Covidová pauza vedle známých průvodních jevů se v mém případě projevila i velkým nárůstem lennosti. Utrpěla nejenom činnost modelářská, ale i další koníčky, kterými jsou fotografování a jízda na kole. Důkladně jsem provozoval pouze gaučing. Nějaké příspěvky na naše stránky sice vznikly, jen jaksi nebyla vůle poslat je dál, kolegovi Adamovi, který má stránky LMK Vilémov na starost. Nyní jsou již oba příspěvky značně zastaralé, přesto jsem se nakonec rozhodnul je zveřejnit a prezentovat tak, že i v oné dlouhé přestávce jsme se snažili něco modelářského podnikat.

„Home office“ házedlo

Dlouhé čekání na dobu, až nám uvolňování stávajících opatření vrátí zpět naše svěřence, jsme se rozhodli dětem trochu zpestřit. Papírová vystřihovánka z časopisu ABC, připravená pro naše svěřence před vánocemi, moc netáhla. Sestavili ji pouze dva mladí modeláři a pan vedoucí Blaschka, který si tím chtěl připomenout své mládí. Ostatních pět (a také nikdo z oslovených dětí z naší obce) se soutěže o nejlépe postavený model nezúčastnilo. Souběžně provedená anketa nám ale poskytla zajímavé náměty – od „chci stavět, ale jen v kolektivu“, až po „papírová vystřihovánka nás nezaujala, ale kdyby bylo něco létajícího, to bychom zájem měli“. S ohledem na předpokládané domácí vybavení našich modelářů jsme se proto rozhodli pro balzové házedlo. Vytvořili jsme rychlostavebnici modelu Vlaštovka s předem připravenými díly ve dvou velikostech. Tu menší pro obě naše děvčata a ve velikosti dle originálního plánku (Radomíra Čížka?) pro chlapce. Počet stavebnic vyšel z prvotního průzkumu – dva modeláři opět chtěli stavět pouze kolektivně, zbytek projevil zájem. Příprava polotovarů i s jejich rozvozem až do domu trvala dvě páteční odpoledne. Opět trochu statistiky – tři modeláři se do samostatné domácí stavby nakonec nepustili, zato dva zbývající si již tři dny poté vyžádali přípravek na broušení vzepětí středu a uší křídla, zvaný u nás v klubu „Standa I“ (podle zhotovitele Standy Rudínského z LMK Varnsdorf). Podle zpráv rodičů se na konci téhož týdne létalo, což dokumentují přiložené fotografie. A příští páteční odpoledne jsme měli možnost postavené modely posoudit osobně. Myslím, že se povedly. A protože oba kluci Havlíčkovi jevili chuť do další stavby, připravili jsme jim novou stavebnici. Tentokrát s daleko větším podílem jejich práce. No a ti dva příznivci kolektivní stavby v klubu a tři modeláři, kteří naši stavebnici zastrčili doma v kuchyni někam nahoru na skříň, si model postaví během schůzek, které už konečně opět „vypukly“.

Za LMK Vilémov       Z. Hykš

V září jsme zvládli ještě jeden trénink s kluzáky A3 v Lipové, pak ještě dvě schůzky v modelářské dílně a poté jsme opět naši skupinu rozpustili. Je to nesmírná škoda, protože už na podzim jsme měli „světu“ předvést, co jsme se v klubu za zhruba dva roky naučili. V podstatě jsme díky tomu Koronaprevítu ztratili celý rok. Až to bude opět možné, abychom začínali téměř úplně od začátku. A co hůř. Děti sice se mnou nebudou souhlasit, protože mají nyní krásné, dlouhé prázdniny, ale coby člověk „z výroby“ prohlašuji, onen zhruba roční výpadek nás bude v příštích letech moc a moc mrzet i v průmyslu.

Přemýšleli jsme s kolegy, jak s dětmi úplně nepřetrhat spojení. Zvažovali jsme že bychom dětem připravili nějaké polotovary, které by si doma dokončily. Ale přišlo nám to logisticky moc komplikované. Navíc naše děti vyžadují odborný dohled. Nehledě na nepořádek, který při stavbě letadel vzniká. Ne každý má doma dílnu a já vzpomínám na bouřlivé reakce paní Hykšové, když jsem se s ní coby mladý modelář dělil o jeden kuchyňský stůl, sypal na podlahu piliny s hoblinami a zamořoval celý byt acetonovými výpary. Nakonec jsme zkusili „méně škodlivé“ papírové vystřihovánky. Z dětství jich díky časopisu ABC mám spoustu. S trochou nadsázky si je schovávám na dobu, až mě definitivně zradí moje nohy, ale jsem i ochoten se o ně s dětmi podělit. Na kreslící karton jsme proto okopírovali jednoduchý model vírníku Vážka a poslali jej našim dětem.

Ze zpráv rodičů víme, že někteří naši, prázdninami zaneprázdnění svěřenci si tento model „již“ rozstříhali. Jako první vlaštovka se objevil model sestavený naší Nelou.

Dále přikládám druhou fotografii papírového modelu Vážka, který zhotovil bratr Nely, Mirek. Paní Trantinová píše, že to byl hezký trénink Mirkovy trpělivosti.

V každém případě, je to chabá náhrada. Doufejme, že se nevyplní pesimistické scénáře a že se časem s dětmi znovu sejdeme v naší dílně.

Za LMK Vilémov            Zdeněk Hykš

Týden po našem ŽUCHU jsme využili pěkného počasí a rozjeli se do Lipové trochu si zatrénovat s modely kategorie A3. Naše děti to moc potřebovaly. A protože i následující pátek bylo krásně, ocitli jsme se v Lipové znovu. Smyslem bylo nejenom si trochu zalétat, ale také připomenout si pravidla chování na startovišti. Zpočátku se to příliš nedařilo. Hlavně jsme neustále ve vysoké trávě hledali vlečné šňůry. Chlapci se příliš věnovali balíkům se slámou, kterých kolem byla spousta. Nutit k letu jsme nemuseli jen mladší polovinu naší členské základny. Ale vše se časem spravilo a na konci druhého tréninkového bloku jsme už byli s disciplínou i absolvovanými vleky docela spokojeni. Určité problémy přetrvávaly s dohledáváním modelů, které při zvlášť vydařeném letu mizely za nedalekou terénní vlnou. Vzpomněl jsem si na dávnou pravdu, která by se mohla hodit všem začínajícím vedoucím. Pokud Vám Váš bezradný svěřenec, kterému jdete pomoci s hledáním modelu, hlásí, že jeho éro letělo právě tímto směrem a někde tady přistálo, pak vězte, že ve skutečnosti letělo úplně jinam a ke všemu se nachází tak na poloviční vzdálenosti od startoviště, než tvrdí tento nezdolný optimista. Raději jsme vyčlenili pana Suchardu, aby sledoval let modelů až do konce a pak hlasitě organizoval majitele modelů bezradně tápající po ploše. Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Páni vedoucí všechny modely dohledali a neztratili jsme ani žádnou šňůru. Škoda jen, že tento pátek již byl deštivý a my nemohli v tréninku pokračovat. Na práci v dílně máme (doufám) spoustu času.

Za LMK Vilémov            Zdeněk Hykš