Tak to jsme zase jednou měli velké štěstí. Copak počasí, to se již několik dní před sobotními závody vyvíjelo velice slibně. Zato komunikace s vedením místního Aeroklubu byla trochu rozpačitá. Až po dohodě, že nás nebude více jak 35 soutěžících, jsme obdrželi svolení soutěž uspořádat. A ještě přímo na letišti se nám dostalo důrazného poučení, jak se chovat. Panovalo totiž velice krásné počasí, takže byl předpoklad, že letecký provoz bude rušný a navíc kousek od nás si své stanoviště zřídili padáčkáři. Pochopili jsme, že opatrnost představitelů Aeroklubu pramení z loňských událostí, kdy jeden „zlobivý“ modelář vstoupil do dráhy a donutil startující letoun k malému slalomu. A přispěl i pan Bartík se svým velkolepým jarním projektem spojení tří soutěží (Pepova jarní, Přebor mládeže Ústeckého kraje a Český pohár), kde se tehdy na konci letiště tísnil více jak dvojnásobek povoleného limitu. Bohužel jsme nemohli slíbit, že z prostoru, který nám byl přidělen, nebudou při daném směru větru létat naše modely na startovací dráhu. Postavili jsme se alespoň tak, aby se v případě nutnosti tato dráha dala obejít. Ale asi nás má svatý Šturcka doopravdy rád, protože chvíli po zahájení soutěže se vítr stočil tak, že naše modely létaly podél startovací dráhy. Nevybavuji si, že bychom tento zapovězený prostor někdy narušili. A díky slabému větru nenastal ani loňský scénář, kdy několik modelářů „pověsilo“ své modely na stromy zhruba 500 m vzdáleného cípu lesa, takže majitelé větších modelů tehdy raději ze soutěže odstoupili. Naše modely přelétávaly stanoviště parašutistů a někdy dopadaly i mezi ně. Ale nezaznamenal jsem jediný incident. Naopak, pan vedoucí Blaschka popisoval jeden svůj let, kdy vzbudil u padáčkářů velký údiv nad tím, že jeho model „kouří“ (to byl samozřejmě nedohořelý doutnák) a ocenění, jak přesně na kříž se trefil. Ráznou změnu síly a směru větru a to přímo kolmo na startovací dráhu, jsme zaznamenali až po druhé hodině. V tu dobu jsme již ale měli téměř hotovo a i provoz velkých letadel opadnul. Nás čekalo jen rozlétávání v kategorii P30, kde „plní“ pánové Krejčík a Belo absolvovali jeden 160 vteřinový let, po kterém nám na dlouho zmizeli za obzorem. Druhé kolo bylo proto raději rozhodnuto pomocí štěstěny, tj. hodem korunou.

Co říci k vlastní soutěži? Byly to mimořádné letové podmínky, které panovaly již poněkolikáté za sebou. Dobře jsme udělali, když jsme se zhruba před třemi lety rozhodli k přesunu naší soutěže z nejistých říjnových podmínek na tyto poprázdninové. Podle nejrůznějších náznaků (chování včel, brzký odlet tažných ptáků, zadělávání některých modelářů „na sádlo“ …..) se dá usuzovat, že letos v říjnu již bude na letišti v České Lípě ležet nejméně půl metru sněhu. Ale zpátky k soutěži. Létalo téměř všechno, co jsme vypustili do vzduchu. Určitě si spousta modelářů zlepšila osobní rekordy. Posuďte sami – výsledková listina je vám k dispozici. Snad byli všichni spokojeni i při vyhlašování výsledků soutěže. Dostalo se na spoustu soutěžících a ceny byly díky našim sponzorům opravdu hodnotné.

Takže ještě jednou – moc děkujeme těm nahoře za správné povětří. Velice vděčni jsme všem tatínkům a maminkám, kteří se chopili stopek a pomohli nám s bezproblémovým průběhem soutěže. Až na drobné stížnosti z řad „gumáčkářů“, kterých se letos sešlo opravdu hodně, jsme nezaregistrovali jedinou stížnost na to, že by někdo čekal na změření svého letu příliš dlouho. Děkujeme i všem soutěžícím za chování během soutěže i za to, že většina z nich vydržela až do konce na vyhlášení výsledků. Zvláštní poděkování zasíláme našim sponzorům. Těm novým i těm věrným, kteří nám věnují svoji přízeň již spoustu let. A se všemi se těším na shledanou při příštím ročníku soutěže ŽUCH 2015.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Zdeněk Hykš

Tyto závody se již několik let konají souběžně s naším Žuchem. Zahájení, včetně instruktáže soutěžících, jsme provedli společně s panem Švarcem. Dohodli jsme se na vytýčení startovišť a pak už obě soutěže probíhaly nezávisle na sobě. Je to pohár děčínského Domu dětí a mládeže, tudíž jsou vyhlášeny pouze dětské věkové kategorie házedel, větroňů A3 a F1H. Přiznávám, že tyto závody využíváme k výchově našich malých svěřenců k samostatnosti. Nechť se sami hlásí u časoměřičů a vybírají si to nejlepší „letové“ počasí. Jen občas po očku sledujeme, jestli je netrpělivý časoměřič nenutí startovat do nějaké divoké turbulence. Ale vše proběhlo k plné  spokojenosti obou stran. Všichni děčínští časoměřiči jsou rozumní pánové, s velkou tolerancí k mladým modelářům. Vždyť na závodech se spolu setkáváme již přes třicet let! No a naši svěřenci už také nejsou žádní vyplašení zajíci. Zjistili jsme, že když jim do toho mluvíme, dosažené výkony zase o tolik lepší nejsou. Což je dobře. Ještě je musíme naučit týmové práci při vypouštění větroňů, abychom my vedoucí nemuseli stále běhat po ploše a hledat zahozenou šňůru.

Děti po dvou povinných kategoriích v našem Žuchu odlétaly v Poháru DDM kategorii třetí. Každý si vybral tu sobě bližší. Obecně platí, že vilémováci milují házedla a na ty ostatní kategorie koukají trochu skrz prsty. Prý je létají jenom proto, že je do nich nutíme. Což není pravda, nebo ano, ale jen trochu. Petr Blaschka s Honzou Weisgerberem zvládli bez potíží házedla, které naopak nestihl příliš veliký pohodář Martin Hájek – vždyť na křesílku s řízkem v ruce je tak hezky! Jakub Smělík se bude muset nejprve zdokonalit v házení a proto dal přednost větroňům kategorie A3. Jak jsme dopadli, naleznete v přiložené výsledkové listině.

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš

V pořadí 22. ročník je konečně uzavřen. Říkám konečně, protože na třetí dvojkolo jsme si museli více jak měsíc počkat. Zatímco první dvě dvojkola proběhla ve stanoveném termínu za vcelku příznivých povětrnostních podmínek, závěrečné dvojkolo, původně plánované na prvního února 2014, nám nadělalo spoustu starostí. První dva odklady způsobil silný vítr, který se pohyboval za hranicí únosnosti. V poryvech místy i hodně přes 10 m/sec se opravdu nedá létat. Třetí týden jsme čekali na pana Bartíka, který reprezentoval kluby ze Šluknovského výběžku v Hradci na modelářské konferenci. Usoudili jsme totiž, že létat se nedá nejenom ve větru nad deset metrů za vteřinu, ale také bez pana Bartíka. Bez našeho Pepy nepanuje na soutěžích ta správná atmosféra a hlavně – účast, především dětí, by byla sotva čtvrtinová. Čtvrtý odklad způsobil nedostatek termínů. O tomto víkendu byla obsazena sobota i neděle modelářskými závody v Panenském Týnci a v Liberci. Trochu jsme měli obavy, že se u sv. Petra rouháme, ale naštěstí přijatelné letové počasí přetrvalo až do pátého víkendu po prvním odkladu. I když ne zcela. V sobotu jsme si nechtěli nechat ujít halové závody v Děčíně a proto jsme se na pláních v Dolních Mikulášovicích sešli až v neděli 9. března. Chvilku jsme se po vystoupení z automobilů obávali, že je opět zle. Pláně v Mikulášovicích jsou sice jedno z mála míst, kde se u nás dají provozovat volné modely, bohužel je to asi také jedno z největrnějších míst našeho výběžku. Po zhruba jedné hodině ale naštěstí vítr začal postupně slábnout, takže v závěru soutěže již foukalo velice způsobně a bylo krásné teplo.

A jak to všechno nakonec dopadlo? V poslední době máme velice oblíbené číslo 29. Dvacet devět nás bylo na předsilvestrovském polétání ve vilémovské sportovní hale, stejný počet se sešel při halovém Žuchu tamtéž a celkem dvacet devět modelářů soutěžilo i na „Nejsevernějším házedlu“. Při posledním dvojkole sice někteří chyběli, ale i tak se při vyhlašování konečných výsledků u nás v klubovně tísnilo přes dvacet soutěžících, časoměřičů a rodičů malých modelářů. Pohled do výsledkovky je, myslím, velice příjemný. Nejenom s ohledem na počet soutěžících, ale především na početné obsazení mládežnických kategorií a na dosažené výsledky. Z jednotlivých kol je patrné, jak se většina našich malých svěřenců postupně zlepšovala. Myslím, že málokdo si domů neodvezl nový osobní rekord. Jak kdo přesně zalétal, naleznete na našich stránkách v přiložené výsledkové listině. Diplomem a hodnotnou cenou jsme odměnili tři nejlepší mladší a starší žáky a také seniory. Památku na tyto závody obdržel také lepší ze dvou zúčastněných juniorů. A se sladkostí jsme pamatovali i na potěr mimo stupně vítězů. Ať na nás nezanevře a přijede i příště.

Myslím, že letošní ročník soutěže „Nejsevernější házedlo“ patřil mezi ty zdařilé. Přesto jsem se dočkal jedné kritiky. Při loučení se soutěžícími se ozvali časoměřiči s tím, že jsem na ně při závěrečném ceremoniálu zapomněl. Což je bohužel pravda. Tímto se jim všem velice omlouvám, vzkazuji jim, že si všichni moc ceníme jejich práce, máme je rádi a doufáme, že přes toto přehlédnutí na nás nezanevřou a při dalších námi pořádaných soutěžích se opět sejdou v hojném počtu. Tou následující bude Krajský přebor mládeže a soutěž Pepova jarní, obě ve volných kategoriích. Sejdeme se v České Lípě v sobotu 29. března 2014. Srdečně vás všechny zveme.

Konečné výsledky naleznete ZDE!

Za LMK Vilémov a tentokrát i LKM Mikulášovice a Varnsdorf           Z. Hykš

Předem musím pochválit náš loňský záměr natrvalo přesunout termín z nejistého října na začátek září, kdy se počasí přeci jenom zdá být o dost stálejší. Vyplatilo se nám to loni a vyšlo nám to letos. Celou sobotu 7. září panovalo na letišti v České Lípě příjemné modelářské počasí.

Sraz byl v devět hodin na horním parkovišti. Po poradě s jediným přítomným zástupcem aeroklubu a určení předpokládaného směru větru, jsme se přesunuli až na konec letištní plochy. Což byla docela dlouhá procházka. Zhruba v deset hodin jsme začali létat. Vítr foukal způsobně podél přistávací dráhy a tak vše nasvědčovalo bezproblémovému průběhu závodů. Bohužel toto narušil jeden nedisciplinovaný modelář, který v rozporu se zákazem vstupu na dráhu avizovaným v propozicích, začal kroužit přesně na jejím konci. Bohužel právě v okamžiku, kdy zde startovalo jedno velké éro. Dramatické, byť trochu nahrané kličkování před kroužícím modelem nezůstalo bez povšimnutí řídícího létání. Po chvilce k nám připrděl traktor a my byli odkázáni na začátek plochy, na daleko horší místo. Přislíbena nám byla změna směru větru s tím, že naše modely budou volně odlétat do prostorných polí severovýchodním směrem. To se ale bohužel nestalo a zbytek soutěže všichni modeláři trnuli strachem, že jejich model skončí na stromech blízkého lesa a nebo v lepším případě v nedalekém rybníku nově budovaného golfového hřiště. I my jsme pověsili jeden svůj model na strom s tím, že sundat jej je věc naprosto beznadějná. Tímto přesunem naše soutěž značně utrpěla na kvalitě, protože část modelářů, hlavně v kategoriích F1H a F1G se rozhodla neriskovat své modely a ze soutěže odstoupila. Včetně onoho dobráka, takže jsme ani nemuseli přistoupit k jeho vyloučení ze soutěže, po čemž volala pomstychtivější část soutěžících. Naštěstí se pochlapili házedláři, kteří dosáhli velice hezkých výkonů a pozadu nezůstali ani soutěžící v kategorii A3. Zde jsme dokonce měli jedno rozlétávání.

Souběžně s námi svoji samostatnou soutěž uspořádali také modeláři z Děčína. Pohár DDM Děčín je určen pouze pro žákovské kategorie házedel, větroňů A3 a F1H. My jsme se museli starat o náš Žuch a tak jsme k sousedům vyslali kluky, ať si zalétají bez našeho dozoru. Házedla zvládli docela hezky. Na „A trojky“ čas nezbyl, což někteří naši svěřenci kvitovali s povděkem, neboť prý tuto kategorii létají jen z donucení.

Vyhlášení výsledků obou soutěží proběhlo jako obvykle před klubovnou aeroklubu. Nějaké ceny zbyly i pro naše svěřence a dva házedláři si dokonce zlepšili osobní rekordy. Vcelku spokojeni s tím, že to všechno nakonec dobře dopadlo, jsme se rozešli kolem čtvrté hodiny odpoledne. Doufejme, že nám počasí zachová přízeň i příští rok.

Výsledková listina ZDE

Ukázka diplomu ZDE

Zdeněk Hykš

Jejda, jejda, tak už i v Mladé Boleslavi jsou problémy. Ve středu 8. května zde pan Martínek pořádal modelářské závody nazvané „Jarní mladoboleslavská“. Kategorie házedel, větroňů A3 a gumáčků P30 pak doplňoval pan Jiránek vloženou soutěží modelů F1H a F1G. Tedy měl doplnit. Proč se tak nakonec nestalo, je docela smutné vysvětlení. Vítr bohužel foukal v tak nevhodném směru, že jsme se museli přesunout od dráhy, na které probíhal silný letecký provoz o kus dál k dráze druhé. Odtud ale vítr zanáší výkonnější modely na pozemky nepříjemného holandského zemědělce, který prý po nich střílí a pokud přistanou na jeho pozemek, vyžaduje odškodné za vzniklé škody na porostu. Bude to asi stejný škrt jako všichni naši obchodní partneři z Holandska, kvůli kterým je u nás ve firmě velmi populární rčení: „Co Skot zahodí, to Holanďan zvedne“. Jako zahrádkář amatér chápu, že nikdo není nadšen, když po jeho poli běhá stádo modelářů, ale neumím si představit, že bych někde v Holandsku střílel po modelech a nebo je zabavoval do vyplacení náhrady škod za zdupaný šnytlík. V praxi to bohužel znamenalo, že se zcela zrušila soutěž pořádaná panem Jiránkem a zůstaly jen Martínkovic kategorie házedel, větroňů A3 a po chvíli váhání a dohadování i P30. Popisované problémy ale nejsou spojené jen s jedním letištěm či zemědělcem urputně hájícím své polnosti. Takto jsme pronásledováni i jinde. S naším ideovým vůdcem Pepou Bartíkem jsme smutně konstatovali, že modeláři jsou čím dál častěji považováni za škůdce nebezpečnější jak Mandelinka bramborová či Plzák španělský a takto i potíráni.

Ale zpět k soutěži. Po obloze se honily poměrně dramatické mraky, které se občas roztrhaly a vykouklo sluníčko Ale ani jednou nesprchlo. Ta velice silná průtrž mračen nás potkala až při cestě domů kousek od Bělé pod Bezdězem. Chvílemi se vítr uklidňoval, takže nemodelářské počasí střídala krásná startovní okna. Do těchto oken jsme se museli trefit se šedesáti lety házedel a třiceti lety větronů A3. Ještě štěstí, že nemáme P30. Někdy se nám to povedlo, občas ale ne. Výsledkem byly poměrně rozhárané výkony, které ale na několik míst na bedně stačily. Nezbylo pouze na oba vedoucí.

Celá soutěž opět probíhala v klidu a pohodě a i na našem stanovišti panovala poměrně pokojná atmosféra, kterou narušilo jen několik drobných incidentů. Starší pan vedoucí chtěl postupně uškrtit všechny tři naše naděje ať již za dvouvteřinové házedlářské pokusy (strpět tři hody zkušeného modeláře házedlem vlevo by nedokázal ani ten nejmírnější vedoucí v Čechách), na poslední chvíli odvrácené pokusy o hod házedlem po směru větru, či šílený trysk nejmenovaného modeláře Honzy W. při startu svého modelu A3 do poměrně silného větru. Ale děti vědí, že to s tím škrcením nemyslím až tak moc vážně a i ostatní modeláři si za ta léta již zvykli, že nejhlučnější na závodech bývá ta banda z Vilémova.

Opět jsme v klidu dohledali ulétlé modely, sbalili, zlikvidovali zbytky řízků a počkali si na vyhlášení výsledků. Jak již bylo řečeno, zbylo i na některé z nás. S kolegy z ostatních klubů jsme se tentokrát loučili trochu vřeleji. Byla to pro nás poslední soutěž jarní části sezóny a tak se uvidíme opět až na podzim, konkrétně v České Lípě na našem Žuchu. Poděkovali jsme ještě hlavnímu pořadateli za hezkou soutěž a vyrazili k domovu. Za slušné výkony jsme děti v Rumburku odměnili zmrzlinou. Odrazili jsme při tom několik dalších dotazů, zda v pátek nebudou špekáčky a létání s RC. V dílně jsme vyložili náklad a vydali se domů na pozdní oběd.

Výsledková listina ZDE

Z. Hykš

Této soutěže jsme se zúčastnili opět po dlouhé době. Původně jsme ji ani neměli v programu. Přišel s tím druhý pan vedoucí – jednak si konečně zalétáme i my, jednak se přesvědčíme, zda děti potvrdí zlepšené výsledky, které předvedly na právě absolvovaných krajských přeborech. A protože je Mladá Boleslav relativně nejblíže (nějakých 110 km) a z dřívějška jsme si pamatovali, že soutěže zde pořádané měly dobrou úroveň, vyhrála to „Jarní větrná“. Ta je vlastně exilovou soutěží. Pořádají ji modeláři z Mnichova Hradiště a okolí (např. Honza Hofman, pocházející podle jeho vlastních slov z Kněžmosta), pro které dlouhou dobu bylo domovské letiště v Hoškovicích. Ale pro ne příliš dobrý přístup nových majitelů letiště k modelářům došlo k přesunu do zmíněné Boleslavi.

Při nástupu jsme konstatovali, že letošní ročník této soutěže neplní své tak trochu obávané jméno. Příliš nefoukalo a takto to vydrželo až do úplného konce. Jen se vítr trochu měnil a my se hned po nástupu přesunuli na druhou stranu letiště. Některé modely sice zalétaly až na dráhu, na které panoval poměrně čilý ruch, ale nakonec jsme velkým aeroklubákům nezadali žádný důvod ke stížnostem. To jeden z modelářů se vrátil velmi rozezlený, protože jeho model, který přistál na nedaleké silnici, přejel přes celé křídlo jeden nepřející motorista. Prý zcela záměrně.

My jsme docela dobře zalétali kategorii házedel. Je vidět, že kluci přes zimu vyrostli a s dobrými modely ta třístovka není pro Petra Blaschku, Martina Hájka a Honzu Weisgerbera nedosažitelná.

Zato v kategorii A3 jsme byli trochu nemile zaskočeni chováním našich modelů. Ty byly seřízeny do téměř bezvětří a velmi teplého počasí, které panovalo na letišti v Rochově. Zde bylo chladněji a hlavně víc foukalo. Takže jsme museli své modely chvíli seřizovat, někdo i úvodní let pokazil, ale závěr soutěže již byl opět v pořádku.

Za naše výkony jsme dostali i nějaké ocenění, ale tentokrát zmíním hlavně pana vedoucího Blaschku, který svým klasickým stylem zvítězil v seniorské kategorii házedel, přičemž za sebou nechal spoustu velmi kvalitních házedlářů včetně vyhlášených diskařů.

Po skončení soutěže jsme v klidu sbalili a počkali na vyhlášení vítězů. Pan vedoucí byl spokojen, že vedle dirigování dětí a vlastního létání v kategorii A3 zvládnul také několik fotografií pořízených během soutěže. A jelo se domů.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš