Náš v pořadí třetí krajský přebor. Obvykle nám ke splnění naplánovaných postupů na MČR stačí přebory dva – Středočeský a ten náš. Královéhradecký máme v záloze jako rezervu. Letos nastaly menší komplikace. Jirka v kategorii F1H a Šimon v házedlech nezalétali tak, jak si sami představovali. Byť si postup zajistili umístěním na stupních vítězů našeho chabě obsazeného přeboru. Nejhůře dopadl Ivan v kategorii F1H, který při prvním vleku v České Lípě nakřápl jeden model a u druhého pak zjistil, že mu nefunguje časovač. Bylo proto rozhodnuto, že do „Hořic“ vyrazí jeden vůz, ve kterém bude Ivan doplněný zájemci o kvalitní trénink z řad již postupujících. U Šimona se to nepovedlo, protože v týdnu před Domoslavicemi ochořel. K odjezdu se tak vedle Ivana dostavil pouze Jirka, který obvykle využije každé příležitosti si zalétat. A co oceňujeme zvláště, je jeho rozhodnutí, že si postup v F1H vybojuje výkonem a ne umístěním. Za vedoucí pak musím zdůraznit, že tato akce nebyla pouze honbou za postupy. Dlouho dopředu druhý pan vedoucí Petr Blaschka zdůrazňoval, že jsme „u Šaflerů“ již dlouho nebyli a neviděli se s kolegy z místních klubů. Tudíž bychom letos měli vykonat zdvořilostní návštěvu. A také jsme očekávali bohatší účast mladých modelářů ze silných oddílů (Kopidlo, Mladá Boleslav….), se kterými jsme chtěli porovnat svoje síly. Litujeme jen, že nás nebylo více.

Takže v neděli 21. dubna brzy ráno vyrazil směrem na Hořice jeden vůz se dvěma vedoucími a dvěma soutěžícími. Přes drobné problémy s ranním vstáváním jsme do Domoslavic dorazili ještě před nástupem soutěžících. Vítr, který postupně sílil, foukal nejprve do tří metrů, abychom na konci soutěže naměřili 5 – 6 m/ sec. Však také pořadatelé v posledních dvou kolech zkrátili soutěžní lety kategorií F1H a F1G o dvacet vteřin. I tak se děti pěkně proběhly. Modely při „maxech“ dopadaly daleko od startoviště, často za železniční trať a     nechybělo prý také překonávání potoku. I my si odzkoušeli, jaké to je přebíhat železniční násep. Kluci dali na naši radu a tentokrát nechali doma svá milovaná házedla. U obou chlapců jsme hlavní kategorii F1H doplnili druhou větroňářskou, tj. A3. Během soutěže jsme zaregistrovali několik slabších letů, ale celkově jsme byli spokojeni. Jirka si vylepšil osobní rekord v „A trojkách“ a již jen tři vteřiny mu chybí k vytouženým 300 vteřinám. Ivan, ač junior, dospěl ke kategorii F1H až teprve nyní, takže oněch 410 sekund, bylo jeho ustavujícím osobním rekordem. Podle předpokladu se ve větroních sešla kvalitní konkurence, se kterou jsme se mohli poměřit. Nejlepší jsme nebyli, ale určitě jsme nezklamali. Ve všech čtyřech přihlášených kategoriích se kluci umístili na stupních vítězů. Nálada v družstvu byla výborná a tak si pan vedoucí po vyhlášení zahrál na politika zviditelňujícího se na úkor úspěšných sportovců. Pak jsme se rozloučili, zajeli si do nedaleké prodejny pro Hořické trubičky a vrátili se domů. V půli cesty přibyla ještě fotografie zasněženého Ještědu dokumentující, jaká byla tento den velká zima. Nedělní silnice byly poměrně prázdné, takže již kolem šesté hodiny ohřívaly maminky oběma klukům pozdní oběd. Jestli vyrazíme toto pololetí ještě na poslední soutěž, tj. Mladoboleslavskou jarní, necháme opět na dětech. Poradíme se při páteční schůzce.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Akce, na které jsme se podíleli společně s kolegy z LMK Varnsdorf. Přestože jsme si předem ověřili, že soutěžících nebude mnoho, zajistili jsme spoustu časoměřičů. Nakonec se na letišti Aeroklubu Česká Lípa „tísnilo“ jedenáct soutěžících (devět ústeckých, dva z kraje Středočeského), patnáct dospělých z pořadatelského sboru a dejme tomu deset dalších členů doprovodu mladých modelářů. Nevybavuji si, že bychom kdy pořádali soutěž, na které bylo více časoměřičů než soutěžících. Před zahájením jsme žertovali, že si každý závodník vylosuje svého časoměřiče, který bude měřit, zaznamenávat dosažené výkony a v rámci zatraktivnění modelářství pro mladé se mu starat o svačinu a běhat pro éra. To byla samozřejmě pouze ironická reakce na počet přihlášených modelářů. Ve skutečnosti proběhla soutěž klasickým způsobem: dostatek časoměřičů sedících v židličkách a křesílkách na vyznačeném stanovišti, se stopkami v ruce a zapisovatelem do společné výsledkové listiny poblíž.

Nedá mi to, abych se ještě jednou nevrátil k počtu soutěžících. Po návratu do Vilémova jsem v klubovně otevřel naši kroniku, abych z výsledkové listiny jedněch z prvních našich přeborů vyčetl následující:

Okresní přebor 29.4.1989 (pouze modeláři z děčínského okresu):

35x házedla, 18x větroně A3 a 18x větroně F1H

Krajský přebor 21.5.1989 (pokud si dobře pamatuji, přeboru se obvykle účastnila zhruba osmi až desetičlenná družstva z tehdejších deseti okresů Severočeského kraje)

33x házedla, 26x větroně A3, 48x větroně F1H a 10x modely CO2

Nechápu, kde se tolik modelářů vzalo, jak jsme se všichni na letiště vešli a hlavně jak to pořadatelé organizačně zvládli. Co se týče oné současné mizérie, z příležitostných rozhovorů s vedoucími různých zájmových kroužků a klubů zaměřených na práci s dětmi, vyplývá, že téměř všude je to stejné.

Moje oblíbené téma je také počasí. To nám tentokrát přálo. Bylo teplo a foukal vítr správné síly a směru, takže odpadlo sklepávání modelů z nedalekého topolového stromořadí, či přebíhání golfového hřiště. A když už model dosedl na přistávací plochu, bylo to v pohodě, protože přátelé z Aeroklubu Česká Lípa nelétali. Věnovali se nápravám škod, které jim v zimě způsobili přemnožení divočáci. Za celou dobu jsme zaznamenali dva komerční lety. Také proto mezi modeláři panovala dokonalá pohoda.

Díky výtečnému počasí dosáhla řada soutěžících pěkných výkonů. No a nováčci, především z řad mladších házedlářů, si alespoň odzkoušeli atmosféru „velké“ soutěže. Problémy během přeboru se nevyskytly. Vše plynulo v klidu ke druhé hodině odpolední, kdy soutěž podle plánu skončila. Někteří aktivisté oproti předchozí domluvě stihli odlétat i třetí kategorii. Za což je chválíme.

Výsledky časoměřiči sčítali průběžně, takže v baru aeroklubu stačilo pouze vypsat diplomy. Těch dvacet kusů nebyl žádný problém. Nominací na podzimní MČR byla spousta. No a ti, kteří se ještě nestihli kvalifikovat, mají šanci na reparát na přeboru mládeže Královéhradeckého kraje v Domoslavicích.

Po vyhlášení výsledků jsme využili příležitosti a pozvali všechny přítomné modeláře na nejbližší soutěž pořádanou naším klubem, kterým je zářiový ŽUCH 2024. Ten se koná první týden po prázdninové přestávce na letišti Aeroklubu Česká Lípa a bývá silně obsazen. Jistě ale tu spoustu modelářů všech věkových a soutěžních kategorií, i díky pomoci kolegů z varnsdorfského klubu, zvládneme. „Určitě přijeďte – je zajištěno pěkné počasí a bohaté ceny.“

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Opět foukalo. Jak jinak. Předpověď počasí byla dost strašidelná. Síla větru byla tak velká, že jsme ji dokonce předem telefonicky konzultovali s pořadateli z Kladna. Postupné zesilování větru v předpovědích ale někdy ve čtvrtek, v pátek ustalo a nepřekračovalo rozumnou hranici, takže jsme se s pořadateli dohodli, že to zkusíme. Asi to bylo rozumné, protože volných termínů teď na jaře není nazbyt. Do soutěže se přihlásili všichni naši žáci základní školy. S výjimkou nováčka, malého Tondy. Toho jsme nechali doma. Toník je dost impulzivní modelář a my nevěděli, co od něj na tak velké soutěži (vedle se létala ještě PI liga pořádaná Pepou Kubešem) můžeme očekávat. Na přeboru mládeže Ústeckého kraje mu to vynahradíme. Doma zůstal také Škodovák Milan, ale nemocného Ivana na poslední chvíli nahradil druhý Škodovák Víťa. Takže náplň jednoho automobilu – na zadním sedadle se tísnili Jirka a „pořádní chlapi“ Šimon s Víťou. Na předním sedadle si vedle řidiče lebedil pomocný časoměřič, tedy já.

Cesta proběhla bez jakýchkoliv problémů, byť chybějící doklady jednoho výtečníka (jeli jsme přes Německo) nás oněch cca třicet minut udržovalo v mírném napětí. Neradi bychom místo Panenského Týnce strávili tuto sobotu v Pirně, na úřadovně cizinecké policie. Na letiště jsme dorazili s menším zpožděním, ale stačili jsme se v pohodě zaregistrovat a pak už soutěž začala. Udělali jsme dobře, že jsme do Panenského Týnce dorazili. Vítr zhruba odpovídal předpovědi – zažili jsme divoké nárazy způsobující při zemi silnou turbulenci, ale také docela časté chvíle relativního klidu. Popravdě čekání na taková okna nás dost zdržovala. Začali jsme rozcvičkou, tedy házedly, byť podle plánu házedla jako svou hlavní kategorii měl mít pouze Šimon. Jako na potvoru Šimon limit pro kvalifikaci na MČR nesplnil, oba bratři, Jirka a Víťa, ano. Stejně jsme ale výkony všech hodnotili dost kriticky. Oba Havlíčci i Šimon „umí házedla“ daleko lépe. Všichni nás naopak potěšili v tuto sobotu hlavní kategorií, totiž větroni A3. Šimon s Jirkou dnes do poslední chvíle soutěžili o to, kdo bude v této kategorii úspěšnější. Junior Víťa pokazil jeden let, ale ten zbytek byl také docela slušný. Abych ale jen nechválil. V silném větru by si používané modely zasloužily od svých majitelů trochu rychlejší reakci na větrné poryvy. Dvě tři vteřiny a model je „nahoře“. Nebo naopak dole, v oraništi. Tady platí naprostá samostatnost v rozhodování majitele modelu – zoufalý řev vedoucích nemá vůbec žádný smysl a slouží spíš jen k následnému vyjádření znechucení nad provedeným vlekem. A protože vlivem okolností každý z našich modelářů používal jiný model, dovoluji si tímto pochválit pány Jiránka (Pionýr), Doupovce (Fanóšek) a Vitáska s Mastihubou (prehistorické Hoho), že navrhli tak pevnou konstrukci křídel svých „A trojek“, které přežily bez úhony naše skutečně razantní vlekání.

Pak si kluci ještě vyprosili několik málo startů s modely F1H, přestože bylo jasné, že celou soutěž dolétat nestihnou. Trochu je podezíráme, že nechtěli panu Modrovi nechat jen tak diplom s cenou. Budeme ale ctít jejich tvrzení, že si své „A jedničky“ chtějí po dlouhé přestávce alespoň trochu vyzkoušet. Budiž, Jirka stihl dva lety, Víťa jeden. Nic nerozbili, modely přes zimu létat nezapomněly, tak proč ne. „Na republiku“ to ale samozřejmě nestačilo.

Po vyhlášení vítězů přeboru mládeže Středočeského kraje jsme chvíli čerpali energii v chrámu v Panenském Týnci. A protože jsem byl se svým návrhem podívat se také do obce Třebíz s řadou lákadel (alespoň pro mě) přehlasován, z Týnce jsme zamířili rovnou domů.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Druhým přeborem mládeže, kterého jsme se letos zúčastnili, byl ten náš, Ústecký. K odjezdu se tentokrát dostavili všichni, kteří měli zájem probojovat se na mistrovství České republiky (tedy pokud nějaké letos bude). To znamená oba Škodováci, pro které to byly letos jediné přebory a Šimon, kterému se u Středočechů vinou úplného bezvětří nevydařila házedla. A potěšilo nás, že do aut se vtěsnali i ti, kteří již měli postupové limity splněny. Což oceňujeme, protože každý soutěžní let je pro modeláře přínosem. Vypůjčím si tvrzení Vladimíra Menšíka a potvrzuji, že „jeden soutěžní start je lepší, než půlhodinové kreslení obrázků na tabuli v modelářské dílně.

Ale byly to nervy. Opět kvůli počasí. Ošklivé předpovědi z počátku týdne se sice postupně mírnily, ale ještě v den konání se meteorologové nemohli shodnout. Zatímco jedni předpovídali sucho, druzí strašili mírným celodenním mrholením. Jen tu zimu hlásili všichni. Naštěstí pravdu měli ti první. Sice jsme se ráno při přebírání dítěte s jednou maminkou shodli, že jsme blázni, neboť právě drobně pršelo, ale ten den to byly poslední kapky, které nás potkaly. Již kousek za Šluknovem se obloha začala protrhávat. Cestou na jih se situace dále zlepšovala. Na letišti v České Lípě bylo poměrně chladno, vítr v nárazech do zhruba 5 – 6 m/s, na obloze dramatické mraky (v Lužických horách na obzoru určitě pršelo), ale zde se to obešlo bez jediné kapky. Celé letiště jsme tentokrát měli pro sebe. Pod nohami nám čvachtala promoklá zem, takže velcí piloti nechali svá éra v hangárech. Jen ten směr větru byl nepříjemný – foukalo přímo na nedaleké olšové stromořadí. Však jsme sundávali jedno házedlo, což šlo poměrně snadno a jednu „á trojku“, která nám dala zabrat. Trvalo téměř dvě hodiny, než jsme ji pomocí na sebe navázaných tyčí z té obrovské výšky sundali. Škody – jeden ztracený „házecí pytlík“, zničená směrovka a potrhaný potah. Ale model je doma a při nejbližší schůzce začneme s jeho opravou. Naštěstí to byl Víťův poslední let.

Dosaženým výkonům nemám moc co vytknout. Mladší žák Šimon naprosto v pohodě splnil limit v házedlech a i větroně A3, kde již „měl hotovo“ z Kladna, odlétal spolehlivě. Škodováci zalétali dobře házedla. Konec konců, vždyť jsou to chlapi jako hora. Spíš jsem jim radil, ať nevybírají příliš termické počasí kvůli nebezpečí úletu vrženého házedla. Víťa zalétal velmi hezky také větroně. Mám pocit, že nejlépe ze všech kluků ví, co s modelem dělat při vleku. Milan mohl mít v těch větroních přeci jenom trochu lepší výsledek. Jeho Pionýr létá dobře, tak to byla možná smůla, možná nedostatek tréninku. Starší žáci Jirka s Ivanem, kteří do České Lípy dorazili si jen trochu potrénovat, uspořádali pro sebe malou klubovou soutěž v obou kategoriích. V házedlech byl lepší Ivan, Jirka naopak o několik vteřin ve větroních A3. Takovou soutěživost rádi podporujeme. Jirka si navíc zkusil ještě kategorii F1H, ale po třetím letu raději skončil. Časy byly sice zkráceny na 90 vteřin, ale jedna cesta k lesu pod Špičákem mu stačila.

S ohledem na popisované dobývání modelu A3, jsme domů odjížděli až v půl páté. Všichni notně unaveni, ale také velmi spokojeni. Nezmokli jsme, limity jsme splnili na 100% a ještě si odzkoušeli solidaritu ostatních vedoucích. Tolik pomocníků jsme měli. Jmenovitě děkujeme ještě jednou Honzovi Štohanzlovi a Petru Budaiovi, kteří vyměnili odjezd do tepla domova za lomcování se vzrostlou olší. Budeme se muset nějak revanšovat. Domů jsme dorazili před šestou. Cestou domů jsme nejprve předali mikulášovické děti, pak vyložili v dílně přepravní krabice s modely a nakonec odvezli „Karlíňáka“ Ivana až domů k vrátkům. A jako obvykle jsme hned začali studovat počasí na příští víkendy. Následující sobotu podnikneme další pokus o ukončení našeho Nejsevernějšího házedla. Pak následuje jednou odložená Varnsdorfská jarní a nakonec Mladoboleslavská jarní, kterou strachování z mizerného počasí teprve čeká. Ale všichni věříme, že se počasí konečně umoudří a my tyto soutěže odlétáme v klidu a pohodě.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Na tuto soutěž si myslíme každý rok. Jak již bylo řečeno dříve, vyhovuje nám soutěžní plocha i pořadatelé. Letos nastaly velké komplikace v podobě jednoho odkladu a následného přesunu soutěže z Panenského Týnce na letiště Aeroklubu Kladno ve Velké Dobré. Tyto změny, ani studium pro nás neznámé plochy pomocí leteckých map, které provedl pan ekonomický vedoucí, nás nezviklaly. Byť to odhadl velmi správně. Přítomní modeláři, kteří tuto plochu často využívají, nás poučili o jejích zvláštnostech. Především o potížích, které nastanou, pokud fouká silnější vítr směrem k blízké obci Velká Dobrá. Anebo na nedaleký les. Ale my měli tentokrát velké štěstí. Vyplnila se předpověď počasí, takže foukalo jen velmi slabě anebo dokonce vůbec. Těch pár kapek deště v závěru soutěže nám celkový dojem nezkazilo.

My jsme v sobotu dorazili do Kladna v dost okleštěné sestavě. Chyběla obě děvčata a protože se jednalo o závody nedělní, také oba Škodováci, kteří se v době vyhlašování výsledků soutěže již přesouvali do Mladé Boleslavi. Na druhou stranu Jirka, Ivan i Šimon jsou poměrně samostatní, takže jsme se o ně starali „jen tak standardně“. Další důvod, proč jsme si tyto závody s kolegou Petrem užili. Nebudu zastírat, na tento přebor jsme si přijeli hlavně pro splnění limitů pro účast na MČR mládeže. Tedy pokud vůbec nějaké mistrovství letos bude. Slabý vítr dělal problémy i našim zdatným házedlářům. Jirka je nejzkušenější a i když umí létat podstatně lépe, limit si v pohodě pohlídal. Jako samozřejmost jsme postup očekávali i od Ivana. Ivan nás ale hodně napínal a limit si zajistil až posledním, konečně vydařeným letem. On nám takové „nervy“ nepřichystal poprvé. Mám pocit, že totéž se mu podařilo loni v kategorii A3 – ani vteřinu navíc. Mladší žák Šimon by na těch 150 vteřin dosáhl také, bohužel asi podlehl nervozitě. Nevadí, zkusí to v České Lípě na přeborech Ústeckého kraje znovu. Svaly i éra na to má. Pro pořádek – kluci létali s modely Womera a Vlaštovka. Vlaštovku, v různých velikostech podle fyzické zdatnosti modeláře, provozujeme snad od začátku vzniku našeho klubu.

V kategorii A3 jsme soutěžili sami. Tady si kluci svoje role prohodili – zatímco Ivan od prvního letu směřoval bezpečně k vítězství a splněnému limitu, Jirka nás chvíli nechával v nejistotě. Ale nakonec z toho byla pro nás typická dvoustovka. Pro úplnost uvádím, že se tak stalo pomocí modelu Pionýr, kamaráda Vaška Jiránka. Šimon dosud létal s modely Gino. Což by v podmínkách dnešního téměř bezvětří byla katastrofa. Naštěstí včas dokončil výkonnější model Fanóšek kolegy Františka Doupovce. Zalétávání se zpočátku moc nedařilo a ani první dva lety za moc nestály. Pak si ale Šimon na Fanóška a nadhazovač Petr na specifický způsob startu Šimona zvykli a byly z toho poslední tři velice pěkné lety. Fanóšek, alespoň v tomto povětří, létal stejně dobře jako Pionýr. Dokonce z toho byl, možná trochu nečekaný, postup. No a protože do konce soutěže zbývala ještě hodina a půl, „vystřihnul“ si Jirka třetí kategorii a to F1H. Model má zalétaný, takže vše šlo jako po drátku. Drobné korektury, především vleku, jsme dělali během soutěžních letů. Model Tonda (na památku Tondy Tvarůžky zkonstruoval a pojmenoval kamarád Petr Budai). Jirka, díky dosaženým časům, mohl po čtvrtém letu soutěž ukončit. Ale Jirka je sportovec a ač celý od bláta z nedalekého pole, tuto kategorii odlétal celou. Škoda pátého letu – vlek i výstřel do zatáčky pěkný, jen při následujícím kluzu byl ten vzduch nějaký řídký. Dole jsme byli za minutu a proto si na překonání pětistovky budeme muset ještě chvíli počkat.

A protože jsme toho měli stále málo, svoji novou F1H si vybalil i pan vedoucí. Také by splnil limit.

Nakonec jsme si převzali od pořadatelů ocenění, rozloučili jsme se s nimi a pelášili domů. Čekala nás téměř tříhodinová cesta. Již ráno jsme v autě litovali, že máme všude strašně daleko. Ale co bychom pro ta naše robátka neudělali. A tak zatímco většina místních soutěžících již doma proháněla počítače, či provozovala „gaučink“, my hledali nejkratší cestu domů. Ale protože v autě pana vedoucího je povoleno jíst, pít, hlasitě hovořit a smát se, byla to cesta vcelku příjemná. Jen ta hromádka bahna z pole u Velké Dobré, co po dětech v autě zbyla, pana vedoucího trochu rozesmutněla.

Tak schválně – touto soutěží se vše konečně obrátilo anebo nás čeká následující víkend další odklad, tentokrát Varnsdorfské jarní? Týdenní předpověď nebyla nijak příznivá a obávali se jí i místní modeláři, kteří pořádají své soutěže dokonce v obou víkendových dnech. Uvidíme.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Kvůli počasí (voda, vítr) pořadatelé po konzultacích s námi tuto soutěž celkem dvakrát odložili. Povedlo se to až napotřetí. Celý týden předem za moc nestál, ani dny následující, zato sobota 23. dubna se vydařila skvěle. Sluníčko, vítr správné síly i směru a časoměřičů více, jak soutěžících. Dobře to Mirek Procházka zařídil.

Dobrého počasí využili naši modeláři ke splnění kvalifikačních limitů pro MČR. Ze dvanácti pokusů se to povedlo celkem desetkrát, ten jedenáctý dosáhla malá Aneta umístěním na stupních vítězů mladších házedlářů. Úspěšný den završila naše dohledávací četa, která nalezla zdánlivě ztracený model druhé naší modelářky, Nely. Domů jsme přivezli tolik modelů kolik jsme jich ráno naložili. Dokonce ani moc opravování nebylo, při následující schůzce stačilo vyspravit pár potrhaných potahů.

Jak bylo naznačeno výše, soutěžících se sešlo sotva na jednu fotbalovou jedenáctku. Výsledky byly proto rychle spočítány a diplomy rozdány ještě na ploše. Přítomní fotografové ocenili jiné pozadí při vyhlašování výsledků než okoukaná ohrada vedle baru. Poté jsme se přesunuli nahoru na parkoviště, rozloučili se a mazali domů. Nejméně spokojena z našich závodů byla maximálně paní kantýnská.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš