Tyto závody pořádali agilní modeláři z Terezína. Při příjezdu k malému letišťátku jsem sice měl obavy, zda se všichni na tak malý prostor vejdeme, ale příliš nefoukalo a tak se ukázalo, že toto nebude vůbec žádný problém. Navíc, pro nás milovníky přírody se naskytl velice hezký pohled na podstatnou část Českého středohoří, kterou bylo možno z tohoto místa zhlédnout. A příjemné bylo také setkání se spoustou známých a nám milých modelářů. Ať již to byli ti, které na svých soutěžích potkáváme poměrně často nebo ti, které vidíme jednou, dvakrát do roka. A velikou radost jsem měl ze setkání s panem Klímou z Roudnice a nebo terezínským panem Špičkou. Za těch několik let, co jsme se neviděli, jsem na ně často myslel. Setkání s nimi bylo nečekané, o to ale příjemnější. Naopak trochu s výčitkami jsem myslel na našeho Adama Trojana, kterého jsme museli vzhledem k malým dopravním kapacitám nechat doma. Adam měl sice v tuto dobu kvalifikační limity dávno splněny, ale myslím, že v těchto mimořádných podmínkách by si určitě zlepšil své osobní rekordy. Bohužel, do Favoritu se vejde jen pět lidí a i ti byli obloženi krabicemi s letadly či batohy s vybavením od maminek.

Soutěž byla vyhlášena s časově omezenými koly. Jak jsem se již zmínil při jiné příležitosti, počasí bylo trochu poťouchlé, protože krásná startovací okna střídaly dlouhé chvíle, „kdy to prostě nenosilo“. Museli jsme si dát velký pozor, abychom se vedle zkušených mazáků čekajících na to nejlepší počasí také dostali včas ke slovu. Navíc jsme od samého začátku cítili, že dnes by to mohlo vyjít. V házedlech chlapci poprvé odzkoušeli své nové modely a i v kategorii A3 tentokrát zůstala v krabici letadla poslední záchrany – školní modely Gino. Což se pozitivně projevilo na výkonech v obou kategoriích. V házedlech se Honza Weisgerber s Petrem Blaschkou dostali na stupně vítězů a kdybychom je nehodili do vody s úmyslem nechť si to odlétají bez našeho dozoru, mohlo to být ještě lepší. V kategorii A3 jsme si my vedoucí režii závodů vzít nenechali. Sami jsme vyhlíželi termiku a hulákali na naše svěřence, kdy mají vlekané modely vypustit. Vcelku se to dařilo, byť drobná komunikační nedorozumění tam byla. Ta se ale naštěstí na dosažených výsledcích neprojevila. Tentokrát jsme dokázali držet krok i se zkušenými modeláři, většinou členy rodinných týmů. Ti byli nakonec o malý krůček před námi, ale tentokrát skutečně jen o malý krůček. Honza Weisgerber se dokonce protlačil na třetí místo mezi žáky.

A jaké bylo celkové hodnocení? Tentokrát se nám do výsledkové listiny moc hezky kouká. Když vezmu v úvahu ještě dodatečně odlétanou soutěž kategorie A3 Přeboru mládeže Středočeského kraje, vychází nám příjemná statistika. Tři naši svěřenci se celkem devětkrát pokusili o kvalifikační limit a pokaždé se jim to podařilo. Navíc v šesti případech to znamenalo umístění na stupních vítězů. Však jsme cestou domů museli nabyté sebevědomí trochu chladit. K tomu, abychom se vyrovnali těm nejlepším, je ještě daleká cesta. Plánujeme, že konečně s dětmi přistoupíme ke stavbě ještě výkonnějších modelů, na což ovšem reaguje můj kolega vedoucí Petr Blaschka jedovatou poznámkou, že na příští jaro připraví dětem vhodné vlečné háčky. To je narážka na naše předloňské rozhodnutí příliš se dětem do stavby nových modelů neplést. Na jednu stranu vedeme děti k tomu, že létají a rozbíjejí modely, které si postavily téměř samy, což je na druhou stranu komplikováno dlouhými termíny stavby. Tak jen abychom to do patnácti let, kdy většina našich modelářů odchází na studie a páteční klubové schůzky již nestíhá, zvládli.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Při vyhlášení výsledků Krajského přeboru mládeže Prahy vystoupil náš dlouholetý známý, pan Miloslav Modr z Kladna a všechny nás pozval  na výše uvedenou soutěž, kterou pořádal jeho klub. Ta byla plánována na sobotu 13. dubna. Původně jsme chtěli vyrazit až druhý den, tj. v neděli 14. dubna do Rochova na náš domácí, Ústecký přebor mladých modelářů. Nakonec jsme se rozhodli i pro Středočechy  – jednak jsme chtěli našim svěřencům zvýšit šanci na splnění kvalifikačních limitů a pak jsme se také chtěli podívat do míst, kde jsme ještě nikdy nelétali. Když jsme před mnoha lety coby vyjukaní nováčci začínali, modeláři z Kladna, Slaného nebo Kamenných Žehrovic byli pro nás něco téměř bájného. Tak jsme ta místa chtěli vidět. Bohužel to se nám nesplnilo. Pro nějaké problémy s letištěm se tento přebor konal také v Panenském Týnci, tedy v pro nás téměř domácím prostředí.

Již několik dní předem ale začaly přicházet znepokojivé zprávy o předpovědi počasí na sobotu. Nepříjemný byl především očekávaný silný vítr. Přesto jsme v sobotu ráno vyrazili. Jednak jsme to slíbili, jednak u nás v kopcích to tak zle nevypadalo. Naneštěstí při vystoupení z auta na letišti v Panenském Týnci již funělo velmi silně. Po poradě s panem Modrem jsme se pustili nejprve do házedel s tím, že pak se uvidí. Třeba vítr zeslábne. Bohužel, opak byl pravdou. Vítr neustále sílil a mezer, do kterých se házedlo dalo vypustit, bylo stále méně. Nejsilnější poryvy se blížily hranici 12 m/sec. Však se také házedla chovala jako pověstné „nudle v bandasce“. Výkony za moc nestály. Škoda, protože pořadatelé měli soutěž dobře připravenu. Odhaduji, že na dva soutěžící připadal jeden časoměřič.

Po házedlech jsme zkusili větroně kategorie A3. Byl to ale boj o život. Po dvou rozbitých modelech jsme svoji snahu vzdali. To k nám již ale chvátal pan Modr s informací, že všechny kategorie s výjimkou právě ukončených házedel se odlétají druhý den v Rochově. To prý bude výrazně lepší počasí. A světe div se, bylo. Místo téměř uragánu slabý vítr a nebo jen termické závany, krásné teplo. Navíc velice sympatické, byť docela miniaturní letiště. Věnovali jsme se sice přednostně ústecké soutěži, protože ta byla vyhlášena s časově omezenými koly, ale dost času nám zbylo i na odloženou kladenskou soutěž. Děti vzhledem k slabému větru neběhaly daleko a tak byl jen trochu problém s hledáním termiky. Vedle spousty „stoupáků“ se nám vedoucím bohužel dařilo nalézat i chvíle, kdy „ve vzduchu snad nebyl žádný vzduch“. Ale i tak dosažené výkony bohatě překračovaly kvalifikační limit a dokonce jsme obsadili všechna místa na stupních vítězů. Byla to krásná soutěž a my jsme domů odjížděli velice spokojeni. Dokonce jako úplně poslední soutěžící. Tak moc se nám v Rochově líbilo.

 Výsledková listina z házedel ZDE!

Výsledková listina z ostatních kategorií ZDE!

Z. Hykš

Pražská mládež sice nejsme, ale letiště v Panenském Týnci je již v našem dosahu a navíc, kolega Fišera pořádá hezké, pohodové soutěže, kterých je radost se zúčastnit. A nám letos vlastně ani nic jiného nezbývalo. Počasí nám nedovolilo ani jednu soutěž „na rozcvičení“ a tak jsme do Panenského Týnce odjížděli bez jediného absolvovaného letu větroněm kategorie A3 nebo F1H. Prostě tento přebor jsme vzali jako velký trénink a přípravu na přebory následující. Ovšem naše děti mile překvapily. Nejen, že zcela samostatně dokázaly sestavit své modely, ony jim dokonce i létaly. A to tak, že jsme v poměrně nevlídném počasí (zima, zamračeno, téměř bezvětří) z osmi pokusů dokázali urvat čtyři kvalifikace na mistrovství republiky. A i ty pokusy nezdařené vůbec nevypadaly špatně.

V házedlech chyběla naše největší naděje, junior Honza Novotný s osobním rekordem přes 400 vteřin. Čest vilémovských házedlářů proto zachraňoval mladší žák Honza Weisgerber. Jeho 244 vteřin znamenalo splněný limit a tento výkon mu dokonce zajistil místo na stupních vítězů. Další dva modeláři – starší žáci Martin Hájek a Petr Blaschka bohužel trpěli trochu nevyrovnaností svých pokusů. Příště na ně budeme muset dát větší pozor a třeba se někomu ten limit splnit podaří. Větroňáři kategorie A3 se statečně prali se svými soupeři, kteří většinou disponovali výkonnějšími modely. To je tak, když se na schůzkách klábosí a nestaví. Pak nám musí i na krajských přeborech stačit prastaré Gino, nebo již konstrukčně zastaralý Špaček. Přesto Petr Blaschka oněch kýžených 180 vteřin nakonec dosáhl. A několik málo vteřin chybělo také Martinu Hájkovi. Honza Weisgerber a jeho neposlušné Gino tentokrát přeci jenom trochu zaostali. Zbývá ještě zmínka o junioru Adamu Trojanovi. V kategorii A3 se umístil na třetím místě a „A jedničky“ dokonce vyhrál. Obě kategorie s bezpečným překonáním kvalifikačního limitu.

Na soutěži tentokrát chyběli Lucie Raichartová a již zmíněný Honza Novotný. Škoda, oba jsou zkušení modeláři, kteří se umí na těchto důležitých soutěžích vypnout k dobrým výkonům.

Soutěž plynula velmi rychle a přestože se ještě rozlétávalo, k vyhlášení výsledků došlo již kolem třetí hodiny. Pak jsme se rozloučili, řádně promrzlí naskákali do aut a vydali se na cestu domů za maminkami. Že to s námi letošní zima ošklivě sehrála, svědčí i fakt, že na letišti v Panenském Týnci se ještě válely zbytky sněhu a zcela nový zážitek skýtal pohled na Ranou s Oblíkem, kde na jejich severních úbočích ležela regulérní vrstva sněhu. Brr! Snad to bude o týden později na Ústeckém krajském přeboru již lepší.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš