinu, případně provedl jinou kulišárnu. No nevím, jestli se to povedlo. Kluci se sice nepoprali, ale pár sporů mezi družstvy propuklo. Hlavně ve chvíli, kdy nejúspěšnější vazači „gumiček“ pro determalizátor odmítli těm měně úspěšným alespoň jednu věnovat pro následující disciplínu, kterou bylo pálení doutnáku na čas. Vše zachránilo házení míčku na cíl a také dnes již historický stolní fotbal. Ale i tak asi ten kolektiv budeme muset tužit častěji. Po sedmé hodině jsme raději mlaďochy poslali domů a pokračovali členskou schůzi. Museli jsme projednat spoustu novinek, kterými nás pro rok 2016 obdařil státní aparát.

Z. Hykš

Poslední prázdninový pátek jsme opět zamířili do Lipové. Důvod byl vcelku jasný – termín konání MČR se neúprosně blíží a my moc potřebovali ještě trochu zapracovat na svých modelech. A ještě jeden důvod tu tentokrát byl. Martin Hájek po prázdninách zahajuje studium na dost vzdálené střední škole a je vcelku jasné, že páteční schůzky stíhat nebude. Zřejmě i na soutěžích se budeme vídat méně. Tento den jsme proto pojali i jako rozloučení. Martin se za těch několik let, od doby co nám ho do klubu přivedli jeho rodiče, vypracoval na jednoho z nejlepších modelářů. Možná trochu moc pohodový, na druhou stranu šikovný, fyzicky zdatný a s dostatečnou dávkou ctižádosti. Takové kombinace se u dnešních dětí často nevyskytují.

Martin nám i tentokrát dokazoval, že jeho A3 jsou v pořádku a přestože ze studijních důvodů nezvládne ani náš Žuch, ani Mikulášovické házedlo, bude na MČR dobře připraven. Potěšilo, že i ostatním to tentokrát docela dobře létalo. Čas zbyl i na soutěž, kdo nejrychleji dokoulí balík slámy do nedaleké restaurace, kde je možné tréning stylově zakončit. Tentokrát ale naše posezení v předzahrádce zhatila jedna z dnešních mnoha přeháněk. Odebrali jsme se proto do klubovny, kde jsme Martinovi znovu poděkovali za vše, co pro LMK udělal, potřásli jsme si rukou, ti lítostivější se i objali a šlo se domů. Příští schůzka už bude bez Martina.

Z. Hykš