Jako obvykle, jsme na začátku prosince vyrazili do děčínské sportovní haly na soutěž halových modelů „Vánoční rampouch 2014“. Hala je to krásná, prostorná, do které se vejdeme i my, co máme problém s kroužením našich házedel. Navíc oceňujeme, že v posledních několika ročnících má tato soutěž rychlý spád, bez dlouhého zdržování, což připisujeme novým tvářím v organizačním týmu v čele s Vítem Privarou.

Abych si ale také trochu rýpnul – strašákem v této hale jsou světelné panely pod stropem haly, které spolehlivě fungují jako lapače modelů. Ten, kdo jednou bude tato světla čistit, si bude moci otevřít modelářskou burzu a nebo několik let soutěžit ve spoustě halových kategorií. Toto ale pořadatelé ovlivnit nemohou. Na druhou stranu bychom se přimlouvali za malou úpravu výsledkové listiny. Chtělo by to seřadit soutěžící podle dosažených výsledků a doplnit povinné údaje o soutěži – třeba jména časoměřičů, sportovní komise a ředitele soutěže. Takhle ani nevíme, komu za tuto soutěž poděkovat.

Starší vedoucí klubu se tentokrát této soutěže z různých důvodů nezúčastnili. Naši výpravu vedl pouze pan Petr Blaschka, který svůj pověstný klid nejspíš přenesl i na své svěřence. Naše děti v hale nelétají špatně, tuto sobotu v Děčíně to ale bylo obzvláště pěkné. Určitě to ale bude také tím, že se v házedlech projevila naše cílená práce s dětmi. Neustále s druhým panem vedoucím hledáme nové materiály a vhodné modely letadel, které pak na naše doporučení děti staví. Uhlíkové kompozity zvládnout nehodláme, protože jsou příliš náročné materiálově i stavebně. Takže jsme nakonec dospěli k modelům polystyrénovým. Co se týče tvaru a velikosti, kupodivu vítězí modely velmi podobné těm venkovním. Ne nepodstatným vlivem je, že s postavenými modely také pravidelně trénujeme v naší hale. A také nám kluci přes léto opět zesílili. A jak to tentokrát dopadlo? Potěšili naši dva nejzkušenější, kteří se již několikátou soutěž přetahují o titul klubového rekordmana mezi žáky. Martin s Petrem mladším obsadili stupně vítězů, ale ani Honza s našim nováčkem Jakubem nezalétali špatně.

Co se týče gumáčků, je to s těmi našimi poslepovanými invalidy trochu složitější. Moc to seřídit neumíme a ani s gumovými svazky si příliš nerozumíme. Asi je to také o štěstí – v sobotní soutěži zvítězil náš Honza, kterého bychom šetrně nazvali naším nejbleskurychlejším stavitelem modelů. Třetí byl Martin, stavitel modelů rozvážný, zatímco Petr, majitel gumáčků nejpreciznějších, se na stupně vítězů vůbec nedostal. A pak se v tom vyznejte. Jak je ale z výsledků vidět, stačí to na rovnocenné létání s našimi soupeři, ovšem pro přechod do seniorské kategorie plné modelářů stavějících a létajících s přímo hodinářskou zručností, by to bylo málo. Naštěstí máme pana vedoucího Blaschku, který na modelech neustále něco nakrucuje, při soutěžích zpovídá soupeře ochotné podělit se o své zkušenosti a vše si pilně poznamenává. Však je jeho zápisníček plný.

Ale abych skončil trochu optimisticky – dosažené výkony se mi moc líbily a jsem na naše děti velice pyšný. Však jsem také, ještě než výprava dorazila domů, obdržel od našich soupeřů jeden pochvalný telefonát. A doufám, že podobných úspěchů dosáhneme 27. prosince i v naší, byť trochu těsnější hale.

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš

Na děčínskou soutěž jsme se opravdu moc těšili. Na konci roku jsme si ověřili, že naše balsová házedla jsou již na hranici své výkonnosti. Navíc nám zkušení modeláři potvrdili, že tento typ je vhodný tak na jednu sezónu. Pak se vše zkroutí a nedá se s tím létat. Naše předsevzetí, zkusit letadla z polystyrenu, jsme si splnili. Vlastně jsme změnili jen materiál. Zkoušeli jsme několik tvarů, ale nakonec dospěli k závěru, že nejlepší bude tradiční eliptické křídlo, které jsme převzali od modelů balsových. A už při tréninku jsme cítili, že to bude ono. Hala je rozměrná a umožňuje létat bez nebezpečí nárazu na stěny haly. Což se u nás ve Vilémově stává dost často. S výsledky, dosaženými našimi dětmi, jsme velice spokojeni. Maně vzpomínám na vtip, který před lety prohlásil náš přední šachista Vlastimil Hort: byl jsem druhý, přede mnou byl jen autobus Rusů. My jsme byli také druzí – před námi byli jen házedláři provozující téměř profesionálně vyrobená házedla kompozitová. S kolegou Petrem jsme se shodli, že tuto technologii bychom snad také zvládli, ale to by naše robátka měla velice usnadněné. Jen ať si ta házedla postaví sama a z polystyrenu. Děti se umístily v horní polovině výsledkové listiny a Petr Blaschka dokonce dosáhl na stupně vítězů. Dospěláci, kam jsme tentokrát zařadili i naši externí juniorku Lucku, byli samozřejmě byti. Nějaké další zkušenosti jsme ale během závodů učinili. Zkusíme s tím proto do zimní části sezóny ještě něco provést.

Ve druhé kategorii naši malí svěřenci příliš neplnili pokyny pana vedoucího Blaschky a ani velezkušeného Pepy Kubeše. Do gumového svazku ukládali až moc otáček, výsledkem čehož byly starty, které by jim záviděli i stíhači Zepelínů. Během několika vteřin již ozobávali strop děčínské haly a bylo jen otázkou času, kdy jejich modely skončí v onom lapači letadel, který zdejší světelné panely představují. V tomto ohledu jsme byli vskutku velice úspěšní. Ze zhruba patnácti letů se nám to povedlo šestkrát. Přímo ďábelský výkon pak podal druhý pan vedoucí Blaschka, kterému se pět modelů a k tomu jeden oříšek od minule, podařilo z těch lavorů vyšťourat. Ztráta tedy činí jednu „á šestku“ a zapůjčené šťouradlo pana Rollera, který tuto ztrátu nesl vcelku statečně. Dobrá zpráva pro pana Rollera je, že šťouradlo bylo vyrobeno nové a bude mu s díky při nejbližší příležitosti slavnostně navráceno. Velkou dávku štěstí osvědčil Honza Weisgerber, jehož model vypuštěný ze středu haly odskákal do místa, kde se stýká střecha s delší stěnou haly a zde, v poměrně malé výšce, nazobal čas přes tři minuty. Ten mu zajistil druhé místo mezi žáky. Smolařem soutěže, alespoň za náš klub, byl Martin Hájek, který vždy o pověstný chloupek skončil v obou kategoriích na čtvrtém místě. Seniory zastupovala jen Lucka. Na precizní modely zkušených modelářů naše stroje s nánosem spousty lepidla prostě nemají. Kdo chce, má spoustu času postavit si modely nové.

Soutěž ubíhala v rychlém tempu, takže jsme všichni, žáci i senioři měli kolem třetí hodiny hotovo. A protože naše robátka začala být trochu netrpělivá, usoudili jsme, že to soutěžící v kategoriích A6, P3 a dalších zvládnou i bez nás, sbalili děti a ještě za světla vyrazili domů na pozdní oběd.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Přestože naše sportovní hala prochází rozsáhlou rekonstrukcí, díky dobře zvolenému plánu prací došlo jen na velmi krátkou dobu k přerušení pravidelně pořádaných sportovních akcí. Tudíž i my jsme mohli uspořádat v obvyklém termínu naši soutěž halových házedel a modelů kategorie A6 poháněných gumovým svazkem. Přestože nejsme závislí na počasí, přáli jsme si, aby bylo hezky, což je záruka, že se dostaví i modeláři ze vzdálenějších míst naší země. Přání se nám splnilo, takže jsme opět mohli přivítat kolegy z Teplic, Karlových Varů a z opačného směru modeláře z Liberce nebo Bílého Kostela.

Soutěž tradičně začíná kategorií F1N, tedy halových házedel. Soutěží všichni najednou, bez rozdílu věku. Létá se ve třech trojkolových blocích. Přestože na nikoho netlačíme, má tato kategorie rychlý spád a obvykle jsme během jedné hodiny hotovi. Během následující půlhodiny pak proběhne zpracování výsledků a vyhlášení nejlepších házedlářů. O vánočních svátcích jsme měli jedinou žákovskou kategorii. Nevím, proč jsme tehdy tak rozhodli, ale alespoň v této silové kategorii to není „fér“ vůči těm nejmladším. Z lakoty to určitě nebylo. Tedy spíše nějaký organizační zádrhel. Letos jsme se proto vrátili k původnímu členění soutěžících na mladší žáky, starší žáky a seniory. Junioři se téměř nevyskytují. Zařadili jsme je proto mezi dědky a vyhlásili toho nejúspěšnějšího.

Po vyhlášení výsledků házedel následuje soutěž kategorie A6. Opět létají všichni najednou, bez věkového omezení. Časoměřičů máme dostatek, do vzduchu se také všichni vejdeme, takže jediným omezením bylo dolétat ve stanoveném tříhodinovém limitu. Což se nakonec všem bez problémů povedlo, přestože jsme i na děti byli přísní a předepsali jim šestikolovou soutěž. Pohled do výsledkové listiny mě naplňuje uspokojením, protože úplně všichni dosáhli alespoň dvou letů, které „za něco stály“. Můžete se přesvědčit sami, výsledková listina z těchto závodů je vám k dispozici.

Na závěr ještě několik poznámek:

Vilémovští, jak slíbili na konci loňského roku, představili novou kolekci házedel z tvrzeného polystyrenu. Což se projevilo pozitivně na  dosažených výkonech. Všichni se moc těší do děčínské haly, kde se budou moci se svými stroji ještě více rozmáchnout.

Opět se potvrdilo, že vilémovským dětem moc nevoní gumáčky, které létají, jak dávají občas najevo, pouze z donucení. Proto provozovaly pouze starší, dost olétané modely, které se dostaly pod střechu naší haly jedině díky silnější gumě nezištně poskytnuté našim ideovým vůdcem, p. ing Bartíkem. Pan Bartík je modelářský patriot a je mu vcelku jedno, jestli zrovna pomáhá svým, vilémovským a nebo úplně přespolním modelářům. Máme ho proto rádi a zato mu alespoň na letišti některé vyděšené svěřence z jeho početného mládežnického týmu natáčíme proti větru.

Doufejme, že tradicí se stalo opětovné otevření bufetu, ve kterém veškeré modelářské potřeby (tyčinky, bramborové lupínky, čaj, kávu, pivo, grog apod.) nabízela paní Blaschková. Za nejlepšího zákazníka byl tentokrát vyhlášen Jirka Schieferdecker, kterému za to asi udělíme čestné členství v našem klubu. Byť karlovarští modeláři, kteří dlouho čekali, než se Jirka s námi všemi důkladně rozloučí a nasedne do jejich automobilu, na to mají asi trochu jiný názor.

A na podporu pozvánky na prosincovou soutěž uvádím, že díky výše uvedené rekonstrukci je nyní v naší hale daleko tepleji a téměř bez průvanu, který v minulosti zaháněl vypuštěné gumáčky na balkon. A i kdyby se tak stalo nyní, modely spolehlivě vrací řada diváků, která si tentokrát našla cestu na naši soutěž. Zdůrazňuji také, že ve vilémovské hale pod stropem nevisí jediný uvízlý model. Slibujeme též, že startovné bude opět „lidové“.

Výsledková listina ke stažení ZDE!

Z. Hykš

Na úvod malá statistika. Celkem se dostavilo 29 modelářů. Oproti únorové soutěži nejméně dvojnásobek, což je krásný počet. Spousta modelářů si nejspíš chtěla trochu odpočinout od vánočních svátků, ale svoji roli sehrálo určitě také počasí. Po celou dobu pořádání našich soutěží to nejkrásnější. Docela určitě se na závody kdesi na severu vyráží lépe při hezkém počasí než když hrozí závěje a nebo ledovatka. Startujících v kategorii F1N bylo 14, v kategorii A6 dokonce 25. Nejvzdálenějším modelářem byl tentokrát pan Dlouhý z Karlových Varů. Všem to krásně létalo, bylo překonáno několik osobních rekordů. V připraveném baru byl největší zájem o bramborové lupínky, tyčinky, kávu a grog, málo se vypilo piva.

Ale začněme od začátku – soutěž byla zahájena v jednu hodinu odpoledne. A protože se všichni dostavili včas, vyhlásili jsme hned slavnostní nástup. Po zhruba hodinovém tréninku jsme zahájili soutěž halových házedel. Létalo se na dvou stanovištích, takže soutěž probíhala velice hladce. Za necelou hodinu bylo hotovo. Následovala zhruba půlhodinová přestávka vyplněná ukázkou modelů kategorie RCAE (radiem řízené akrobatické modely s elektropohonem), o kterou se postarali varnsdorfští modeláři otec a synové Piankovi. „Předváděčka“ vyvolala několik zasloužených potlesků od přítomných diváků. Po skončení této letové ukázky následovalo vyhlášení vítěze kategorie halových házedel. Mezi mladšími žáky zvítězil náš Honza Weisgerber, kterého na stupně vítězů doprovodily varnsdorfské slečny Julie Hladíková a Sára Staudigelová. Starší žáky ovládl tradičně Jiří Tůma mladší, zastupující klub LMK Suché, ale o dobrých 15 vteřin nad svůj dosavadní osobní rekord se k němu přiblížil náš Martin Hájek. Jen o malý kousek vzadu zůstal na třetím místě zkušený modelář David Jára z Varnsdorfu. Mezi seniory navázal na úspěch svého syna Jiří Tůma starší. Kontrolou všech starších výsledkových listin docházím k závěru, že poprvé někdo překonal v naší hale hranici 100 vteřin. Jirku těsně následoval jeho jmenovec, terezínský Jiří Schieferdecker. Třetím na stupních vítězů byl náš Petr Blaschka. Výkon nic moc, ale bylo to naposledy se starým modelem. S Petrem jsme si slíbili, že příští sezónu absolvujeme s koncepčně úplně jinými házedly. My i naši svěřenci, o které nám ve vilémovském klubu hlavně jde.

Následovala soutěž halových modelů poháněných gumovým svazkem kategorie A6. Z Rumburku, Varnsdorfu a Bílého Kostela přivezl pan Bartík hordu dětí. A nutno podotknout, že drezůra pana Bartíka se začíná vyplácet. Děti překonaly počáteční problémy a začaly létat poměrně samostatně. Již dlouho jsme pana Bartíka neviděli tak spokojeného a v pohodě jako při této soutěži. Však jsme také dostali docela napráskáno. V žákovské soutěži zvítězil Jára David, zatímco na druhé místo jej doprovodil klubový kolega Vojta Hofman. Čest pořadatelského klubu zachraňoval třetí Martin Hájek, kterému to v posledních dvou soutěžích z našich létalo nejlépe. Mezi seniory to byla tradičně záležitost varnsdorfských. Zvítězil Evžen Belo a ať se propadnu, jestli to také nebyl nejlepší výkon, co kdy vilémovská hala viděla. O druhé místo se strhnul lítý boj. Svoji pohodu nakonec zúročil pan Bartík a na třetí místo posledním letem odsunul Pavla Formánka. Standa Rudínský nakonec skončil čtvrtý. Pátý byl náš Petr Blaschka, ale v redukované tabulce vedoucích klubů by to stačilo na místo druhé. Létat a přitom běhat neustále kolem svých svěřenců je velice složité.

Soutěž jsme ukončili po osmnácté hodině. Zbylo nám ještě trochu času na trénink modelů dalších kategorií a také na malého Petra Blaschku, který se tím vším umně proplétal se svým venkovním RC školním modelem. Pak už jsme ale museli místo v hale přenechat dalším sportovcům. Na malé zhodnocení s kolegy z Varnsdorfu zbyl čas před sportovní halou. Shodli jsme se, že to byla akce po všech stránkách úspěšná. Nejenom z hlediska sportovního. Poděkovali jsme také paní Blaschkové za vzornou obsluhu přítomných soutěžících a diváků v improvizovaném bufetu.

Výsledková listina ZDE!

Na shledanou v únoru při Halovém Žuchu se těší modeláři z Vilémova

Zdeněk Hykš

Dne 14. prosince jsme se zúčastnili v děčínské sportovní hale tradiční předvánoční soutěže halových modelů. Počasí venku bylo sice spíše podzimní a chybějící sníh nahrazovala jen silná námraza na okolních kopcích v Labském údolí, my ale ocenili bezproblémovou jízdu na suchých silnicích. Naštěstí, protože již druhý den, tj. v neděli 15. prosince, byla na všech vozovkách nepříjemná ledovka.

Našim soutěžícím nelze nic vytknout. Spíše naopak a lze si jen povzdechnout, jaký bychom asi měli „letecký park“, kdybychom se měli k práci v dílně s takovým elánem jako ke všem letošním soutěžím. Ale zatímco „venku“ se naše modely letadel alespoň trochu dají porovnávat s modely soupeřů, v hale jsme nejspíš zaspali. Především v kategorii házedel. Po „éře“ v našem podání dost bytelných, těžkých a tedy i rychlých balzových házedel, jsme přešli na též balzová házedla velice křehké konstrukce, stavěná dle plánků jihoslovanského modeláře Jurije Košira. Kluz máme sice hezký, ale dosahovaná výška výhozu 3 – 4 metry určitě není to nejlepší. A tak jsme s druhým panem vedoucím před i během soutěže prováděli „špionáž“ u těch lépe létajících a zjišťovali, co by pro naše robátka bylo asi tak nejlepší. Naštěstí modeláři jsou obecně lidé přející a všichni oslovení nám vše ochotně vysvětlovali. Za což jim dodatečně děkujeme. Nějaké představy máme. Letošní sezónu ve vilémovské sportovní hale budeme muset dokončit se starými modely, ale uvidíme, jestli únorový Halový Žuch a březnovou Josefskou v příštím roce již absolvujeme s jiným náčiním. Tomu, že máme letos v žákovské kategorii velice vyrovnanou skupinu dětí, svědčí i fakt, že naši tři svěřenci zalétali téměř stejně. Rozdíl mezi nejlepším a nejhorším byl necelé dvě vteřiny. Zatímco ale Petr Blaschka s Martinem Hájkem trochu za svými nejlepšími výkony zaostali, Honza Weisgerber si svůj osobní rekord vylepšil. A protože ani konkurence letos nezahálela, stačilo to „jen“ na polovinu výsledkové listiny. V žákovské i seniorské kategorii dominovali modeláři z Polska, mezi které se dokázali vklínit jen Jiří Tůma mladší a senior Michal Michna.

V kategorii A6 jsme se potýkali s gumou. Nějak nás natáčené svazky zlobily. Nejenom děti, na které by se případně tyto nedostatky daly svalit, ale i pana vedoucího Blaschku, který je naopak velice pečlivý. Následovala jako obvykla špionáž, tj. zpovídání klubového příznivce pana Formánka. Něco jsme se dozvěděli. Uvidíme na naší předsilvestrovské soutěži, zda to přinese nějaké zlepšení. Mimořádně se tentokrát dařilo Martinu Hájkovi. Hezkým časem se umístil na druhém místě a i jeho další dva lety naznačovaly, že to tentokrát nebyla náhoda. Smůlu měl naopak malý Petr Blaschka, který při prvním tréninkovém letu pověsil svůj model na zákeřné světelné panely a celou soutěž pak musel odlétat svým druhým, o poznání horším modelem. Malou náplastí budiž, že po skončení soutěže jsme ten první model, za pomoci laminátové tyče pana Cinerta a šťouchadla pana Rollera, zachránili. Naši další modeláři – malý Honza Weisgerber a senior Petr Blaschka zalétali zhruba svůj standard. Také v této kategorii dominovali polští modeláři.

Zmínit musím ještě dva momenty. Spousta kolegů a přátel se dotazovala na dva naše nepřehlédnutelné (výkony i tělesnou výškou) modeláře. Tj. na Lucii Raichartovou a Adama Trojana. U Lucie, podobně jako i u jiných modelářů, bohužel došlo k obvyklému jevu, který  v našem „vesnickém klubu“ nastává po dosažení věku patnácti let. Lucka začala studovat na střední škole až v Turnově. Ani při leteckém přesunu by se nedokázala na páteční schůzku dostavit včas. Adam je sice již také internátník, ale z Liberce domů je přeci jenom cesta snadnější. Vybaven pátečním balíčkem se dvěma houskami a kouskem salámu dochází přímo do klubovny, kde se připojuje k žákovskému diskusnímu kroužku a pomalými krůčky postupuje vpřed při stavbě svého modelu F1H MIKI. Dobrá zpráva pro nás i výše zmiňované tazatele proto je, že zatímco v sobotu utužoval rodinné svazky, mezi svátky by chybět neměl.

Druhým momentem je průběh celé soutěže. Zatímco předchozí ročníky byly tak trochu rozvláčněné, letos šlo vše jako „po drátku“. Výpočetní techniku obsluhovali paní Hochwalderová s Jardou Kohoutem a veškeré dění na ploše, včetně dostatku časoměřičů silným hlasem řídil Vít Privara. Snad jen ta výsledková listina by mohla být srovnána podle dosažených výsledků. Ještě na ploše jsme uklidňovali jednoho přespolního modeláře, že se opravdu umístil na stupních vítězů, přestože ve výsledovce je jeho jméno někde uprostřed. Přesto chválíme a děkujeme.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Na tuto soutěž, která byla přeložena až na konec března, jsme se vypravili v plném počtu. Nová házedla, která si děti postavily ke konci loňského roku, přežila naše Předsilvestrovské polétání i tři tréninky ve vilémovské sportovní hale. Očekávali jsme proto, že někteří naši svěřenci si v této kategorii zlepší osobní rekordy. Což se nakonec povedlo téměř všem. Někomu o pár vteřin, další pak zaznamenali zlepšení výraznější. Obávám se ale, že jsme přitom s těmito házedly dosáhli vrcholu jejich možností. Ne každý dokáže vyhodit tento model tak vysoko jako Honza Novotný a nebo pan vedoucí Blaschka. Však také oba nakonec razanci hodů přehnali a své modely nenávratně poničili. Pro zimní část této sezóny budeme muset vymyslet nějaký jiný, odolnější typ házedla.

Gumáčci kategorie A6 byly sice rok výroby 2011, zato se mohly pochlubit novými, trochu silnějšími gumovými svazky. Zde jsme ale žádné postupy v klubovém žebříčku neočekávali. Tato soutěž byla pouze tříkolová s tím, že se hodnotí nejlepší let, zatímco v žebříčku máme všichni započítány výkony ze soutěží šestikolových, kde se hodnotí součet dvou nejlepších kol. Chtělo by to sjednotit pravidla. Takhle se porovnávají jablka s hruškami a neplatí to jen pro naše klubové žebříčky. Nejvíce trpí žebříčky nejlepších výkonů vyhlašované každoročně svazem modelářů ČR.

Ale abych uvedl také nějaké konkrétní údaje. V žákovské kategorii házedel soutěžili spolu mladší i starší žáci. Ti starší mají pochopitelně velkou výhodu. Jsou větší, silnější a mají více zkušeností než vyjukaní mladší žáčci. My tyto dvě věkové kategorie oddělujeme, abychom těm mladším modelařinu zbytečně neznechucovali. V Děčíně nám to všem natřela jedna polská modelářka. Létala opravdu moc hezky. Druhý byl Tůma Jiří a třetí naše Lucie Raichartová. Ostatní naši modeláři se umístili ve středu startovního pole. I oni zaslouží za své výkony pochvalu. Otec Tůma sice kritizoval způsob hodů svého synka a požadoval po mě, abych se ke kritice připojil, což jsem odmítnul s odůvodněním, že nemohu rýpat do někoho, kdo proti mně létá dvojnásobné časy. Čímž se dostáváme k seniorské kategorii házedel. Tam zvítězil také modelář z Polska následovaný Michalem Michnou a Jiřím Tůmou. Vilémovští Jan Novotný a Petr Blaschka obsadili šesté a sedmé místo s odstupem několika málo vteřin od stupňů vítězů. Poslední dvě místa jsme obsadili já a varnsdorfský pan Bartík. O cenu útěchy se spolu přetahujeme spoustu let. Abychom si s kolegou Bartíkem vybojovali také nějaké to místo na stupních vítězů, budeme asi muset v příští vilémovské soutěži vyhlásit novou kategorii pouze pro vedoucí modelářských klubů. Dělám si samozřejmě legraci, ale na druhou stranu zkuste létat a přitom se starat o hromadu divochů.

Mezi gumáčky A6 jsme neměli na Davida Járu vedeného zkušeným panem Formánkem. Ale hned za ním se srovnali naši Petr Blaschka a Martin Hájek. Šestý byl Honza Weisgerber a devátá Lucka Raichartová. Mezi seniory Petru Blaschkovi st. chybělo zhruba čtyřicet vteřin na třetí místo, což si vynahradil v kategorii LRS, kde se umístil druhý. Hned za ním byl náš druhý junior Adam Trojan. Že přitom porazili jediného modeláře, moc zdůrazňovat nebudeme.

Touto soutěží jsme ukončili jarní halovou část sezóny. Domů jsme se vraceli všichni spokojeni. Kdo nic nevyhrál, koupil si alespoň v přilehlé restauraci hranolky s kečupem. Doma jsme letadla uložili do skříně s tím, že na zimní část halové sezóny se musíme připravit ještě lépe. A od příštího týdne nás již čekají venkovní kategorie volných modelů.

Výsledková listina F1N ZDE!

Výsledková listina A6 ZDE!

Výsledková listina LRS ZDE!

Z. Hykš