O týden později po našem Žuchu se na letišti v České Lípě konala soutěž mikulášovických modelářů. I v tomto případě závodům předcházely nepříznivé předpovědi větru odnášejícím z letiště modely i s jejich majiteli. Pravda, na naší straně Lužických hor vítr se stromy docela udatně cloumal, ale za hlavním hřbetem bylo už vše v pořádku. Vítr „tak akorát“ a snad jen toho sluníčka mohlo být opět trochu více. Posvítilo si na nás až v posledních dvou hodinách soutěže. I tak je ale vidět, že i Paťhovi se modlí. Soutěž proběhla bez jakýchkoliv komplikací. Vítr většinou foukal způsobně podél dráhy a tak jsme nijak nepřekáželi slabému leteckému provozu.

Naši svěřenci absolvovali tentokrát jen dvě kategorie a tak byli poměrně rychle hotovi. Žádná sláva to nebyla. Myslím, že dosažené časy byly o dost horší jak před týdnem na našich závodech. Což bychom s ostatními pány vedoucími i přežili. Mrzí ale to, že po skončení soutěže jsme volného času nevyužili k tréningu a seřizování svých modelů, přestože některé by to moc a moc potřebovaly. Místo toho proběhlo tradiční házení tenisovým míčkem, zápasy ve volném stylu apod. Jak se zdá, někteří výtečníci budou trénovat až v Domoslavicích. Otázkou je, jestli na to budou mít čas. No ale co, vždyť je to „jen“ republika. Musím jen předem děti znovu upozornit na svoji cholerickou povahu. Pokud se při závodech nezadaří, je mi to líto, ale pochopím to. Ovšem peru se, když mladý modelář odchází ze startoviště s nafouknutou pusou jsa přesvědčen, že vše se spiklo proti němu – nepřející soupeři, špatné modely, idioti vedoucí (někdy si to odskáčou i rodiče) a jen na sebe taktně zapomíná. Holt občas v klubu připomínané budovatelské heslo: „Jak budeme dnes stavět, tak budeme zítra létat“, už tolik netáhne.

Ale dost nářků – na letišti jsme i tentokrát prožili moc hezkou sobotu. Viděli jsme spoustu pěkných výkonů a přes všechny výhrady se neztratili ani naši mladí. V kategorii CO2 předvedl Petr Budai model se dvěma nosnými plochami. Za letu na něj byl moc hezký pohled. A připomenulo mi to i mé experimentální začátky před třiceti lety, kdy jsem zpola vážně postavil házedlo se dvěma křídly. Bylo úžasně stabilní, ale přes třicet vteřin jsem se nikdy nedostal. Poté, co bylo horní křídlo odoperováno, dostavila se i maxa.

Soutěž vyvrcholila vyhlášením výsledků. Vítězové si odnesli spoustu hezkých cen, díky hlavnímu sponzorovi mikulášovických modelářů zase trochu jiných, než jsme například před týdnem rozdávali my. Teď máme před sebou volný víkend a pak už nás čeká vrcholný závod sezóny, mistrovství ČR mládeže.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Opět jsme si ověřili (tentokrát naštěstí), že ani v době počítačů a družic se nelze spoléhat na dlouhodobou předpověď počasí. Zhruba týden před konáním naší soutěže nám volaly slabší povahy a dožadovaly se odložení těchto závodů, protože v tu dobu bude v České Lípě zaručeně foukat silný vítr, v nárazech až 10 m/s. Během narychlo svolané schůzky jsme se s ostatními vedoucími klubu dohodli nic nerušit. Důvodů bylo hned několik – předpovědi počasí se dá věřit tak den, dva předem, týdenní předpověď je spíše jen odhad. Soutěž nemůžeme odložit, protože bychom způsobili velké potíže děčínským kolegům, kteří naplánovali pohár DDM na stejné datum jako my. Rádi by asi nebyli ani Paťhovi, kdybychom se jim do naprosto stejných kategorií „cpali“ o týden později při jejich Mikulášovickém házedlu. O blížícím se uragánu nás starší neinformovala ani „loupající“ kolena. A hlavně – tam nahoře jsme dobře zapsáni, ti jistě nedopustí, abychom zmokli.

V sobotu ráno jsme proto vyrazili v plném obsazení směrem na Českou Lípu. Ještě nahoře na parkovišti nás při prezentaci někteří pesimisté nabádali, abychom soutěž co nejdříve zahájili, protože ten vítr docela určitě kolem poledne přijde. Nepřišlo nic. Chvílemi sice trochu fouklo, ale chvílemi naopak se nám větru nedostávalo. Nevadil ani jeho směr šikmo přes plochu. Těch pár přeběhů přes přistávací dráhu za modely jsme zvládli a myslím, že jsme ani jednou místní aeroklubáky nenaštvali. Možná jsme postrádali trochu více sluníčka. Ale jinak soutěž uplynula v naprostém klidu a pohodě. V půl třetí jsme soutěž ukončili a odebrali se do klubovny spočítat výsledky, napsat diplomy a vyhlásit nejúspěšnější modeláře. Zhruba v tu dobu se objevila informace, že při souběžně pořádané soutěži někde na Plzeňsku její účastníci tolik štěstí neměli. Jim se všechny předpovědi splnily, takže si prý dosyta užili větru i deště. Však jsme také při vyhlašování výsledků neopomenuli poděkovat vedle časoměřičů také sv. Petrovi.

Co se týče dosažených výsledků, viděli jsme řadu hezkých výkonů. Tradičně silní jsou naši házedláři, jedno rozlétávání bylo v seniorské kategorii A3. A bohužel jak je v poslední době obvyklé, počet seniorů převážil počet modelářů žákovské kategorie. Tradiční stesk – ať se snažíme sebevíc, mezi mládežníky není příliš zájemců ochotných trpělivé práce v dílně a následně pak pobíhání po letišti za vypuštěnými modely. Nadšení pro „modelařinu“ je patrné i mezi našimi svěřenci, kteří si odlétají to nejnutnější a pak se věnují daleko zábavnější činnosti, jako jsou drnové bitvy, válení se v trávě (jistě k velké potěše majitelů automobilů, kteří tyto výtečníky na soutěž dopravili), případně sprint do klubovny Aeroklubu na Colu s hranolky. Uznávám ale, že tentokrát se toto dělo v daleko menší míře. Ono stihnout do půl třetí odpoledne čtyři kategorie (házedla plus větroně A3 u nás a pak totéž ještě u děčínských) dá docela zabrat. Zmínit musím Petra Blaschku mladšího, který všechny čtyři své starty proměnil ve vítězství. Spoustu diplomů si z této dvojité soutěže odvezli i ostatní vilémovští modeláři. Nelítostní vedoucí přesto měli k výsledkům několik připomínek – dosažené časy by na republice stačily sotva na první desítku. Vždyť i zmíněný Petr Blaschka nedosáhl nejlepšího času dne, protože jej překonala mladší žákyně Kristýna Martinková. Abych nebyl až tak negativní, ona Česká Lípa se svým zvlněným terénem a nedalekým lesem není pro dosahování špičkových výkonů nejlepší. No uvidíme v Domoslavicích.

Při vyhlašování výsledků jsme se snažili nezapomenout na ty nejmenší, kteří se na stupně vítězů nedostali. Druhý pan vedoucí zajistil od jednoho sponzora polotovary polystyrenových vystřelovacích kluzáků. Bylo jich dost pro všechny modeláře žákovských kategorií. Docela by mě zajímalo, kdo si tento kluzák doma dokončil a komu to i létalo.

Tak nashledanou za týden opět v České Lípě, tentokrát při Mikulášovickém házedlu

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Tento víkend jsme si mohli vybrat mezi dvěma akcemi – halovou soutěží v Litoměřicích a Jarní Mladoboleslavskou. Rozhodování bylo těžké, protože bychom rádi zvládli oboje, ale nakonec jsme to nechali na počasí. A protože na tuto sobotu byla předpověď velmi příznivá, zvítězila Mladá Boleslav.

V sobotu ráno jsme vyrazili dvěma vozy. Z aktivních závodníků chyběl jen náš střelec Jakub. Škoda, protože počasí bylo pro něj a jeho Gino „jako dělané“. Jako vždy, nejprve přišla na řadu házedla. Opravdu to nosilo a tak jsme důsledně trvali na zapálených doutnácích. A jako vždy se našel jeden výtečník, totiž Honza, který i přes naše četná upozornění, si na svůj nejlepší model determalizátor nezabudoval. Prý zapomněl. Měl velké štěstí, protože několikrát byl jeho let na hranici úletu. To bychom ho asi vytřepali z gatí, protože takhle hazardovat před republikovými přebory s těžce nabytými modely, je velká nezodpovědnost. No a naši dva nejlepší házedláři, Petr s Martinem, toto zařízení ocenili velmi, protože několikrát přistávali právě na „determák“.

Asi to není příliš výchovné, ale předem jsme děti upozornili, že stupně vítězů nás tentokrát tolik nezajímají, jako dosažené výkony. A pokud zvládnou vyzkoušet více modelů, budeme spokojeni úplně. To pan vedoucí Blaschka má motivaci jinou. Vždy se jako špičkový klasik házedlář musí popasovat se stále četnější družinou házedlářů – diskařů. Dost často bývá úspěšný. I tentokrát se na stupně vítězů vešel, když jej porazil pouze Standa Rudínský.

Pak přišla na řadu kategorie větroňů A3. Také zde jsme upřednostnili trénink. Na místě jsme se předvedli Milanu Šaflerovi, který nám při předchozí soutěži zkritizoval naše vlečné háčky. Hned jsme ho pochválili, protože jeho rada vedla k rapidnímu zlepšení chování našich modelů při vleku. A zároveň se moc stydíme, protože tato banální chyba nás stála rok zdržení. Až si v klubovně zřídíme nějakou tabuli cti, Milanovu fotografii tam umístíme jako jednu z prvních. Dosažené výsledky sice mohly být lepší, ale i přes zlepšení vleků musíme uznat, že budeme muset ještě hodně trénovat, abychom vlekání včetně výstřelu dostali pořádně „do ruky“. Pan vedoucí Blaschka létal mezi seniory také hezky, ale kdo není po první části soutěže plný, na stupně vítězů nemá nárok.

Po vyhlášení vítězů, které pořadatelé, v čele s panem Martinkem pojali velkoryse tak, že se dostalo téměř na všechny, jsme provedli druhou část akce naplánované na tuto sobotu. Tou byla návštěva Leteckého muzea Metoděje Vlacha. Daleko jsme to neměli, v podstatě jsme se po celou dobu soutěže na budovu muzea koukali. Moc se nám to všem líbilo – vystavené exponáty, dětský koutek, skluzavka, vyhlídková věž i oblíbená atrakce všech našich svěřenců, totiž letecký bar.

Pak už jsme vyrazili směrem na sever, rovnou domů. V dílně jsme odložili přepravní krabice s modely, pohrozili dětem, že od teď se bude ještě více trénovat a rozešli se do svých domovů.

Výsledková listina ZDE

Z. Hykš

Tedy, že by nám letos nějak zvlášť přálo počasí, se říci nedá. Když hlavní pořadatel soutěže, známý otužilec a propagátor létání za každého počasí, Pepa Bartík, několik dní předem prohlašuje, že tentokrát to v sobotu nebude žádný med, to je už co říci. A také to žádný med nebyl. V první polovině soutěže dost foukalo a byla velká zima. Ještě štěstí, že nepršelo. To druhá polovina byla snesitelnější. Oteplilo se a i vítr viditelně polevil, takže my, kteří jsme nezvládli oblečení, jsme se přestali klapat zimou.

Pepa si opět přibral řadu kategorií, ale na letiště jsme se v pohodě všichni vešli. Letový provoz nebyl žádný a ten válec, který upravoval přistávací plochu, nám nijak nevadil. Létalo se v kategoriích H, A3, P30, CO2, F1G, F1H a F1J. Poslední tři kategorie i jako Český pohár, což na českolipské letiště přilákalo řadu velmi kvalitních modelářů. A za mírného skřípání zubů k tomu všemu pan Bartík pod nátlakem připojil ještě v poslední době módní vystřelovadla.

Hodnotit budu jen obě kategorie, které provozují naši mladí svěřenci. V sobotu jsme asi do té skupiny kvalitních modelářů zrovna moc nezapadli. Ještě štěstí, že jsme si to před sérií krajských přeborů na Pepově jarní vyzkoušeli. Házedla nám v silném větru příliš nešla. Přes 220 vteřin, což je pro starší žáky kvalifikační limit, se dostal málokdo. A některé lety v kategorii A3 nám dokonce mírně zvýšily tlak. Zvláště pak let jednoho nejmenovaného výtečníka, který vlekaný model mířící přímo do země místo pokusu o záchranu ještě více urychlil tryskem proti větru, následkem čehož došlo k rozkladu jinak velmi odolného modelu Gino na základní prvky. Tento model už opravdu nikdy létat nebude. Pozitivním zjištěním bylo, že závěr soutěže byl již přeci jenom lepší. I nějaké to „maxo“ jsme zvládli. Ale na krajských přeborech nás čeká ještě hodně práce.

V závěru soutěže na nás dokonce chvílemi vykouklo i sluníčko. Přesto se odehrála diskuze, zda v neděli v Rochově uspořádat další kolo Terezínské ligy a nebo soutěž odložit. Tuším, že nakonec zvítězila varianta zkusit to, ale pokud se létalo, byl to nejspíš očistec. Alespoň u nás v neděli dost foukalo a mrholení se občas změnilo v regulérní déšť. Terezín přitom není tak daleko – z vyhlídky nad Mikulášovicemi jsou kopce Českého středohoří jak na dlani. Navíc zasvěcenci začali šířit poplašné zprávy i co se příští soboty a závodů v Panenském Týnci týče. Celý týden prý bude mizerně a o víkendu ještě hůře. Začíná to všechno být dost na pováženou. Jarní část sezóny není nafukovací a nějak moc se nám začínají kumulovat odložené termíny krajských přeborů. Ještě pár odkladů, nějaký ten deštivý víkend a na MČR v Domoslavicích od nás pojedou jen pořadatelé. Doufejme tedy, že se počasí přeci jenom umoudří a my to nakonec zvládneme.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2015 – 3. a 4. kolo – 24. 1. 2015

Rok uběhl jako voda a je tu opět nový, tentokrát již 23., ročník soutěže Nejsevernější házedlo.

Hned na úvod jsme museli odříci dva soutěžní termíny. V sobotu 10. ledna foukal tak hrozný vítr, že soutěžní plocha by tentokrát nestačila ani mladším žákům. Týden nato silně pršelo. Moc modelářů by se určitě nedostavilo a tak jsme volili druhý odklad. Povedlo se to až napotřetí, 24. ledna. Myslím, že se vyplatilo čekat. Celé sobotní dopoledne bylo sice zamračeno, ale teplota se pohybovala kolem nuly a foukal jen slabý vítr. Termika nebyla téměř žádná a tak jsme alespoň ušetřili trochu toho doutnáku. Škoda jen poměrně malé účasti. Spousta modelářů prý onemocněla chřipkou a nebýt varnsdorfských nováčků, které tradičně dovezl pan Bartík, Bartíkovic Sáry a našich dvou starších žáků, první tři věkové kategorie by zůstaly neobsazeny. V seniorské kategorii jsme zaregistrovali všechny tradiční účastníky. Je to škoda, ale snad bude startovní listina příští sobotu trochu bohatší. Jinak budeme muset oprášit svá házedla a rozšířit řady aktivních soutěžících i my s panem Suchardou.

Co se týče dosažených výkonů, bylo vidět, že se modeláři museli nejprve trochu rozhýbat. Druhé kolo vyšlo většině soutěžících určitě lépe než kolo první. Úplné nováčky nemá smysl hodnotit. Takhle létá téměř každý, kdo drží házedlo poprvé v ruce. Stačilo by nám, kdyby se jim na soutěži líbilo a přijeli i příště. Však ony ty stovky a dvoustovky určitě brzy přijdou. Panu Bartíkovi to přejeme, jeho neutuchající nadšení pro modelařinu mu můžeme jen závidět.

Nejsevernější házedlo 2015 – 1. a 2. kolo – 10. 1. 2015 – odloženo na 31. 1. 2015

V tomto roce podruhé jsme se sešli na „Pláních v dolních Mikulášovicích“. Tím se nám podařilo smazat lednový skluz. Bude-li nám příští víkend přát počasí, letošní rok Nejsevernějšího házedla zdárně ukončíme. Ono nám už ani moc dalších volných termínů nezbývá. V sobotu 21. února máme halovou soutěž a následující týden už bude spousta modelářů mířit do Panenského Týnce na první kolo Pražské ligy.

Tuto sobotu bylo počasí oproti minulému víkendu zcela odlišné. V týdnu napadla spousta sněhu, což přítomným modelářům pohyb po ploše velmi ztěžovalo. Foukal čerstvý vítr a protože v první polovině soutěže svítilo sluníčko, „dost to nosilo“. Kdyby přítomní přeborníci nepálili, na konci soutěže by se ulétlých modelů asi nedopočítali. Spousta jejich letů končila až dole u trati, což je z místa startu hezkých pár set metrů. Na to doplatili vilémovští žáci i s naším jediným juniorem, kteří létali pouze s jedním modelem. Už v polovině prvního kola toho měli dost. Toto první kolo dolétali notně unaveni a když jsem je viděl, ani jsem je moc do druhého kola nenutil. Bohužel se připojili i oba tatínkové. Abych se zahřál, sám jsem pro několik modelů dobrovolně doběhl a tak vím, že tentokrát to opravdu byla pořádná dřina. Jak jsem řekl, nic jsem nenamítal. Na druhou stranu ale musím pochválit Petra Blaschku mladšího, který zatnul zuby a ta dvě kola nakonec odlétal. Příště se zkusíme poučit u našich soupeřů, kteří zvolili chytřejší taktiku. Létali se dvěma modely najednou a tak při stejném počtu cest za svými modely stihli dvojnásobek letů jak my.

Potěšilo, že opět dorazili nováčci, kteří minule absolvovali své první závody. A nelétali vůbec špatně. I oni se dost proběhli. Při rozchodu domů se ale zdálo, že se jim závody líbily. Takže chlapci, příští sobotu se sejdeme potřetí. Doufám jen, že závody neohrozí počasí a nebo chřipková epidemie, která se, jak nás přesvědčují sdělovací prostředky, pomalu blíží i k nám na sever.

Vyhlášení celkových výsledků provedeme jako obvykle ve vilémovské klubovně, kde všichni obdrží na památku diplom a ti nejlepší i nějakou odměnu. Ceny se ze všech tří klubů sešly opravdu hodnotné.

Nejsevernější házedlo 2015 – 5. a 6. kolo – 7. 2. 2015

Je sobota 7. února, půl sedmé ráno. Sice bych si rád ještě chvíli poležel „ve vyhřátém pelíšku“, ale musím vstávat. Dnes nás čeká třetí, to znamená poslední dvojkolo naší soutěže nazvané „Nejsevernější házedlo“. Nejprve přistupuji k oknu, kde kontroluji venkovní teploměr a chování praporků u protější benzinové pumpy. Počasí je zatím takové, jaké nám slibovaly předpovědní servery. Tedy mráz kolem šesti stupňů a jen slabý větřík. Toto je v pořádku – můžeme pokračovat v přípravě na soutěž. A zatímco vydatně snídám, abych dopoledne unesl stopky, myslím na Luboše Paťhu, který právě vybíhá na louky v dolních Mikulášovicích, aby zkontroloval, že i zde je vše v pořádku. Následuje krátká porada vedoucích a po ní telefonická výzva všem soutěžícím k odjezdu na soutěž. Scházíme se těsně po deváté hodině u statku rodiny Borských, kterým tímto děkuji, že nás již dlouhá léta nechávají parkovat na svých pozemcích bez náznaku jakýchkoliv protestů. Pěšky se brodíme na startoviště. Od posledně připadlo dalších deset centimetrů sněhu a tak je nám jasné, že dnes to opět bude fyzicky dost náročné. Naštěstí vítr fouká o trochu lepším směrem, takže k běhu za modely i při návratu zpět můžeme využívat zhruba dva metry širokého pásu, který pro nás udusal nějaký neznámý dobrodinec. Na startovišti se příliš nezdržujeme. Po nezbytné skupinové fotografii vyzýváme všechny soutěžící, aby zbytečně netaktizovali, protože vítr má zesilovat, a třetí dvojkolo ihned začínáme.

Soutěž má dnes rychlý průběh. Časoměřičů je opět dostatek a tak již po zhruba jedné hodině odjíždějí nejrychlejší nováčci k nám do klubovny, aby zbytečně nemrzli a vyčkali zde příjezdu modelářů služebně starších, kteří pro své modely běhají přeci jenom „o trochu“ dále. Škoda jen, že varnsdorfští senioři musí tuto sobotu absolvovat jiné modelářské akce. Dnes to nosí téměř stejně tak hezky jako minulý týden.

Chvíli po dvanácté hodině končí soutěž i nejzdatnější letci a všichni vyrážejí do klubovny na vyhlášení celkových výsledků. Díky svým sponzorům poskytují všechny tři pořadatelské kluby hodnotné ceny. Připojují se i další příznivci klubu – vitamíny v podobě ovoce pro všechny děti a promrzlé časoměřiče posílá již po několikáté vilémovský pan Miga a s vyhlášenými kremrolemi se připojuje také paní Suchardová. Všichni soutěžící získávají diplom a něco malého „na zub“. Plnou tašku dárků si pak ze stupňů vítězů odnášejí ti nejúspěšnější. A tentokrát nezapomínáme ani na „vzácné koření“ modelářských soutěží, totiž časoměřiče. Snad jim poděkováním a malou pozorností alespoň trochu kompenzujeme utrpení, kterého se jim na soutěžní ploše od větru a velkého mrazu dostalo. Rozcházíme se kolem druhé hodiny s pozvánkou na další, dle Luboše Paťhy již 23. ročník Nejsevernějšího házedla. S většinou modelářů se ale samozřejmě uvidíme daleko dříve – již za čtrnáct dní ve vilémovské sportovní hale.

A ještě malou poznámku na konec – v pátek ošklivo a nevlídno. Nyní, tj. pár hodin po soutěži, venku sice stále ještě mrzne, ale z oblohy padá něco hodně mokrého a fouká nepříjemný, ledový vítr. V neděli toho kolegové modeláři moc nenalétají. Hezky bylo jen po dobu konání naší soutěže. Takže děkujeme i za příznivé počasí, které druhou polovinu našeho soutěžního cyklu provázelo.

Konečná výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov, LKM Mikulášovice a LMK Varnsdorf           Z. Hykš

Při naší soutěži jsem si pochvaloval, jaké jsme měli krásné počasí. Ale snad ještě větší štěstí měli mikulášovičtí kolegové o týden později, tj. v sobotu 13. září, opět na letišti Aeroklubu Česká Lípa. Celý týden se po obloze honily mraky a chvílemi i dost silně pršelo. Také předpověď nebyla kdoví jak příznivá. A k tomu toho třináctého. Ještě při odjezdu od naší klubovny slabší povahy zvažovaly, jestli by nebylo lépe doma v posteli (ty nejslabší povahy to dokonce uskutečnily a k odjezdu se nedostavily) a ani hustá mlha a drobné mrholení nenaznačovaly, že jsme se rozhodli správně. Po překonání hřebene Lužických hor ale došlo k rapidnímu zlepšení. Ve Svoru již byla krásná viditelnost, nepršelo a před Českou Lípu jsme se dočkali prvního sluníčka. To nám s drobnými přestávkami svítilo po celou soutěž. Pršet začalo zase až v neděli nad ránem. Na letišti moc nefoukalo a tak snad jedinou výhradu můžeme mít ke směru větru. Foukalo přímo na nedaleké olšové stromořadí. To za ta léta, co do Lípy jezdíme, silně prořídlo, ale i tak představovalo pro naše modely nepříjemné síto. Odhaduji, že zhruba deset modelářů se procvičilo v lezení na stromy. Zážitek umocněný tím, že kmeny olší nejsou pro šplhání nejvhodnější.

Jak jsem zmínil výše, tentokrát nás příliš nebylo. Vešli jsme se do jednoho auta. Martin Hájek na náš popud pojal Mikulášovické házedlo jako přípravu na MČR. Během soutěže zkoušel, který model je nejlepší a tak dosažený výkon v házedlech za tím z našeho Žuchu trochu pokulhával. Jakub Smělík, který se zúčastnil teprve své druhé soutěže, spíše sbíral zkušenosti. Zkušeností na rozdávání má naopak pan vedoucí Blaschka. Tentokrát ho příliš neomezovala starost o naše svěřence a tak se mohl plně věnovat svým modelům. Příjemný je především výkon v kategorii házedel. Já už toho moc nenalétám. Poté, co mě začali přelétávat i naši nejmladší, jsem uznal, že nejlépe mi jde kibicování. Pasoval jsem se tedy do role nelétajícího manažera. Ostatních soutěžících bylo na ploše „tak akorát“, takže celé Mikulášovické házedlo spělo v příjemné a klidné atmosféře k vyhlášení výsledků. To proběhlo jako obvykle před klubovnou. Luboš Paťha rozdal diplomy, ceny, my jsme mu poděkovali a pelášili jsme domů s vědomím, že příští týden nás již čeká Mistrovství republiky mladých modelářů v Táboře.

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš