MČR mládeže, Kožlany 2012

Tradičním vyvrcholením sezóny pro mladé modeláře je mistrovství České republiky. Stejně jako loni jsme chtěli i letos dát našim dětem více šancí na splnění kvalifikačních limitů tím, že se zúčastníme více krajských přeborů. Naplánovali jsme účast na přeborech Královéhradeckého kraje a Prahy, obou na letišti v Hořicích. V loňském roce se nám tyto dvě akce velice líbily. Bohužel, ani zkušení pořadatelé nedokážou poručit větru a dešti. V obou případech nás nakonec odradilo počasí. Zůstala nám jediná šance, kterou byl přebor našeho Ústeckého kraje. Naštěstí se počasí umoudřilo a my vcelku v pohodě splnili vše, co jsme si předem naplánovali. Zaměřujeme se především na kategorie větroňů, protože dosáhnout v házedlech kvalifikačního limitu 280 vteřin je pro většinu našich svěřenců nesplnitelný úkol. Oproti loňskému roku se přesto kvalifikovalo o tři žáčky méně. Dva naši svěřenci dali v klubu výpověď a našli si jinou, zřejmě lepší zábavu. Nejvíce mě mrzí neúčast třetího modeláře, Petra Blaschky, který jako jediný nesplnil limit v kategorii A3 o několik málo vteřin. A přitom tomu malá Péťa určitě věnoval zdaleka nejvíce úsilí. Jsou to paradoxy, jak by řekl jeden hrdina divadelní hry Václava Havla. Ale s Petrem jsme si to vyříkali – v žákovské kategorii bude působit ještě čtyři roky a to by bylo, aby se to nakonec nepovedlo.

V sobotu 22. září brzy ráno jsme se naskládali do aut a vyrazili do Kožlan. Ještě štěstí, že máme za humny dálnici D8, takže přes Pirnu jsme uháněli až do Ústí, kde jsme nabrali směr na Most a Žatec. Celou cestu nás doprovázel hustý déšť a tak jsme jen doufali, že se potvrdí předpovědi meteorologů, že déšť bude postupně ustávat. To se vyplnilo kousek za Žatcem, kde jsme v obci Pšov u jeho rodného domku nabrali klubového přítele Jirku Schieferdeckera.

A pak už přišly Kožlany. Mlha, mokro a k úplnému neštěstí už chyběl jen vítr napříč úzkého travnatého pásu obklopeného čerstvě zoranými poli. Tak vítr naštěstí foukal téměř podél, zato velmi rychle sílil. Z toho jsme si vcelku příliš nedělali. Jak píšu v jiném komentáři, vítr našim Ginům nevadí. Kalkulovali jsme, že „házedlář“ Honza si vždycky najde krátkou chvilku, kdy vítr poleví a „A jedničkář“ Adam patří mezi rozvážné letce, kteří vědí, že jsou chvíle v životě modeláře, kdy se musí úprkem vracet zpět. Až na toho Adama, kterého zradil jeho jankovitý model, se naše předpoklady vcelku vyplnily. „A trojkaři Ginaři“ stříleli ostošest, Honza si vybíral krátké pauzy, kdy vítr nepřevracel krabice s modely a Adam si zoufal nad svým neustále někam uhýbajícím modelem. Určitě jsme dosáhli daleko lepších výsledků než loni. Škoda jen, že soutěž byla po třetím kole zrušena pro veliký vítr, protože jsme se zlepšovali kolo od kola. I tak jsme museli naše nejmenší žáky v kategorii A3 pochválit. V juniorech dosáhl Honza v kategorii A3 slušného času, ale v konkurenci nejlepších větroňářů ČR to lepší být nemohlo. Zato házedla nás mrzela a o těch dvou vteřinách, které Honzovi chyběly do třetího místa, se nám asi bude ještě chvíli zdát. I proto, že poslední, velmi průměrný let byl dosažen náhradním, ještě nezalétaným modelem, protože jeho ostrý, soutěžní byl teprve na cestě zpět na startoviště. O Adamově smůle již řeč byla.

Ještě k ostatním kategoriím. Rozhodně jsme nezáviděli „gumáčkářům“. Jejich křehké modely nejsou do takového průvanu stavěné. Vítr byl tak veliký, že jsme se i dočkali zcela nestandardního rozlétávání v kategorii F1A. Jestli jsme pochopili správně, měřil se čas po vykopnutí výškovky modelu do dopadu na zem. Jinak to asi nešlo. Všichni rozlétávající se modeláři se shromáždili na jednom konci letiště, odkud během krátkého pracovního času odstartovali. Během jediné nastavené minuty přeletěli celou plochu a vykopávali těsně před nesklizeným polem se vzrostlou kukuřicí. Právě včas, protože na poli číhal dravec v podobě kombajnu. Kombajnér se sice po celou dobu soutěže snažil spolupracovat, ale také nemůže vidět všechno, co mu do pole shora napadalo.

My jsme naložili větrem vyfoukané děti a ještě před vyhlášením výsledků, za což se pořadatelům dodatečně moc omlouváme, vyrazili na úmornou cestu domů.

Příští týden jsme během páteční schůzky děti za dosažené výsledky na MČR pochválili, nastínili plán práce pro volné modely v roce 2013 a letošní sezónu ukončili. Teď nás čeká ta halová část.

Zdeněk Hykš

Výsledková listina zde!


Mikulášovické házedlo 2012

O týden později se po vilémovském Žuchu konala na letišti v České Lípě další soutěž modelářů, kterou je Mikulášovické házedlo. Tradiční účastníci této soutěže vědí, že v jejím názvu se projevuje velká láska rodiny Paťhovy k této soutěžní kategorii. Ve skutečnosti se ale létá ve všech námi seveřany provozovaných kategoriích, tj. házedlech, větroních A3 a F1H, dále modely kategorie P30 a F1G.

Mikulášovičtí jsou „tam nahoře“ také dobře zapsáni. Přestože počasí celý den nevěstilo nic dobrého a po obloze se proháněly velmi dramatické mraky, bylo poměrně teplo, foukal snesitelný vítr a ani trochu jsme nezmokli. My jsme tuto soutěž pojali jako poslední přípravu před Mistrovstvím České republiky mladých modelářů, které se konalo následující týden v Kožlanech.

Naši mladí házedláři odvedli zhruba svůj standard. Žádný propadák, ale také žádný velký úspěch. Jak jen ty naše svěřence přesvědčit, že dosažené výsledky přesně odpovídají kvalitě práce v dílně. Pozměněné budovatelské heslo „jak budeme dnes stavět, tak budeme zítra létat“ ne a ne jim dostat do těch jejich makoviček. To dědkové se předvedli daleko lépe. Letos poprvé se mezi dospělé podíval čerstvý junior Honza Novotný a nevedl si vůbec špatně. Z našich byl nejlepší a celkově to stačilo na druhé místo.

Zvláštní hodnocení zaslouží kategorie A3. Vilémovští žáčci soutěží skutečně jen s modely, které si sami postavili. Pohříchu je to již druhou, u některých i třetí sezónou školní model Gino. Když je hezky (fouká, nosí to a my se trefíme), je z toho hezký výsledek. Pokud je ale zima a bezvětří, dvacetivteřinové lety se nemohou výkonům soupeřů vyrovnat. Letos nám ale Paťhovi zařídili ideální podmínky a tak naši dravci stříleli svá Gina jedno za druhým. Někdo lépe, jiný méně úspěšněji. Až jednou budou mít éra výkonnější (utěšujeme se, že to bude již příští sezónu), budeme muset svoje svěřence vybavit nějakou dálkově ovládanou brzdou, protože jinak se nedopočítáme přelomených křídel.

V kategorii A1 jsme trochu ustoupili ze svých pozic. Pana vedoucího bolí nohy a nechce se mu běhat za svými modely tak daleko. Malé žáčky musíme nejprve naučit vlekat velká éra a teprve pak se pustíme do jejich stavby. A tak čest LMK Vilémov v této kategorii zachraňuje Adam Trojan. Ale Adame, Andulka dvojka je také pro školáky, byť v příznivých podmínkách se s ní dá nalétat hezký výkon. Přes zimu si musíme postavit něco výkonnějšího.

Ale jinak panovala s průběhem soutěže velká spokojenost – naše děti jsou na letišti aktivní a mají do létání velkou chuť. Na druhou stranu je nemusíme neustále vyhánět z přistávací dráhy, sklepávat z okolních stromů, či odhánět od „zaparkovaných“ velkých letadel. Až na neustálé problémy s hledáním vlečných šňůr můžeme být s jejich soutěžním vystupováním spokojeni.

Zdeněk Hykš

Výsledková listina z Mikulášovického házedla ke stažení zde

 

ŽUCH 2012

Letošní Žuch jsme očekávali s velkým napětím. Tradiční říjnový termín jsme museli s ohledem na změny v pořádání významnějších soutěží opustit a přesunout na začátek září. Rozhodně se jednalo o jednu z prvních soutěží podzimního cyklu. Přemýšleli jsme, co tato změna vyvolá. Malý počet soutěžících, protože spousta klubů se v září teprve „rozjíždí“ a třeba takové domy dětí a mládeže zahajují svoji činnost až počátkem října a nebo naopak velkou účast modelářů po prázdninovém půstu natěšených na pořádné soutěžní létání? Naštěstí platila ta druhá možnost. Ještě nikdy jsme při svém závodu neměli tak výtečnou účast. Dali jsme si s tím práci a spočítali, že se v soutěži zaregistrovalo celkem 46 malých i velkých modelářů, kteří si „vystřihli 545 soutěžních startů, cvičné a opravné lety nepočítaje. A protože nám přálo také počasí, jednalo se o jeden ze nejpovedenějších „Žuchů“, které jsme kdy pořádali. Zhruba o měsíc později jsme si ještě jednou pochválili přesun naší soutěže na časnější termín. Nelze říci, že by na přelomu září a října nějak zvlášť modelářům přálo počasí. Ale šestého října, kdy jsme se měli původně konat, bylo počasí bezkonkurenčně nejhorší. A protože se říjnové termíny ukázaly jako ne zrovna spolehlivé (jednou jsme naši soutěž pro nenadálou sněhovou nadílku ani neuskutečnili), rozhodli jsme se z toho září udělat novou tradici. Takže na shledanou příští rok opět v září na soutěži Žuch 2013.

 Výsledková listina zde!