Opět jsme si ověřili platnost rčení „Nač stahovat kalhoty, když k brodu je ještě daleko“. První, asi tak týden stará předpověď pro Českou Lípu a okolí byla tak strašidelná, že jsem se o víkendu telefonicky domlouval s vedením Aeroklubu, zda by případně nevadil týdenní odklad naší soutěže. Nevadil. Ale již druhý nebo třetí den poté jsme pozorovali, jak se předpověď počasí postupně zlepšuje. Zhruba ve středu už nebylo pochyb, že se náš Žuch uskuteční v původním termínu.

V sobotu ráno se nás na parkovišti českolipského aeroklubu sešlo přesně dvacet šest soutěžících se spoustou doprovodu. A co bylo důležité, i se třemi dobrovolníky z Varnsdorfu jsme měli k dispozici celkem deset časoměřičů. Dost na pokrytí všech startovišť. Jak s uspokojením konstatoval kolega Petr, nikdo nemusel na svůj start dlouho čekat. Ke konci soutěže se již časoměřiči dokonce nudili. Ještě zpět k počasí – bylo polojasno, sluníčko příjemně hřálo a foukal mírný vítr „správného“ směru. Den předem předpovídané nárazy větru do 7 m/s, ani lety přes přistávací dráhu se nekonaly. Sice by to nevadilo, protože na letišti tentokrát panoval naprostý klid, ale stejně jsem ocenil, že nemusím nikoho vyhánět z plochy. Není nad to, když se pořadatelé nemusejí neustále rozhlížet, zda se neblíží rozezlený dispečer létání hrozící ukončením soutěže a doživotním zákazem vstupu modelářů do areálu letiště.

Vlastní soutěž plynula od začátku až do konce v naprostém klidu a pohodě. Konec byl ohlášen na půl třetí, čehož využilo jen několik opozdilců. Někteří „rychlíci“ se již krátce po poledni trousili nahoru do baru. Diplomy byly napsány ještě dole na ploše. Vlastní předávání cen proběhlo tradičně v prostoru před barem místního Aeroklubu. Po loni ohlášeném ukončení pětiletého cyklu s ručně malovanými sklenicemi se letos předávaly poháry.

Co k našim svěřencům – někdo těchto závodů využil k poslednímu tréninku před mistrovstvím ČR mládeže, někdo si zavařil rozbitým modelem. Někdo zalétal hezky v kategorii házedel, někomu se zdařily spíše větroně A3. Zaujalo mě, že žáčci nijak nezaostávali za dospělými modeláři v kategorii vystřelovadel. Naše vystřelovadlo Šifík (uhodnete autora návrhu?) se vyrovnalo konkurenčním modelům. A třeba dětem zvedne sebevědomí i ona smršť maximálních časů v této kategorii.

Zatímco někteří modeláři dokončovali občerstvení a kochali se skutečně krásnými panoramaty českolipského letiště, my jsme se namačkali do aut a vyrazili na cestu domů. S tím, že následující pátek některé z nás čeká v dílně spousta práce.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Tuto soutěž si dáváme tak trochu za odměnu. Nejdůležitější závody první poloviny sezóny jsou za námi a proto vyrážíme na odpočinkovou soutěž do Mladé Boleslavi. Zalétáme si, popasujeme se s kvalitní větroňářskou konkurencí, v leteckém baru poklábosíme s kamarády z dalších klubů a nakonec navštívíme letecké muzeum Metoděje Vlacha.

Začnu hezky popořádku – předpověď počasí byla poměrně příznivá. Proto jsme už někdy v úterý, ve středu našim svěřencům avizovali, že volíme nedělní soutěž v Mladé Boleslavi, zatímco náhradní litoměřickou halovou soutěž, která se koná v sobotu, opět necháváme stranou (dvě soutěže za víkend bychom si asi doma neobhájili). Počasí bylo nakonec až moc „krotké“. Snesli bychom o trochu silnější vítr. Alespoň z počátku s tím měli naši nováčci při vlekání dost problém. Ke konci závodů, s příchodem fronty, vítr trochu zesílil, což ale nijak nevadilo. Snadno se dalo počkat na vhodná startovací okna. Větroně A3 nás tak stály dost času, takže házedla a po novu i vystřelovadla jsme museli vzít „fofrem“. Někteří naši tyto dvě kategorie ani nestačili dolétat.

Co do výkonů to nebylo nijak slavné. Větroně A3, které, šetrně řečeno, létáme průměrně, se nám v Mladé Boleslavi daří ještě méně. Bohužel, podobně tomu tak bylo i v házedlech. Pavel Formánek nás uklidňoval, že jsme v těch našich kopcích zvyklí na jiné „povětří“. Pravdu ale bude mít nejspíš Milan Šafler, který prohlásil, že v tuto dobu již bývá počasí docela potměšilé. Já dodávám, že my se bohužel v takových podmínkách neumíme dobře orientovat. Několik našich startů vypadalo, „jako kdyby ve vzduchu nebyl žádný vzduch“. Myslím, že většinou jsme zůstali dost daleko za svými osobními rekordy. Nějaké stupně vítězů se přesto povedly. Ale jak jsem zdůraznil na začátku, v Mladé Boleslavi se nehoníme za výkony. Je to pro nás spíše společenská akce.

K soutěži mám ještě dvě poznámky – vilémovští modeláři by měli poděkovat panu vedoucímu Blaschkovi. My starší už maximálně podržíme éro, zapálený doutnák a nebo organizujeme návrat vlečné šňůry na startoviště. Hlavní starost, především o náš potěr, ale padla na Petra. Větroně A3 jsme končili snad minutu před koncem soutěže, takže Petr nestihnul ani jeden start ve své nejsilnější disciplíně – házedlech. Druhá poznámka se týká vystřelovadel. Plánovali jsme je hlavně pro naše děvčata, která mívají v házedlech se soutěžícími hromotluky málo šancí na úspěch. Bohužel, vzali jsme s sebou všechna vystřelovadla, včetně modelů našich nejstarších žáků. Ti využili příležitosti, přihlásili se také a do vystřelovadel se definitivně zamilovali. Což o to, vystřelovadla nezavrhuji. Jen to nesmí být na úkor tradičních kategorií. Obávám se, že nás v září, při našem Žuchu, čeká s chlapci dohadování, co je důležitější, zda vystřelovadla a nebo větroně A3.

Pak jsme chvíli poseděli v leteckém baru. S kolegy z ostatních klubů jsme spřádali plány do budoucna. A také jsme se třeba jen radovali z toho, že si můžeme popovídat s někým, koho vídáme jednou, dvakrát do roka.

Do muzea se naše děti těší velice. Hlavně v očekávání místních atrakcí. Jako obvykle jsme dětem umožnili let na leteckém simulátoru a těm odvážnějším také vrtění se na gyroskopu. Vyzkoušeli si to Milan Skukálek a kupodivu i Aneta Švecová. Ta se po skončení této atrakce dokonce tvářila, jako že se jí to moc líbilo. Opatrnější modeláři raději zvolili opakovaný let na simulátoru.

Následovala konzumace posledních zbytků zásob jídla na parkovišti před muzeem. V některých vozech se totiž smí jen tiše konverzovat, zatímco za napití či kousnutí do housky během jízdy hrozí vyloučení z dopravy. Cestou domů přítomní modeláři – zahrádkáři záviděli místním zemědělcům několik přeháněk, kterými jsme rychle projeli a nespokojeně pozorovali, jak za hřebenem Lužických hor opět neprší. Děti byly rodičům předány kolem šesté hodiny večerní.

Nyní nás čeká dlouhá přestávka. Pokud nepočítám táborový pobyt na Rané, tak další „venkovní“ soutěž následuje až v září na letišti Aeroklubu Česká Lípa.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

O této akci musím psát jen podle vyprávění kolegy Petra Blaschky. S panem Suchardou jsme museli zůstat doma a i dětí se ohlásilo jen do jednoho automobilu. Počasí mělo být velmi „krotké“ a tak mě nepříjemně překvapil silný vítr, který od rána postupně zesiloval. Funělo u nás stejně jako na letišti v České Lípě. Od ranních tří metrů až po odpoledních 7 m/s. Naštěstí výpravu opět tvořili zkušenější modeláři, takže to všichni poměrně v klidu zvládli. Určité nedostatky prý byly u některých modelářů s citem při vlekání větroňů v silném větru a také při dohledávání modelů. Naše a asi nejenom naše stará bolest. Na druhou stranu takový Jirka Havlíček končil své vystoupení v České Lípě kategorií F1H, tedy spíše v již silnějším větru a přestože to byly jeho první soutěžní starty s „A jedničkou“, nic nerozbil a zalétal i docela slušný čas. Vítr prý směřoval přesně podél dráhy, takže tentokrát jsme se nikomu pod vrtuli nepletli, nevadili jsme si ani s přítomnými padáčkáři. K tomu teplo, časoměřičů pomalu jako soutěžících. Byl to dobrý  trénink před Přeborem mládeže Ústeckého kraje.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Sláva, konečně máme odlétáno. Ale museli jsme si počkat, protože původní termín vyhlášení celkových výsledků byl naplánován o více jak měsíc dříve. Celkem čtyři odklady letos způsobil silný vítr. Ten se naštěstí minulý týden uklidnil a nezlobil ani tento víkend. Bylo to skutečně na poslední chvíli, protože příští týden některé z nás již čeká přebor mládeže Středočeského kraje na letišti v Panenském Týnci. A po něm další a další „velké“ závody. V sobotu měli varnsdorfští kolegové naplánovány jiné akce a tak jsme se sešli na „Mikulášovických pláních“ až v neděli. Jak již bylo řečeno, moc nefoukalo a vydrželo to po celou dobu soutěže. Zato sluníčko se vůbec neukázalo a tak nám byla oproti minulé neděli dost zima. Nejenom časoměřiči, ale i soutěžící dokonce tvrdili, že se během závodů citelně ochladilo. Prochladlé časoměřiče i „desetivteřinové“ házedláře jsme proto postupně odesílali do restaurace „U pytláka“ v Lipové, kde jsme měli rezervován salónek. U posledních letů našich nejlepších házedlářů asistovali již jen pořadatelé. Ale ani vrhači to příliš nezdržovali, takže před polednem se do Lipové přesouval i ten zbytek. Během půlhodiny byly výsledky spočítány a vypsány diplomy. Po předání cen nejlepším byl čas na diskuzi a postupný rozjezd domů.

Nyní trochu statistiky:

• letos to byl již dvacátý osmý ročník Nejsevernějšího házedla.
• již počtvrté za sebou mezi seniory zvítězil Standa Rudínský. Tentokrát v rekordním času.
• alespoň jednoho dvojkola se zúčastnilo celkem dvacet soutěžících.
• dvacet bylo vypsáno i diplomů, které jako obvykle zajistil Luboš Paťha.
• jak vidno, oceněni byli všichni, ti nejlepší k diplomu obdrželi hodnotné ceny. Také děti mimo stupně vítězů si mohly hrábnout do pytle pro něco sladkého.
• co se týče počasí, užili jsme si od všeho trochu – od sluníčka a tepla až po vítr a protivnou zimu.
• dvakrát nám časoměřiči řádně promrzli.
• soutěžící na tom byli lépe. Kilometrové úprky za odlétajícím modelem, hlavně v druhém dvojkole, nebyly výjimkou. Ale i tuto neděli se ti nejlepší pořádně provětrali. Jak je vidět z fotografie pořízené k tomuto dvojkolu, pan vedoucí Blaschka při chůzi od auta na stanoviště, při cestě za svými modely a pak zpět k autu nachodil a naběhal přes 11 kilometrů. Tolik prý nezvládnou ani ti nejpracovitější čutálisté při fotbalovém utkání. Létání s volnými modely je prostě fyzicky náročný sport.

Přes různá příkoří se nezdálo, že by některý z účastníků byl těmito závody zklamán. Věřme tedy, že se příští rok sejdeme znovu. Nebýt toho zatraceného kovidu, mohl to být ročník jubilejní. Tak snad napřesrok….

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Hned druhý den po Halovém Žuchu se na louce v dolní části Mikulášovic sešlo deset „železných mužů a žen“ na několikrát odloženém druhém dvojkole naší soutěže. Pro některé děti jsou prý dvě soutěže během jednoho víkendu příliš a své si řekli také rodiče, kteří měli o nedělním programu jiné představy, než honit se s dětmi po louce za odlétajícími házedly. Škoda, protože tentokrát se mikulášovická Větrná hora předvedla v tom nejlepším světle. Sluníčko se až ve druhé polovině soutěže začalo schovávat za mraky, ale hlavně nezlobil vítr. Občas sice trochu zafunělo, ale snadno se dalo počkat na okna, kdy foukalo přesně „akorát“. A že nám to tentokrát létalo! Vítr zaháněl házedla k nedalekému lesíku, ale za celou soutěž jsme na něj nepověsili žádný model. A jako spolehlivý determalizátor fungoval i hřeben, přes který házedla přelétala. Bohužel, projevil se jiný strašák. Jako amatérský fotograf a cyklista jsem dříve často vyrážel za snímky do blízkého i vzdálenějšího okolí Vilémova. Musel jsem tehdy s povzdechem prohlásit, že česká i německá krajina jsou sice líbezné, bohužel však jsou protkány dráty vedení vysokého napětí. Je neuvěřitelné, kolik modelů tuto neděli poničily. Začínám věřit na balsový magnetismus.

Protože jsme měli k dispozici dostatek časoměřičů, dlouho před polednem bylo hotovo. Děti se odebraly domů, dospělákům se ale moc nechtělo. To už nefoukalo vůbec, takže se trénovalo a radilo panu Formánkovi s vystřelovadly. Přítomní fotografové se pokoušeli zachytit okamžik výstřelu modelu, ale příliš úspěšní nebyli. Naopak velmi spokojeni byli soutěžící, za mnohdy nejlepší sezónní výkony. A protože prý málo chválím, za tuto neděli tak mohu učinit bez jakýchkoliv výčitek: „děti moje téměř vlastní, všechny čtyři jste tentokrát létaly moc hezky“.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Tak už to máme za sebou. Bohužel, klidnější plocha v Lipové byla zorána a tak jsme museli vzít za vděk pláněmi u Paťhů, které by si dnes zasloužily spíše pojmenování Větrná hora. Zatímco u nás v ďolíku téměř nefoukalo, v Mikulích vál dost ostrý vítr podporovaný trvalým sněžením. A k tomu celodenní mráz. Však jsme proto dnes zaregistrovali ještě jednu změnu. Trpící časoměřiči naše Nejsevernější házedlo přejmenovali na házedlo Nejdrsnější.

Slavnostní nástup se odehrál kolem deváté hodiny. Po sdělení nezbytných informací jsme zahájili vlastní soutěž. Na startovní čáru se postavilo celkem dvacet soutěžících, takže již dnes jsme překonali celkový počet házedlářů z posledního ročníku konaného v roce 2020. Naštěstí oslovení rodiče vyslyšeli naši prosbu a v duchu hesla „hodně časoměřičů = brzy budeme doma“ se zúčastnili ve velkém počtu. I tak mnozí z nich, zvláště ti bez rukavic, opouštěli stanoviště řádně promrzlí.

To soutěžící na tom byli podstatně lépe. Čerstvý vítr odnášel vržená házedla daleko směrem k Vilémovu, takže pohybu si užili dost a dost. Možná až moc, protože dva z našich nejlepších druhé kolo nedokončili. Přestože jsme byli ochotni na ně počkat, už se jim nedostávalo sil. Že to dnes nebyla žádná selánka, svědčí to, že na konci soutěže jsem jen opatrně ohlodával na kost zmrzlý perník. Ale bojová nálada nás neopustila a poté, co doma rozmrzli, snad na nás nezanevřeli ani naši časoměřiči. Třeba budeme za ty útrapy za čtrnáct dní odměněni příznivějším počasím.

Výsledková listina z 1. a 2. kola ZDE!

Za LMK Vilémov         Z. Hykš