Tak a máme za sebou první krajský přebor. Tedy vlastně naši kluci. Na házedla byli připraveni dobře. V lednu a únoru absolvovali šest kol naší soutěže Nejsevernější házedlo. A dnes dokonce byli vybaveni každý dvěma novými modely Vlašťovka. Škoda jen, že foukal pouze slabý vítr, který modelům do vzduchu příliš nepomáhal. Ale po seřízení těchto nových strojů (přiznávám, že jsme letadla trochu natáhli), kluci startovali docela spolehlivě. Nepovedlo se pouze několik výhozů do levé zatáčky a pár nedohozených letů. Předpokládali jsme, že postupové limity visí příliš vysoko a tak jsme jako kritérium úspěšnosti zvolili celkový čas alespoň sto vteřin. Nakonec se to povedlo všem. Milan se dokonce přiblížil postupu na MČR na pouhé dvě vteřiny. My se těmto klukům věnujeme od loňského října, takže letošní sezónu jsme chtěli pojmout jako startovací – postavit s kluky několik modelů házedel, k tomu alespoň jednu „A trojku“ a naučit je s nimi létat. Doposud jsme „venku“ létali jen na okolních polích, kde hrozil maximálně incident s rozlíceným majitelem. Musíme proto zvládnout i pravidla chování na velkých letištích. Co se týče výkonů, Liberecký přebor nás docela navnadil. V rámci výcviku máme v plánu zúčastnit se ještě dvou dalších přeborů a tak jsme zvědavi, co se stane, až bude foukat trochu silnější vítr. Náš poslední junior aktivní v kategoriích házedel a větroňů, Honza, si létal vcelku samostatně. V interní soutěži s varnsdorfským házedlářem Mílou, majitelem určitě jednoho z nejsilnějších výhozů ve své věkové kategorii, dokonce zvítězil. Honzovi tentokrát vycházela podstatně lépe ta druhá část letu, totiž kluz.
A pak přišly na řadu větroně. To byla naše úplná premiéra. Nyní jsme naopak ocenili, že příliš nefouká. Kluci v podstatě zvládli jediný režim startu – vší silou vpřed. Na pořízených fotografiích to je jasně vidět – na pohled vzad a kontrolu letu vypuštěného modelu nezbývá čas. Větroně A3 jsou tak rychlá kategorie, že při ní vedoucí zvládne zařvat jediný povel – Pusť! Pak už jen čeká, jestli na druhém konci šňůry bylo slyšet. Naštěstí začínáme se školními modely GINO, které si nechají leccos líbit. Uvidíme, co bude, až trochu zafouká. Honzovi se v této kategorii nedařilo. Jeho éra se po zimě nějak divně zkroutila. Musíme se na ně v dílně v klidu podívat a doufat, že příště to bude lepší.
Přestože jsme žádného postupu nedosáhli, s oceněním se dostalo na všechny vilémovské modeláře. Vlastně úplně na všechny modeláře, což je vidět na společné fotografii pořízené bezprostředně po vyhlášení výsledků. Naši chlapci totiž ve svých kategoriích soutěžili téměř sami. Liberečtí se věnovali gumáčkům a větroňům F1H, zatímco modeláři z Kopidlna, kterými jsem naše kluky před závodem strašil, nepřijeli, protože se účastnili své vlastní soutěže. Už za týden, pokud počasí dovolí, se uskuteční Varnsdorfská jarní. To už bude jiné. Předpokládám, že se našim nejmladším modelářům dostaví o hodně více soupeřů než dnes.
Ještě k organizaci soutěže. Pořadatelům (hlavnímu pořadateli) se podařilo zajistit dostatek časoměřičů, tudíž jsme si mohli dovolit nebývalý luxus, kdy téměř každý let byl měřen dvěma časoměřiči. Na pochvalu počasí mi bylo vysvětleno, že přeci máme tam nahoře protekci. Takže díky Petře za organizaci, díky Pepo za počasí.
Z. Hykš