I přesto, že jsme naši soutěž po počátečních zmatcích přesunuli na všední den, blíže ke konci roku (mimochodem, dodnes se s kolegy nedokážeme shodnout, kdo tento přesun prosadil), sešli jsme se toto úterní odpoledne v docela hezkém počtu – jen seniorů bylo sedmnáct. Další údaje do statistiky bohužel už trochu skřípají. Dostavili se dva junioři a devět žáků. Školy mají prázdniny, hory postrádají sníh, plesová sezóna ještě nenastala a tak nám nezbývá než domnívat se, že zbylí žáčci a junioři se místo soutěže věnovali přehrabování se v dárcích. I my jsme měli ve svých řadách jednoho přehrabovače. Jinak jsme se sešli v plném počtu a dokonce nám svoji ratolest přišla ukázat i naše bývalá členka Jitka. Tradičně poslabší byla účast místních obyvatel, přestože jsme tuto soutěž inzerovali ve Vilémovských novinách. Dostavila se pouze paní místostarostka, která akcím pro děti věnuje velkou pozornost a radost nám udělal druhý náš bývalý, hlasitě fandící člen Lůďa s paní Lůďovou. Na chvíli zaskočili Smělíkovi, bohužel až poté, co Jakub rozlámal jediné své létající házedlo a rodičům tak s neřádně opraveným modelem předvedl pouze několik úderů o podlahu. Většina z vás už určitě poznává také tradičního účastníka všech našich akcí, Petra Falce. Petr mi obvykle volá a vyzvídá podrobnosti k soutěži minimálně dva týdny předem. Dorazil také správce sportovní haly, kterého ale podezíráme, že přišel jen zkontrolovat, zda se nestrefujeme špunty od šampusu do zářivek.

Soutěž jsme zahájili jako obvykle kategorií F1N. Za hodinu a čtvrt jsme byli hotovi. Někdo si ještě na poslední chvíli zlepšil výkony do žebříčku, někomu se tentokrát dařilo o něco méně. Výsledky jsou již k dispozici – posuďte tedy sami. Slavnostní vyhlášení jsem trochu poškodil. Sponzorský dar věnovaný panem Dlouhým z Karlových Varů, totiž věnec špekáčků určený nejlepšímu superseniorovi (házedláři staršímu 55 let), jsem se ostýchal pověsit na krk panu Procházkovi, na, jak zdůraznil, čerstvě umytý krk. Cena se tedy do Karlových Varů vrátila alespoň v náručí nejúspěšnějšího superseniora.

Pak přišla na řadu kategorie A6. Letové podmínky pro gumáčky tentokrát nebyly nejlepší. Jakoby uprostřed haly vznikal nějaký průvan, který zaháněl letící modely na všechny strany. Tolik startů, které skončily za některou z natažených sítí a nebo na balkonu, jsme snad ještě nikdy neměli. O to napínavější to ale bylo. O stupních vítězů v seniorské kategorii se rozhodlo až posledním letem soutěže.

Ještě jedno nedopatření se mi povedlo – já, úporný cyklista, jsem při posledním výletu nastavil na svém trofejním fotoaparátu režim „krajina“, čehož jsem si bohužel všimnul příliš pozdě. Co jsem nafotil, byla tragédie. Takže přátelé – momentky z plochy tentokrát nejsou žádné a alespoň vyhlašování výsledků zachránil pan Bartík, který se rovněž potýkal s nastavením svého přístroje, jehož fotoaparát je ale rozhodně v lepší kondici jak ten můj. Chtělo by to inovaci fotografického vybavení. Já jsem to Ježíškovi říkal, ale on argumentoval tím, že na řadě jsou důležitější věci. Obávám se ovšem, že s novou ledničkou v únoru lepší fotografie v naší hale nepořídím.

Přes tyto drobné nedostatky panovala po celou dobu soutěže v hale dobrá nálada. Nejveseleji bylo tradičně u baru vedeném obětavou paní Blaschkovou. Soutěž jsme skončili v půl osmé vyhlášením výsledků kategorie A6. Pak už jsme si jen popřáli do nového roku, rozloučili se a vyrazili do konečně mrazivé noci opatrně domů. Se spoustou z vás jsme se neloučili na dlouho. Uvidíme se už devátého ledna na poli v dolních Mikulášovicích při dalším ročníku Nejsevernějšího házedla. A s těmi ostatními se, jak pevně doufám, přivítáme v únoru opět v naší hale při halovém Žuchu 2016.

Ukázka diplomu ZDE!

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Nebýt vyzdobených vánočních stromků, které jsme cestou do Děčína viděli, ani bychom nepoznali, že se blíží konec roku. Sobotní počasí připomínalo spíše čas březnového Josefovského létání. Jednou, či dvakrát jsme do Děčína cestovali zasněženou krajinou a to i v údolí Labe. Ale upřímně řečeno, čím je člověk starší, tím víc sníh „nemusí“. Jak pravil jeden můj cyklistický kolega: Sněžit má na horách. Kdo chce, ať si tam jede.

Soutěž v děčínské sportovní hale začala dle plánu – přesně v osm hodin se rozsvítily reflektory a my mohli celou hodinu trénovat se svými novými házedly. Po půl desáté začala vlastní soutěž a to kategorií F1N žáků. Uznávám, moc soutěžících se nesešlo, ale i tak se přimlouváme, aby tato věková kategorie alespoň u házedlářů byla rozdělena na žáky mladší a starší. Ze zkušeností víme, že porážka od soutěžemi otřískaného patnáctiletého hromotluka dokáže ty nejmladší pořádně otrávit. Moc jich v klubech nemáme a proto si musíme všechny nováčky tak trochu hýčkat. Tím nelobuji za vlastní zájmy – toto tvrdí vedoucí klubu, který bude mít ještě čtrnáct dní ve svých řadách jednoho mladšího žáka a od příštího roku už jen samé zmiňované hromotluky.

Ale jinak dobré – soutěž i naši svěřenci. Kluci zalétali pěkně. Petr s Honzou již absolvovali spoustu soutěží, mají hezké a výkonné modely a tak už jen čekáme, kdy konečně začnou padat nějaké třicítky. Příjemně nás překvapili Jakub s Michalem. Ti toho s házedly naopak ještě moc nenalétali. Michal byl dokonce na své první soutěži. Uvidíme, zda sobotní výkony potvrdí i v závěru roku v naší, poněkud těsnější sportovní hale. Co se týče soupeřů, napráskali nám hlavně polští kolegové (a kolegyně). Je vidět, že to s házedly opravdu umí. Myslím ale, že i my se stále zlepšujeme a doufám, že příště to opět bude o něco těsnější. Juniory a seniory nechci příliš hodnotit. Těch se naopak schází docela dost. Ale nemám k dispozici výsledkovou listinu a tak si jen opatrně tipnu, že my, vilémovští, jsme v minulosti už létali daleko lépe.

Také v kategorii A6 nás naši svěřenci velice příjemně překvapili. Opět sice nedošlo k nějakému výraznějšímu porovnání s konkurencí, protože kromě nás byli do soutěže přihlášeni už jen dva modeláři varnsdorfští, ale to nevadí. Den před soutěží si hoši sami překontrolovali a opravili svá letadla, která jsme měli v přepravních boxech uloženy od letního halového MČR v Mělníku a tuto sobotu se sami připravovali k letu. Všichni zalétali moc hezky. Zvítězil náš nový člen Michal, následovaný Štěstěnou oblíbeným Jakubem a na třetím místě úporným modelářem Honzou. Bramborovou medaili bral náš jemný mechanik Petr, na kterého se nedostalo, přestože oba jeho hodnocené lety byly přes tři minuty. To jsme ještě nezažili. Ocenili jsme také, že oproti minulým soutěžím odpadly raketové starty rovnou pod střechu haly. V sobotu stoupaly naše modely daleko rozvážněji. Ještě by to chtělo trochu více citu při zacházení s letadly. Poškození letadla při jejich vyjímání z krabice, při nasazování svazku a nebo dokonce o kolegova záda, jsou zbytečné ztráty. A pak ta úděsná spotřeba gumových svazků. Na toto se musíme zaměřit přednostně. Jinak by se snad ani nezvládlo do Čech tolik gumy dovážet. Mezi dědky se přihlásili dokonce pouzí dva soutěžící, které doplnili dva varnsdorfští junioři. Což je velká škoda. Zažili jsme doby, kdy i v této kategorii byla děčínská hala seniorů gumáčkářů plná.

Nám se v Děčíně moc líbí. Hala je to velká a dají se v ní zalétat velké časy. I ta nešťastná světla nás včera zlobila jen občas a co jsme na ně zavěsili, jsme opět, s jedinou ztrátou, také vyšťourali. Na závěr bych chtěl pochválit pořadatele. Mělo to spád a jeden, či dva drobné organizační problémy byly obratem vyřešeny ke spokojeností všech. Za nás mohu slíbit, že pokud se tato soutěž bude konat i příště, určitě přijedeme.

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš

Josefovské polétání se stalo poslední naší halovou soutěží v první polovině letošní modelářské sezóny. Komentář k této soutěži musím začít jízlivou poznámkou, že ples modelářů ve Varnsdorfu se zřejmě velice vydařil. Stal se totiž součástí „supervíkendu“, během kterého měli jeho účastníci zvládnout nejprve sobotní celodenní soutěž volných modelů v Rochově u Terezína, poté přesun do Varnsdorfu na zmíněný ples a nakonec nedělní halovou soutěž v Děčíně. Samozřejmě, i my jsme byli do Varnsdorfu pozváni, ale všechny vášnivé diskuze o tom, jak se vše dá krásně skloubit dohromady, jsme smetli ze
stolu argumentem, že děti jsou přednější. Moji kolegové vedoucí se ukázali jako naprostí realisté, protože když jsme v neděli ráno dorazili do Děčína, uvítala nás zcela prázdná hala. Žertovali jsme sice, že právě v tuto chvíli varnsdorfští „lvi salónu“ opouštějí sál, nasedají do připravených vozů a míří do Děčína, fakt ale je, že do začátku soutěže nedorazil vůbec nikdo. Což je velká škoda, protože s dospělými chyběli také jejich malí svěřenci. Následkem toho se v rozměrné děčínské hale ztrácelo pět žáků, z nichž tři byli naši a šestnáct seniorů a juniorů, mezi kterými jsme byli čtyři vilémovští. Jen pro srovnání, v únoru do Vilémova dorazilo celkem třicet účastníků. Ale dost šprýmů na adresu pořadatelů modelářského plesu. Již jsme hovořili se spoustou jeho účastníků a nebyl nikdo, kdo by o něm nehovořil s nadšením. My jsme holt zvolili jiné priority.

Krátce k vlastnímu závodu – po dlouhé halové sezóně již měli naši mladí modeláři své modely dokonale zvládnuty, čehož využili k dalšímu zlepšení svých osobních rekordů. Kluci létali opravdu znamenitě. Poprvé se alespoň s jedním letem dostali nad 30 vteřin Martin Hájek s Petrem Blaschkou a během tréninku i Honza Weisgerber. Alespoň to tvrdil. Spokojeni byli také vedoucí. Oběma se podařilo porazit své svěřence a po minulém debaklu v hale vilémovské se tak vrátit do čela klubového žebříčku. Gumáčkáři také nezalétali špatně. I když by se jim dalo leccos vytknout. Třeba téměř kolmé starty modelů Honzy a Martina, jako by bylo zvláštní terno dostat se co nejdříve pod strop místní haly a dráždit zde zákeřné světelné panely a neméně nebezpečné teplomety. Rekord byl naměřen Martinovi, který stropu dosáhl za pouhých jedenáct vteřin. Ještě, že to neviděl Pepa Kubeš. A nebo ta příšerná spotřeba gumových svazků. Druhý pan vedoucí vždy dává za vzor Pavla Formánka, který na jeden svazek absolvuje mnohonásobně více letů, jak naši trhači.

Náš dobrý dojem z průběhu soutěže byl ještě umocněn skutečností, že tentokrát jsme dokázali z pod stropu vyprostit všechny zde zachycené modely. Klubový génius, pan vedoucí Blaschka, totiž někde splašil dlouhou tyč na vyšťourávání modelů uvízlých na světelných panelech. K tomu vybavil šťouradlo malou kamerou, takže jsme všechny „ulétlé“ modely měli jako na dlani (tedy na monitoru). Občas jsme sice na modelech něco odlomili, ale to hlavní bylo pro další soutěže zachráněno. Navíc jsme několikrát pomohli i ostatním kolegům. Zpráva pro ostatní modeláře, kteří byli podobně postiženi při minulých soutěžích – prozkoumali jsme všechny řady světel, ale hromady modelů se nekonaly. Nalezli jsme pouze jeden „stroj“ Evžena Bela a jednoduchou A6 Vojty Hofmana, obou z LMK Varnsdorf. Své modely si mohou u nás vyzvednout a nebo jim je příležitostně přivezeme. Očekávali jsme, že na monitoru uvidíme vedle letadel také hromady prachu, ale světelné panely byly jako „ze škatulky“. Zřejmě se přes zimu čistily a tak již s našimi modely létá nejspíš někdo jiný. Od kolegů, zkušených praktiků, jsme na oplátku obdrželi řadu dobrých rad, jak do budoucna s dětmi vylepšit modely, aby byly ještě výkonnější. A poté, co si v přilehlé restauraci po skončení soutěže děti zakoupily oblíbené hranolky, panovala ve vilémovské výpravě dokonalá pohoda.

Soutěž jsme ukončili nezvykle brzy. Již před čtvrtou hodinou odpolední jsme v klubovně vraceli halové modely do polic s tím, že od příště už vyrážíme do terénu s volnými modely a do hal se vrátíme opět až na podzim.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

V sobotu 21. února se ve vilémovské sportovní hale uskutečnil další ročník soutěže halových modelů letadel. Ze začátku sice někteří soutěžící přijížděli do Vilémova spíše ze zvědavosti, kde že se ten nejsevernější modelářský klub vyskytuje a jestli třeba cestou neuvidí volně pobíhající vlky, časem jsme si ale vybudovali „stálou klientelu“, která se navíc postupně rozšiřuje. A když se k tomu připočte přívětivá hala, ve které je teplo, od oken netáhne, hladký strop haly nekrade letadla a v úložném koutku pro sportovní nářadí působí sympatická paní Blaschková s neméně sympatickým barem, není divu, že tentokrát se nás sešlo celých třicet. Devatenáct z nás se přihlásilo do kategorie házedel F1N a dokonce 21 do kategorie „gumáčků“ A6. Létalo se na plný počet letů, tj. devět pokusů v kategorii házedel a šest pokusů mezi gumáčkáři. Tentokrát jsme se museli řádně otáčet, abychom to do sedmé hodiny večer stihli. Příště raději ještě hodinku přiobjednáme.

Podrobným rozborem výsledků vás zatěžovat nebudu. Výsledkovou listinu naleznete na našich stránkách hned vedle tohoto komentáře. Zmíním jen několik zajímavostí. O tom že si k nám našli cestu modeláři z celé „horní“ poloviny Čech, svědčí výčet zúčastněných klubů. Nejpočetněji byli pochopitelně zastoupeni modeláři místní a z blízkého okolí, tj. členové LMK Vilémov a Varnsdorf. Přivítali jsme ale také kolegy z Karlových Varů, Teplic, Loun, Terezína, Liberce a novým rekordmanem co do vzdálenosti se stal Jan Klik z LMK Stod. Honza Klik by zároveň zasloužil zvláštní ocenění za velkou trpělivost. Zpáteční cesta domů byla nejspíš dlouhá a úmorná. Pobavila nás vyrovnanost Luboše Paťhy, který se v házedlech vešel všemi devíti hody do tolerance jedné vteřiny. Holt více jak třicetiletá praxe špičkového házedláře se nezapře. Ony i ty modely vypadaly jako menší kopie těch venkovních. Na vyrovnanost výkonů si ale v hale nehrajeme. Zvítězí ten, kdo dosáhne nejvyššího součtu dvou, resp. tří nejlepších časů. V házedlech to byl senior Jiří Tůma, i když nejlepšího výkonu dne (39,5s) dosáhl jeho syn Jiří Tůma mladší a v kategorii A6 taktéž senior Evžen Belo, který se zároveň stal autorem nejdelšího letu 4 minuty a 51 vteřin dlouhého. Zvláštní prémie za dosažení hranice 30 vteřin v kategorii F1N byla vypsána pro vilémovské žáky a juniory. Stanovený limit sice o malý kousek odolal, ale myslím, že v prostornější děčínské hale „to praskne“.

To bylo to veselejší. Teď naopak to, co nás trápí. Přestože se nás sešlo relativně hodně, uvítali bychom více mladších žáků. My nemáme žádné a i kolegové z Varnsdorfu a Liberce, kteří mají daleko větší možnost výběru jak my, přivezli v této věkové kategorii pouhé tři soutěžící. Bohužel, úbytek těch nejmladších zájemců je celorepublikový trend a týká se nejen nás modelářů, ale i větších a populárnějších sportovních odvětví. A to je škoda. V klubu je nás dost, kteří mohou dětem předat své bohaté zkušenosti a díky našim sponzorům, můžeme svoji činnost vykonávat relativně v klidu a pohodě.

Tak ještě halovou soutěž v Děčíně a můžeme se plně věnovat modelům „venkovním“. Krajské přebory mládeže se blíží mílovými kroky.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

V závěru roku se obvykle bilancuje. Takže i tuto soutěž si dnes vyhodnotíme tak trochu statisticky:
– závodů se aktivně zúčastnilo 23 modelářů, což je oproti loňskému roku o šest modelářů méně. Někteří z loňských účastníků již dali přednost zlepšeným sněhovým podmínkám a vyrazili do hor na lyže, resp. za silvestrovskými oslavami. Jiní se prý zalekli předpovědi počasí slibující v celém Ústeckém kraji náledí. Byly to ale zbytečné obavy. Všichni, i ti nejvzdálenější, dorazili naprosto bez problémů. Nesněžilo a tak doufáme, že i cesta zpět proběhla v klidu. A také jsme si asi tak trochu konkurovali s modelářským Silvestrem v Doksech. Dvě soutěže během jednoho víkendu (spojené s povinnými přípitky na úspěchy v novém roce) jsou na jednoho asi moc.
– něco málo se vypilo, snědlo se všechno. Včetně „sponzorských darů“ v podobě zákusků paní Suchardové a pana Bartíka a ovoce dodaného vilémovským panem Migou. Distribuci sponzorských darů a obsluhu improvizovaného baru zajišťovala paní Blaschková. Všem moc děkujeme.
– nejvzdálenějšími účastníky byli pánové Dlouhý a Procházka z Karlovarského kraje a z druhého směru zástupci YMCA Liberec, otec a syn Budaiovi.
– Vilémovské modeláře, kteří se zúčastnili téměř všichni, podpořili jejich rodinní příslušníci. Někteří aktivně, pomocí s organizací soutěže, jiní alespoň fanděním z balkonu.
– za vilémovské spoluobčany se dostavili dva diváci. Nutno zdůraznit, že se asi dobře bavili, protože vydrželi až do úplného konce soutěže.
– i přes trochu menší účast měla soutěž dobrou sportovní úroveň. Do žebříčku přibyla spousta výkonů dosažených v obou kategoriích. Z Vilémováků to byli tři házedláři a všech pět gumáčkářů.
– v interní soutěži o nejlepšího předsedu žákovských modelářských klubů ve Šluknovském výběžku (jsme tu celkem dva), jsem v kategorii házedel zvítězil já, v gumáčcích mi to pak varnsdorfský pan Bartík vrátil.
– velkou výhodou vilémovské sportovní haly je, že nekrade modely. Zaregistrovali jsme spoustu gumových svazků přetržených při natáčení, jeden model explodující vinou přetrženého svazku těsně po startu, dva nebo tři upadlé vrtulové listy, ale viset na konstrukci haly nezůstalo nic. Všichni si své modely, byť v různém stavu rozkladu, odvezli zpět domů. Nic jim tedy nebrání zúčastnit se 21. února 2015 dalšího ročníku naší soutěže. Snad už se konečně dohodneme na názvu – bude to Halový Žuch.

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš