Leteckomodelářský klub Vilémov
Vás zve na
Spojený s náborem nových členů klubu
Zveme všechny chlapce i děvčata zajímající se o letecké modelářství. Přijďte se na nás podívat. Podmínkou je věk 7 – 12 let a dobrý prospěch ve škole. Účast alespoň jednoho z rodičů nutná.
Zveme samozřejmě také ostatní příznivce našeho klubu.
Sraz je v pátek 19. října 2017 v 16,00 hodin v přízemí ubytovny STAP.
Po podzimním fiasku jsme si nedali pokoj a zhruba po půlroce to zkusili znovu. Trochu jsme kalkulovali tím, že se blíží prázdniny a rodiče se pokusí alespoň na jedno odpoledne zbavit svých potomků (o prázdninách fungujeme bez přerušení). Bohužel, dopadli jsme stejně jako na podzim. Nedostavil se nikdo. Domluvili jsme se proto s kolegy, že zkusíme model kolegy Jiránka, tj. že o prázdninách uspořádáme několik pátečních „kempů“, kam pozveme malé děti bez toho, že bychom je zavazovali ke členství v našem klubu. Třeba někdo přijde a třeba ho pro modelařinu nadchneme.
O týden později jsme na poli za ubytovnou, ve které sídlíme, uspořádali tradiční opékání špekáčků spojené s létáním s malými házedly. S malými proto, že plocha je to opravdu malá a se soutěžními modely bychom se tam nevešli. Letos jsme ale házedla nahradili vystřelovadly. Ne, že bychom se touto kategorií nějak zvlášť nadchli. Jen se blíží vilémovský dětský den a my jsme se rozhodli naši tradiční soutěž s modelem Pinďa rozšířit o vystřelovadla. Školou ještě nepovinní caparti totiž ani Pinďu neuhodí a proto jsme usoudili, že vystřelovala by za pomoci dědečka či tatínka mohla být úspěšnější. Jestli to byl dobrý nápad, se uvidí třetího června u naší tělocvičny. Nám vystřelovadla létala hezky a nikdo nikoho netrefil.
Z. Hykš
Po půlhodině marného čekání naložili vedoucí jediného zájemce do auta a i s maminkou odjeli do nedaleké sportovní haly, kde mezitím řadoví členové klubu pod dohledem Petra Blaschky staršího trénovali na blížící se děčínskou soutěž „Vánoční rampouch 2016“. Takže Yveta si hned odzkoušela létání v hale a ti ostatné holt ostrouhali.
Dost bylo ironie. Na jaře to zkusíme znovu.
Z. Hykš
Dlouho dopředu plánovaná akce se odehrála nedaleko od naší klubovny, na louce zvané „U Skokánku“. Dva dřevěné skokanské můstky jsme zrušili již dávno, místní název zůstal. Abychom si mohli zalétat, musí se sejít několik faktorů. Létáme samozřejmě v pátek, kdy se obvykle koná modelářská schůzka, nesmí příliš foukat a nesmí být vysoká tráva. To místní zemědělci neradi vidí, nehledě na to, že o plochu bychom se pak museli dělit se zvědavými kravami. I tak se raději předem majitelům polností ohlásíme.
Nejprve jsme absolvovali soutěž s malými házedly, které máme vždy připravené pro akce pro veřejnost, jako je například Dětský den a nebo podzimní drakiáda, kdy obvykle při nedostatku větru se svými modely zachraňujeme situaci. Kouzlo této soutěže spočívá v tom, že každý si svůj model vylosuje a musí s ním absolvovat pět kol. Dalších pět kol pak s modelem druhým. Záleží na každém, jak si vylosované házedlo seřídí. Jsem rád, že s přehledem zvítězil pan vedoucí Blaschka, který tak dětem znovu dokázal, kdo je v kroužku nejlepší modelář. Ostatní létali dost nevyrovnaně. Je vidět, že v seřizování modelů máme hodně rezerv.
No a pak jsme ustoupili až na buben bývalých můstků, kde jsme rozdělali na připraveném ohništi velký oheň,. A zatímco část modelářů opékala špekáčky, všichni se postupně vystřídali u pana vedoucího a alespoň na chvíli si zahýbali páčkami našeho letitého RC modelu. Je to původně větroň Špaček, na který jsme pomocí pylonu připevnili elektromotor. Pro méně zkušené modeláře ideální model, který při zapnutí elektromotoru snadno nabírá velkou výšku, odkud se pak rozvážně snáší k zemi. Vyzkoušeli si jej i oba naši nováčci, kteří s řízením RC modelů dosud neměli žádné zkušenosti.
Společenská úroveň akce byla trochu narušena tím, že jsme se sešli s podobnou akcí pořádanou dopoledne základní školou ve Velkém Šenově. Děti proto byly špekáčků brzy syty a připalovaly na ohni raději krajíce chleba. A pak také tím, jak se ti naši blbouni k sobě vzájemně chovají. Největší vejlupkové si navzájem dílem rozsedli, dílem záměrně rozbili kelímky a neměli pak z čeho pít oblíbenou Colu. O té rozkopnuté hořčici ani nebudu mluvit. Propagátor kolektivního ducha mezi mládeží, Jaroslav Foglar, by toto asi nerozdýchal.
Z. Hykš
Přátelé, kamarádi, popis následující události je bohužel známý vám všem, co se v modelářských kroužcích (a nejen těch modelářských) staráte o dorost. Ten průběh jsme tak trochu očekávali, přesto jsme nakonec pocítili určité zklamání.
Den otevřených dveří, spojený s náborem nových členů, pořádáme každoročně. Tentokrát o něco později, protože jsme si nejprve museli své záležitosti vyříkat s novým Občanským zákoníkem. Teprve až po vyjasnění, za jakých podmínek budeme fungovat dále, jsme se rozhodli rozšířit své řady o mladé modeláře. Jako obvykle jsme informaci o náboru zveřejnili na stránkách Vilémovských novin a všude možně vyvěsili pozvánky na Den otevřených dveří. A protože víme, že většina našich spoluobčanů noviny nečte a do vývěsek se nedívá, nechali jsme se inspirovat kolegou Bartíkem a vyrazili za dětmi do školy. S dětmi jsme strávili příjemnou hodinku. Popsali jsme jim, co je u nás v kroužku čeká, pokud se rozhodnou stát se mladými modeláři. Úžas a nadšení jsme vzbudili několika lety halových modelů a zodpověděli spoustu dotazů. Nakonec jsme všem dětem vrazili do ruky pozvánku na Den otevřených dveří, který se konal o týden později a čekali, jaký bude výsledek.
Výsledek byl úplně stejný jako loni, či předloni. Tedy téměř žádný. Dostavili se rodiče se třemi děvčaty, zatímco kluci, jak pravil druhý pan vedoucí, zůstali doma čučet do svých počítačů. Celou akci jsme samozřejmě dokončili a přítomným rodičům (prarodičům) s dětmi a „zástupcům tisku“ představili činnost našeho klubu. Děvčata jsme nakonec pozvali na pravidelnou schůzku, která se konala o dva dny později. Dostavila se jedna.
Nic proti dívkám nemáme. Ostatně, sami jsme je spolu s chlapci mezi nás pozvali. I mezi nimi se najde výjimka, která chce místo panenek pečovat o modely letadel. Jenže za těch třiatřicet let, co to děláme, jsme v našich řadách měli tak tři děvčata, která to s námi chvíli vydržela a jen jednu supermodelářku. Nic naplat, modelařina je hlavně pro chlapy a ti jak se zdá, ve Vilémově žádní nejsou.
Když to shrnu, celkový efekt naší akce byl následující:
Slibuji, že se budeme snažit i nadále a doufám, že příště to vyjde lépe. Prý mají do školy nastoupit silné ročníky. Tak snad mezi nimi nebudou jen samé bábovky.
Z. Hykš
Tyto výsledky byly zárověň doplněny do tabulek nejlepších výkonů členů LMK ZDE!