Archiv rubriky: Venkovní soutěže

ŽUCH 2014 – Česká Lípa, 6. září

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Tak to jsme zase jednou měli velké štěstí. Copak počasí, to se již několik dní před sobotními závody vyvíjelo velice slibně. Zato komunikace s vedením místního Aeroklubu byla trochu rozpačitá. Až po dohodě, že nás nebude více jak 35 soutěžících, jsme obdrželi svolení soutěž uspořádat. A ještě přímo na letišti se nám dostalo důrazného poučení, jak se chovat. Panovalo totiž velice krásné počasí, takže byl předpoklad, že letecký provoz bude rušný a navíc kousek od nás si své stanoviště zřídili padáčkáři. Pochopili jsme, že opatrnost představitelů Aeroklubu pramení z loňských událostí, kdy jeden „zlobivý“ modelář vstoupil do dráhy a donutil startující letoun k malému slalomu. A přispěl i pan Bartík se svým velkolepým jarním projektem spojení tří soutěží (Pepova jarní, Přebor mládeže Ústeckého kraje a Český pohár), kde se tehdy na konci letiště tísnil více jak dvojnásobek povoleného limitu. Bohužel jsme nemohli slíbit, že z prostoru, který nám byl přidělen, nebudou při daném směru větru létat naše modely na startovací dráhu. Postavili jsme se alespoň tak, aby se v případě nutnosti tato dráha dala obejít. Ale asi nás má svatý Šturcka doopravdy rád, protože chvíli po zahájení soutěže se vítr stočil tak, že naše modely létaly podél startovací dráhy. Nevybavuji si, že bychom tento zapovězený prostor někdy narušili. A díky slabému větru nenastal ani loňský scénář, kdy několik modelářů „pověsilo“ své modely na stromy zhruba 500 m vzdáleného cípu lesa, takže majitelé větších modelů tehdy raději ze soutěže odstoupili. Naše modely přelétávaly stanoviště parašutistů a někdy dopadaly i mezi ně. Ale nezaznamenal jsem jediný incident. Naopak, pan vedoucí Blaschka popisoval jeden svůj let, kdy vzbudil u padáčkářů velký údiv nad tím, že jeho model „kouří“ (to byl samozřejmě nedohořelý doutnák) a ocenění, jak přesně na kříž se trefil. Ráznou změnu síly a směru větru a to přímo kolmo na startovací dráhu, jsme zaznamenali až po druhé hodině. V tu dobu jsme již ale měli téměř hotovo a i provoz velkých letadel opadnul. Nás čekalo jen rozlétávání v kategorii P30, kde „plní“ pánové Krejčík a Belo absolvovali jeden 160 vteřinový let, po kterém nám na dlouho zmizeli za obzorem. Druhé kolo bylo proto raději rozhodnuto pomocí štěstěny, tj. hodem korunou.

Co říci k vlastní soutěži? Byly to mimořádné letové podmínky, které panovaly již poněkolikáté za sebou. Dobře jsme udělali, když jsme se zhruba před třemi lety rozhodli k přesunu naší soutěže z nejistých říjnových podmínek na tyto poprázdninové. Podle nejrůznějších náznaků (chování včel, brzký odlet tažných ptáků, zadělávání některých modelářů „na sádlo“ …..) se dá usuzovat, že letos v říjnu již bude na letišti v České Lípě ležet nejméně půl metru sněhu. Ale zpátky k soutěži. Létalo téměř všechno, co jsme vypustili do vzduchu. Určitě si spousta modelářů zlepšila osobní rekordy. Posuďte sami – výsledková listina je vám k dispozici. Snad byli všichni spokojeni i při vyhlašování výsledků soutěže. Dostalo se na spoustu soutěžících a ceny byly díky našim sponzorům opravdu hodnotné.

Takže ještě jednou – moc děkujeme těm nahoře za správné povětří. Velice vděčni jsme všem tatínkům a maminkám, kteří se chopili stopek a pomohli nám s bezproblémovým průběhem soutěže. Až na drobné stížnosti z řad „gumáčkářů“, kterých se letos sešlo opravdu hodně, jsme nezaregistrovali jedinou stížnost na to, že by někdo čekal na změření svého letu příliš dlouho. Děkujeme i všem soutěžícím za chování během soutěže i za to, že většina z nich vydržela až do konce na vyhlášení výsledků. Zvláštní poděkování zasíláme našim sponzorům. Těm novým i těm věrným, kteří nám věnují svoji přízeň již spoustu let. A se všemi se těším na shledanou při příštím ročníku soutěže ŽUCH 2015.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Zdeněk Hykš

Pohár DDM 2014

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Tyto závody se již několik let konají souběžně s naším Žuchem. Zahájení, včetně instruktáže soutěžících, jsme provedli společně s panem Švarcem. Dohodli jsme se na vytýčení startovišť a pak už obě soutěže probíhaly nezávisle na sobě. Je to pohár děčínského Domu dětí a mládeže, tudíž jsou vyhlášeny pouze dětské věkové kategorie házedel, větroňů A3 a F1H. Přiznávám, že tyto závody využíváme k výchově našich malých svěřenců k samostatnosti. Nechť se sami hlásí u časoměřičů a vybírají si to nejlepší „letové“ počasí. Jen občas po očku sledujeme, jestli je netrpělivý časoměřič nenutí startovat do nějaké divoké turbulence. Ale vše proběhlo k plné  spokojenosti obou stran. Všichni děčínští časoměřiči jsou rozumní pánové, s velkou tolerancí k mladým modelářům. Vždyť na závodech se spolu setkáváme již přes třicet let! No a naši svěřenci už také nejsou žádní vyplašení zajíci. Zjistili jsme, že když jim do toho mluvíme, dosažené výkony zase o tolik lepší nejsou. Což je dobře. Ještě je musíme naučit týmové práci při vypouštění větroňů, abychom my vedoucí nemuseli stále běhat po ploše a hledat zahozenou šňůru.

Děti po dvou povinných kategoriích v našem Žuchu odlétaly v Poháru DDM kategorii třetí. Každý si vybral tu sobě bližší. Obecně platí, že vilémováci milují házedla a na ty ostatní kategorie koukají trochu skrz prsty. Prý je létají jenom proto, že je do nich nutíme. Což není pravda, nebo ano, ale jen trochu. Petr Blaschka s Honzou Weisgerberem zvládli bez potíží házedla, které naopak nestihl příliš veliký pohodář Martin Hájek – vždyť na křesílku s řízkem v ruce je tak hezky! Jakub Smělík se bude muset nejprve zdokonalit v házení a proto dal přednost větroňům kategorie A3. Jak jsme dopadli, naleznete v přiložené výsledkové listině.

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš

Přebor mládeže Středočeského kraje 2014

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Týden po naší „ústecké“ soutěži, se konal na letišti v Panenském Týnci Přebor mládeže Středočeského kraje. Přestože se souběžně s tímto přeborem konalo také třetí kolo Pražské ligy, byly to závody o poznání komornější. A také klidnější. Provoz na letišti nebyl v podstatě žádný a přál nám i mírný vítr, který odnášel vypuštěné modely mimo zapovězenou přistávací dráhu, na druhou stranu od nebezpečného stromořadí severně od letištní plochy. Trochu starostí nám dělalo jen sluníčko, které se za celou soutěž neukázalo. Na rozdíl od předpovědi bylo celý den zamračeno a poměrně chladno, takže jsme si museli důkladně pohlídat především kategorii A3, kvůli které jsme si sem zajeli. Protože jsme ale měli spoustu času, odložili jsme A3 na později s tím, že s postupujícím časem bude přeci jenom tepleji. Nejprve jsme proto odlétali házedla. Nebylo to sice tak výtečné jako před týdnem, ale dosažené výkony přesto potěšily. Sluníčko se stále neukazovalo a tak jsme se chtě nechtě pustili i do malých větroňů A3. Naštěstí se občas otevírala startovací okna, díky kterým jsme dosáhli i několika maximálních časů. Nakonec jsme celkem v pohodě dosáhli toho, co jsme si naplánovali. Totiž splnit kvalifikační limity v A3 i u zbývajících dvou modelářů, Martina Hájka a Honzy Weisgerbera. Ale zatímco v házedlech naši modeláři opět dominovali, v A3 to již tak dobré nebylo. Tentokrát ani jeden modelář nestál na stupních vítězů. Několik našich soupeřů bylo prostě lepších. Ale i tak jsme byli spokojeni.

Příjemné také bylo, že jsme se potkali se spoustou známých, z nichž mnohé jsme již dlouho neviděli. Je nám moc líto, že Pražské ligy v Panenském Týnci se pravidelně neúčastníme, přestože nám je velice sympatická. Bohužel to není z časových důvodů možné. Máme spoustu jiných zájmů a povinností, které nás nutí alespoň některý víkend strávit doma.

Cestu domů jsme si zpestřili nabitím energií v chrámu v Panenském Týnci. To se asi příliš nepodařilo, protože v autech všichni, včetně řidičů, zívali. Zato druhá akce, tj. návštěva Bambuscentra v nedaleké Třebízi, nás všechny nadchla. Kdo máte rádi exotické rostliny, zahrady v japonském stylu a budete mít cestu kolem, musíte toto centrum navštívit.

V dílně jsme letadla důkladněji uložili, protože příští soutěže, pokud okolnosti vůbec dovolí, nás čekají až v květnu na letišti v Mladé Boleslavi.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Přebor mládeže Ústeckého kraje 2014 / Pepova jarní 2014

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Pořádání letošního krajského přeboru se ujal varnsdorfský leteckomodelářský klub v čele se svým neúnavným vůdcem Pepou Bartíkem. Nutno podotknout, že pan Bartík si nikdy neklade malé cíle. Tentokrát se rozhodl uspořádat velkolepou akci sestávající se z již zmíněného přeboru mládeže, ke kterému si naložil ještě soutěž Pepova jarní. A aby toho nebylo málo, některé z kategorií soutěže Pepova jarní se létaly jako Český pohár. Což přilákalo početnou a kvalitní konkurenci. V sobotu 29. března se tak po letišti v České Lípě pohybovalo několik desítek malých i velkých modelářů. Trochu jsme se toho obávali, ale nakonec snad všechno dobře dopadlo. Ke zdaru soutěže jistě přispělo i výborné počasí. Svítilo sluníčko a vítr foukal jen velice slabý. Takže i modely dosahující „maxa“ nepřistávaly příliš daleko od svých startovišť. I když několik nešťastníků, kteří přišli o ulétlý model, jsme přeci jenom zaregistrovali. Asi největším strašákem pro pořadatele modelářských soutěží na letišti v České Lípě je provoz velkých letadel místního aeroklubu. Tuto sobotu byl obzvláště rušný. Naše obvyklé startoviště na kraji letištní plochy tentokrát obsadili „padáčkáři“ a my museli až na její druhý konec. Vítr většinou foukal přes přistávací dráhu a tak pořadatelé museli neustále hlídat, abychom se nepletli do cesty nějakému přistávajícímu či startujícímu éru. Ale i stanoviště „u stožáru“ přestává našim potřebám stačit. Na vině je budované golfové hřiště ve směru na Pihel. Po dobudování bude jistě toto hřiště oploceno. Co se stane s modelem, který přistane v areálu, těžko soudit. Ale neumím si představit, že jeho majitel dovolí, aby se po zastřiženém trávníku a třeba uprostřed golfové hry, pohybovala  tlupa modelářů pátrajících po ulétlém modelu.

Jak soutěž ve vyhlášených kategoriích dopadla, naleznete v přiložených výsledkových listinách. Jen krátce k našim svěřencům. Platí již několik let, že při soutěžích s nimi nejsou žádné problémy. Létají rádi a snad i dobře. V kategorii větroňů již neustále nehledáme vlečnou šňůru, děti se naučily vlekat a i pro modely si chodí bez přemlouvání. V házedlech nám to jako obvykle šlo lépe. Jednak jsou házedla oblíbenější kategorií, jednak jsme měli možnost si s nimi pořádně zatrénovat v lednu a únoru při šestikolové soutěži Nejsevernější házedlo. Martin Hájek dokonce útočil na hranici 500 s, což je na staršího žáka velice hezký výkon. Škoda toho jednoho uklouznutí a následného letu za pět vteřin. Jinak by se Martin zařadil v historické tabulce mezi nemnoho vilémovských pětistovkařů. Tak třeba se to povede příště. Dobře mu sekundoval Petr Blaschka a ani mladší žák Honza Weisgerber se nenechal zahanbit.

Větroně jsou trochu horší. Létali jsme s nimi bez jakéhokoliv tréninku letos poprvé. Kde má letadlo předek a jak se přidělává křídlo, jsme přes zimu nezapomněli. Ale pamatovat si, jak který model loni létal, je již nad možnosti jejich majitelů. No snad to i zde dobře dopadlo, byť dosaženými výkony se ne a ne přiblížit mistrovské hranici. Když to všechno shrneme, z deseti pokusů o nominační limit na MČR se nám jich podařilo osm. Čtyřikrát v házedlech, jednou v F1H a třikrát v kat. A3. Nezdařil se pouze pokus Martina Hájka v A3, kde mu to ten den opravdu nelétalo a Honzy Weisgerbera také v A3, který místo létání běhal po letišti a marně hledal ztracenou dvousetkorunu. Zajímavá byla motivace Adama ve „větroňářských kategoriích. Proti Hořicím nemá žádné výhrady. Jen ta vzdálenost a s tím spojené brzké ranní vstávání mu vadí. Takže po prvním nevydařeném startu A3 stačilo pohrozit: „Pojedeš do Hořic“, a jeho výkon se rapidně zlepšil. Adam nakonec obě své kategorie vyhrál. Naše externí modelářka Lucka zalétala svůj standard. Těžko si myslet, že nám vyroste jako třeba házedlář Martin. A i se stavbou nových modelů to je, vzhledem ke studiu na turnovské střední škole, velice komplikované. I tak ale nelze než obdivovat, jaký výkon lze vymáčknout ze školního modelu Gino. K těm limitům jsme si mohli připsat čtyři tituly přeborníka Ústeckého kraje a ještě nějaká další umístění na stupních vítězů.

Přestože jsem před chvílí chválil, jak samostatné děti máme, vzhledem k významu soutěže jsme je nechtěli nechat dlouho bez dozoru. Ostatně, klubová zásada je, že děti mají přednost před dospělými. Dětem jsme se proto věnovali až do posledního letu, což byl start A3 zhruba 45 minut před ukončením soutěže. Takže jsme neměli v podstatě žádný čas sami si zalétat. Ve výsledkové listině soutěže Pepova jarní proto naleznete pouze Lucku Raichartovou, která stihla deset startů v kategorii házedel. My holt s Petrem budeme mít premiéru až na květnových soutěžích v Mladé Boleslavi.

Pokud započítáme i odjezd od naší klubovny, pak se dá s trochou nadsázky říci, že soutěž jsme zahájili i zakončili za šera. Jen zpracování výsledků a jejich vyhlášení trvalo snad dvě hodiny, přestože k dispozici byl početný výpočetní tým. Což přítomným dětem nakonec tolik nevadilo. V nedalekém bufetu byl dostatek hranolků i sladké Coly. Domů proto odjížděli naši svěřenci s dobrou náladou. Žaludek neprotestoval a hřály i splněné kvalifikační limity.

Přebor ústeckého kraje – výsledková listina ZDE!

Pepova jarní – výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2014

Publikováno | Autor:
Odpovědět

V pořadí 22. ročník je konečně uzavřen. Říkám konečně, protože na třetí dvojkolo jsme si museli více jak měsíc počkat. Zatímco první dvě dvojkola proběhla ve stanoveném termínu za vcelku příznivých povětrnostních podmínek, závěrečné dvojkolo, původně plánované na prvního února 2014, nám nadělalo spoustu starostí. První dva odklady způsobil silný vítr, který se pohyboval za hranicí únosnosti. V poryvech místy i hodně přes 10 m/sec se opravdu nedá létat. Třetí týden jsme čekali na pana Bartíka, který reprezentoval kluby ze Šluknovského výběžku v Hradci na modelářské konferenci. Usoudili jsme totiž, že létat se nedá nejenom ve větru nad deset metrů za vteřinu, ale také bez pana Bartíka. Bez našeho Pepy nepanuje na soutěžích ta správná atmosféra a hlavně – účast, především dětí, by byla sotva čtvrtinová. Čtvrtý odklad způsobil nedostatek termínů. O tomto víkendu byla obsazena sobota i neděle modelářskými závody v Panenském Týnci a v Liberci. Trochu jsme měli obavy, že se u sv. Petra rouháme, ale naštěstí přijatelné letové počasí přetrvalo až do pátého víkendu po prvním odkladu. I když ne zcela. V sobotu jsme si nechtěli nechat ujít halové závody v Děčíně a proto jsme se na pláních v Dolních Mikulášovicích sešli až v neděli 9. března. Chvilku jsme se po vystoupení z automobilů obávali, že je opět zle. Pláně v Mikulášovicích jsou sice jedno z mála míst, kde se u nás dají provozovat volné modely, bohužel je to asi také jedno z největrnějších míst našeho výběžku. Po zhruba jedné hodině ale naštěstí vítr začal postupně slábnout, takže v závěru soutěže již foukalo velice způsobně a bylo krásné teplo.

A jak to všechno nakonec dopadlo? V poslední době máme velice oblíbené číslo 29. Dvacet devět nás bylo na předsilvestrovském polétání ve vilémovské sportovní hale, stejný počet se sešel při halovém Žuchu tamtéž a celkem dvacet devět modelářů soutěžilo i na „Nejsevernějším házedlu“. Při posledním dvojkole sice někteří chyběli, ale i tak se při vyhlašování konečných výsledků u nás v klubovně tísnilo přes dvacet soutěžících, časoměřičů a rodičů malých modelářů. Pohled do výsledkovky je, myslím, velice příjemný. Nejenom s ohledem na počet soutěžících, ale především na početné obsazení mládežnických kategorií a na dosažené výsledky. Z jednotlivých kol je patrné, jak se většina našich malých svěřenců postupně zlepšovala. Myslím, že málokdo si domů neodvezl nový osobní rekord. Jak kdo přesně zalétal, naleznete na našich stránkách v přiložené výsledkové listině. Diplomem a hodnotnou cenou jsme odměnili tři nejlepší mladší a starší žáky a také seniory. Památku na tyto závody obdržel také lepší ze dvou zúčastněných juniorů. A se sladkostí jsme pamatovali i na potěr mimo stupně vítězů. Ať na nás nezanevře a přijede i příště.

Myslím, že letošní ročník soutěže „Nejsevernější házedlo“ patřil mezi ty zdařilé. Přesto jsem se dočkal jedné kritiky. Při loučení se soutěžícími se ozvali časoměřiči s tím, že jsem na ně při závěrečném ceremoniálu zapomněl. Což je bohužel pravda. Tímto se jim všem velice omlouvám, vzkazuji jim, že si všichni moc ceníme jejich práce, máme je rádi a doufáme, že přes toto přehlédnutí na nás nezanevřou a při dalších námi pořádaných soutěžích se opět sejdou v hojném počtu. Tou následující bude Krajský přebor mládeže a soutěž Pepova jarní, obě ve volných kategoriích. Sejdeme se v České Lípě v sobotu 29. března 2014. Srdečně vás všechny zveme.

Konečné výsledky naleznete ZDE!

Za LMK Vilémov a tentokrát i LKM Mikulášovice a Varnsdorf           Z. Hykš

MČR mládeže 2013, Senice na Hané

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Tak na poli se vzrostlým ozimem jsme ještě nelétali. Navíc na poli rozbahněném po vydatném nočním dešti. Než jsme urazili zhruba 300 m od zaparkovaných automobilů na startoviště, měli jsme na holínkách nabalenu silnou vrstvu bahna. Veliké štěstí bylo, že během soutěže nepršelo, pole vyschlo a my se po něm mohli pohybovat přeci jenom lehčeji. Během druhého soutěžního kola sice zahrozila přeháňka, ale ta nás nakonec o chlup minula a vypršela se na poli sousedním.

Soutěžní plocha byla rovná a přehledná, ale stejně se na ní vyskytovaly nějaké divné turbulence. Alespoň my jsme ještě nikdy neviděli tolik soutěžních letů bezvadně vypuštěných modelů, které končily „polovičními“ a nebo dokonce ještě kratšími časy. O spoustě při vleku vzpažených křídel ani nemluvě. Přesto byla k vidění řada hodnotných výsledků. Konečně je to mistrovství republiky, tedy závody těch nejlepších. A házedláři mě doslova ohromili. Naši modeláři se přes zimu o dost zlepšili, takže jsme opatrně pomýšleli na umístění v první desítce, ale to ještě budeme muset sníst hodně knedlíků a postavit spoustu nových modelů, aby se nám to podařilo. Nakonec jsme byli o fous lepší v kategorii A3, kterou děti nemají příliš v lásce a berou ji jako kategorii doplňkovou. Adam Trojan dokonce dosáhl v juniorech na stupně vítězů. Po házedlářském mistru Luďkovi Třešňákovi to je teprve naše druhá „bedna“ v historii klubu. Adam měl sice tendenci zlehčovat svůj výkon tím, že soutěžících juniorů se moc nedostavilo, což jsme ale smetli tvrzením, že k účasti na těchto přeborech bylo nutno splnit kvalifikační limit a ti, kterým se to během krajských přeborů nezdařilo, zůstali holt doma.

Vyhlášení vítězů republikových přeborů proběhlo již za velice pěkného počasí. Hotovo bylo ve čtyři hodiny odpoledne. Poté, co jsme oklepali zbytky bahna, jsme se rozloučili s pořadateli a známými, nasedli jsme do obou automobilů a odjeli zpět na ubytovnu. Cestou jsme si slíbili, že se pokusíme příští rok sehrát ještě důstojnější roli.

Výsledková listina ZDE

MČR mládeže 2013, „co se dělo před a po soutěži“

Soutěž pro nás začala již v pátek kolem poledne, kdy jsme narychlo opustili svá pracoviště, doma se sbalili a shromáždili před klubovnou, odkud byl naplánován odjezd obou automobilů. Naštěstí jsme letadla plus příslušenství sbalili den předem, takže jsme pouze přiložili silnou svačinu a mohlo se jet. K naší lítosti chyběl Honza Weisgerber, který musel z rodinných důvodů zůstat doma. Ve Šluknově jsme přibrali Martina Hájka a v Liberci v Domově mládeže Adama Trojana. Zde jsem zavzpomínal na léta minulá, protože jsem sám tento „ústav“ navštěvoval před dlouhými čtyřiceti lety. Do Náměšti na Hané, kde jsme měli rezervováno ubytování, jsme dorazili za úplné tmy. Po zabydlení nastala likvidace a vzájemná ochutnávka dovezených potravin. V té záplavě řízků měla velký úspěch sekaná paní Suchardové podpořená kyselými okurkami a nakládanými paprikami. Pan Sucharda totiž zastává heslo: „co bych to nepřibalil, když mi vše až na místo doveze automobil“. Po desáté hodině nastal podobný scénář jako na táboře, tj. zahánění dětí na lůžko. Tentokrát se nám to příliš nedařilo. Zatímco my zmoženi únavou jsme usnuli kolem půlnoci, na dětském pokoji se prý tlachalo až do dvou ráno. Jistě k velké radosti zde ubytovaného výpravčího českých drah. Přestože statečně tvrdil, že mu to nevadí, druhou noc se pro jistotu opil a naše vyrušování tentokrát docela určitě neregistroval. O to krutější bylo druhý den vstávání. Hlásit jsme se měli do osmé hodiny a tak jsme děti tahali z postele již v půl sedmé. Po společné snídani následoval odjezd na soutěž. Jak soutěž probíhala, popisuji výše.

V sobotní podvečer jsme se vrátili na ubytovnu. Již předem totiž nejzkušenější cestovatel pan Sucharda naplánoval, že na cestu domů týž den nebudeme mít sílu. Musím potvrdit, že měl pravdu. V Náměšti na Hané jsme tak strávili příjemný podvečer podpořený návštěvou místní vyhlášené restaurace. Během dne si děti osvojili základy „hanáčtiny“ takže toto nářečí vesele prznili i v restauraci, až je musel pan Sucharda krotil, aby na nás domorodci nevzali vidle. Tlachání o čemkoliv pokračovalo až do ranních hodin, o čemž ovšem unavení vedoucí ani ovíněný zaměstnanec drah neměli ani zdání. Těžké bylo druhý den vstávání! Nakonec jsme odjezd zvládli před desátou. Podle plánu jsme se vyfotili u tabule označující začátek naší družební obce Vilémov u Litovle a pokračovali do Javoříčka do známých Javoříčských jeskyní. Návštěvu jakéhokoliv hradu sice děti tvrdě odmítaly, ale proti jeskyním neměly nic. A povedlo se. Jeskyně se moc líbily. Následoval oběd v Bouzově a prohlídka parku místního hradu. Víc jsme z důvodu časové tísně nezvládli. Na parkovišti v Mohelnici již přešlapovala druhá část výpravy, totiž paní ekonomická ředitelová, paní Suchardová. Po zkompletování výpravy jsme vyrazili směrem na sever se zastávkou v Liberci, kde jsme opět odevzdali našeho „medailistu“ Adama do péče vychovatelů Domova mládeže v Zeyerově ulici. Domů jsme dorazili těsně před setměním. Maminky nás sice očekávaly již od oběda, ale já si myslím, že s takto prožitou nedělí byli spokojeni všichni účastníci letošních republikových přeborů.

Zdeněk Hykš