Poslední dvojkolo naší soutěže se uskutečnilo v předem stanoveném termínu. Oproti předchozímu ročníku, kdy jsme po řadě odkladů končili až někdy v květnu, jsme letos řešili jediný a ke všemu pouze jednodenní přesun. Což je dobře, protože nyní se můžeme soustředit na další soutěže, především krajské přebory mládeže.

Jak již bylo řečeno, tuto sobotu jsme se sešli v termínu dle kalendáře soutěží SMČR. Počasí nám opět přálo. Sobota byla zdaleka nejkrásnějším dnem v týdnu. Ostatní dny foukalo nebo silně pršelo. Nebo obojí dohromady. Ke startu jsme zvolili naši tradiční plochu, tj. „Větrnou horu“ v dolní části Mikulášovic. Fouká zde sice o něco více než slibují předpovědi a i ty stromy před startovištěm docela zlobí, ale je zde bezpečněji. Zvažovali jsme sice náhradní plochu v Lipové, kde „funí“ o poznání méně a také zde panuje méně turbulentní proudění, bohužel, tuto sobotu vše znehodnocoval směr větru, který by modely těch zdatnějších soutěžících unášel směrem k nedaleké, dost frekventované silnici. Takže jsme zůstali na tradičním místě. Dnes hrozily i sloupy vedení vysokého napětí. Na přání kolegů jsem z pořízených fotografií přestal vymazávat sloupy, ať prý je vidět, jak při závodech „trpíme“. I tentokrát jsme zaznamenali několik srážek.

Soutěž skončila poměrně brzy. Ještě před jedenáctou hodinou se ti nejrychlejší modeláři i se svým doprovodem přesouvali do lipovské restaurace U Pytláka, kde jsme měli rezervovaný salónek. Vtěsnalo se do něj kolem dvaceti účastníků. I k vyhlášení došlo poměrně rychle. Vlivem nejrůznějších okolností nás letos soutěžilo zhruba o pět, šest modelářů méně. Na druhou stranu u některých účastníků z řad mladších a starších žáků byl patrný slibný výkonnostní vzestup. Teď jen to potvrdit na zmíněných přeborech.

Během slavnostního vyhlášení jsem opomenul poděkovat našim věrným časoměřičům. Činím tak alespoň nyní: Havlíčkovi a Pavle Formánku – děkujeme. Vyhlášením výsledků jsme letošní Nejsevernější házedlo ukončili. Jak spočítal Luboš Paťha, byl to ročník třicátý. Skončila také třicetiletá podoba této soutěže. Ještě před jejím začátkem jsem totiž přišel s konstatováním, že (bohužel) nemládneme a dvacet soutěžních letů během jednoho dne je pro nejzdatnější vrhače příliš. Ze zdravotních důvodů letos nelétali tři modeláři a i ti aktivní občas zvládli během jednoho dne pouze jedno kolo. S překvapením jsem zjistil, že o tomtéž uvažují i ostatní kolegové vedoucí. Tudíž nijak neprotestovali proti mému návrhu na reorganizaci naší soutěže. Od příštího roku bychom se setkávali ne třikrát, ale rovnou čtyřikrát, přičemž každý den bychom absolvovali jednu soutěž házedel a jednu vystřelovadel. Děti vystřelovadla milují a v duchu jsem spočítal, že mezi aktivní účastníky by nám toto opatření vrátilo minimálně tři seniory. Ze čtyř absolvovaných kol by se v každé kategorii hodnotily tři nejlepší výsledky. Snad nám to počasí dovolí. Uvidíme, po novu začneme v roce 2025.

Nyní nás čekají dvě halové soutěže. Na tu vilémovskou všechny srdečně zvu. A pak hlavně krajské přebory mládeže. Kluci se chtějí nominovat na MČR a napravit zde určitý loňský výpadek, byť v tuto chvíli ještě nevíme, kdy a kde se tato soutěž uskuteční. Zatím se nikdo o pořadatelství nepřihlásil.

Konečná výsledková listina ke stažení ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Dnes jsme provedli první odklad modelářské soutěže v tomto roce. Naštěstí jen o jeden den. Standardní problém, totiž silný vítr obtěžující již několik dní obyvatele celé České republiky, se podle předpovědi v neděli skutečně zmírnil. Neváhali jsme a sobotní dvojkolo našeho Nejsevernějšího házedla posunuli o zmíněný jeden den. A dobře jsme udělali. Od úterý vítr opět nabírá na síle a jak se zdá, následující sobotu, kterou jsme také zvažovali jako vhodný termín pro odklad, to lepší nebude. Prý se přidá i voda.

Přes poměrně slušné počasí nás na ploše moc nebylo. Projevila se velká nemocnost, také jiné aktivity (lyžařský pobyt na horách), „silný magnetizmus“ nedovolující modeláři vylézt z pelíšku dříve jak k obědu a nechyběla ani tradiční návštěva bohatého příbuzného. Kdo se ale dostavil, užíval si poměrně hezkého počasí. Snad jen velké stromy, které vytvářely dost velké turbulentní proudění, nám kazily celkový dojem. Občas letící model připomínal známou hlášku o nudli v bandasce. Na druhou stranu jsme tentokrát netrefili ani jednou sloup nebo dráty vysokého napětí. Modeláři si proto dnes na tuto překážku nemohli stěžovat. Na rozdíl od minulého dvojkola, během kterého kluci dokonce vymysleli nový výraz „Bermudský čtverec“. Vedle minimálně pěti karambolů se zmíněnými „kandelábry“ a dráty vysokého napětí jsme totiž přišli o tři házedla, která se ztratila ve vedlejším smrkovém hájku. Dobrá zpráva je, že odpoledne, za pomoci stále zesilujícího průvanu, se svolením majitele ke vstupu na pozemek, na kterém se  zmíněný lesík nachází a dlouhé tyče nám „Bermudský čtverec“ všechna tři házedla, byť mírně „pocuchaná“, vydal zpět.

Skončili jsme ještě před polednem. Za čtrnáct dní je naplánováno třetí dvojkolo. Bohužel jsme se trefili do začátku jarních prázdnin v děčínském okrese. A tak nás někteří rodiče upozornili, že se svými ratolestmi zamíří do hor. Je to škoda, ale nedá se nic dělat. Ono nám zimní počasí již řadu let mnoho víkendů vhodných k létání a tedy k možnému přesunu modelářských závodů nenabízí. Nehledě na to, že se blíží hlavní sezóna, během které budeme muset zvládnout spoustu jiných soutěží. Bylo by škoda, kdybychom salónek v restauraci U Pytláka, kde Nejsevernější házedlo zakončujeme, nezaplnili. Uvidíme za čtrnáct dní.

Výsledková listina 3. a 4. kola ke stažení ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Začít musím jako obvykle počasím, speciálně naším asi největším nepřítelem – větrem. Dlouho dopředu bylo jasné, že tentokrát foukat bude. Přesto jsme se se s kolegy z Varnsdorfu domluvili, že toto dvojkolo pokud možno odlétáme. Alespoň s malými dětmi. Neradi bychom, podobně jako v loňském roce, poslední (únorové) dvojkolo, z důvodu nejrůznějších odkladů, absolvovali až v květnu. Předběžnou dohodu ze středu týdne jsme si potvrdili v sobotu ráno. Pak už jsme začali shánět své ovečky a nakládat házedla. Nám, Vilémovským a Karlínským stačil jeden vůz, protože většina našich členů bydlí v Mikulášovicích a na soutěžní plochu dorazila samostatně z druhé strany. Při příjezdu na parkoviště jsme zvědavě pokukovali, kolik se nás nakonec sešlo. Náš páteční odhad devíti aktivních soutěžících byl nakonec ještě o dva modeláře vylepšen. Žádná sláva, ale také ne žádný propadák. Celkové skóre pak bylo:

• čtyři mladší žáci
• tři starší žáci
• tři junioři
• jeden senior
• čtyři časoměřiči
• šest členů doprovodu
• čtyři psi

Časoměřičů jsme měli dostatek, což byl předpoklad, že brzy skončíme. Nakonec ani ten „průvan“ nebyl nijak hrozný. Foukal vítr do čtyř metrů, který chvílemi zesiloval v poryvech až na osm metrů. Na druhou stranu se ale dala „vyčekat“ poměrně dlouhá okna, kdy nefoukalo téměř vůbec. Děti stihly v pohodě obě kola, dnes jediný a náš nejvýkonnější senior – diskař, Standa Rudínský, zvládl jedno kolo. Což ale bylo způsobeno nejenom povětřím, díky kterému se dost naběhal, ale také časovou ztrátou, protože se musel věnovat svým čtyřem malým svěřencům. Kdo z dětí měl hotovo, mohl se svými rodiči vyrazit domů. Vyhlašování dílčích výsledků na ploše neprovádíme. Jak kdo dopadl, se soutěžící dozvědí z elektronicky zasílané výsledkové listiny. Celkové výsledky vyhlašujeme až po absolvování šestého kola. V posledních několika letech jej provádíme v salónku lipovské restaurace U Pytláka.

Takže první dvojkolo máme úspěšně za sebou. Sejít bychom se měli na stejném místě opět za čtrnáct dní. Snad nám počasí opět popřeje dobré letové podmínky.

Výsledková listina 1. a 2. kola ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Tentokrát tato soutěž proběhla bez jakýchkoliv komplikací. Dlouhodobá předpověď počasí tvrdící, že v sobotu bude na letišti v České Lípě poměrně teplo a hlavně, že bude foukat jen slabý vítr sympatického severozápadního směru, se vyplnila. Kdo zůstal doma na gauči, mohl litovat.

Ten vítr je v České Lípě v posledních letech obzvláště důležitý. Ať fouká jak fouká, stále něco hrozí – nedaleké stromořadí, vzdálenější les českolipského Špičáku, golfové hřiště obkličující ze dvou stran letiště a nebo samotná přistávací dráha. Nejlepší je snad výše zmíněný směr severozápadní. Do dráhy jsme vstupovali jen výjimečně (teď je moderní říkat: pouze v nižších jednotkách), zatímco golfisty jsme „nenavštívili“ ani jednou. K tomu pouze rychlost větrů do dvou metrů, takže modeláři se ani tolik nenaběhali. Mnohdy model přistál pár kroků od místa, ze kterého odstartoval. Časoměřičů jsme díky vlastním zdrojům a díky kolegům z Varnsdorfu měli dostatek, takže nikdo dlouho nečekal. Ani při počátečním náporu. V závěru soutěže, před druhou hodinou, létalo jen několik posledních opozdilců.

A jak ohodnotit výkony? Seniory odbydu rychle – létali skutečně hezky. Však se to také ve výsledkové listině hemží spoustou maximálních časů. Děti se seniorům vyrovnaly ve vystřelovadlech. Až jsem si říkal, že brzy musí přijít návrh na prodloužení maximálních časů. V házedlech a konec konců i ve větroních A3 byl znát vliv slabého větru. Vilémovské děti potřebují, aby foukalo „tak akorát“ – ani málo, ani moc.

Zmínit musíme také naše partnery na letišti a v blízkém okolí. Na začátku soutěže se na naše stanoviště dostavil řídící létání, aby se dohodl na podmínkách provozování naší soutěže. Jednání bylo velmi přátelské. Domluvili jsme se.

Stejně tak golfisté. Kolega Petr vyrazil o hodinku dříve a před zahájením soutěže absolvoval předem domluvenou schůzku s prezidentem klubu. Do plochy nám sice bylo z bezpečnostních důvodů zapovězeno vstupovat, ale byla nám nabídnuta pomoc při dohledávání modelů, které přistály na ploše, případně za plochou golfového hřiště. I tak jsem rád, že jsme této nabídky v sobotu nemuseli využít. Bude to na panu Procházkovi a soutěži Varnsdorfská jarní, aby na jaře příštího roku prověřil smysluplnost domluvených opatření.

Vyhlášení proběhlo jako obvykle, před klubovnou aeroklubu. Protože v kantýně rychle došlo pivo, všichni senioři spěchali domů. Chvíli po třetí hodině už bylo na parkovišti prázdno.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Tak jsme konečně hotovi. Ale dalo nám to zabrat. Poslední dvojkolo jsme podle plánu měli absolvovat v sobotu 4. února. Jenže vlivem nejrůznějších událostí se nám to povedlo až o celých čtrnáct týdnů později. Možná s malou nepřesností, ale mělo by platit, že za těch čtrnáct odkladů mohou:

• 5x start na jiné leteckomodelářské soutěži (dvě halové soutěže – stejně foukalo, dva krajské přebory + Varnsdorfská jarní)
• 1 nebo 2x jiná modelářská akce
• 1x nepřítomnost jednoho z hlavních pořadatelů.

To znamená, že zbytek, tj. šest až sedm odkladů má na svědomí mizerné počasí. To si letos opravdu zařádilo. Odklady provázel silný vítr a většinou to bylo i s vodou. Ale protože Nejsevernější házedlo je „výběžková“ akce, které se účastní pouze modeláři z nejbližšího okolí a se kterými se můžeme snadno domlouvat telefonem, nelámali jsme to před koleno a trpělivě odkládali. Vrátit domů děti ze soutěže mokré a nastydlé, tak nám je příště maminky už nepůjčí. Vše se nám znovu hezky sešlo až v sobotu 13. května – bylo krásně, alespoň v první polovině soutěže svítilo sluníčko a foukal jen slabý vítr. Takže když to shrnu, letos jsme soutěžili na sněhu, na loňské trávě a nakonec mezi pampeliškami. Ale už se v tom nebudu patlat a kritiku letošního počasí ukončím.

Ti, kteří tuto sobotu do Mikulášovic dorazili, si hezky zalétali. Několika maximálních časů vedle seniorů dosáhli i naši junioři a žáci. Jen ty sloupy a dráty vysokého napětí překážely. Naražených náběžek házedel bylo až moc. Ale další provozování svých modelů podle mě čeká všechny házedláře až na modelářském táboře, takže mají spoustu času na opravu. Létalo to tak daleko, že ti nejzdatnější končili závody až kolem půl jedné. To už se ostatní v lipovské restauraci, kde jsme si již poněkolikáté rezervovali malý salónek, krmili hranolky a jinými dobrotami. Pořadatelé dorazili před jednou hodinou. Protože ale výsledky zpracovávali ještě během těchto závodů, vypsali pouze diplomy a přistoupili k vyhlášení celkových výsledků. Diplomy jako obvykle zajistil Luboš Paťha za mikulášovický klub, varnsdorfští a Vilémováci dodali ceny jedlé i nejedlé. Diplomy obdrželo všech osmnáct letošních soutěžících. V žákovských kategoriích se dostalo nejenom na tři nejúspěšnější. Malou pozorností jsme ocenili i modeláře mimo stupně vítězů. Mimo jiné to byly pro každého dva již sestavené modely házedel. Snad nejmladším žáčkům budou vyhovovat. Uvidíme, jestli se s nimi na některé příští soutěži objeví.

Pak jsme všechny pozvali na příští rok, na jubilejní, třicátý ročník. Doufejme, že k nám tentokrát bude počasí milosrdnější. No a pak jsme se už rozjeli domů. S tím, že co se týče „venkovních“ soutěží, máme pro toto pololetí konečně splněno.

Výsledková listina ZDE!

Za všechny pořadatele Z. Hykš

Druhý pokus o uspořádání této soutěže se kolegům z Varnsdorfu vydařil. Předpověď počasí dlouho dopředu slibovala, že tentokrát se závody určitě uskuteční. V sobotu 22. dubna se proto parkoviště Aeroklubu Česká Lípa zcela zaplnilo automobily letuchtivých modelářů a jejich doprovodu. I my jsme dorazili se dvěma vozy. Chyběl nám na poslední chvíli odvolaný Ivan trápící se doma s nachlazením, Milan, který usoudil, že nejlepší trénink se provádí doma na gauči a malá Aneta, která …… Důvod neznám, ale mám obavu, že se s Anetou už moc často vídat nebudeme. Takže v obou autech si lebedili oba kluci Havlíčkovi, Šimon Poliak a Nela Trantinová.

Letištní plocha byla stále silně podmáčená, takže samo vedení Aeroklubu nás ujistilo, že tuto sobotu z dráhy nevzlétne vůbec nic. Bude nám proto celá k dispozici. Ale vždycky musí nastat nějaká komplikace. Zatímco minule nám vítr zaháněl naše modely k nedalekému olšovému stromořadí, tentokrát jihovýchodní vítr neomylně unášel hlavně výkonnější modely házedel, P30 a F1H ke vzdálenému golfovému hřišti. Na ploše hřiště, případně i daleko za ním, nám přistála řada modelů. Což se nesetkalo s příznivým ohlasem některých golfistů. Chápeme jejich obavu. Ono dostat těžkým míčkem přímý zásah, by bylo velmi nebezpečné. Na druhou stranu přes hřiště jsme přecházeli se svolením tolerantnějších golfistů těsně za jejich zády, tedy v době, kdy zezadu nic přilétnout nemohlo. Samozřejmě se ale vyskytli jedinci silně protestující proti modelářským narušitelům, z čehož nakonec vznikla stížnost provozovatelů golfového hřiště řídícímu létání. Nechceme mít s vedením Aeroklubu žádné problémy, takže jsme alespoň my, Vilémováci, reagovali dobrovolným zkrácením letu. Časovače modelů F1H oba naši soutěžící nastavovali na jednu minutu. Tudíž až na dvě nebo tři výjimky jsou časy přesahující 60 vteřin vlastně maxa. V sobotu to totiž nosilo krásně. Škoda, Jirkovi to létalo moc dobře, takže si mohl vylepšit svůj osobní rekord. A pamětníci hodnotili, co bylo horší – zda vzrostlá kukuřice pěstovaná v bezprostřední blízkosti letiště v dobách socialistického plánování anebo nyní zmíněné golfové hřiště. To se podle všeho chystají provozovatelé oplotit. Oplocení určitě nevzniká kvůli nám, ale kvůli přemnožené divoké zvěři. Ale je to komplikace. Než hřiště oběhneme, model bude „v prachu“. Příště, abychom o pořádání soutěží konaných na tomto letišti rozhodovali nejenom podle předpovídaných srážek, síly větru, ale nově také podle jeho směru.

Teď k vlastní soutěži – zahájili jsme ji v kategorii házedel a vystřelovadel. V házedlech se nám příliš nedařilo. Ještě štěstí, že toto nebyly nominační závody na MČR mládeže. Ani jeden z mladších a starších žáků by se nekvalifikoval. Osobnímu rekordu se naopak přiblížil junior Víťa Havlíček. A nebýt dvou nepovedených startů, poprvé by se dostal přes čtyřstovku. Náladu mi děti spravily ve větroních A3. Minule ze stromu shazovaná A3 Víti sice chvíli stávkovala, ale nakonec si na novou směrovku zvykla, takže závěr této kategorie byl již v pohodě. To jeho bratr Jirka létal zcela bez problémů a hranici svého maxima posunul znovu blíže k 300 vteřinám. Nela zkoušela nový model a moc se jí nedařilo. Budeme se muset podívat v klidu na seřízení. Křídlo zděděné po svém bratrovi asi bude notně pokroucené. Všichni jmenovaní provozovali model Pionýr Vaška Jiránka. Hezky létal i model Fanóšek od Františka Doupovce, který si postavil Šimon Poliak. A pokud bude Šimon pilně trénovat, třeba na modelářském táboru na Rané, bude i on patřit k adeptům na splnění výkonnostního limitu.

Pro vysvětlení udávám, že jsme se s kolegy vedoucími rozhodli stanovit pro všechny provozované kategorie kritéria, která budou výrazně přísnější jak limity potřebné pro kvalifikaci na MČR. Například pro kategorii A3 to bude 300 vteřin. A kdo tyto limity splní, bude odměněn – diplomem, malým dárkem a uvedením „do síně slávy“, což je vlastně náš prastarý klubový žebříček. Zdá se, že tato motivace u dětí zabrala. V České Lípě byli blízko zápisu házedlář Víťa a v kategorii A3 jeho bratr Jiří. Ještě tomu ale něco chybělo. Další šance budou mít naši svěřenci při Mladoboleslavské jarní.

Naši zpáteční cestu domů komplikovanou cyklistickým závodem v Krásné Lípě komentovat netřeba.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš