Druhý pokus o uspořádání této soutěže se kolegům z Varnsdorfu vydařil. Předpověď počasí dlouho dopředu slibovala, že tentokrát se závody určitě uskuteční. V sobotu 22. dubna se proto parkoviště Aeroklubu Česká Lípa zcela zaplnilo automobily letuchtivých modelářů a jejich doprovodu. I my jsme dorazili se dvěma vozy. Chyběl nám na poslední chvíli odvolaný Ivan trápící se doma s nachlazením, Milan, který usoudil, že nejlepší trénink se provádí doma na gauči a malá Aneta, která …… Důvod neznám, ale mám obavu, že se s Anetou už moc často vídat nebudeme. Takže v obou autech si lebedili oba kluci Havlíčkovi, Šimon Poliak a Nela Trantinová.
Letištní plocha byla stále silně podmáčená, takže samo vedení Aeroklubu nás ujistilo, že tuto sobotu z dráhy nevzlétne vůbec nic. Bude nám proto celá k dispozici. Ale vždycky musí nastat nějaká komplikace. Zatímco minule nám vítr zaháněl naše modely k nedalekému olšovému stromořadí, tentokrát jihovýchodní vítr neomylně unášel hlavně výkonnější modely házedel, P30 a F1H ke vzdálenému golfovému hřišti. Na ploše hřiště, případně i daleko za ním, nám přistála řada modelů. Což se nesetkalo s příznivým ohlasem některých golfistů. Chápeme jejich obavu. Ono dostat těžkým míčkem přímý zásah, by bylo velmi nebezpečné. Na druhou stranu přes hřiště jsme přecházeli se svolením tolerantnějších golfistů těsně za jejich zády, tedy v době, kdy zezadu nic přilétnout nemohlo. Samozřejmě se ale vyskytli jedinci silně protestující proti modelářským narušitelům, z čehož nakonec vznikla stížnost provozovatelů golfového hřiště řídícímu létání. Nechceme mít s vedením Aeroklubu žádné problémy, takže jsme alespoň my, Vilémováci, reagovali dobrovolným zkrácením letu. Časovače modelů F1H oba naši soutěžící nastavovali na jednu minutu. Tudíž až na dvě nebo tři výjimky jsou časy přesahující 60 vteřin vlastně maxa. V sobotu to totiž nosilo krásně. Škoda, Jirkovi to létalo moc dobře, takže si mohl vylepšit svůj osobní rekord. A pamětníci hodnotili, co bylo horší – zda vzrostlá kukuřice pěstovaná v bezprostřední blízkosti letiště v dobách socialistického plánování anebo nyní zmíněné golfové hřiště. To se podle všeho chystají provozovatelé oplotit. Oplocení určitě nevzniká kvůli nám, ale kvůli přemnožené divoké zvěři. Ale je to komplikace. Než hřiště oběhneme, model bude „v prachu“. Příště, abychom o pořádání soutěží konaných na tomto letišti rozhodovali nejenom podle předpovídaných srážek, síly větru, ale nově také podle jeho směru.
Teď k vlastní soutěži – zahájili jsme ji v kategorii házedel a vystřelovadel. V házedlech se nám příliš nedařilo. Ještě štěstí, že toto nebyly nominační závody na MČR mládeže. Ani jeden z mladších a starších žáků by se nekvalifikoval. Osobnímu rekordu se naopak přiblížil junior Víťa Havlíček. A nebýt dvou nepovedených startů, poprvé by se dostal přes čtyřstovku. Náladu mi děti spravily ve větroních A3. Minule ze stromu shazovaná A3 Víti sice chvíli stávkovala, ale nakonec si na novou směrovku zvykla, takže závěr této kategorie byl již v pohodě. To jeho bratr Jirka létal zcela bez problémů a hranici svého maxima posunul znovu blíže k 300 vteřinám. Nela zkoušela nový model a moc se jí nedařilo. Budeme se muset podívat v klidu na seřízení. Křídlo zděděné po svém bratrovi asi bude notně pokroucené. Všichni jmenovaní provozovali model Pionýr Vaška Jiránka. Hezky létal i model Fanóšek od Františka Doupovce, který si postavil Šimon Poliak. A pokud bude Šimon pilně trénovat, třeba na modelářském táboru na Rané, bude i on patřit k adeptům na splnění výkonnostního limitu.
Pro vysvětlení udávám, že jsme se s kolegy vedoucími rozhodli stanovit pro všechny provozované kategorie kritéria, která budou výrazně přísnější jak limity potřebné pro kvalifikaci na MČR. Například pro kategorii A3 to bude 300 vteřin. A kdo tyto limity splní, bude odměněn – diplomem, malým dárkem a uvedením „do síně slávy“, což je vlastně náš prastarý klubový žebříček. Zdá se, že tato motivace u dětí zabrala. V České Lípě byli blízko zápisu házedlář Víťa a v kategorii A3 jeho bratr Jiří. Ještě tomu ale něco chybělo. Další šance budou mít naši svěřenci při Mladoboleslavské jarní.
Naši zpáteční cestu domů komplikovanou cyklistickým závodem v Krásné Lípě komentovat netřeba.
Za LMK Vilémov Z. Hykš