Sláva, konečně máme odlétáno. Ale museli jsme si počkat, protože původní termín vyhlášení celkových výsledků byl naplánován o více jak měsíc dříve. Celkem čtyři odklady letos způsobil silný vítr. Ten se naštěstí minulý týden uklidnil a nezlobil ani tento víkend. Bylo to skutečně na poslední chvíli, protože příští týden některé z nás již čeká přebor mládeže Středočeského kraje na letišti v Panenském Týnci. A po něm další a další „velké“ závody. V sobotu měli varnsdorfští kolegové naplánovány jiné akce a tak jsme se sešli na „Mikulášovických pláních“ až v neděli. Jak již bylo řečeno, moc nefoukalo a vydrželo to po celou dobu soutěže. Zato sluníčko se vůbec neukázalo a tak nám byla oproti minulé neděli dost zima. Nejenom časoměřiči, ale i soutěžící dokonce tvrdili, že se během závodů citelně ochladilo. Prochladlé časoměřiče i „desetivteřinové“ házedláře jsme proto postupně odesílali do restaurace „U pytláka“ v Lipové, kde jsme měli rezervován salónek. U posledních letů našich nejlepších házedlářů asistovali již jen pořadatelé. Ale ani vrhači to příliš nezdržovali, takže před polednem se do Lipové přesouval i ten zbytek. Během půlhodiny byly výsledky spočítány a vypsány diplomy. Po předání cen nejlepším byl čas na diskuzi a postupný rozjezd domů.

Nyní trochu statistiky:

• letos to byl již dvacátý osmý ročník Nejsevernějšího házedla.
• již počtvrté za sebou mezi seniory zvítězil Standa Rudínský. Tentokrát v rekordním času.
• alespoň jednoho dvojkola se zúčastnilo celkem dvacet soutěžících.
• dvacet bylo vypsáno i diplomů, které jako obvykle zajistil Luboš Paťha.
• jak vidno, oceněni byli všichni, ti nejlepší k diplomu obdrželi hodnotné ceny. Také děti mimo stupně vítězů si mohly hrábnout do pytle pro něco sladkého.
• co se týče počasí, užili jsme si od všeho trochu – od sluníčka a tepla až po vítr a protivnou zimu.
• dvakrát nám časoměřiči řádně promrzli.
• soutěžící na tom byli lépe. Kilometrové úprky za odlétajícím modelem, hlavně v druhém dvojkole, nebyly výjimkou. Ale i tuto neděli se ti nejlepší pořádně provětrali. Jak je vidět z fotografie pořízené k tomuto dvojkolu, pan vedoucí Blaschka při chůzi od auta na stanoviště, při cestě za svými modely a pak zpět k autu nachodil a naběhal přes 11 kilometrů. Tolik prý nezvládnou ani ti nejpracovitější čutálisté při fotbalovém utkání. Létání s volnými modely je prostě fyzicky náročný sport.

Přes různá příkoří se nezdálo, že by některý z účastníků byl těmito závody zklamán. Věřme tedy, že se příští rok sejdeme znovu. Nebýt toho zatraceného kovidu, mohl to být ročník jubilejní. Tak snad napřesrok….

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Hned druhý den po Halovém Žuchu se na louce v dolní části Mikulášovic sešlo deset „železných mužů a žen“ na několikrát odloženém druhém dvojkole naší soutěže. Pro některé děti jsou prý dvě soutěže během jednoho víkendu příliš a své si řekli také rodiče, kteří měli o nedělním programu jiné představy, než honit se s dětmi po louce za odlétajícími házedly. Škoda, protože tentokrát se mikulášovická Větrná hora předvedla v tom nejlepším světle. Sluníčko se až ve druhé polovině soutěže začalo schovávat za mraky, ale hlavně nezlobil vítr. Občas sice trochu zafunělo, ale snadno se dalo počkat na okna, kdy foukalo přesně „akorát“. A že nám to tentokrát létalo! Vítr zaháněl házedla k nedalekému lesíku, ale za celou soutěž jsme na něj nepověsili žádný model. A jako spolehlivý determalizátor fungoval i hřeben, přes který házedla přelétala. Bohužel, projevil se jiný strašák. Jako amatérský fotograf a cyklista jsem dříve často vyrážel za snímky do blízkého i vzdálenějšího okolí Vilémova. Musel jsem tehdy s povzdechem prohlásit, že česká i německá krajina jsou sice líbezné, bohužel však jsou protkány dráty vedení vysokého napětí. Je neuvěřitelné, kolik modelů tuto neděli poničily. Začínám věřit na balsový magnetismus.

Protože jsme měli k dispozici dostatek časoměřičů, dlouho před polednem bylo hotovo. Děti se odebraly domů, dospělákům se ale moc nechtělo. To už nefoukalo vůbec, takže se trénovalo a radilo panu Formánkovi s vystřelovadly. Přítomní fotografové se pokoušeli zachytit okamžik výstřelu modelu, ale příliš úspěšní nebyli. Naopak velmi spokojeni byli soutěžící, za mnohdy nejlepší sezónní výkony. A protože prý málo chválím, za tuto neděli tak mohu učinit bez jakýchkoliv výčitek: „děti moje téměř vlastní, všechny čtyři jste tentokrát létaly moc hezky“.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Tak už to máme za sebou. Bohužel, klidnější plocha v Lipové byla zorána a tak jsme museli vzít za vděk pláněmi u Paťhů, které by si dnes zasloužily spíše pojmenování Větrná hora. Zatímco u nás v ďolíku téměř nefoukalo, v Mikulích vál dost ostrý vítr podporovaný trvalým sněžením. A k tomu celodenní mráz. Však jsme proto dnes zaregistrovali ještě jednu změnu. Trpící časoměřiči naše Nejsevernější házedlo přejmenovali na házedlo Nejdrsnější.

Slavnostní nástup se odehrál kolem deváté hodiny. Po sdělení nezbytných informací jsme zahájili vlastní soutěž. Na startovní čáru se postavilo celkem dvacet soutěžících, takže již dnes jsme překonali celkový počet házedlářů z posledního ročníku konaného v roce 2020. Naštěstí oslovení rodiče vyslyšeli naši prosbu a v duchu hesla „hodně časoměřičů = brzy budeme doma“ se zúčastnili ve velkém počtu. I tak mnozí z nich, zvláště ti bez rukavic, opouštěli stanoviště řádně promrzlí.

To soutěžící na tom byli podstatně lépe. Čerstvý vítr odnášel vržená házedla daleko směrem k Vilémovu, takže pohybu si užili dost a dost. Možná až moc, protože dva z našich nejlepších druhé kolo nedokončili. Přestože jsme byli ochotni na ně počkat, už se jim nedostávalo sil. Že to dnes nebyla žádná selánka, svědčí to, že na konci soutěže jsem jen opatrně ohlodával na kost zmrzlý perník. Ale bojová nálada nás neopustila a poté, co doma rozmrzli, snad na nás nezanevřeli ani naši časoměřiči. Třeba budeme za ty útrapy za čtrnáct dní odměněni příznivějším počasím.

Výsledková listina z 1. a 2. kola ZDE!

Za LMK Vilémov         Z. Hykš

Přátelé, kamarádi,

Oslovení, které jsem si vypůjčil z jednoho populárního českého filmu a které často používám, je myšleno zcela vážně. Určitě to tak cítí i moji kolegové, dospělí vedoucí našeho klubu a věřím, že stejně tak i vy. Ostatně, cosi o velké modelářské rodině jsem na stanovišti kategorie F1H zaslechl i z úst jednoho ze seniorských soutěžících při dávání si přednosti na startu. Prostě v sobotu jsme Vás všechny moc rádi viděli a celou soutěž jsme si také hezky užili. Napomohlo tomu také velice pěkné počasí. Sluníčko svítilo, ale nepřipalovalo a vítr foukal „tak akorát“, což vyhovovalo jak malým modelářům s krátkýma nožkama, tak i modelářům dospělým. Jen ten směr zlobil. Začínali jsme lety směřujícími k nedalekému golfovému hřišti. Dříve ale, než jsme se stačili dostat do konfliktu s prezidentem klubu (zkušenost z jednoho předchozího ročníku), se vítr stočil přímo do dráhy. Což se pro změnu nelíbilo provozovatelům vyhlídkových letů. Byli jsme proto řídícím létání odstředěni až na úplný kraj plochy k pastvině s řádně nabitými ohradníky. S uspokojením jsme sledovali, jak se ve druhé polovině soutěže směr větru postupně mění ideálně podél přistávací dráhy. V tu chvíli zavládla na ploše úplná pohoda a užíval jsem si i já, který jinak stále nervózně pokukuje na dráhu, zda se po ní neloudá nějaký náš modelář. Až v závěru soutěže se vítr stočil do směru předpovídaného pro celý den meteorology. Tedy přímo na nedaleké olšové stromořadí. Naštěstí jsme v té době už končili. Ještě jedno negativum soutěží v České Lípě musím konstatovat – ostatní „supersenioři“ (60 let a více) budou se mnou souhlasit – z letištní plochy k baru, kde probíhá vyhlašování výsledků, je to rok od roku dále a do stále většího kopce.

Počasí bylo tak příznivé, že i naši mladí, po dlouhé přestávce nerozlétaní členové vilémovského klubu, dosáhli několika maximálních časů. Pěkné výkony jsme zaregistrovali i u ostatních soutěžících. I přes mírný vítr létali někteří modeláři tak daleko, že nestačili svoji kategorii dolétat celou. To se týká třeba gumáčkářů. Ti si navíc stěžovali, že bylo „nějaké příliš praskací“ počasí – každou chvíli se z jejich koutku ozýval charakteristický zvuk přetrženého svazku. Škoda, mohli mít hezký výkon do žebříčku. Zmínit musím také fakt, že se nám, za pomoci kolegů z LMK Varnsdorf a rodičů našich dětí, podařilo zajistit spoustu časoměřičů. Na žádném stanovišti se dlouho nečekalo. Tímto časoměřičům děkuji a prosím je o zachování přízně.

Jednotlivé kategorie končily postupně, takže jsem mohl vypisovat diplomy ještě na ploše. To už kolega Petr před barem třídil ceny do připravených plastových tašek. Ceny jsme předali, vyfotili se (Frantovi Glozigovi se omlouvám za tu skloněnou hlavu), slíbili jsme si, pokud nerozhodne jinak vyšší moc, že se na Žuchu uvidíme opět příští rok a rozjeli se domů.

Výsledková listina ke stažení ZDE!

Z. Hykš

Konečně mě při vzpomínce na naši soutěž přestaly bolet nohy. Mohu ji tedy několika řádky okomentovat:

Nejprve jako obvykle, počasí. Myslím, že ještě nikdy jsme nezažili v předpovědi tolik kotrmelců jako letos. Sledovali jsme již týden předem odhady, jak asi bude v sobotu v České Lípě. A pohybovalo se to od krásného, slunečného počasí až po celodenní déšť. Páteční předpověď pro sobotu tvrdila, že celý den sice pršet nebude, ale nějakou tu přeháňku přeci jenom schytáme. Přesto jsme se rozhodli, že nic se překládat nebude. Ostatně, nejvzdálenější účastník našeho Žuchu, pan František Gloziga, už byl tou dobou několik hodin na cestě. Rosničkáři se nakonec docela dobře trefili. Bylo to přesné, byť v sobotu ráno nás sluníčko chvíli přesvědčovalo, že tentokrát by pláštěnky a deštníky mohly zůstat v batohu. Pravdou je, že dopolední, větší část soutěže proběhla za sucha. A když se kolem jedenácté hodiny nad severozápadem začaly objevovat sytě černé mraky, ještě jsme zrychlili. Časoměřičů jsme k tomu měli naštěstí dostatek. Zato já jsem trochu nestíhal a tak se omlouvám za případné časové nepřesnosti. Myslím si, že první, drobná přeháňka proběhla kolem jedné hodiny. Zhruba po půlhodině jí následoval silnější déšť. Na ploše se v té chvíli vyskytovali již jen soutěžící opozdilci a trénující pan Petr Budai z Liberce, který se evidentně nemohl nabažit své F1H. Většina modelářů i s doprovodem se již naštěstí tísnila v předsálí klubovny místního Aeroklubu. Před půl třetí se do klubovny dostavil zbytek závodníků a pořadatelů, včetně mě. Snažil jsem se příliš účastníky naší soutěže nezdržovat. Diplomy jsem při vypisování nezkazil ani jeden, zato jsem ve výsledcích přehlédl dva fatální nedostatky – nevšimnul jsem si, že není spočítán Marek Budai v kategorii P30, který měl správně obsadit druhé místo. A až doma si se mnou potichu vyřídili chybu v seniorské kategorii A3 otec a syn Blaschkovi. Těm naštěstí stačilo prohodit druhé a třetí místo a mladšímu Petrovi vypsat nový diplom se správným časem. A jen tak mimochodem jsem pak při sestavování výsledkové listiny prohodil v kategorii P30 mladší a starší žáky. Fuj, za svůj pořadatelský výkon se stydím a všem dotčeným se ještě jednou omlouvám.

Co se týče dosažených výkonů, tradičně dobře zalétali seniorští házedláři. Několik max se objevilo v kategorii A3 a F1H. Děti bohužel prokázaly, že jim moc neprospěla dlouhá soutěžní přestávka. Zapomenuté návyky budeme muset obnovit při nějakém tréninku, který, jak doufám, během Babího léta ještě stihneme. Konec konců i to vlekání za moc nestálo, byť omluvou je téměř úplné bezvětří v druhé části soutěže. Ty výše zmiňované bolavé končetiny mám z pokusů pomoci dětem při nadhazování modelů A3, hlavně školních Gin. Start už mají na mě příliš rychlý. Ve své kategorii vynikli tentokrát gumáčkáři a to i mladí modeláři, kteří maximálních časů dosahovali jak na běžícím pásu.

Také vyhlašování výsledků proběhlo za drobného mrholení. Předali jsme ceny (letos prý byla uzavřena šestiletá série pivních sklenic s leteckou tématikou pro seniory) vyslovili přání, aby zemědělci v Moravské Třebové včas sklidili z okolí letiště kukuřici (nyní již víme, že nestihli), pozvali se na zimní cyklus halových soutěží a rozjeli se do svých domovů.

Za LMK Vilémov            Zdeněk Hykš

Poznámka k fotografiím ocenění nejlepších soutěžících: vyhlašovali jsme je vždy od mladších žáků k seniorům. Kategorie následovaly v tomto pořadí – házedla, gumáčky F1G a P30 a nakonec větroně F1H a A3.

Výsledková listina ZDE!

Ukázka diplomů ZDE!

Nechci se rouhat, ale asi opravdu máme tam nahoře nějaké zastání. To už je třetí dvojkolo, kdy nás počasí v týdnu děsilo všelijakými katastrofickými vizemi, abychom pak v sobotu odlétali bezproblémové závody. Stejné to bylo i dnes. Ještě v pátek foukal silný nárazový vítr a já nepochyboval o tom, že tentokrát ze závodů nebude nic. V noci se sice situace uklidnila, přesto jsme očekávali, že se vyplní obvyklý scénář, na který jsme byli z minulých let zvyklí – dole ve Vilémově bude foukat, ale o padesát metrů výše, v Mikulášovicích, nám vítr bude obracet krabice s letadly. Světe div se, letos to již potřetí bylo přesně obráceně. Po vystoupení z aut jsme sice zaregistrovali slabý „průvan“, ten ale navzdory předpovědi nesílil, nýbrž postupně slábl. Vlastně celé sobotní dopoledne foukalo „tak akorát“. Dětem vítr pomáhal při výhozu, zatímco senioři si vylepšili své výkony, byť se při tom občas poněkud prošli. Trochu té turbulence jsme větru odpustili.

Díky krásnému počasí bylo zřejmé, že dnes náš cyklus ukončíme se ctí. Hlavně pořadatelům spadl velký kámen ze srdce, protože pro případný odklad soutěže už neměli příliš mnoho možností. Většina následujících víkendů je již obsazena jinými modelářskými (i nemodelářskými) aktivitami. Na našem startovišti proto panovala uvolněná atmosféra. Nikdo se sice nesnažil napodobit styl Řezníček, tj. házení v provedení „nahoře bez“, ale rukavice se odkládaly hned a nebýt přítomných rodičů, došlo by i na čepice a zimní bundy. Naši mladí svěřenci pojali tyto závody jako interní soutěž o nejlepšího klubového házedláře. U Blaschků se pak rozhodovalo o tom, kdo díky horšímu výkonu bude celých příštích čtrnáct dní doma zatápět. Pan Blaschka se navíc evidentně nadchnul pro vystřelovadla. A na závěr jsme v podání Honzy Štohanzla viděli jednu premieru, totiž kruhový hod hned dvou házedel najednou. Jen ty minule nalezené brýle, evidentně modelářské, pocházející z některého ze starších ročníků, jsme neudali. Na louce bylo tentokrát tak nádherně, že se nám opravdu nikam nechtělo. Ale museli jsme. V Lipové jsme v místní restauraci měli rezervován salónek. Tam jsme narychlo dopočítali výsledky, vypsali diplomy a ocenili nejlepší modeláře. S cenami se dostalo na všechny děti a vzpomněli jsme si i na časoměřiče. Drobností jsme odměnili jejich neocenitelnou pomoc. No a pak jsme se rozešli s tím, že pokud se nestane nic mimořádného, sejdeme se opět za rok, tentokrát po dvacáté osmé.

Konečná výsledková listina ZDE!

Ukázka diplomu ZDE!

Z. Hykš