Tedy, že by nám letos nějak zvlášť přálo počasí, se říci nedá. Když hlavní pořadatel soutěže, známý otužilec a propagátor létání za každého počasí, Pepa Bartík, několik dní předem prohlašuje, že tentokrát to v sobotu nebude žádný med, to je už co říci. A také to žádný med nebyl. V první polovině soutěže dost foukalo a byla velká zima. Ještě štěstí, že nepršelo. To druhá polovina byla snesitelnější. Oteplilo se a i vítr viditelně polevil, takže my, kteří jsme nezvládli oblečení, jsme se přestali klapat zimou.

Pepa si opět přibral řadu kategorií, ale na letiště jsme se v pohodě všichni vešli. Letový provoz nebyl žádný a ten válec, který upravoval přistávací plochu, nám nijak nevadil. Létalo se v kategoriích H, A3, P30, CO2, F1G, F1H a F1J. Poslední tři kategorie i jako Český pohár, což na českolipské letiště přilákalo řadu velmi kvalitních modelářů. A za mírného skřípání zubů k tomu všemu pan Bartík pod nátlakem připojil ještě v poslední době módní vystřelovadla.

Hodnotit budu jen obě kategorie, které provozují naši mladí svěřenci. V sobotu jsme asi do té skupiny kvalitních modelářů zrovna moc nezapadli. Ještě štěstí, že jsme si to před sérií krajských přeborů na Pepově jarní vyzkoušeli. Házedla nám v silném větru příliš nešla. Přes 220 vteřin, což je pro starší žáky kvalifikační limit, se dostal málokdo. A některé lety v kategorii A3 nám dokonce mírně zvýšily tlak. Zvláště pak let jednoho nejmenovaného výtečníka, který vlekaný model mířící přímo do země místo pokusu o záchranu ještě více urychlil tryskem proti větru, následkem čehož došlo k rozkladu jinak velmi odolného modelu Gino na základní prvky. Tento model už opravdu nikdy létat nebude. Pozitivním zjištěním bylo, že závěr soutěže byl již přeci jenom lepší. I nějaké to „maxo“ jsme zvládli. Ale na krajských přeborech nás čeká ještě hodně práce.

V závěru soutěže na nás dokonce chvílemi vykouklo i sluníčko. Přesto se odehrála diskuze, zda v neděli v Rochově uspořádat další kolo Terezínské ligy a nebo soutěž odložit. Tuším, že nakonec zvítězila varianta zkusit to, ale pokud se létalo, byl to nejspíš očistec. Alespoň u nás v neděli dost foukalo a mrholení se občas změnilo v regulérní déšť. Terezín přitom není tak daleko – z vyhlídky nad Mikulášovicemi jsou kopce Českého středohoří jak na dlani. Navíc zasvěcenci začali šířit poplašné zprávy i co se příští soboty a závodů v Panenském Týnci týče. Celý týden prý bude mizerně a o víkendu ještě hůře. Začíná to všechno být dost na pováženou. Jarní část sezóny není nafukovací a nějak moc se nám začínají kumulovat odložené termíny krajských přeborů. Ještě pár odkladů, nějaký ten deštivý víkend a na MČR v Domoslavicích od nás pojedou jen pořadatelé. Doufejme tedy, že se počasí přeci jenom umoudří a my to nakonec zvládneme.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2015 – 3. a 4. kolo – 24. 1. 2015

Rok uběhl jako voda a je tu opět nový, tentokrát již 23., ročník soutěže Nejsevernější házedlo.

Hned na úvod jsme museli odříci dva soutěžní termíny. V sobotu 10. ledna foukal tak hrozný vítr, že soutěžní plocha by tentokrát nestačila ani mladším žákům. Týden nato silně pršelo. Moc modelářů by se určitě nedostavilo a tak jsme volili druhý odklad. Povedlo se to až napotřetí, 24. ledna. Myslím, že se vyplatilo čekat. Celé sobotní dopoledne bylo sice zamračeno, ale teplota se pohybovala kolem nuly a foukal jen slabý vítr. Termika nebyla téměř žádná a tak jsme alespoň ušetřili trochu toho doutnáku. Škoda jen poměrně malé účasti. Spousta modelářů prý onemocněla chřipkou a nebýt varnsdorfských nováčků, které tradičně dovezl pan Bartík, Bartíkovic Sáry a našich dvou starších žáků, první tři věkové kategorie by zůstaly neobsazeny. V seniorské kategorii jsme zaregistrovali všechny tradiční účastníky. Je to škoda, ale snad bude startovní listina příští sobotu trochu bohatší. Jinak budeme muset oprášit svá házedla a rozšířit řady aktivních soutěžících i my s panem Suchardou.

Co se týče dosažených výkonů, bylo vidět, že se modeláři museli nejprve trochu rozhýbat. Druhé kolo vyšlo většině soutěžících určitě lépe než kolo první. Úplné nováčky nemá smysl hodnotit. Takhle létá téměř každý, kdo drží házedlo poprvé v ruce. Stačilo by nám, kdyby se jim na soutěži líbilo a přijeli i příště. Však ony ty stovky a dvoustovky určitě brzy přijdou. Panu Bartíkovi to přejeme, jeho neutuchající nadšení pro modelařinu mu můžeme jen závidět.

Nejsevernější házedlo 2015 – 1. a 2. kolo – 10. 1. 2015 – odloženo na 31. 1. 2015

V tomto roce podruhé jsme se sešli na „Pláních v dolních Mikulášovicích“. Tím se nám podařilo smazat lednový skluz. Bude-li nám příští víkend přát počasí, letošní rok Nejsevernějšího házedla zdárně ukončíme. Ono nám už ani moc dalších volných termínů nezbývá. V sobotu 21. února máme halovou soutěž a následující týden už bude spousta modelářů mířit do Panenského Týnce na první kolo Pražské ligy.

Tuto sobotu bylo počasí oproti minulému víkendu zcela odlišné. V týdnu napadla spousta sněhu, což přítomným modelářům pohyb po ploše velmi ztěžovalo. Foukal čerstvý vítr a protože v první polovině soutěže svítilo sluníčko, „dost to nosilo“. Kdyby přítomní přeborníci nepálili, na konci soutěže by se ulétlých modelů asi nedopočítali. Spousta jejich letů končila až dole u trati, což je z místa startu hezkých pár set metrů. Na to doplatili vilémovští žáci i s naším jediným juniorem, kteří létali pouze s jedním modelem. Už v polovině prvního kola toho měli dost. Toto první kolo dolétali notně unaveni a když jsem je viděl, ani jsem je moc do druhého kola nenutil. Bohužel se připojili i oba tatínkové. Abych se zahřál, sám jsem pro několik modelů dobrovolně doběhl a tak vím, že tentokrát to opravdu byla pořádná dřina. Jak jsem řekl, nic jsem nenamítal. Na druhou stranu ale musím pochválit Petra Blaschku mladšího, který zatnul zuby a ta dvě kola nakonec odlétal. Příště se zkusíme poučit u našich soupeřů, kteří zvolili chytřejší taktiku. Létali se dvěma modely najednou a tak při stejném počtu cest za svými modely stihli dvojnásobek letů jak my.

Potěšilo, že opět dorazili nováčci, kteří minule absolvovali své první závody. A nelétali vůbec špatně. I oni se dost proběhli. Při rozchodu domů se ale zdálo, že se jim závody líbily. Takže chlapci, příští sobotu se sejdeme potřetí. Doufám jen, že závody neohrozí počasí a nebo chřipková epidemie, která se, jak nás přesvědčují sdělovací prostředky, pomalu blíží i k nám na sever.

Vyhlášení celkových výsledků provedeme jako obvykle ve vilémovské klubovně, kde všichni obdrží na památku diplom a ti nejlepší i nějakou odměnu. Ceny se ze všech tří klubů sešly opravdu hodnotné.

Nejsevernější házedlo 2015 – 5. a 6. kolo – 7. 2. 2015

Je sobota 7. února, půl sedmé ráno. Sice bych si rád ještě chvíli poležel „ve vyhřátém pelíšku“, ale musím vstávat. Dnes nás čeká třetí, to znamená poslední dvojkolo naší soutěže nazvané „Nejsevernější házedlo“. Nejprve přistupuji k oknu, kde kontroluji venkovní teploměr a chování praporků u protější benzinové pumpy. Počasí je zatím takové, jaké nám slibovaly předpovědní servery. Tedy mráz kolem šesti stupňů a jen slabý větřík. Toto je v pořádku – můžeme pokračovat v přípravě na soutěž. A zatímco vydatně snídám, abych dopoledne unesl stopky, myslím na Luboše Paťhu, který právě vybíhá na louky v dolních Mikulášovicích, aby zkontroloval, že i zde je vše v pořádku. Následuje krátká porada vedoucích a po ní telefonická výzva všem soutěžícím k odjezdu na soutěž. Scházíme se těsně po deváté hodině u statku rodiny Borských, kterým tímto děkuji, že nás již dlouhá léta nechávají parkovat na svých pozemcích bez náznaku jakýchkoliv protestů. Pěšky se brodíme na startoviště. Od posledně připadlo dalších deset centimetrů sněhu a tak je nám jasné, že dnes to opět bude fyzicky dost náročné. Naštěstí vítr fouká o trochu lepším směrem, takže k běhu za modely i při návratu zpět můžeme využívat zhruba dva metry širokého pásu, který pro nás udusal nějaký neznámý dobrodinec. Na startovišti se příliš nezdržujeme. Po nezbytné skupinové fotografii vyzýváme všechny soutěžící, aby zbytečně netaktizovali, protože vítr má zesilovat, a třetí dvojkolo ihned začínáme.

Soutěž má dnes rychlý průběh. Časoměřičů je opět dostatek a tak již po zhruba jedné hodině odjíždějí nejrychlejší nováčci k nám do klubovny, aby zbytečně nemrzli a vyčkali zde příjezdu modelářů služebně starších, kteří pro své modely běhají přeci jenom „o trochu“ dále. Škoda jen, že varnsdorfští senioři musí tuto sobotu absolvovat jiné modelářské akce. Dnes to nosí téměř stejně tak hezky jako minulý týden.

Chvíli po dvanácté hodině končí soutěž i nejzdatnější letci a všichni vyrážejí do klubovny na vyhlášení celkových výsledků. Díky svým sponzorům poskytují všechny tři pořadatelské kluby hodnotné ceny. Připojují se i další příznivci klubu – vitamíny v podobě ovoce pro všechny děti a promrzlé časoměřiče posílá již po několikáté vilémovský pan Miga a s vyhlášenými kremrolemi se připojuje také paní Suchardová. Všichni soutěžící získávají diplom a něco malého „na zub“. Plnou tašku dárků si pak ze stupňů vítězů odnášejí ti nejúspěšnější. A tentokrát nezapomínáme ani na „vzácné koření“ modelářských soutěží, totiž časoměřiče. Snad jim poděkováním a malou pozorností alespoň trochu kompenzujeme utrpení, kterého se jim na soutěžní ploše od větru a velkého mrazu dostalo. Rozcházíme se kolem druhé hodiny s pozvánkou na další, dle Luboše Paťhy již 23. ročník Nejsevernějšího házedla. S většinou modelářů se ale samozřejmě uvidíme daleko dříve – již za čtrnáct dní ve vilémovské sportovní hale.

A ještě malou poznámku na konec – v pátek ošklivo a nevlídno. Nyní, tj. pár hodin po soutěži, venku sice stále ještě mrzne, ale z oblohy padá něco hodně mokrého a fouká nepříjemný, ledový vítr. V neděli toho kolegové modeláři moc nenalétají. Hezky bylo jen po dobu konání naší soutěže. Takže děkujeme i za příznivé počasí, které druhou polovinu našeho soutěžního cyklu provázelo.

Konečná výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov, LKM Mikulášovice a LMK Varnsdorf           Z. Hykš

Při naší soutěži jsem si pochvaloval, jaké jsme měli krásné počasí. Ale snad ještě větší štěstí měli mikulášovičtí kolegové o týden později, tj. v sobotu 13. září, opět na letišti Aeroklubu Česká Lípa. Celý týden se po obloze honily mraky a chvílemi i dost silně pršelo. Také předpověď nebyla kdoví jak příznivá. A k tomu toho třináctého. Ještě při odjezdu od naší klubovny slabší povahy zvažovaly, jestli by nebylo lépe doma v posteli (ty nejslabší povahy to dokonce uskutečnily a k odjezdu se nedostavily) a ani hustá mlha a drobné mrholení nenaznačovaly, že jsme se rozhodli správně. Po překonání hřebene Lužických hor ale došlo k rapidnímu zlepšení. Ve Svoru již byla krásná viditelnost, nepršelo a před Českou Lípu jsme se dočkali prvního sluníčka. To nám s drobnými přestávkami svítilo po celou soutěž. Pršet začalo zase až v neděli nad ránem. Na letišti moc nefoukalo a tak snad jedinou výhradu můžeme mít ke směru větru. Foukalo přímo na nedaleké olšové stromořadí. To za ta léta, co do Lípy jezdíme, silně prořídlo, ale i tak představovalo pro naše modely nepříjemné síto. Odhaduji, že zhruba deset modelářů se procvičilo v lezení na stromy. Zážitek umocněný tím, že kmeny olší nejsou pro šplhání nejvhodnější.

Jak jsem zmínil výše, tentokrát nás příliš nebylo. Vešli jsme se do jednoho auta. Martin Hájek na náš popud pojal Mikulášovické házedlo jako přípravu na MČR. Během soutěže zkoušel, který model je nejlepší a tak dosažený výkon v házedlech za tím z našeho Žuchu trochu pokulhával. Jakub Smělík, který se zúčastnil teprve své druhé soutěže, spíše sbíral zkušenosti. Zkušeností na rozdávání má naopak pan vedoucí Blaschka. Tentokrát ho příliš neomezovala starost o naše svěřence a tak se mohl plně věnovat svým modelům. Příjemný je především výkon v kategorii házedel. Já už toho moc nenalétám. Poté, co mě začali přelétávat i naši nejmladší, jsem uznal, že nejlépe mi jde kibicování. Pasoval jsem se tedy do role nelétajícího manažera. Ostatních soutěžících bylo na ploše „tak akorát“, takže celé Mikulášovické házedlo spělo v příjemné a klidné atmosféře k vyhlášení výsledků. To proběhlo jako obvykle před klubovnou. Luboš Paťha rozdal diplomy, ceny, my jsme mu poděkovali a pelášili jsme domů s vědomím, že příští týden nás již čeká Mistrovství republiky mladých modelářů v Táboře.

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš

Tak to jsme zase jednou měli velké štěstí. Copak počasí, to se již několik dní před sobotními závody vyvíjelo velice slibně. Zato komunikace s vedením místního Aeroklubu byla trochu rozpačitá. Až po dohodě, že nás nebude více jak 35 soutěžících, jsme obdrželi svolení soutěž uspořádat. A ještě přímo na letišti se nám dostalo důrazného poučení, jak se chovat. Panovalo totiž velice krásné počasí, takže byl předpoklad, že letecký provoz bude rušný a navíc kousek od nás si své stanoviště zřídili padáčkáři. Pochopili jsme, že opatrnost představitelů Aeroklubu pramení z loňských událostí, kdy jeden „zlobivý“ modelář vstoupil do dráhy a donutil startující letoun k malému slalomu. A přispěl i pan Bartík se svým velkolepým jarním projektem spojení tří soutěží (Pepova jarní, Přebor mládeže Ústeckého kraje a Český pohár), kde se tehdy na konci letiště tísnil více jak dvojnásobek povoleného limitu. Bohužel jsme nemohli slíbit, že z prostoru, který nám byl přidělen, nebudou při daném směru větru létat naše modely na startovací dráhu. Postavili jsme se alespoň tak, aby se v případě nutnosti tato dráha dala obejít. Ale asi nás má svatý Šturcka doopravdy rád, protože chvíli po zahájení soutěže se vítr stočil tak, že naše modely létaly podél startovací dráhy. Nevybavuji si, že bychom tento zapovězený prostor někdy narušili. A díky slabému větru nenastal ani loňský scénář, kdy několik modelářů „pověsilo“ své modely na stromy zhruba 500 m vzdáleného cípu lesa, takže majitelé větších modelů tehdy raději ze soutěže odstoupili. Naše modely přelétávaly stanoviště parašutistů a někdy dopadaly i mezi ně. Ale nezaznamenal jsem jediný incident. Naopak, pan vedoucí Blaschka popisoval jeden svůj let, kdy vzbudil u padáčkářů velký údiv nad tím, že jeho model „kouří“ (to byl samozřejmě nedohořelý doutnák) a ocenění, jak přesně na kříž se trefil. Ráznou změnu síly a směru větru a to přímo kolmo na startovací dráhu, jsme zaznamenali až po druhé hodině. V tu dobu jsme již ale měli téměř hotovo a i provoz velkých letadel opadnul. Nás čekalo jen rozlétávání v kategorii P30, kde „plní“ pánové Krejčík a Belo absolvovali jeden 160 vteřinový let, po kterém nám na dlouho zmizeli za obzorem. Druhé kolo bylo proto raději rozhodnuto pomocí štěstěny, tj. hodem korunou.

Co říci k vlastní soutěži? Byly to mimořádné letové podmínky, které panovaly již poněkolikáté za sebou. Dobře jsme udělali, když jsme se zhruba před třemi lety rozhodli k přesunu naší soutěže z nejistých říjnových podmínek na tyto poprázdninové. Podle nejrůznějších náznaků (chování včel, brzký odlet tažných ptáků, zadělávání některých modelářů „na sádlo“ …..) se dá usuzovat, že letos v říjnu již bude na letišti v České Lípě ležet nejméně půl metru sněhu. Ale zpátky k soutěži. Létalo téměř všechno, co jsme vypustili do vzduchu. Určitě si spousta modelářů zlepšila osobní rekordy. Posuďte sami – výsledková listina je vám k dispozici. Snad byli všichni spokojeni i při vyhlašování výsledků soutěže. Dostalo se na spoustu soutěžících a ceny byly díky našim sponzorům opravdu hodnotné.

Takže ještě jednou – moc děkujeme těm nahoře za správné povětří. Velice vděčni jsme všem tatínkům a maminkám, kteří se chopili stopek a pomohli nám s bezproblémovým průběhem soutěže. Až na drobné stížnosti z řad „gumáčkářů“, kterých se letos sešlo opravdu hodně, jsme nezaregistrovali jedinou stížnost na to, že by někdo čekal na změření svého letu příliš dlouho. Děkujeme i všem soutěžícím za chování během soutěže i za to, že většina z nich vydržela až do konce na vyhlášení výsledků. Zvláštní poděkování zasíláme našim sponzorům. Těm novým i těm věrným, kteří nám věnují svoji přízeň již spoustu let. A se všemi se těším na shledanou při příštím ročníku soutěže ŽUCH 2015.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Zdeněk Hykš

Tyto závody se již několik let konají souběžně s naším Žuchem. Zahájení, včetně instruktáže soutěžících, jsme provedli společně s panem Švarcem. Dohodli jsme se na vytýčení startovišť a pak už obě soutěže probíhaly nezávisle na sobě. Je to pohár děčínského Domu dětí a mládeže, tudíž jsou vyhlášeny pouze dětské věkové kategorie házedel, větroňů A3 a F1H. Přiznávám, že tyto závody využíváme k výchově našich malých svěřenců k samostatnosti. Nechť se sami hlásí u časoměřičů a vybírají si to nejlepší „letové“ počasí. Jen občas po očku sledujeme, jestli je netrpělivý časoměřič nenutí startovat do nějaké divoké turbulence. Ale vše proběhlo k plné  spokojenosti obou stran. Všichni děčínští časoměřiči jsou rozumní pánové, s velkou tolerancí k mladým modelářům. Vždyť na závodech se spolu setkáváme již přes třicet let! No a naši svěřenci už také nejsou žádní vyplašení zajíci. Zjistili jsme, že když jim do toho mluvíme, dosažené výkony zase o tolik lepší nejsou. Což je dobře. Ještě je musíme naučit týmové práci při vypouštění větroňů, abychom my vedoucí nemuseli stále běhat po ploše a hledat zahozenou šňůru.

Děti po dvou povinných kategoriích v našem Žuchu odlétaly v Poháru DDM kategorii třetí. Každý si vybral tu sobě bližší. Obecně platí, že vilémováci milují házedla a na ty ostatní kategorie koukají trochu skrz prsty. Prý je létají jenom proto, že je do nich nutíme. Což není pravda, nebo ano, ale jen trochu. Petr Blaschka s Honzou Weisgerberem zvládli bez potíží házedla, které naopak nestihl příliš veliký pohodář Martin Hájek – vždyť na křesílku s řízkem v ruce je tak hezky! Jakub Smělík se bude muset nejprve zdokonalit v házení a proto dal přednost větroňům kategorie A3. Jak jsme dopadli, naleznete v přiložené výsledkové listině.

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš