Tuto soutěž si dáváme tak trochu za odměnu. Nejdůležitější závody první poloviny sezóny jsou za námi a proto vyrážíme na odpočinkovou soutěž do Mladé Boleslavi. Zalétáme si, popasujeme se s kvalitní větroňářskou konkurencí, v leteckém baru poklábosíme s kamarády z dalších klubů a nakonec navštívíme letecké muzeum Metoděje Vlacha.

Začnu hezky popořádku – předpověď počasí byla poměrně příznivá. Proto jsme už někdy v úterý, ve středu našim svěřencům avizovali, že volíme nedělní soutěž v Mladé Boleslavi, zatímco náhradní litoměřickou halovou soutěž, která se koná v sobotu, opět necháváme stranou (dvě soutěže za víkend bychom si asi doma neobhájili). Počasí bylo nakonec až moc „krotké“. Snesli bychom o trochu silnější vítr. Alespoň z počátku s tím měli naši nováčci při vlekání dost problém. Ke konci závodů, s příchodem fronty, vítr trochu zesílil, což ale nijak nevadilo. Snadno se dalo počkat na vhodná startovací okna. Větroně A3 nás tak stály dost času, takže házedla a po novu i vystřelovadla jsme museli vzít „fofrem“. Někteří naši tyto dvě kategorie ani nestačili dolétat.

Co do výkonů to nebylo nijak slavné. Větroně A3, které, šetrně řečeno, létáme průměrně, se nám v Mladé Boleslavi daří ještě méně. Bohužel, podobně tomu tak bylo i v házedlech. Pavel Formánek nás uklidňoval, že jsme v těch našich kopcích zvyklí na jiné „povětří“. Pravdu ale bude mít nejspíš Milan Šafler, který prohlásil, že v tuto dobu již bývá počasí docela potměšilé. Já dodávám, že my se bohužel v takových podmínkách neumíme dobře orientovat. Několik našich startů vypadalo, „jako kdyby ve vzduchu nebyl žádný vzduch“. Myslím, že většinou jsme zůstali dost daleko za svými osobními rekordy. Nějaké stupně vítězů se přesto povedly. Ale jak jsem zdůraznil na začátku, v Mladé Boleslavi se nehoníme za výkony. Je to pro nás spíše společenská akce.

K soutěži mám ještě dvě poznámky – vilémovští modeláři by měli poděkovat panu vedoucímu Blaschkovi. My starší už maximálně podržíme éro, zapálený doutnák a nebo organizujeme návrat vlečné šňůry na startoviště. Hlavní starost, především o náš potěr, ale padla na Petra. Větroně A3 jsme končili snad minutu před koncem soutěže, takže Petr nestihnul ani jeden start ve své nejsilnější disciplíně – házedlech. Druhá poznámka se týká vystřelovadel. Plánovali jsme je hlavně pro naše děvčata, která mívají v házedlech se soutěžícími hromotluky málo šancí na úspěch. Bohužel, vzali jsme s sebou všechna vystřelovadla, včetně modelů našich nejstarších žáků. Ti využili příležitosti, přihlásili se také a do vystřelovadel se definitivně zamilovali. Což o to, vystřelovadla nezavrhuji. Jen to nesmí být na úkor tradičních kategorií. Obávám se, že nás v září, při našem Žuchu, čeká s chlapci dohadování, co je důležitější, zda vystřelovadla a nebo větroně A3.

Pak jsme chvíli poseděli v leteckém baru. S kolegy z ostatních klubů jsme spřádali plány do budoucna. A také jsme se třeba jen radovali z toho, že si můžeme popovídat s někým, koho vídáme jednou, dvakrát do roka.

Do muzea se naše děti těší velice. Hlavně v očekávání místních atrakcí. Jako obvykle jsme dětem umožnili let na leteckém simulátoru a těm odvážnějším také vrtění se na gyroskopu. Vyzkoušeli si to Milan Skukálek a kupodivu i Aneta Švecová. Ta se po skončení této atrakce dokonce tvářila, jako že se jí to moc líbilo. Opatrnější modeláři raději zvolili opakovaný let na simulátoru.

Následovala konzumace posledních zbytků zásob jídla na parkovišti před muzeem. V některých vozech se totiž smí jen tiše konverzovat, zatímco za napití či kousnutí do housky během jízdy hrozí vyloučení z dopravy. Cestou domů přítomní modeláři – zahrádkáři záviděli místním zemědělcům několik přeháněk, kterými jsme rychle projeli a nespokojeně pozorovali, jak za hřebenem Lužických hor opět neprší. Děti byly rodičům předány kolem šesté hodiny večerní.

Nyní nás čeká dlouhá přestávka. Pokud nepočítám táborový pobyt na Rané, tak další „venkovní“ soutěž následuje až v září na letišti Aeroklubu Česká Lípa.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

O této akci musím psát jen podle vyprávění kolegy Petra Blaschky. S panem Suchardou jsme museli zůstat doma a i dětí se ohlásilo jen do jednoho automobilu. Počasí mělo být velmi „krotké“ a tak mě nepříjemně překvapil silný vítr, který od rána postupně zesiloval. Funělo u nás stejně jako na letišti v České Lípě. Od ranních tří metrů až po odpoledních 7 m/s. Naštěstí výpravu opět tvořili zkušenější modeláři, takže to všichni poměrně v klidu zvládli. Určité nedostatky prý byly u některých modelářů s citem při vlekání větroňů v silném větru a také při dohledávání modelů. Naše a asi nejenom naše stará bolest. Na druhou stranu takový Jirka Havlíček končil své vystoupení v České Lípě kategorií F1H, tedy spíše v již silnějším větru a přestože to byly jeho první soutěžní starty s „A jedničkou“, nic nerozbil a zalétal i docela slušný čas. Vítr prý směřoval přesně podél dráhy, takže tentokrát jsme se nikomu pod vrtuli nepletli, nevadili jsme si ani s přítomnými padáčkáři. K tomu teplo, časoměřičů pomalu jako soutěžících. Byl to dobrý  trénink před Přeborem mládeže Ústeckého kraje.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Sláva, konečně máme odlétáno. Ale museli jsme si počkat, protože původní termín vyhlášení celkových výsledků byl naplánován o více jak měsíc dříve. Celkem čtyři odklady letos způsobil silný vítr. Ten se naštěstí minulý týden uklidnil a nezlobil ani tento víkend. Bylo to skutečně na poslední chvíli, protože příští týden některé z nás již čeká přebor mládeže Středočeského kraje na letišti v Panenském Týnci. A po něm další a další „velké“ závody. V sobotu měli varnsdorfští kolegové naplánovány jiné akce a tak jsme se sešli na „Mikulášovických pláních“ až v neděli. Jak již bylo řečeno, moc nefoukalo a vydrželo to po celou dobu soutěže. Zato sluníčko se vůbec neukázalo a tak nám byla oproti minulé neděli dost zima. Nejenom časoměřiči, ale i soutěžící dokonce tvrdili, že se během závodů citelně ochladilo. Prochladlé časoměřiče i „desetivteřinové“ házedláře jsme proto postupně odesílali do restaurace „U pytláka“ v Lipové, kde jsme měli rezervován salónek. U posledních letů našich nejlepších házedlářů asistovali již jen pořadatelé. Ale ani vrhači to příliš nezdržovali, takže před polednem se do Lipové přesouval i ten zbytek. Během půlhodiny byly výsledky spočítány a vypsány diplomy. Po předání cen nejlepším byl čas na diskuzi a postupný rozjezd domů.

Nyní trochu statistiky:

• letos to byl již dvacátý osmý ročník Nejsevernějšího házedla.
• již počtvrté za sebou mezi seniory zvítězil Standa Rudínský. Tentokrát v rekordním času.
• alespoň jednoho dvojkola se zúčastnilo celkem dvacet soutěžících.
• dvacet bylo vypsáno i diplomů, které jako obvykle zajistil Luboš Paťha.
• jak vidno, oceněni byli všichni, ti nejlepší k diplomu obdrželi hodnotné ceny. Také děti mimo stupně vítězů si mohly hrábnout do pytle pro něco sladkého.
• co se týče počasí, užili jsme si od všeho trochu – od sluníčka a tepla až po vítr a protivnou zimu.
• dvakrát nám časoměřiči řádně promrzli.
• soutěžící na tom byli lépe. Kilometrové úprky za odlétajícím modelem, hlavně v druhém dvojkole, nebyly výjimkou. Ale i tuto neděli se ti nejlepší pořádně provětrali. Jak je vidět z fotografie pořízené k tomuto dvojkolu, pan vedoucí Blaschka při chůzi od auta na stanoviště, při cestě za svými modely a pak zpět k autu nachodil a naběhal přes 11 kilometrů. Tolik prý nezvládnou ani ti nejpracovitější čutálisté při fotbalovém utkání. Létání s volnými modely je prostě fyzicky náročný sport.

Přes různá příkoří se nezdálo, že by některý z účastníků byl těmito závody zklamán. Věřme tedy, že se příští rok sejdeme znovu. Nebýt toho zatraceného kovidu, mohl to být ročník jubilejní. Tak snad napřesrok….

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Hned druhý den po Halovém Žuchu se na louce v dolní části Mikulášovic sešlo deset „železných mužů a žen“ na několikrát odloženém druhém dvojkole naší soutěže. Pro některé děti jsou prý dvě soutěže během jednoho víkendu příliš a své si řekli také rodiče, kteří měli o nedělním programu jiné představy, než honit se s dětmi po louce za odlétajícími házedly. Škoda, protože tentokrát se mikulášovická Větrná hora předvedla v tom nejlepším světle. Sluníčko se až ve druhé polovině soutěže začalo schovávat za mraky, ale hlavně nezlobil vítr. Občas sice trochu zafunělo, ale snadno se dalo počkat na okna, kdy foukalo přesně „akorát“. A že nám to tentokrát létalo! Vítr zaháněl házedla k nedalekému lesíku, ale za celou soutěž jsme na něj nepověsili žádný model. A jako spolehlivý determalizátor fungoval i hřeben, přes který házedla přelétala. Bohužel, projevil se jiný strašák. Jako amatérský fotograf a cyklista jsem dříve často vyrážel za snímky do blízkého i vzdálenějšího okolí Vilémova. Musel jsem tehdy s povzdechem prohlásit, že česká i německá krajina jsou sice líbezné, bohužel však jsou protkány dráty vedení vysokého napětí. Je neuvěřitelné, kolik modelů tuto neděli poničily. Začínám věřit na balsový magnetismus.

Protože jsme měli k dispozici dostatek časoměřičů, dlouho před polednem bylo hotovo. Děti se odebraly domů, dospělákům se ale moc nechtělo. To už nefoukalo vůbec, takže se trénovalo a radilo panu Formánkovi s vystřelovadly. Přítomní fotografové se pokoušeli zachytit okamžik výstřelu modelu, ale příliš úspěšní nebyli. Naopak velmi spokojeni byli soutěžící, za mnohdy nejlepší sezónní výkony. A protože prý málo chválím, za tuto neděli tak mohu učinit bez jakýchkoliv výčitek: „děti moje téměř vlastní, všechny čtyři jste tentokrát létaly moc hezky“.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Tak už to máme za sebou. Bohužel, klidnější plocha v Lipové byla zorána a tak jsme museli vzít za vděk pláněmi u Paťhů, které by si dnes zasloužily spíše pojmenování Větrná hora. Zatímco u nás v ďolíku téměř nefoukalo, v Mikulích vál dost ostrý vítr podporovaný trvalým sněžením. A k tomu celodenní mráz. Však jsme proto dnes zaregistrovali ještě jednu změnu. Trpící časoměřiči naše Nejsevernější házedlo přejmenovali na házedlo Nejdrsnější.

Slavnostní nástup se odehrál kolem deváté hodiny. Po sdělení nezbytných informací jsme zahájili vlastní soutěž. Na startovní čáru se postavilo celkem dvacet soutěžících, takže již dnes jsme překonali celkový počet házedlářů z posledního ročníku konaného v roce 2020. Naštěstí oslovení rodiče vyslyšeli naši prosbu a v duchu hesla „hodně časoměřičů = brzy budeme doma“ se zúčastnili ve velkém počtu. I tak mnozí z nich, zvláště ti bez rukavic, opouštěli stanoviště řádně promrzlí.

To soutěžící na tom byli podstatně lépe. Čerstvý vítr odnášel vržená házedla daleko směrem k Vilémovu, takže pohybu si užili dost a dost. Možná až moc, protože dva z našich nejlepších druhé kolo nedokončili. Přestože jsme byli ochotni na ně počkat, už se jim nedostávalo sil. Že to dnes nebyla žádná selánka, svědčí to, že na konci soutěže jsem jen opatrně ohlodával na kost zmrzlý perník. Ale bojová nálada nás neopustila a poté, co doma rozmrzli, snad na nás nezanevřeli ani naši časoměřiči. Třeba budeme za ty útrapy za čtrnáct dní odměněni příznivějším počasím.

Výsledková listina z 1. a 2. kola ZDE!

Za LMK Vilémov         Z. Hykš

Přátelé, kamarádi,

Oslovení, které jsem si vypůjčil z jednoho populárního českého filmu a které často používám, je myšleno zcela vážně. Určitě to tak cítí i moji kolegové, dospělí vedoucí našeho klubu a věřím, že stejně tak i vy. Ostatně, cosi o velké modelářské rodině jsem na stanovišti kategorie F1H zaslechl i z úst jednoho ze seniorských soutěžících při dávání si přednosti na startu. Prostě v sobotu jsme Vás všechny moc rádi viděli a celou soutěž jsme si také hezky užili. Napomohlo tomu také velice pěkné počasí. Sluníčko svítilo, ale nepřipalovalo a vítr foukal „tak akorát“, což vyhovovalo jak malým modelářům s krátkýma nožkama, tak i modelářům dospělým. Jen ten směr zlobil. Začínali jsme lety směřujícími k nedalekému golfovému hřišti. Dříve ale, než jsme se stačili dostat do konfliktu s prezidentem klubu (zkušenost z jednoho předchozího ročníku), se vítr stočil přímo do dráhy. Což se pro změnu nelíbilo provozovatelům vyhlídkových letů. Byli jsme proto řídícím létání odstředěni až na úplný kraj plochy k pastvině s řádně nabitými ohradníky. S uspokojením jsme sledovali, jak se ve druhé polovině soutěže směr větru postupně mění ideálně podél přistávací dráhy. V tu chvíli zavládla na ploše úplná pohoda a užíval jsem si i já, který jinak stále nervózně pokukuje na dráhu, zda se po ní neloudá nějaký náš modelář. Až v závěru soutěže se vítr stočil do směru předpovídaného pro celý den meteorology. Tedy přímo na nedaleké olšové stromořadí. Naštěstí jsme v té době už končili. Ještě jedno negativum soutěží v České Lípě musím konstatovat – ostatní „supersenioři“ (60 let a více) budou se mnou souhlasit – z letištní plochy k baru, kde probíhá vyhlašování výsledků, je to rok od roku dále a do stále většího kopce.

Počasí bylo tak příznivé, že i naši mladí, po dlouhé přestávce nerozlétaní členové vilémovského klubu, dosáhli několika maximálních časů. Pěkné výkony jsme zaregistrovali i u ostatních soutěžících. I přes mírný vítr létali někteří modeláři tak daleko, že nestačili svoji kategorii dolétat celou. To se týká třeba gumáčkářů. Ti si navíc stěžovali, že bylo „nějaké příliš praskací“ počasí – každou chvíli se z jejich koutku ozýval charakteristický zvuk přetrženého svazku. Škoda, mohli mít hezký výkon do žebříčku. Zmínit musím také fakt, že se nám, za pomoci kolegů z LMK Varnsdorf a rodičů našich dětí, podařilo zajistit spoustu časoměřičů. Na žádném stanovišti se dlouho nečekalo. Tímto časoměřičům děkuji a prosím je o zachování přízně.

Jednotlivé kategorie končily postupně, takže jsem mohl vypisovat diplomy ještě na ploše. To už kolega Petr před barem třídil ceny do připravených plastových tašek. Ceny jsme předali, vyfotili se (Frantovi Glozigovi se omlouvám za tu skloněnou hlavu), slíbili jsme si, pokud nerozhodne jinak vyšší moc, že se na Žuchu uvidíme opět příští rok a rozjeli se domů.

Výsledková listina ke stažení ZDE!

Z. Hykš