Přátelé, kamarádi,

Oslovení, které jsem si vypůjčil z jednoho populárního českého filmu a které často používám, je myšleno zcela vážně. Určitě to tak cítí i moji kolegové, dospělí vedoucí našeho klubu a věřím, že stejně tak i vy. Ostatně, cosi o velké modelářské rodině jsem na stanovišti kategorie F1H zaslechl i z úst jednoho ze seniorských soutěžících při dávání si přednosti na startu. Prostě v sobotu jsme Vás všechny moc rádi viděli a celou soutěž jsme si také hezky užili. Napomohlo tomu také velice pěkné počasí. Sluníčko svítilo, ale nepřipalovalo a vítr foukal „tak akorát“, což vyhovovalo jak malým modelářům s krátkýma nožkama, tak i modelářům dospělým. Jen ten směr zlobil. Začínali jsme lety směřujícími k nedalekému golfovému hřišti. Dříve ale, než jsme se stačili dostat do konfliktu s prezidentem klubu (zkušenost z jednoho předchozího ročníku), se vítr stočil přímo do dráhy. Což se pro změnu nelíbilo provozovatelům vyhlídkových letů. Byli jsme proto řídícím létání odstředěni až na úplný kraj plochy k pastvině s řádně nabitými ohradníky. S uspokojením jsme sledovali, jak se ve druhé polovině soutěže směr větru postupně mění ideálně podél přistávací dráhy. V tu chvíli zavládla na ploše úplná pohoda a užíval jsem si i já, který jinak stále nervózně pokukuje na dráhu, zda se po ní neloudá nějaký náš modelář. Až v závěru soutěže se vítr stočil do směru předpovídaného pro celý den meteorology. Tedy přímo na nedaleké olšové stromořadí. Naštěstí jsme v té době už končili. Ještě jedno negativum soutěží v České Lípě musím konstatovat – ostatní „supersenioři“ (60 let a více) budou se mnou souhlasit – z letištní plochy k baru, kde probíhá vyhlašování výsledků, je to rok od roku dále a do stále většího kopce.

Počasí bylo tak příznivé, že i naši mladí, po dlouhé přestávce nerozlétaní členové vilémovského klubu, dosáhli několika maximálních časů. Pěkné výkony jsme zaregistrovali i u ostatních soutěžících. I přes mírný vítr létali někteří modeláři tak daleko, že nestačili svoji kategorii dolétat celou. To se týká třeba gumáčkářů. Ti si navíc stěžovali, že bylo „nějaké příliš praskací“ počasí – každou chvíli se z jejich koutku ozýval charakteristický zvuk přetrženého svazku. Škoda, mohli mít hezký výkon do žebříčku. Zmínit musím také fakt, že se nám, za pomoci kolegů z LMK Varnsdorf a rodičů našich dětí, podařilo zajistit spoustu časoměřičů. Na žádném stanovišti se dlouho nečekalo. Tímto časoměřičům děkuji a prosím je o zachování přízně.

Jednotlivé kategorie končily postupně, takže jsem mohl vypisovat diplomy ještě na ploše. To už kolega Petr před barem třídil ceny do připravených plastových tašek. Ceny jsme předali, vyfotili se (Frantovi Glozigovi se omlouvám za tu skloněnou hlavu), slíbili jsme si, pokud nerozhodne jinak vyšší moc, že se na Žuchu uvidíme opět příští rok a rozjeli se domů.

Výsledková listina ke stažení ZDE!

Z. Hykš

Konečně mě při vzpomínce na naši soutěž přestaly bolet nohy. Mohu ji tedy několika řádky okomentovat:

Nejprve jako obvykle, počasí. Myslím, že ještě nikdy jsme nezažili v předpovědi tolik kotrmelců jako letos. Sledovali jsme již týden předem odhady, jak asi bude v sobotu v České Lípě. A pohybovalo se to od krásného, slunečného počasí až po celodenní déšť. Páteční předpověď pro sobotu tvrdila, že celý den sice pršet nebude, ale nějakou tu přeháňku přeci jenom schytáme. Přesto jsme se rozhodli, že nic se překládat nebude. Ostatně, nejvzdálenější účastník našeho Žuchu, pan František Gloziga, už byl tou dobou několik hodin na cestě. Rosničkáři se nakonec docela dobře trefili. Bylo to přesné, byť v sobotu ráno nás sluníčko chvíli přesvědčovalo, že tentokrát by pláštěnky a deštníky mohly zůstat v batohu. Pravdou je, že dopolední, větší část soutěže proběhla za sucha. A když se kolem jedenácté hodiny nad severozápadem začaly objevovat sytě černé mraky, ještě jsme zrychlili. Časoměřičů jsme k tomu měli naštěstí dostatek. Zato já jsem trochu nestíhal a tak se omlouvám za případné časové nepřesnosti. Myslím si, že první, drobná přeháňka proběhla kolem jedné hodiny. Zhruba po půlhodině jí následoval silnější déšť. Na ploše se v té chvíli vyskytovali již jen soutěžící opozdilci a trénující pan Petr Budai z Liberce, který se evidentně nemohl nabažit své F1H. Většina modelářů i s doprovodem se již naštěstí tísnila v předsálí klubovny místního Aeroklubu. Před půl třetí se do klubovny dostavil zbytek závodníků a pořadatelů, včetně mě. Snažil jsem se příliš účastníky naší soutěže nezdržovat. Diplomy jsem při vypisování nezkazil ani jeden, zato jsem ve výsledcích přehlédl dva fatální nedostatky – nevšimnul jsem si, že není spočítán Marek Budai v kategorii P30, který měl správně obsadit druhé místo. A až doma si se mnou potichu vyřídili chybu v seniorské kategorii A3 otec a syn Blaschkovi. Těm naštěstí stačilo prohodit druhé a třetí místo a mladšímu Petrovi vypsat nový diplom se správným časem. A jen tak mimochodem jsem pak při sestavování výsledkové listiny prohodil v kategorii P30 mladší a starší žáky. Fuj, za svůj pořadatelský výkon se stydím a všem dotčeným se ještě jednou omlouvám.

Co se týče dosažených výkonů, tradičně dobře zalétali seniorští házedláři. Několik max se objevilo v kategorii A3 a F1H. Děti bohužel prokázaly, že jim moc neprospěla dlouhá soutěžní přestávka. Zapomenuté návyky budeme muset obnovit při nějakém tréninku, který, jak doufám, během Babího léta ještě stihneme. Konec konců i to vlekání za moc nestálo, byť omluvou je téměř úplné bezvětří v druhé části soutěže. Ty výše zmiňované bolavé končetiny mám z pokusů pomoci dětem při nadhazování modelů A3, hlavně školních Gin. Start už mají na mě příliš rychlý. Ve své kategorii vynikli tentokrát gumáčkáři a to i mladí modeláři, kteří maximálních časů dosahovali jak na běžícím pásu.

Také vyhlašování výsledků proběhlo za drobného mrholení. Předali jsme ceny (letos prý byla uzavřena šestiletá série pivních sklenic s leteckou tématikou pro seniory) vyslovili přání, aby zemědělci v Moravské Třebové včas sklidili z okolí letiště kukuřici (nyní již víme, že nestihli), pozvali se na zimní cyklus halových soutěží a rozjeli se do svých domovů.

Za LMK Vilémov            Zdeněk Hykš

Poznámka k fotografiím ocenění nejlepších soutěžících: vyhlašovali jsme je vždy od mladších žáků k seniorům. Kategorie následovaly v tomto pořadí – házedla, gumáčky F1G a P30 a nakonec větroně F1H a A3.

Výsledková listina ZDE!

Ukázka diplomů ZDE!

Nechci se rouhat, ale asi opravdu máme tam nahoře nějaké zastání. To už je třetí dvojkolo, kdy nás počasí v týdnu děsilo všelijakými katastrofickými vizemi, abychom pak v sobotu odlétali bezproblémové závody. Stejné to bylo i dnes. Ještě v pátek foukal silný nárazový vítr a já nepochyboval o tom, že tentokrát ze závodů nebude nic. V noci se sice situace uklidnila, přesto jsme očekávali, že se vyplní obvyklý scénář, na který jsme byli z minulých let zvyklí – dole ve Vilémově bude foukat, ale o padesát metrů výše, v Mikulášovicích, nám vítr bude obracet krabice s letadly. Světe div se, letos to již potřetí bylo přesně obráceně. Po vystoupení z aut jsme sice zaregistrovali slabý „průvan“, ten ale navzdory předpovědi nesílil, nýbrž postupně slábl. Vlastně celé sobotní dopoledne foukalo „tak akorát“. Dětem vítr pomáhal při výhozu, zatímco senioři si vylepšili své výkony, byť se při tom občas poněkud prošli. Trochu té turbulence jsme větru odpustili.

Díky krásnému počasí bylo zřejmé, že dnes náš cyklus ukončíme se ctí. Hlavně pořadatelům spadl velký kámen ze srdce, protože pro případný odklad soutěže už neměli příliš mnoho možností. Většina následujících víkendů je již obsazena jinými modelářskými (i nemodelářskými) aktivitami. Na našem startovišti proto panovala uvolněná atmosféra. Nikdo se sice nesnažil napodobit styl Řezníček, tj. házení v provedení „nahoře bez“, ale rukavice se odkládaly hned a nebýt přítomných rodičů, došlo by i na čepice a zimní bundy. Naši mladí svěřenci pojali tyto závody jako interní soutěž o nejlepšího klubového házedláře. U Blaschků se pak rozhodovalo o tom, kdo díky horšímu výkonu bude celých příštích čtrnáct dní doma zatápět. Pan Blaschka se navíc evidentně nadchnul pro vystřelovadla. A na závěr jsme v podání Honzy Štohanzla viděli jednu premieru, totiž kruhový hod hned dvou házedel najednou. Jen ty minule nalezené brýle, evidentně modelářské, pocházející z některého ze starších ročníků, jsme neudali. Na louce bylo tentokrát tak nádherně, že se nám opravdu nikam nechtělo. Ale museli jsme. V Lipové jsme v místní restauraci měli rezervován salónek. Tam jsme narychlo dopočítali výsledky, vypsali diplomy a ocenili nejlepší modeláře. S cenami se dostalo na všechny děti a vzpomněli jsme si i na časoměřiče. Drobností jsme odměnili jejich neocenitelnou pomoc. No a pak jsme se rozešli s tím, že pokud se nestane nic mimořádného, sejdeme se opět za rok, tentokrát po dvacáté osmé.

Konečná výsledková listina ZDE!

Ukázka diplomu ZDE!

Z. Hykš

Na dnešní den jsem sice sliboval slunečné počasí s mírným větrem, což se úplně nevyplnilo, ale i tak nám počasí vynahradilo útrapy z minulého víkendu. Ve chvíli, kdy jsme si s kolegy vedoucími navzájem upřesňovali, zda se soutěž uskuteční nebo ne, ve Vilémově ustával noční déšť. Přesně tak, jak bylo předpovězeno. A protože hlášení o větru nahoře v Mikulích od našeho hlavního meteorologa, Luboše Paťhy, bylo také příznivé, vydali jsme pokyn k zahájení příprav na závody. Zhruba o hodinu a půl později jsme se začali scházet na našem obvyklém stanovišti, tj. na louce vedle statku rodiny Borských. Foukal mírný jihovýchodní vítr, takže nám stačilo přesunout se jen o pár desítek metrů dále. Co se týče vody, předpověď nelhala. Po dobu závodů nespadla ani kapka. Vítr, stejně jako minule, postupně slábnul. Děti by nejspíš ocenily trochu větší průvan, zato dědkové byli navýsost spokojeni.

Oproti minulému dvojkolu se dostavilo o šest závodníků více, ale protože byl opět k dispozici dostatek časoměřičů z řad rodičů, závody plynuly rychle kupředu. Časoměřiči mají dostatek zkušeností z předchozích soutěží, takže jim nedělala problémy ani novinka této sezóny, nový způsob zaokrouhlování dosažených časů na celé vteřiny. Díky počasí se většina soutěžících výrazně zlepšila. I několik max. jsme zaznamenali. A protože vyhlášení vítězů proběhne až (doufejme, že v řádném termínu) za čtrnáct dní při závěrečném dvojkole, hned po posledním letu jsme se všichni odebrali domů ke svým radiátorům.

Výsledková listina 3. a 4. kola ZDE!

Z. Hykš

Počasí nám nepřálo již druhý víkend. Zatímco ale před týdnem bylo již v pátek celkem jasné, že se v sobotu nebude nic konat, protože vítr nahoře v Mikulášovicích honil po ulici popelnice, tento odložený termín jsme nechtěli jen tak vzdát. Předpověď sice nebyla nijak báječná, ale vypadalo to, že létat bude možné. Dokonce se podařilo přesvědčit několik dětí, aby vylezlo ze svých pelíšků, takže chvíli po deváté hodině se nás na louce v dolní části Mikulášovic sešlo celých jedenáct. Nakonec to bylo s tím počasím úplně jinak – podle předpovědi měl postupně ustávat déšť a naopak, celé dopoledne nás měl trápit silnější vítr. Ve skutečnosti nás během soutěže přepadlo několik vydatných dešťových přeháněk, které ustaly až dlouho po dvanácté hodině. I nedostatkovou surovinu letošní podivné zimy, tj. sněhové vločky, jsme zažili. A naopak, strach původně šel z těch avizovaných tří, čtyř metrů větru za vteřinu, které na naší soutěžní ploše obvykle ještě o metr, dva zesilují. Přitom téměř nefoukalo. Zatímco menší děti měly problém s výhozem svých házedel, dědkové si pochvalovali, že nemusí běhat nikam daleko. Časoměřičů byl dostatek, takže po zhruba dvou hodinách jsme měli hotovo. Výsledky se vyhlašují až na konec celého cyklu. Proto jsme se sbalili a hned spěchali domů ke kamnům.

Doufejme, že nikdo z těchto závodů neomarodí. Alespoň se mi zdálo, že se všichni oblékli „nepromokavě“. To letadla na tom byla o poznání hůře. Zato já, v roli zapisovatele, se musím příště připravit na déšť lépe – startovní listinu jsem musel doma sušit na radiátoru, než jsem s ní mohl začít pracovat. I když možná to nebude potřeba. Přítomným modelářům jsem totiž slíbil, že příští víkend bude pro třetí a čtvrté kolo naší soutěže panovat krásné slunečné počasí s větrem do tří metrů. Nezbývá mi nyní než to dodržet.

Výsledková listina z 1. a 2. kola ZDE!

Z. Hykš

Začnu tradičně, tj. počasím. Celý týden před sobotní soutěží jsme sledovali předpovědi a bylo to jako na houpačce. Od oblačna bez kapky vody až po celodenní déšť. Alespoň že ten vítr nehrozil. Bylo nám jasné, že coby pořadatelé této akce, do České Lípy dorazit musíme. I kdyby padaly trakaře. S tím, že rozhodnutí uděláme až na místě. Ostatně, již jsme zažili nejméně dvě zářijové soutěže, kdy v našem Vystrkově docela silně cedilo, zatímco po přejezdu hřebene Lužických hor bylo po dešti.

V sobotu ráno jsme se shromáždili před naší klubovnou. Kupodivu téměř všichni. Mírně mrholilo, což nás, jak píšu výše, nesmělo odradit. Směs patnácti soutěžících a časoměřičů s obrovskou hromadou přepravních boxů s modely, skládacích židliček, batohů s jídlem, tašek s holínkami a krabic plných soutěžních cen, jsme naskládali do čtyř automobilů. A vyrazili jsme. Tentokrát nepřestalo pršet ani za pověstným „Šébrem“. S blížící se Českou Lípou se ale situace přeci jenom zlepšovala. Na letiště jsme dorazili „za sucha“. Členové Aeroklubu si přesto o této sobotě nemysleli nic pozitivního. Na letišti jsme narazili pouze na paní kantýnskou, se kterou jsme dohodli podmínky létání (kde budeme mít stanoviště, jak se chovat v případě vstupu na plochu apod.) Nutno podotknout, že za celý den jsem ani jednou nemusel použít novou píšťalku, kterou jsem byl vybaven, k vyhánění modelářů z nebezpečných prostor. Foukalo velmi slabě a navíc disciplinovaně podél přistávací plochy. A ke konci soutěže se vítr dokonce stočil směrem k pověstným českolipským olším, které mají obzvláště spadeno na liberecké modeláře. Pan Budai si kvůli tomu dokonce pořídil dlouhou teleskopickou tyč, kterou ovládá vskutku mistrně. A i kdyby foukalo opačným směrem, tentokrát byl klid i ze strany velkých letadel. Za celou dobu jsme zaregistrovali snad jen dva starty a dvě přistání. Což kvituji s povděkem, protože když je hustý provoz a fouká do plochy, z této soutěže, jejímž ředitelem jsem se jmenoval, nemám vůbec žádný požitek. Bohužel, počasí se zalekli i mnozí modeláři a zůstali doma. Když k tomu připočtu, že někteří další dali přednost Českému poháru ve Všechově, stalo se, že nás soutěžilo o něco méně než obvykle. Počítám-li dobře, bylo to 28 modelářů proti obvyklé zhruba čtyřicítce. Škoda, protože v těchto dnech slavíme 35. výročí od založení LMK Vilémov, k čemuž náš ekonom uvolnil z kasičky nějaké peníze navíc. Navíc, od Ústeckého kraje a MAS Český sever jsme obdrželi na pořádání našeho ŽUCHU velmi příjemnou částku peněz, za kterou jsme pořídili hezké ceny a ještě zbylo na ocenění časoměřičů.  Ale všechny kategorie jsme obsadili a hlavně, chyběli spíš dospělí. Děti se dostavily v hojném počtu, což bylo to nejdůležitější.

K vlastní soutěži – zmokli jsme dvakrát. Jedna, zhruba půlhodinová přeháňka, přišla v polovině soutěže. Naštěstí byli všichni na mokrou variantu připraveni. Stany, různé přístřešky, celty a i otevřený nákladní prostor Skukálkovic náklaďáčku poskytovaly sestaveným modelům bezpečný úkryt. Druhá přeháňka přišla až v závěru soutěže a postihla jen opozdilce, hlavně z řad gumáčkářů a sklepávačů modelů ze stromů. Ostatní již byli v teple vyhřátého baru. Gulášová polévka se prý velice povedla. Vítr se trochu rozfoukal také až v závěru. Do té doby jsme zaregistrovali pouze několik slabších poryvů, které jsme v klidu přečkali. Přestože bylo zataženo a poměrně chladno, docela to nosilo. Dokonce i někteří naši mladí modeláři se dočkali svého prvního maxa v kategorii A3. To v házedlech byla velká bída. Naši kluci jsou dobře živení, ale jen někteří z nich si dokázali s panujícím bezvětřím poradit. Bohužel, kameny se nehází už ani na vesnici. Kupodivu, varnsdorfští házedláři nedostatkem větru tolik netrpěli. Však nám tak trochu napráskali. I dědkové dosáhli v házedlech a malých větroních A3 slušných výkonů. Ve velkých větroních F1H nám chyběli modeláři z Kopidlna, kteří dali přednost zmíněnému Českému poháru. Létaly pouze děti z Varnsdorfu. Je vidět, že jsme zvolili jiný přístup než varnsdorfský vedoucí pan Procházka. Zatímco my začínáme s větroni A3 s tím, že jen ti nejzdatnější dospějí až ke kategorii F1H, jeho svěřenci do velkých větroňů skočí rovnýma nohama hned. Uvidíme příští rok, čí postup je lepší. V kategorii P30 stojí za pozornost nejlepší výkon, kterého nedosáhl nikdo ze zkušených seniorů, nýbrž mladší žákyně Eliška Nováková.

Výsledky byly počítány v průběhu soutěže našimi mladými středoškoláky. Vypsání diplomů proto po přesunu do vyhřátého baru netrvalo příliš dlouho. Diplomy se dopisovaly ve chvíli, kdy do baru přicházeli poslední opozdilci. Ceny má pan vedoucí Blaschka pečlivě předem připraveny, takže my jen předáváme diplomy a třeseme rukou. Děti rovnoměrně obsadily všechny kategorie, takže nakonec se dostalo téměř na všechny. I ony tři modeláře mimo stupně vítězů jsme alespoň utěšili velkou čokoládou. Z pozdějších ohlasů jsme se dozvěděli, že děti měly z předaných pohárů a dalších cen obrovskou radost. Mě těší to, že děti dávají přednost tomuto způsobu ocenění. Já bych upřednostnil třeba takovou jitrnici. Ale soutěže neděláme kvůli mým jitrnicím, nýbrž kvůli dětem. Takže i v tomto ohledu bylo vše v naprostém pořádku. Protože z Mikulášovického házedla sešlo, na letišti v České Lípě se my volňáskáři, znovu sejdeme až na jaře příštího roku.

Ukázka diplomu ZDE!

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš