Archiv rubriky: Venkovní soutěže

Přebor mládeže Středočeského kraje 2014

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Týden po naší „ústecké“ soutěži, se konal na letišti v Panenském Týnci Přebor mládeže Středočeského kraje. Přestože se souběžně s tímto přeborem konalo také třetí kolo Pražské ligy, byly to závody o poznání komornější. A také klidnější. Provoz na letišti nebyl v podstatě žádný a přál nám i mírný vítr, který odnášel vypuštěné modely mimo zapovězenou přistávací dráhu, na druhou stranu od nebezpečného stromořadí severně od letištní plochy. Trochu starostí nám dělalo jen sluníčko, které se za celou soutěž neukázalo. Na rozdíl od předpovědi bylo celý den zamračeno a poměrně chladno, takže jsme si museli důkladně pohlídat především kategorii A3, kvůli které jsme si sem zajeli. Protože jsme ale měli spoustu času, odložili jsme A3 na později s tím, že s postupujícím časem bude přeci jenom tepleji. Nejprve jsme proto odlétali házedla. Nebylo to sice tak výtečné jako před týdnem, ale dosažené výkony přesto potěšily. Sluníčko se stále neukazovalo a tak jsme se chtě nechtě pustili i do malých větroňů A3. Naštěstí se občas otevírala startovací okna, díky kterým jsme dosáhli i několika maximálních časů. Nakonec jsme celkem v pohodě dosáhli toho, co jsme si naplánovali. Totiž splnit kvalifikační limity v A3 i u zbývajících dvou modelářů, Martina Hájka a Honzy Weisgerbera. Ale zatímco v házedlech naši modeláři opět dominovali, v A3 to již tak dobré nebylo. Tentokrát ani jeden modelář nestál na stupních vítězů. Několik našich soupeřů bylo prostě lepších. Ale i tak jsme byli spokojeni.

Příjemné také bylo, že jsme se potkali se spoustou známých, z nichž mnohé jsme již dlouho neviděli. Je nám moc líto, že Pražské ligy v Panenském Týnci se pravidelně neúčastníme, přestože nám je velice sympatická. Bohužel to není z časových důvodů možné. Máme spoustu jiných zájmů a povinností, které nás nutí alespoň některý víkend strávit doma.

Cestu domů jsme si zpestřili nabitím energií v chrámu v Panenském Týnci. To se asi příliš nepodařilo, protože v autech všichni, včetně řidičů, zívali. Zato druhá akce, tj. návštěva Bambuscentra v nedaleké Třebízi, nás všechny nadchla. Kdo máte rádi exotické rostliny, zahrady v japonském stylu a budete mít cestu kolem, musíte toto centrum navštívit.

V dílně jsme letadla důkladněji uložili, protože příští soutěže, pokud okolnosti vůbec dovolí, nás čekají až v květnu na letišti v Mladé Boleslavi.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Přebor mládeže Ústeckého kraje 2014 / Pepova jarní 2014

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Pořádání letošního krajského přeboru se ujal varnsdorfský leteckomodelářský klub v čele se svým neúnavným vůdcem Pepou Bartíkem. Nutno podotknout, že pan Bartík si nikdy neklade malé cíle. Tentokrát se rozhodl uspořádat velkolepou akci sestávající se z již zmíněného přeboru mládeže, ke kterému si naložil ještě soutěž Pepova jarní. A aby toho nebylo málo, některé z kategorií soutěže Pepova jarní se létaly jako Český pohár. Což přilákalo početnou a kvalitní konkurenci. V sobotu 29. března se tak po letišti v České Lípě pohybovalo několik desítek malých i velkých modelářů. Trochu jsme se toho obávali, ale nakonec snad všechno dobře dopadlo. Ke zdaru soutěže jistě přispělo i výborné počasí. Svítilo sluníčko a vítr foukal jen velice slabý. Takže i modely dosahující „maxa“ nepřistávaly příliš daleko od svých startovišť. I když několik nešťastníků, kteří přišli o ulétlý model, jsme přeci jenom zaregistrovali. Asi největším strašákem pro pořadatele modelářských soutěží na letišti v České Lípě je provoz velkých letadel místního aeroklubu. Tuto sobotu byl obzvláště rušný. Naše obvyklé startoviště na kraji letištní plochy tentokrát obsadili „padáčkáři“ a my museli až na její druhý konec. Vítr většinou foukal přes přistávací dráhu a tak pořadatelé museli neustále hlídat, abychom se nepletli do cesty nějakému přistávajícímu či startujícímu éru. Ale i stanoviště „u stožáru“ přestává našim potřebám stačit. Na vině je budované golfové hřiště ve směru na Pihel. Po dobudování bude jistě toto hřiště oploceno. Co se stane s modelem, který přistane v areálu, těžko soudit. Ale neumím si představit, že jeho majitel dovolí, aby se po zastřiženém trávníku a třeba uprostřed golfové hry, pohybovala  tlupa modelářů pátrajících po ulétlém modelu.

Jak soutěž ve vyhlášených kategoriích dopadla, naleznete v přiložených výsledkových listinách. Jen krátce k našim svěřencům. Platí již několik let, že při soutěžích s nimi nejsou žádné problémy. Létají rádi a snad i dobře. V kategorii větroňů již neustále nehledáme vlečnou šňůru, děti se naučily vlekat a i pro modely si chodí bez přemlouvání. V házedlech nám to jako obvykle šlo lépe. Jednak jsou házedla oblíbenější kategorií, jednak jsme měli možnost si s nimi pořádně zatrénovat v lednu a únoru při šestikolové soutěži Nejsevernější házedlo. Martin Hájek dokonce útočil na hranici 500 s, což je na staršího žáka velice hezký výkon. Škoda toho jednoho uklouznutí a následného letu za pět vteřin. Jinak by se Martin zařadil v historické tabulce mezi nemnoho vilémovských pětistovkařů. Tak třeba se to povede příště. Dobře mu sekundoval Petr Blaschka a ani mladší žák Honza Weisgerber se nenechal zahanbit.

Větroně jsou trochu horší. Létali jsme s nimi bez jakéhokoliv tréninku letos poprvé. Kde má letadlo předek a jak se přidělává křídlo, jsme přes zimu nezapomněli. Ale pamatovat si, jak který model loni létal, je již nad možnosti jejich majitelů. No snad to i zde dobře dopadlo, byť dosaženými výkony se ne a ne přiblížit mistrovské hranici. Když to všechno shrneme, z deseti pokusů o nominační limit na MČR se nám jich podařilo osm. Čtyřikrát v házedlech, jednou v F1H a třikrát v kat. A3. Nezdařil se pouze pokus Martina Hájka v A3, kde mu to ten den opravdu nelétalo a Honzy Weisgerbera také v A3, který místo létání běhal po letišti a marně hledal ztracenou dvousetkorunu. Zajímavá byla motivace Adama ve „větroňářských kategoriích. Proti Hořicím nemá žádné výhrady. Jen ta vzdálenost a s tím spojené brzké ranní vstávání mu vadí. Takže po prvním nevydařeném startu A3 stačilo pohrozit: „Pojedeš do Hořic“, a jeho výkon se rapidně zlepšil. Adam nakonec obě své kategorie vyhrál. Naše externí modelářka Lucka zalétala svůj standard. Těžko si myslet, že nám vyroste jako třeba házedlář Martin. A i se stavbou nových modelů to je, vzhledem ke studiu na turnovské střední škole, velice komplikované. I tak ale nelze než obdivovat, jaký výkon lze vymáčknout ze školního modelu Gino. K těm limitům jsme si mohli připsat čtyři tituly přeborníka Ústeckého kraje a ještě nějaká další umístění na stupních vítězů.

Přestože jsem před chvílí chválil, jak samostatné děti máme, vzhledem k významu soutěže jsme je nechtěli nechat dlouho bez dozoru. Ostatně, klubová zásada je, že děti mají přednost před dospělými. Dětem jsme se proto věnovali až do posledního letu, což byl start A3 zhruba 45 minut před ukončením soutěže. Takže jsme neměli v podstatě žádný čas sami si zalétat. Ve výsledkové listině soutěže Pepova jarní proto naleznete pouze Lucku Raichartovou, která stihla deset startů v kategorii házedel. My holt s Petrem budeme mít premiéru až na květnových soutěžích v Mladé Boleslavi.

Pokud započítáme i odjezd od naší klubovny, pak se dá s trochou nadsázky říci, že soutěž jsme zahájili i zakončili za šera. Jen zpracování výsledků a jejich vyhlášení trvalo snad dvě hodiny, přestože k dispozici byl početný výpočetní tým. Což přítomným dětem nakonec tolik nevadilo. V nedalekém bufetu byl dostatek hranolků i sladké Coly. Domů proto odjížděli naši svěřenci s dobrou náladou. Žaludek neprotestoval a hřály i splněné kvalifikační limity.

Přebor ústeckého kraje – výsledková listina ZDE!

Pepova jarní – výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2014

Publikováno | Autor:
Odpovědět

V pořadí 22. ročník je konečně uzavřen. Říkám konečně, protože na třetí dvojkolo jsme si museli více jak měsíc počkat. Zatímco první dvě dvojkola proběhla ve stanoveném termínu za vcelku příznivých povětrnostních podmínek, závěrečné dvojkolo, původně plánované na prvního února 2014, nám nadělalo spoustu starostí. První dva odklady způsobil silný vítr, který se pohyboval za hranicí únosnosti. V poryvech místy i hodně přes 10 m/sec se opravdu nedá létat. Třetí týden jsme čekali na pana Bartíka, který reprezentoval kluby ze Šluknovského výběžku v Hradci na modelářské konferenci. Usoudili jsme totiž, že létat se nedá nejenom ve větru nad deset metrů za vteřinu, ale také bez pana Bartíka. Bez našeho Pepy nepanuje na soutěžích ta správná atmosféra a hlavně – účast, především dětí, by byla sotva čtvrtinová. Čtvrtý odklad způsobil nedostatek termínů. O tomto víkendu byla obsazena sobota i neděle modelářskými závody v Panenském Týnci a v Liberci. Trochu jsme měli obavy, že se u sv. Petra rouháme, ale naštěstí přijatelné letové počasí přetrvalo až do pátého víkendu po prvním odkladu. I když ne zcela. V sobotu jsme si nechtěli nechat ujít halové závody v Děčíně a proto jsme se na pláních v Dolních Mikulášovicích sešli až v neděli 9. března. Chvilku jsme se po vystoupení z automobilů obávali, že je opět zle. Pláně v Mikulášovicích jsou sice jedno z mála míst, kde se u nás dají provozovat volné modely, bohužel je to asi také jedno z největrnějších míst našeho výběžku. Po zhruba jedné hodině ale naštěstí vítr začal postupně slábnout, takže v závěru soutěže již foukalo velice způsobně a bylo krásné teplo.

A jak to všechno nakonec dopadlo? V poslední době máme velice oblíbené číslo 29. Dvacet devět nás bylo na předsilvestrovském polétání ve vilémovské sportovní hale, stejný počet se sešel při halovém Žuchu tamtéž a celkem dvacet devět modelářů soutěžilo i na „Nejsevernějším házedlu“. Při posledním dvojkole sice někteří chyběli, ale i tak se při vyhlašování konečných výsledků u nás v klubovně tísnilo přes dvacet soutěžících, časoměřičů a rodičů malých modelářů. Pohled do výsledkovky je, myslím, velice příjemný. Nejenom s ohledem na počet soutěžících, ale především na početné obsazení mládežnických kategorií a na dosažené výsledky. Z jednotlivých kol je patrné, jak se většina našich malých svěřenců postupně zlepšovala. Myslím, že málokdo si domů neodvezl nový osobní rekord. Jak kdo přesně zalétal, naleznete na našich stránkách v přiložené výsledkové listině. Diplomem a hodnotnou cenou jsme odměnili tři nejlepší mladší a starší žáky a také seniory. Památku na tyto závody obdržel také lepší ze dvou zúčastněných juniorů. A se sladkostí jsme pamatovali i na potěr mimo stupně vítězů. Ať na nás nezanevře a přijede i příště.

Myslím, že letošní ročník soutěže „Nejsevernější házedlo“ patřil mezi ty zdařilé. Přesto jsem se dočkal jedné kritiky. Při loučení se soutěžícími se ozvali časoměřiči s tím, že jsem na ně při závěrečném ceremoniálu zapomněl. Což je bohužel pravda. Tímto se jim všem velice omlouvám, vzkazuji jim, že si všichni moc ceníme jejich práce, máme je rádi a doufáme, že přes toto přehlédnutí na nás nezanevřou a při dalších námi pořádaných soutěžích se opět sejdou v hojném počtu. Tou následující bude Krajský přebor mládeže a soutěž Pepova jarní, obě ve volných kategoriích. Sejdeme se v České Lípě v sobotu 29. března 2014. Srdečně vás všechny zveme.

Konečné výsledky naleznete ZDE!

Za LMK Vilémov a tentokrát i LKM Mikulášovice a Varnsdorf           Z. Hykš

MČR mládeže 2013, Senice na Hané

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Tak na poli se vzrostlým ozimem jsme ještě nelétali. Navíc na poli rozbahněném po vydatném nočním dešti. Než jsme urazili zhruba 300 m od zaparkovaných automobilů na startoviště, měli jsme na holínkách nabalenu silnou vrstvu bahna. Veliké štěstí bylo, že během soutěže nepršelo, pole vyschlo a my se po něm mohli pohybovat přeci jenom lehčeji. Během druhého soutěžního kola sice zahrozila přeháňka, ale ta nás nakonec o chlup minula a vypršela se na poli sousedním.

Soutěžní plocha byla rovná a přehledná, ale stejně se na ní vyskytovaly nějaké divné turbulence. Alespoň my jsme ještě nikdy neviděli tolik soutěžních letů bezvadně vypuštěných modelů, které končily „polovičními“ a nebo dokonce ještě kratšími časy. O spoustě při vleku vzpažených křídel ani nemluvě. Přesto byla k vidění řada hodnotných výsledků. Konečně je to mistrovství republiky, tedy závody těch nejlepších. A házedláři mě doslova ohromili. Naši modeláři se přes zimu o dost zlepšili, takže jsme opatrně pomýšleli na umístění v první desítce, ale to ještě budeme muset sníst hodně knedlíků a postavit spoustu nových modelů, aby se nám to podařilo. Nakonec jsme byli o fous lepší v kategorii A3, kterou děti nemají příliš v lásce a berou ji jako kategorii doplňkovou. Adam Trojan dokonce dosáhl v juniorech na stupně vítězů. Po házedlářském mistru Luďkovi Třešňákovi to je teprve naše druhá „bedna“ v historii klubu. Adam měl sice tendenci zlehčovat svůj výkon tím, že soutěžících juniorů se moc nedostavilo, což jsme ale smetli tvrzením, že k účasti na těchto přeborech bylo nutno splnit kvalifikační limit a ti, kterým se to během krajských přeborů nezdařilo, zůstali holt doma.

Vyhlášení vítězů republikových přeborů proběhlo již za velice pěkného počasí. Hotovo bylo ve čtyři hodiny odpoledne. Poté, co jsme oklepali zbytky bahna, jsme se rozloučili s pořadateli a známými, nasedli jsme do obou automobilů a odjeli zpět na ubytovnu. Cestou jsme si slíbili, že se pokusíme příští rok sehrát ještě důstojnější roli.

Výsledková listina ZDE

MČR mládeže 2013, „co se dělo před a po soutěži“

Soutěž pro nás začala již v pátek kolem poledne, kdy jsme narychlo opustili svá pracoviště, doma se sbalili a shromáždili před klubovnou, odkud byl naplánován odjezd obou automobilů. Naštěstí jsme letadla plus příslušenství sbalili den předem, takže jsme pouze přiložili silnou svačinu a mohlo se jet. K naší lítosti chyběl Honza Weisgerber, který musel z rodinných důvodů zůstat doma. Ve Šluknově jsme přibrali Martina Hájka a v Liberci v Domově mládeže Adama Trojana. Zde jsem zavzpomínal na léta minulá, protože jsem sám tento „ústav“ navštěvoval před dlouhými čtyřiceti lety. Do Náměšti na Hané, kde jsme měli rezervováno ubytování, jsme dorazili za úplné tmy. Po zabydlení nastala likvidace a vzájemná ochutnávka dovezených potravin. V té záplavě řízků měla velký úspěch sekaná paní Suchardové podpořená kyselými okurkami a nakládanými paprikami. Pan Sucharda totiž zastává heslo: „co bych to nepřibalil, když mi vše až na místo doveze automobil“. Po desáté hodině nastal podobný scénář jako na táboře, tj. zahánění dětí na lůžko. Tentokrát se nám to příliš nedařilo. Zatímco my zmoženi únavou jsme usnuli kolem půlnoci, na dětském pokoji se prý tlachalo až do dvou ráno. Jistě k velké radosti zde ubytovaného výpravčího českých drah. Přestože statečně tvrdil, že mu to nevadí, druhou noc se pro jistotu opil a naše vyrušování tentokrát docela určitě neregistroval. O to krutější bylo druhý den vstávání. Hlásit jsme se měli do osmé hodiny a tak jsme děti tahali z postele již v půl sedmé. Po společné snídani následoval odjezd na soutěž. Jak soutěž probíhala, popisuji výše.

V sobotní podvečer jsme se vrátili na ubytovnu. Již předem totiž nejzkušenější cestovatel pan Sucharda naplánoval, že na cestu domů týž den nebudeme mít sílu. Musím potvrdit, že měl pravdu. V Náměšti na Hané jsme tak strávili příjemný podvečer podpořený návštěvou místní vyhlášené restaurace. Během dne si děti osvojili základy „hanáčtiny“ takže toto nářečí vesele prznili i v restauraci, až je musel pan Sucharda krotil, aby na nás domorodci nevzali vidle. Tlachání o čemkoliv pokračovalo až do ranních hodin, o čemž ovšem unavení vedoucí ani ovíněný zaměstnanec drah neměli ani zdání. Těžké bylo druhý den vstávání! Nakonec jsme odjezd zvládli před desátou. Podle plánu jsme se vyfotili u tabule označující začátek naší družební obce Vilémov u Litovle a pokračovali do Javoříčka do známých Javoříčských jeskyní. Návštěvu jakéhokoliv hradu sice děti tvrdě odmítaly, ale proti jeskyním neměly nic. A povedlo se. Jeskyně se moc líbily. Následoval oběd v Bouzově a prohlídka parku místního hradu. Víc jsme z důvodu časové tísně nezvládli. Na parkovišti v Mohelnici již přešlapovala druhá část výpravy, totiž paní ekonomická ředitelová, paní Suchardová. Po zkompletování výpravy jsme vyrazili směrem na sever se zastávkou v Liberci, kde jsme opět odevzdali našeho „medailistu“ Adama do péče vychovatelů Domova mládeže v Zeyerově ulici. Domů jsme dorazili těsně před setměním. Maminky nás sice očekávaly již od oběda, ale já si myslím, že s takto prožitou nedělí byli spokojeni všichni účastníci letošních republikových přeborů.

Zdeněk Hykš

ŽUCH 2013

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Předem musím pochválit náš loňský záměr natrvalo přesunout termín z nejistého října na začátek září, kdy se počasí přeci jenom zdá být o dost stálejší. Vyplatilo se nám to loni a vyšlo nám to letos. Celou sobotu 7. září panovalo na letišti v České Lípě příjemné modelářské počasí.

Sraz byl v devět hodin na horním parkovišti. Po poradě s jediným přítomným zástupcem aeroklubu a určení předpokládaného směru větru, jsme se přesunuli až na konec letištní plochy. Což byla docela dlouhá procházka. Zhruba v deset hodin jsme začali létat. Vítr foukal způsobně podél přistávací dráhy a tak vše nasvědčovalo bezproblémovému průběhu závodů. Bohužel toto narušil jeden nedisciplinovaný modelář, který v rozporu se zákazem vstupu na dráhu avizovaným v propozicích, začal kroužit přesně na jejím konci. Bohužel právě v okamžiku, kdy zde startovalo jedno velké éro. Dramatické, byť trochu nahrané kličkování před kroužícím modelem nezůstalo bez povšimnutí řídícího létání. Po chvilce k nám připrděl traktor a my byli odkázáni na začátek plochy, na daleko horší místo. Přislíbena nám byla změna směru větru s tím, že naše modely budou volně odlétat do prostorných polí severovýchodním směrem. To se ale bohužel nestalo a zbytek soutěže všichni modeláři trnuli strachem, že jejich model skončí na stromech blízkého lesa a nebo v lepším případě v nedalekém rybníku nově budovaného golfového hřiště. I my jsme pověsili jeden svůj model na strom s tím, že sundat jej je věc naprosto beznadějná. Tímto přesunem naše soutěž značně utrpěla na kvalitě, protože část modelářů, hlavně v kategoriích F1H a F1G se rozhodla neriskovat své modely a ze soutěže odstoupila. Včetně onoho dobráka, takže jsme ani nemuseli přistoupit k jeho vyloučení ze soutěže, po čemž volala pomstychtivější část soutěžících. Naštěstí se pochlapili házedláři, kteří dosáhli velice hezkých výkonů a pozadu nezůstali ani soutěžící v kategorii A3. Zde jsme dokonce měli jedno rozlétávání.

Souběžně s námi svoji samostatnou soutěž uspořádali také modeláři z Děčína. Pohár DDM Děčín je určen pouze pro žákovské kategorie házedel, větroňů A3 a F1H. My jsme se museli starat o náš Žuch a tak jsme k sousedům vyslali kluky, ať si zalétají bez našeho dozoru. Házedla zvládli docela hezky. Na „A trojky“ čas nezbyl, což někteří naši svěřenci kvitovali s povděkem, neboť prý tuto kategorii létají jen z donucení.

Vyhlášení výsledků obou soutěží proběhlo jako obvykle před klubovnou aeroklubu. Nějaké ceny zbyly i pro naše svěřence a dva házedláři si dokonce zlepšili osobní rekordy. Vcelku spokojeni s tím, že to všechno nakonec dobře dopadlo, jsme se rozešli kolem čtvrté hodiny odpoledne. Doufejme, že nám počasí zachová přízeň i příští rok.

Výsledková listina ZDE

Ukázka diplomu ZDE

Zdeněk Hykš

Jarní mladoboleslavská

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Jejda, jejda, tak už i v Mladé Boleslavi jsou problémy. Ve středu 8. května zde pan Martínek pořádal modelářské závody nazvané „Jarní mladoboleslavská“. Kategorie házedel, větroňů A3 a gumáčků P30 pak doplňoval pan Jiránek vloženou soutěží modelů F1H a F1G. Tedy měl doplnit. Proč se tak nakonec nestalo, je docela smutné vysvětlení. Vítr bohužel foukal v tak nevhodném směru, že jsme se museli přesunout od dráhy, na které probíhal silný letecký provoz o kus dál k dráze druhé. Odtud ale vítr zanáší výkonnější modely na pozemky nepříjemného holandského zemědělce, který prý po nich střílí a pokud přistanou na jeho pozemek, vyžaduje odškodné za vzniklé škody na porostu. Bude to asi stejný škrt jako všichni naši obchodní partneři z Holandska, kvůli kterým je u nás ve firmě velmi populární rčení: „Co Skot zahodí, to Holanďan zvedne“. Jako zahrádkář amatér chápu, že nikdo není nadšen, když po jeho poli běhá stádo modelářů, ale neumím si představit, že bych někde v Holandsku střílel po modelech a nebo je zabavoval do vyplacení náhrady škod za zdupaný šnytlík. V praxi to bohužel znamenalo, že se zcela zrušila soutěž pořádaná panem Jiránkem a zůstaly jen Martínkovic kategorie házedel, větroňů A3 a po chvíli váhání a dohadování i P30. Popisované problémy ale nejsou spojené jen s jedním letištěm či zemědělcem urputně hájícím své polnosti. Takto jsme pronásledováni i jinde. S naším ideovým vůdcem Pepou Bartíkem jsme smutně konstatovali, že modeláři jsou čím dál častěji považováni za škůdce nebezpečnější jak Mandelinka bramborová či Plzák španělský a takto i potíráni.

Ale zpět k soutěži. Po obloze se honily poměrně dramatické mraky, které se občas roztrhaly a vykouklo sluníčko Ale ani jednou nesprchlo. Ta velice silná průtrž mračen nás potkala až při cestě domů kousek od Bělé pod Bezdězem. Chvílemi se vítr uklidňoval, takže nemodelářské počasí střídala krásná startovní okna. Do těchto oken jsme se museli trefit se šedesáti lety házedel a třiceti lety větronů A3. Ještě štěstí, že nemáme P30. Někdy se nám to povedlo, občas ale ne. Výsledkem byly poměrně rozhárané výkony, které ale na několik míst na bedně stačily. Nezbylo pouze na oba vedoucí.

Celá soutěž opět probíhala v klidu a pohodě a i na našem stanovišti panovala poměrně pokojná atmosféra, kterou narušilo jen několik drobných incidentů. Starší pan vedoucí chtěl postupně uškrtit všechny tři naše naděje ať již za dvouvteřinové házedlářské pokusy (strpět tři hody zkušeného modeláře házedlem vlevo by nedokázal ani ten nejmírnější vedoucí v Čechách), na poslední chvíli odvrácené pokusy o hod házedlem po směru větru, či šílený trysk nejmenovaného modeláře Honzy W. při startu svého modelu A3 do poměrně silného větru. Ale děti vědí, že to s tím škrcením nemyslím až tak moc vážně a i ostatní modeláři si za ta léta již zvykli, že nejhlučnější na závodech bývá ta banda z Vilémova.

Opět jsme v klidu dohledali ulétlé modely, sbalili, zlikvidovali zbytky řízků a počkali si na vyhlášení výsledků. Jak již bylo řečeno, zbylo i na některé z nás. S kolegy z ostatních klubů jsme se tentokrát loučili trochu vřeleji. Byla to pro nás poslední soutěž jarní části sezóny a tak se uvidíme opět až na podzim, konkrétně v České Lípě na našem Žuchu. Poděkovali jsme ještě hlavnímu pořadateli za hezkou soutěž a vyrazili k domovu. Za slušné výkony jsme děti v Rumburku odměnili zmrzlinou. Odrazili jsme při tom několik dalších dotazů, zda v pátek nebudou špekáčky a létání s RC. V dílně jsme vyložili náklad a vydali se domů na pozdní oběd.

Výsledková listina ZDE

Z. Hykš