Varnsdorfskou jarní jsme pojali jako vítanou příležitost zatrénovat si před blížícím se přeborem mládeže Ústeckého kraje. No a páni vedoucí si, po splnění povinností u našich nejmladších, zkusili házedla a po téměř šesti měsících také kategorii A3. Vítr v České Lípě foukal o trochu silněji než před týdnem, což žáci ocenili v házedlech, ovšem ve větroních jsme museli být daleko pozornější. S výsledky jsme byli vcelku spokojeni, byť s výhradami. Bylo vidět, že házedláři nemají ještě své modely pevně v ruce. Na náš vkus jsme viděli spoustu hodů doleva, což zvláště modely seřízené do ostřejší levé zatáčky neodpouštějí. A větroně kategorie A3, to byla zvláštní kapitola. Vedoucí byli celí ochraptělí z brždění svých svěřenců. To se jim stejně příliš nedařilo. Však také bylo při následující modelářské schůzce co opravovat. Byť první výjimky se prý našly. Já sledoval spíše modely než jejich majitele, takže vím jen z doslechu, že Víťa se občas dokázal podívat vzad a svůj model alespoň trochu při vleku kontrolovat. Třeba i to přispělo k, na nováčka, slušnému času. Ještě hezčími lety jej ale překonal bratr Jiří. Výkon o to cennější, že o Jirku se na letišti pokoušela začínající chřipka. Trochu jsme mu to ulehčili, protože jsme pokaždé Jirku přilákali na start, on vystřelil své Gino a vrátil se zpět do depa zachumlat se do svetrů a bund, zatímco my ostatní zařizovali „donášecí“ službu. To Milan si téměř při všech svých pěti letech ověřil, jak strašně dlouhá je trasa: „startující model – oko a hlasivky pana vedoucího – uši a ruce vlekajícího“. Než jsem stačil vykviknout, už bylo co opravovat.

Co se týče ostatních soutěžících, myslím, že se pořadatelé mohou pochlubit pěknými výsledky. Přes trochu potměšilé podmínky (foukalo ve směru od nedalekého stromořadí), dokonce zaznamenali tři „plné“ modeláře. Každého ovšem v jiné kategorii, takže rozlétávání se nekonalo. Ale i ostatní soutěžící podali slušné výkony.

Kategorií bylo spousta, takže vypsání diplomů chvíli trvalo. Což bohužel využili naši mladí svěřenci. Nevím, co přesně provedli, ale ještě týž večer mi volal kolega Budai z Liberce a tlumočil stížnost z letištního baru na nepořádek, který jsme tam prý zanechali. To je tak trochu kaňka za dnešní soutěží. Bohužel, obvykle máme ve zvyku obě barové místnosti projít a zběžně překontrolovat, tentokrát jsme to opomenuli. Příště si na ten pořádek dáme větší pozor. Mé osobní selhání pak spočívá v tom, že jsem si nezkontroloval baterie ve fotoaparátu a ten pak velmi brzy odepřel svoji poslušnost. Vystavené fotografie jsem proto vyloudil od několika pořádnějších fotografů.

Abych ale nekončil tak negativně. Soutěž se určitě povedla. Počasí pořadatelé neovlivní, ale to ostatní ano. Přiznávám, že po loňských událostech jsem tak trochu s obavami očekával další vývoj ve varnsdorfském modelářském klubu. Obavy se ale rozplynuly – Mirek Procházka, coby nový vedoucí LMK Varnsdorf, se nám ve své funkci moc líbí. Už loni zorganizované soustředění mladých modelářů na Rané mělo vysokou úroveň a zadařilo se mu i dnes, při první velké soutěži volných modelů. Nutno také zdůraznit, že ostatní ho nenechali na holičkách. Měli jsme připraveny ze svých řad posily rozhodcovského sboru, ale varnsdorfští je vůbec nepotřebovali. Soutěžících bylo spousta a časoměřičů také. Navíc „výpočetní středisko“ přímo na letištní ploše průběžně zpracovávalo výsledky. Prostě vše šlo jako „po drátku“. Myslím, že všichni odjížděli domů spokojeni s tím, jak dnešní soutěž probíhala.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Připadám si jako zemědělec před žněmi. Také jako on s blížícím se termínem soutěže neustále kontroluji předpovědi počasí, starostlivě sleduji oblohu a na pohybujících se větvích stromů hodnotím sílu větru. Nejinak tomu bylo před posledním dvojkolem naší soutěže. Předpověď pro celou ČR nebyla nijak příznivá. Především byl hlášen silný vítr. Vyhlížel jsem ho už od čtvrtka. Tentokrát jsme ale měli štěstí. Severozápadnímu směru jsme vystaveni jako jedni z prvních a tak ten fukéř, hlášený pro páteční odpoledne a část soboty u nás proletěl v pátek brzy ráno. Projevil se několika strašidelnými poryvy, ale brzy ustal. Rychle se zatáhlo a na scéně se objevil další obávaný protivník – voda. V sobotu mělo pršet. Podle někoho hned od rána, jiní hlásili, že bychom to mohli stihnout. Moc příležitosti na odklady už nemáme a tak jsme všem modelářům ohlásili, že v sobotu to zkusíme.

Sraz byl jako obvykle na soukromém pozemku obyvatel malého statku, nacházejícího se hned vedle soutěžní plochy. Majitelé jsou tolerantní. Neberou vidle a ani na nás neštvou psy, přestože se tentokrát na jejich pozemek vtěsnalo snad sedm aut a jeden traktor. Díky rodičům jsme měli k dispozici dostatek časoměřičů a tak nám „šla práce rychle od ruky“. Nikdo neotálel, protože ty mraky byly opravdu plné vody. Vítr foukal velmi slabý. Malé děti by možná ocenily, kdyby jim při výhozu více pomáhal, s potěšením jsem ale sledoval, že naši nováčci už jej ani tolik nepotřebují. Během čtyř předchozích kol se o dost zlepšili. Totéž platí o varnsdorfských dětech, takže nedohozených pokusů a nebo dokonce hodů do země moc nebylo. Naopak naši starší modeláři byli rádi, že nemusí chodit tak daleko. Co do výkonů bych toto dvojkolo zařadil někam doprostřed. Je zajímavé, že z tohoto pohledu jako nejhorší bylo dvojkolo první, kdy foukal velmi sympatický vítr a po celou dobu soutěže svítilo sluníčko. Ale zpět k našemu strašáku. První kapky se objevily zhruba ve tři čtvrtě na jedenáct. To už se většina modelářů dávno přesunula do lipovské restaurace, kde jsme měli rezervovaný malý salónek. Na ploše se snažili poslední tři opozdilci. Skončili jsme o půl hodiny později, když už pršelo dost silně. V naší dílně jsme odložili éra, do auta naložili ceny a pospíchali za ostatními do Lipové. Většina dětí už zápolila se slíbenými hranolky, takže jsme měli dostatek času na zpracování výsledků a vypsání diplomů. Lubošovy krásné diplomy obdrželi úplně všichni účastníci Nejsevernějšího házedla. A dodrželi jsme i naši dlouholetou zásadu, že oceněni budou všichni mladší a starší žáci. Doufám, že se ceny líbily, protože byly opravdu bohaté. Však jsme také před vyhlášením poděkovali všem sponzorům, bez kterých bychom náš koníček v této podobě provozovat nemohli. Poděkování patří i rodičům, kteří pomáhali s měřením. Díky tomu se vedoucí mohli letos místo stopkám věnovat dětem i vlastnímu létání. Ještě jsme všem připomenuli, při jakých příležitostech se uvidíme příště a přistoupili k vlastnímu aktu vyhlášení. Mimochodem, venku v tu chvíli už lilo velmi vydatně. Po předání cen jsme ještě chvíli probírali modelářské záležitosti. Mimo jiné jsme hodnotili právě ukončené závody. Myslím, že přes rozpačitý úvod nakonec patřil tento, již dvacátý šestý ročník, mezi spíše bezproblémové. A pak jsme se začali rozjíždět do svých domovů. Nejsevernější házedlo 2019 už patří historii.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Tak to jsme zase jednou měli velkou kliku. Počasí z minulého týdne, které jsem tolik vychválil, trvalo ještě několik dalších dní. Pak se sice zatáhlo, ale stále bylo „létatelno“. Bohužel, po celou tu dobu jsme se znepokojením sledovali předpověď počasí na sobotu. Byla den ze dne horší. V noci z pátku na sobotu mělo dojít k prudké změně. Hlášena byla voda s pravidelným větrem kolem pěti metrů a nárazy dokonce přes deset metrů za vteřinu. Zatímco pesimisté přítomní na modelářské schůzce skuhrali, že v Mikulášovicích to bývá ještě o fous horší, optimisté tvrdili, jak krásná soutěž to prý zítra bude. Pesimisté sice věděli, že ani optimisté tomu moc nevěří, ale nakonec souhlasili s tím, že nic rušit nebudeme. Dětem bude vítr pomáhat při výhozu a dědkové si přinejhorším dají jen jedno kolo. Ráno ale bylo všechno jinak. U nás v ďolíku panovalo úplné bezvětří a i mikulášovičtí spolupořadatelé hlásili po telefonu téměř klid. Na soutěžní ploše jsme se shromáždili kolem deváté hodiny. To už sice trochu foukalo a sněžilo, ale stále snesitelně. Na nic jsme nečekali a rychle začali. Co kdyby si to počasí rozmyslelo a začalo se chovat podle předpovědi!

Dětem vítr skutečně pomáhal. Všichni, tj. varnsdorfští i naši vilémovští modeláři se výrazně zlepšili. Věřím ale, že to bylo nejenom větrem. Oproti minulé soutěži výrazně ubylo pokažených hodů. Dědkové na tom byli podstatně hůře. Docela „to nosilo“ a tak se někteří z nich hezky prošli. Zaznamenali jsme i jeden pokus soutěž po prvním kole ukončit, což jsme striktně odmítli. Létat se bude na dvě kola a kdo chce, to druhé jednoduše vynechá. Na podporu našeho rozhodnutí vítr nejenom že nezesiloval, on postupně znovu slábl. Takže až na našeho Honzu, kterého prý trápily nevhodně zvolené botky, všichni zvládli kola obě. Soutěž dokonce skončila o chvíli dříve než minule. Ve dvanáct hodin již byla soutěžní plocha zcela prázdná.

Za týden by se podle plánu mělo konat poslední dvojkolo. Kde se uskuteční, ještě nevíme. To záleží na sněhové pokrývce. Jestli nám uplave a v Lipové na nás vykouknou drny, budeme opět rádi za Mikulášovice. Vyhlášení ale určitě provedeme v salonku Restaurace u Pytláka, kde jsme tyto závody končili již v předchozích dvou letech. Dobrá zpráva pro pořadatele je, že v salonku je pro vyhlašování spousta místa a pro děti, že v restauraci mají hranolky!

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Sláva, konečně se létalo! Po dvou odkladech nás počasí odměnilo těmi nejlepšími možnými podmínkami. Zpočátku sice bylo trochu chladněji, ale sluníčko postupně ohřívalo vzduch až na polední nulu, takže ani časoměřiči příliš netrpěli. A k tomu foukal vítr od jednoho do tří metrů za vteřinu, který vyhovoval úplně všem. Nejmenším házedlářům pomáhal při výhozu. Ti nejlepší se sice trochu prošli, ale protože po nedávné oblevě téměř celá sněhová nadílka uplavala, chůze pro modely nebyla nijak obtížná. Létalo se hodně daleko, ale pokud vím, na porostu ohraničujícím naši soutěžní plochu za celou dobu uvízl jediný model. Kolega Petr ráno přibalil dlouhou teleskopickou tyč v předtuše, že ji dnes někdo použije. Povedlo se, Standa se vrátil s tyčí i modelem spokojený, že nemusel provádět obvyklé disciplíny jako je vrh klackem, či šplh do koruny stromů.

Začali jsem létat hned po slavnostním nástupu. Ze začátku byl sice frmol, protože se nám na startovišti hlásila spousta malých špuntů. Z obou klubů, toho varnsdorfského i našeho vilémovského, se jich přihlásilo hned deset. Na varnsdorfských bylo vidět, že již několik soutěží absolvovali. Naši modeláři, když nepočítám krátké podzimní seznámení se s házedly na louce za klubovnou, drželi své modely v ruce poprvé. Dnes tedy zvítězila konkurence, ale přesto jsme byli s výkonem našich svěřenců spokojeni. Určitě nás nikdo nezklamal. A věříme, že se chlapci budou soutěž od soutěže zlepšovat. Zatímco žáčků soutěžilo k naší potěše spousta, z juniorů se dostavili pouze věrní Míla a Honza. Máme sice v klubu další dva, ale dohodli jsme se, že se budou účastnit halových soutěží, zatímco venku si dají oddych. Podobné je to zřejmě i ve Varnsdorfu. Doufáme, že v příštích kolech dorazí ještě někdo, abychom měli komu předat připravené medaile. Mezi seniory je zatím nejlepší Standa. Ostatní ale příliš nezaostali. O místa na stupních vítězů ještě bude velký boj.

Soutěž jsme ukončili těsně před dvanáctou hodinou To už se někteří mlaďoši doma ládovali obědem. Rozloučili jsme se doufajíc, že příští týden bude podobné počasí a my budeme moci absolvovat dvakrát odložené první a druhé kolo. V tuto chvíli to vypadá znovu na Mikulášovice. Závěr soutěže by pak měl proběhnout druhého února. Kde se bude létat, nevíme, ale docela určitě si opět zarezervujeme salónek a výsledky vyhlásíme v lipovské  restauraci U Pytláka.

Vilémovští a mikulášovičtí modeláři měli pro zbytek víkendu volno, zatímco varnsdorfští zamířili druhý den do Liberce na Severní ligu házedel.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš