Opět jsme si ověřili platnost rčení „Nač stahovat kalhoty, když k brodu je ještě daleko“. První, asi tak týden stará předpověď pro Českou Lípu a okolí byla tak strašidelná, že jsem se o víkendu telefonicky domlouval s vedením Aeroklubu, zda by případně nevadil týdenní odklad naší soutěže. Nevadil. Ale již druhý nebo třetí den poté jsme pozorovali, jak se předpověď počasí postupně zlepšuje. Zhruba ve středu už nebylo pochyb, že se náš Žuch uskuteční v původním termínu.

V sobotu ráno se nás na parkovišti českolipského aeroklubu sešlo přesně dvacet šest soutěžících se spoustou doprovodu. A co bylo důležité, i se třemi dobrovolníky z Varnsdorfu jsme měli k dispozici celkem deset časoměřičů. Dost na pokrytí všech startovišť. Jak s uspokojením konstatoval kolega Petr, nikdo nemusel na svůj start dlouho čekat. Ke konci soutěže se již časoměřiči dokonce nudili. Ještě zpět k počasí – bylo polojasno, sluníčko příjemně hřálo a foukal mírný vítr „správného“ směru. Den předem předpovídané nárazy větru do 7 m/s, ani lety přes přistávací dráhu se nekonaly. Sice by to nevadilo, protože na letišti tentokrát panoval naprostý klid, ale stejně jsem ocenil, že nemusím nikoho vyhánět z plochy. Není nad to, když se pořadatelé nemusejí neustále rozhlížet, zda se neblíží rozezlený dispečer létání hrozící ukončením soutěže a doživotním zákazem vstupu modelářů do areálu letiště.

Vlastní soutěž plynula od začátku až do konce v naprostém klidu a pohodě. Konec byl ohlášen na půl třetí, čehož využilo jen několik opozdilců. Někteří „rychlíci“ se již krátce po poledni trousili nahoru do baru. Diplomy byly napsány ještě dole na ploše. Vlastní předávání cen proběhlo tradičně v prostoru před barem místního Aeroklubu. Po loni ohlášeném ukončení pětiletého cyklu s ručně malovanými sklenicemi se letos předávaly poháry.

Co k našim svěřencům – někdo těchto závodů využil k poslednímu tréninku před mistrovstvím ČR mládeže, někdo si zavařil rozbitým modelem. Někdo zalétal hezky v kategorii házedel, někomu se zdařily spíše větroně A3. Zaujalo mě, že žáčci nijak nezaostávali za dospělými modeláři v kategorii vystřelovadel. Naše vystřelovadlo Šifík (uhodnete autora návrhu?) se vyrovnalo konkurenčním modelům. A třeba dětem zvedne sebevědomí i ona smršť maximálních časů v této kategorii.

Zatímco někteří modeláři dokončovali občerstvení a kochali se skutečně krásnými panoramaty českolipského letiště, my jsme se namačkali do aut a vyrazili na cestu domů. S tím, že následující pátek některé z nás čeká v dílně spousta práce.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Tuto soutěž si dáváme tak trochu za odměnu. Nejdůležitější závody první poloviny sezóny jsou za námi a proto vyrážíme na odpočinkovou soutěž do Mladé Boleslavi. Zalétáme si, popasujeme se s kvalitní větroňářskou konkurencí, v leteckém baru poklábosíme s kamarády z dalších klubů a nakonec navštívíme letecké muzeum Metoděje Vlacha.

Začnu hezky popořádku – předpověď počasí byla poměrně příznivá. Proto jsme už někdy v úterý, ve středu našim svěřencům avizovali, že volíme nedělní soutěž v Mladé Boleslavi, zatímco náhradní litoměřickou halovou soutěž, která se koná v sobotu, opět necháváme stranou (dvě soutěže za víkend bychom si asi doma neobhájili). Počasí bylo nakonec až moc „krotké“. Snesli bychom o trochu silnější vítr. Alespoň z počátku s tím měli naši nováčci při vlekání dost problém. Ke konci závodů, s příchodem fronty, vítr trochu zesílil, což ale nijak nevadilo. Snadno se dalo počkat na vhodná startovací okna. Větroně A3 nás tak stály dost času, takže házedla a po novu i vystřelovadla jsme museli vzít „fofrem“. Někteří naši tyto dvě kategorie ani nestačili dolétat.

Co do výkonů to nebylo nijak slavné. Větroně A3, které, šetrně řečeno, létáme průměrně, se nám v Mladé Boleslavi daří ještě méně. Bohužel, podobně tomu tak bylo i v házedlech. Pavel Formánek nás uklidňoval, že jsme v těch našich kopcích zvyklí na jiné „povětří“. Pravdu ale bude mít nejspíš Milan Šafler, který prohlásil, že v tuto dobu již bývá počasí docela potměšilé. Já dodávám, že my se bohužel v takových podmínkách neumíme dobře orientovat. Několik našich startů vypadalo, „jako kdyby ve vzduchu nebyl žádný vzduch“. Myslím, že většinou jsme zůstali dost daleko za svými osobními rekordy. Nějaké stupně vítězů se přesto povedly. Ale jak jsem zdůraznil na začátku, v Mladé Boleslavi se nehoníme za výkony. Je to pro nás spíše společenská akce.

K soutěži mám ještě dvě poznámky – vilémovští modeláři by měli poděkovat panu vedoucímu Blaschkovi. My starší už maximálně podržíme éro, zapálený doutnák a nebo organizujeme návrat vlečné šňůry na startoviště. Hlavní starost, především o náš potěr, ale padla na Petra. Větroně A3 jsme končili snad minutu před koncem soutěže, takže Petr nestihnul ani jeden start ve své nejsilnější disciplíně – házedlech. Druhá poznámka se týká vystřelovadel. Plánovali jsme je hlavně pro naše děvčata, která mívají v házedlech se soutěžícími hromotluky málo šancí na úspěch. Bohužel, vzali jsme s sebou všechna vystřelovadla, včetně modelů našich nejstarších žáků. Ti využili příležitosti, přihlásili se také a do vystřelovadel se definitivně zamilovali. Což o to, vystřelovadla nezavrhuji. Jen to nesmí být na úkor tradičních kategorií. Obávám se, že nás v září, při našem Žuchu, čeká s chlapci dohadování, co je důležitější, zda vystřelovadla a nebo větroně A3.

Pak jsme chvíli poseděli v leteckém baru. S kolegy z ostatních klubů jsme spřádali plány do budoucna. A také jsme se třeba jen radovali z toho, že si můžeme popovídat s někým, koho vídáme jednou, dvakrát do roka.

Do muzea se naše děti těší velice. Hlavně v očekávání místních atrakcí. Jako obvykle jsme dětem umožnili let na leteckém simulátoru a těm odvážnějším také vrtění se na gyroskopu. Vyzkoušeli si to Milan Skukálek a kupodivu i Aneta Švecová. Ta se po skončení této atrakce dokonce tvářila, jako že se jí to moc líbilo. Opatrnější modeláři raději zvolili opakovaný let na simulátoru.

Následovala konzumace posledních zbytků zásob jídla na parkovišti před muzeem. V některých vozech se totiž smí jen tiše konverzovat, zatímco za napití či kousnutí do housky během jízdy hrozí vyloučení z dopravy. Cestou domů přítomní modeláři – zahrádkáři záviděli místním zemědělcům několik přeháněk, kterými jsme rychle projeli a nespokojeně pozorovali, jak za hřebenem Lužických hor opět neprší. Děti byly rodičům předány kolem šesté hodiny večerní.

Nyní nás čeká dlouhá přestávka. Pokud nepočítám táborový pobyt na Rané, tak další „venkovní“ soutěž následuje až v září na letišti Aeroklubu Česká Lípa.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

O této akci musím psát jen podle vyprávění kolegy Petra Blaschky. S panem Suchardou jsme museli zůstat doma a i dětí se ohlásilo jen do jednoho automobilu. Počasí mělo být velmi „krotké“ a tak mě nepříjemně překvapil silný vítr, který od rána postupně zesiloval. Funělo u nás stejně jako na letišti v České Lípě. Od ranních tří metrů až po odpoledních 7 m/s. Naštěstí výpravu opět tvořili zkušenější modeláři, takže to všichni poměrně v klidu zvládli. Určité nedostatky prý byly u některých modelářů s citem při vlekání větroňů v silném větru a také při dohledávání modelů. Naše a asi nejenom naše stará bolest. Na druhou stranu takový Jirka Havlíček končil své vystoupení v České Lípě kategorií F1H, tedy spíše v již silnějším větru a přestože to byly jeho první soutěžní starty s „A jedničkou“, nic nerozbil a zalétal i docela slušný čas. Vítr prý směřoval přesně podél dráhy, takže tentokrát jsme se nikomu pod vrtuli nepletli, nevadili jsme si ani s přítomnými padáčkáři. K tomu teplo, časoměřičů pomalu jako soutěžících. Byl to dobrý  trénink před Přeborem mládeže Ústeckého kraje.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš