Besídku pořádáme již tradičně týden před vánocemi. Zhodnotíme uplynulý rok, pohrozíme si, že nová sezóna začne co nevidět, něco ochutnáme z cukroví a jdeme domů. Letos se dostavili i oba naši „externisté“ tj. středoškoláci Adam Trojan a Martin Hájek. Oba se v rámci svých možností i nadále spolupodílejí na klubové činnosti. Z pozvaných hostů dorazil pouze pan Paťha z Mikulášovic. Ostatní se omluvili. Někteří zvolili jinou akci, kterých se tento den nejbližší okolí jen hemžilo, jiní ještě v pátek pozdě večer budovali kapitalizmus.

Letos jsme se kromě likvidace cukroví, bramborových lupínků a lahví Coca Coly pokusili o utužení klubového kolektivního ducha. Zdálo se nám, že chlapci spolu málo „drží basu“. Copak na kroužku to ještě jde, ale z vyprávění docházíme k závěru, že mimo, např. ve škole, modelářské kamarádství příliš nefunguje. Každý ze starších modelářů proto vyfasoval jednoho nováčka a s ním plnil různé disciplíny. Snažili jsme se alespoň trochu napodobit situaci, kdy modelář potřebuje odstartovat, pan vedoucí je kdesi na ploše a k dispozici je pouze kamarád. A jak se na něj mám spolehnout, když jsem mu v týdnu ve škole snědl svačinu, případně provedl jinou kulišárnu. No nevím, jestli se to povedlo. Kluci se sice nepoprali, ale pár sporů mezi družstvy propuklo. Hlavně ve chvíli, kdy nejúspěšnější vazači „gumiček“ pro determalizátor odmítli těm měně úspěšným alespoň jednu věnovat pro následující disciplínu, kterou bylo pálení doutnáku na čas. Vše zachránilo házení míčku na cíl a také dnes již historický stolní fotbal. Ale i tak asi ten kolektiv budeme muset tužit častěji. Po sedmé hodině jsme raději mlaďochy poslali domů a pokračovali členskou schůzi. Museli jsme projednat spoustu novinek, kterými nás pro rok 2016 obdařil státní aparát.

Z. Hykš

Poslední prázdninový pátek jsme opět zamířili do Lipové. Důvod byl vcelku jasný – termín konání MČR se neúprosně blíží a my moc potřebovali ještě trochu zapracovat na svých modelech. A ještě jeden důvod tu tentokrát byl. Martin Hájek po prázdninách zahajuje studium na dost vzdálené střední škole a je vcelku jasné, že páteční schůzky stíhat nebude. Zřejmě i na soutěžích se budeme vídat méně. Tento den jsme proto pojali i jako rozloučení. Martin se za těch několik let, od doby co nám ho do klubu přivedli jeho rodiče, vypracoval na jednoho z nejlepších modelářů. Možná trochu moc pohodový, na druhou stranu šikovný, fyzicky zdatný a s dostatečnou dávkou ctižádosti. Takové kombinace se u dnešních dětí často nevyskytují.

Martin nám i tentokrát dokazoval, že jeho A3 jsou v pořádku a přestože ze studijních důvodů nezvládne ani náš Žuch, ani Mikulášovické házedlo, bude na MČR dobře připraven. Potěšilo, že i ostatním to tentokrát docela dobře létalo. Čas zbyl i na soutěž, kdo nejrychleji dokoulí balík slámy do nedaleké restaurace, kde je možné tréning stylově zakončit. Tentokrát ale naše posezení v předzahrádce zhatila jedna z dnešních mnoha přeháněk. Odebrali jsme se proto do klubovny, kde jsme Martinovi znovu poděkovali za vše, co pro LMK udělal, potřásli jsme si rukou, ti lítostivější se i objali a šlo se domů. Příští schůzka už bude bez Martina.

Z. Hykš

Uplynulé dvě páteční schůzky jsme začali naplňovat dřívější dohody. Místo stavby modelů, kterých má každý plnou krabici, jsme vyrazili trénovat. Počasí nám opět přálo. Foukal slabý vítr a jen sluníčko se chvílemi schovávalo za mraky. Cvičná louka je pro účely tréninku „tak akorát“. Jen nedaleký les se vzrostlými smrky trochu straší. Létá se proto stylem – vlek, vypuštění modelu, dvě tři zatáčky a pak rychle dolů. Tedy vcelku přesně to, co potřebujeme.

Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že kluci konečně zjistili, co se od nich při vleku očekává. Odpadá tak hlasitý křik vedoucích, kteří dříve každý let svých svěřenců tímto způsobem komentovali. Což je jedině dobře, protože na to, aby vlekaři reagovali na povely ze stanoviště vedoucích, je kategorie A3 příliš rychlá. Samozřejmě se stále občas vyskytují nějaké nedostatky. Plánujeme proto, pokud nám počasí a majitelé polností dovolí, strávit zde celé léto. Vilémovští modeláři totiž prázdniny již spoustu let nedrží. Klubovna funguje i v červenci a srpnu. Jak to bude jen trochu možné, popadneme éra a vydáme se s nimi na tréninkovou plochu. A pro zvýšení atraktivity bude létání občas proloženo i táborákem spojeným s opékáním špekáčků.

Z. Hykš

Tabulka nejlepších dosažených výkonů volných modelů ke stažení ZDE!

Tabulka nejlepších dosažených výkonů halových modelů ke stažení ZDE!

Tyto výsledky byly zároveň doplněny do tabulek nejlepších výkonů členů LMK ZDE!

V pátek 29. srpna proběhla poslední prázdninová schůzka mladých modelářů. Před dílnou se jako obvykle uskutečnila soutěž v házení tenisovým míčkem do dálky. Tuto každotýdenní akci tolerujeme, protože pozorujeme, jak někteří naši svěřenci, především z řad nováčků, zaznamenávají v technice házení velké pokroky. Jen musíme dát pozor na prosklené dveře nedalekého zdravotního střediska a na druhé straně místní vývařovny. Hody tento týden byly obzvláště zarputilé, protože se děly za neustálého škádlení potměšilých vedoucích, jak se děti těší v pondělí do školy. Pak jsme se ale všichni shodli, že dnes se nám do stavění moc nechce. Ostatně, každý má nějaký ten model postavený, během sezóny jsme moc nerozbíjeli a před námi je dlouhý podzim se zimou, kdy všichni ještě nějaký ten nový brus v pohodě zvládneme. Navíc přišla hláška, že v Lipové je čerstvě posekáno. To rozhodlo. Sbalili jsme házedla, do krabic uložili nějaký ten větroň A3 a vyrazili. Není to od nás příliš daleko a tak jsme za chvíli byli na místě. Akce se moc vydařila. Bylo docela teplo a foukal příjemný vítr. Péťa Blaschka s Martinem Hájkem provětrali svá soutěžní házedla a také bohužel zjistili, že naše nové A3, postavené na jaře, stále při vlekání zlobí. To Jakub Smělík absolvoval své první vleky s cvičným modelem A3 Gino. Gino je velice vděčný model. Málokdy uletí, na druhou stranu přežije téměř vše a při troše dobré vůle se svému majiteli odvděčí hezkými lety. Jakub to zvládnul zcela bez problémů. Samozřejmě nestíhá najednou běžet kupředu a současně s tím přes rameno kontrolovat vlekaný model, takže vypouštění probíhá za hromového řevu obou vedoucích, ale to je problém všech nováčků. Nic nerozbil a tak musím zdůraznit všem, kdo si budou prohlížet fotografie z této akce (a i jakýchkoliv akcí jiných), že za Jakubův lehce udivený, jakoby ukřivděný pohled my nemůžeme. Ten má odjakživa. Takhle se tváří nejspíš hned, jak ráno vstane a vydrží mu to až do večera, kdy jde spát. Kolem sedmé hodiny večerní jsme naposledy odzkoušeli hezkou ozvěnu z nedalekého lesa, zabalili éra a vrátili se zpět do klubovny. Zde jsme zjistili, že jsme úplně zapomněli na třetího vedoucího, pana Suchardu, který se dostavil do dílny až po našem odjezdu. Ale jeho křeslo je pohodlné, navíc v prázdné dílně nikdo nehulákal, takže Luboš byl s tímto stavem velice spokojen. Probudili jsme ho, odložili jsme modely letadel na pracovní stoly s tím, že na ŽUCH je zabalíme příští týden v pátek a vyrazili domů.

Zdeněk Hykš

Tabulka nejlepších výkonů halových modelů ke stažení ZDE.