Archiv rubriky: Halové soutěže

Halový ŽUCH 2017

Publikováno | Autor:
Odpovědět

V sobotu 18. února odpoledne se ve vilémovské sportovní hale konal další ročník naší soutěže „Halový ŽUCH“. Provozovatel haly to měl tentokrát spočítané přesně na minuty. Začínáme vždy v jednu hodinu tréninkem halových házedel F1N, ale ještě zhruba půl hodiny předtím se na ploše hemžili mladí čutálisté. Však také zkušený kolega Bartík dorazivší o něco později, konstatoval, že tentokrát máme v hale nějak moc vlhko a že se mu začínají kroutit výškovky na modelech. Ventilátor sice fungoval naplno, bohužel, jediný efekt, kterého vzduchotechnika dosáhla, bylo, že vypouštěné modely během letu cestovaly od jedné branky ke druhé a v hale se postupně ochladilo. No a dobré dvě hodiny před koncem naší soutěže se dostavili mladí házenkáři z Prahe. Zatímco se ubytovávali, po ploše se procházel mlsný trenér a těšil se na to, až vypadneme. Uznávám ale, že nás nikdo předčasně nevyháněl. Soutěž jsme mohli ukončit v předem dohodnutém čase, což někteří naši varnsdorfští kolegové využili a do poslední chvíle zkoušeli svoje modely maket poháněných gumovým svazkem (či jak se tato kategorie oficiálně jmenuje).

Ale zpět k soutěži. Sešlo se nás zhruba stejně tolik jako v prosinci při „Předsilvestrovském polétání“. A až na dvě nebo tři jména také ve stejné sestavě. Sedm dětí a čtrnáct juniorů a seniorů.  Je to prostě tak, že se k nám do Vilémova naučili jezdit kamarádi z Varnsdorfu a okolí (vzhledem ke vzdálenosti by to byl hřích nepřijet) a pak několik přátel z Karlových Varů, Teplic, Loun a Děčína. Za což jim děkujeme a vzkazujeme, je vždy moc rádi vidíme.

V kategorii házedel bylo vidět několik docela hezkých výkonů. My se bohužel nepřipojili. Dětem to tentokrát příliš nešlo a tak většinou o dost zaostaly za svými osobními maximy. Při následném hodnocení soutěže jsem je ale nemohl kritizovat, protože sami jsme s druhým panem vedoucím také nic nezalétali.

V přestávce mezi oběma soutěžními kategoriemi, kdy jsme zpracovávali výsledky kategorie F1N a vypisovali diplomy, čekání ostatním zpestřil náš kolega Mirek Procházka vystoupením se svým halovým akrobatem. Vystoupení se líbilo a bylo po zásluze oceněno potleskem přítomných.

Po vyhlášení nejlepších házedlářů jsme zahájili soutěž gumáčků A6. I tady to z naší strany nebyl žádný zázrak. Horko těžko se dva naši modeláři vyškrábali k hranici šesti minut, což u dětí stále považuji za určitou hranici kvality. To třetí výtečník do party měl se svým modelem problém odlepit se od podlahy. My dospělí jsme tuto kategorii již dávno opustili. Starat se o své modely a současně s tím i o děti, je prostě nemožné. Při hodnocení dosažených výkonů jsme ale opět nekritizovali. Ani ostatní modeláři totiž v porovnání s prosincovou soutěží příliš nezářili. Tak jsme to svedli na „povětří v hale“. Bylo nejenom vlhké, průvanovité, ale také nějaké řídké. Uvidíme, jestli to v březnu v děčínské hale bude lepší.

Kategorii A6 jsme ukončili v půl sedmé večer. Vyhlášení proběhlo o nějakých patnáct minut později. Pak jsme ještě chvíli létali pro radost a v sedm hodin halu přenechali zmíněným házenkářům.

Zapomenout také nesmím na náš již tradiční bar obsluhovaný paní Blaschkovou. Nabídka byla opět bohatá a proto byl bar hojně účastníky závodů využíván. Teď ale nevím, jestli to vůbec smím zmiňovat, abych se nedostal do rozporu s EET. Tak to raději nikde neříkejte. A v prosinci docela určitě přijeďte.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Předsilvestrovské polétání 2016

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Předposlední den v roce se nás ve Vilémově sešlo celkem 21 modelářů. Nejpočetněji byli zastoupeni samozřejmě domácí s kolegy z Varnsdorfu. Ze vzdálenějších míst se k nám dostavili tři modeláři z Děčína, Jiří Tůma z LMK Suché a úplně nejdále k nám to měl Václav Dlouhý z Karlových Varů.

Jako vždy jsme soutěž zahájili kategorií halových házedel. Soutěžily všechny věkové kategorie najednou a protože nikdo nehlásil žádné potíže s modely, do hodiny jsme byli hotovi. S velkým odstupem od ostatních modelářů se na prvních dvou místech umístili „uhlíkáři“ Michal Michna a Jiří Tůma. Početné modely z „polystyrénu“ místních modelářů a pečené éro pana Dlouhého tentokrát předčil třetí Standa Rudínský s klasickým balsovým házedlem. Standa osvědčil zkušenosti stavitele volných větroňů. Vysoko sice své házedlo nevyhodil, zato jeho kluz byl famózní. Stejný jako u modelů uhlíkových. Co do výšky výhozu byly opakem  hody s otočkou Michala Michny, který s úspěchem prolétával mezi svorníky a posledním hodem, kdy si již byl jistý svým vítězstvím, málem proboural střechu naší haly. To našemu historicky nejlepšímu házedláři, Petru Blaschkovi staršímu svorníky překážely docela výrazně. Lépe se dařilo jeho synovi a také Honza Weisgerber létal moc pěkně. Naopak modely se tentokrát nějak v krabici zkroutily Michalovi Jiřincovi. A také jsme „dodali“ nejmladšího účastníka soutěže, malého Matěje Sklenáře.

Po vyhlášení výsledků kategorie F1N jsme odstartovali gumáčky. Nutno zdůraznit, že nedávno v naší hale zrekonstruovali osvětlení. V hale je nyní možná lépe vidět, zato pozorovat, jak se tam nahoře pod stropem proplétají naše „průhledné Á šestky“, je docela problém. Časoměřiči museli dávat velký pozor, aby se jim letící éra v té záplavě světla neztratily. Dokonce došlo i na mé výhrůžky, že příště s sebou vezmu spreje a všechny modely před letem barevně rozliším. V gumáčcích se docela smazávaly rozdíly mezi zkušenými seniory a některými žáky a juniory. Až na Evžena Bela, který ostatní během všech šesti kol výrazně převyšoval. Musím se podívat, jestli už u nás někdo někdy dosáhl výsledného času přes devět minut. Gumáčky jsme ukončili chvíli po sedmé. Výsledky byly počítány průběžně, takže bylo potřeba jen dopsat diplomy. Hotovi jsme byli v půl osmé. To už někteří účastníci Předsilvestrovského polétání upalovali domů, protože druhý den je čekal ještě Modelářský Silvestr v Doksech u Kladna.

Neopomenout musím tradiční bar paní Blaschkové, tentokrát vylepšený o výtečné utopence. Slibujeme, že bar bude k dispozici i 18. února 2017, kdy se opět sejdeme ve vilémovské sportovní hale při soutěži Halový Žuch.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Vánoční rampouch 2016

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Vlastně i tento příspěvek navazuje na zasedání komise pro práci s mládeží. Konkrétně na bod „členská základna“. Když jsme před lety přijeli poprvé coby úplní nováčci do děčínské sportovní haly, málem jsme se tam ani nevešli. Během let ale soutěžících ve všech kategoriích postupně ubývalo a tuto sobotu jsme se už málem v hale báli. Pár dědků, dva nebo tři junioři a k tomu šest dětí. Doufám, že na konci roku to u nás bude lepší.Nám se osvědčilo absolvovat před každou soutěží malý trénink ve vilémovské hale. Při vlastní soutěži pak obvykle podáváme lepší výkony. Ještě v pátek večer jsme navíc při modelářské schůzce děti trochu „seřvali“. Zřejmě si to všechno naši svěřenci vzali k srdci, protože během sobotní soutěže jsme s nimi byli velmi spokojeni. Hlavně v házedlech. I ti, kteří se sami nepovažují za dobré vrhače, dosáhli docela hezkých časů. Přestože jsme v této kategorii nezvítězili, vedoucí byli spokojeni. Gumáčky A6 jsme sice již několikrát zalétali lépe, ale v Děčíně z toho nemáme nikdy moc dobrý pocit. Hlavně trneme nad tím, kolik modelů letos pověsíme na ty nešťastné světelné panely.

Vilémovští „dědkové“ v házedlech jako obvykle na elitu z ostatních klubů nestačili a tentokrát neobhájili ani své pozice v klubu, protože je přelétal junior Petr Blaschka mladší. Gumáčky již senioři nelétají několik let, protože v této kategorii se plně věnují vedení svých svěřenců.

Každou soutěž využívá můj kolega Petr Blaschka starší ke sběru zkušeností. Diskutuje hlavně o házedlech s těmi nejlepšími. Pak to společně v klubu přetřásáme a vše, co by nám mohlo pomoci k lepším výkonům, zapracováváme do našich pracovních postupů. I když se obáváme, že u polystyrénových modelů se pomalu blížíme k vrcholu jejich možností. Přesto nějaké zlepšení bude. Naši prosincovou soutěž absolvujeme ještě s „klasikou“, ale již v únoru bychom u nás mohli předvést nové, vylepšené modely. Pak se uvidí.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Mistrovství ČR halových modelů 2016

Publikováno | Autor:
1

Do podzimního cyklu soutěží volných modelů zbývá relativně spousta času a tak v dílně panuje při schůzkách mladých modelářů pohodová atmosféra. Nekonečné diskuze na téma, která spolužačka je hezčí, či naopak, který spolužák je větší blb, jen chvílemi narušují prosby vedoucích, že by bylo dobré také pokročit se stavbou nových modelů. Počítám-li dobře, tak třeba tu F1H MIKI někteří modeláři začali stavět na letním táboře na Rané v roce 2014 a „už se mohou pochlubit“ trupem a kostrou křídla. Tuto selánku na dvě nebo tři schůzky trochu narušila příprava na Mistrovství ČR halových modelů v Mělníku. Všichni odstranili šrámy na svých modelech, které utrpěly v zimě při soutěžích u nás ve Vilémově a v Děčíně. A světe div se, Michal dokončil halové házedlo, zatímco Jakub stihl postavit novou A6.

S opravenými modely jsme vyrazili v sobotu 11. června do Mělníku. Odjezd jsme načasovali tak, aby naše robátka měla jen půl hodiny na trénink. Všimli jsme si totiž, že zhruba po půlhodině koncentrace dětí polevuje a dosažené výkony nedokážou vyvážit vzniklé ztráty na modelech. Situaci trochu zkomplikoval Honza, který na sraz dorazil o dobrých dvacet minut později, málem ještě v pyžamu a s rohlíkem v ruce. Naštěstí cestou nenastaly žádné komplikace, takže jsme tento skluz v pohodě vyrovnali.

Jakuba, Michala a Honzu jsme již vzpomínal. Ve výpravě tentokrát chyběl velký Petr, který celý měsíc buduje v sousedním Německu kapitalizmus a tím pádem i malý Petr, který se zúčastnil rodinné oslavy. Naopak, potěšil nás junior externista Martin, který se sám ohlásil a na závody odjel s námi. Do závodů jsme tedy přihlásili tři žáky a jednoho juniora. Mistrovství ČR je vypsáno pro seniory. Samozřejmě se těchto závodů mohou zúčastnit i žáčci s juniory, kteří vlastní mistrovství nemají, musejí ale počítat s tím, že budou figurovat ve společné výsledkové listině. To je trochu demotivující, protože porovnávat se s mistry svého oboru je pro děti dost obtížné. Napadla nás i myšlenka, proč pro děti neuspořádat samostatné MČR jako třeba u volných modelů, ale je pravdou, že s ohledem na členskou základnu by vlastně nebylo pro koho jej pořádat. Na druhou stranu by pro děti mělo být povzbuzením, že se na ploše sobotních závodů setkali s řadou přeborníků v čele s Mistrem Kalinou a že to srovnání neskončilo ani trochu fiaskem.

Během soutěže v kategorii F1N (halová házedla) jsem měl sice několik jízlivých poznámek na téma slabší snídaně, protože Jakub s Michalem podle mého názoru házeli tak na tři čtvrtiny plynu, ale se třemi započítávanými lety jsem byl nakonec spokojen. To Honza s Martinem byli trochu přemotivováni a práskali letadla do vzduchu možná až moc energicky. Řekl bych, že se současnými modely je strop jejich možností o takových deset vteřin výše. Trochu to mrzí u Honzy, který se mezi žáky zařadil na druhé místo o pouhou desetinu sekundy za nejlepším.

Již podruhé mě na začátku soutěže v kategorii A6 obcházely mdloby. Stejně jako na jaře v Děčíně jsme ještě ani nezačali létat soutěžně a již došly gumové svazky připravené panem vedoucím Blaschkou a na řadu přišla železná zásoba skrytá v montážní krabici. A stejně jako v březnu v Děčíně, i tentokrát během prvního a druhého kola se děti jako mávnutím kouzelného proutku rapidně zlepšily. Přestaly trhat svazky a začaly létat. Každý z našich alespoň ve dvou letech překročil čas tří minut, což je pro nás určitá hranice kvality. Děti se netrápily tím, že s nimi létalo několik starších modelářů s výkony přes pět minut a plně se věnovaly interní klubové soutěži o nejlepšího gumáčkáře, kterou jsem vyhlásil. A moc mě potěšilo, že se to obešlo bez naschválností. Ba naopak, po celou dobu se sice navzájem špičkovaly, zároveň si ale i hodně pomáhaly.

Ve výsledkové listině jsme se podle očekávání ocitli v obou kategoriích v její druhé polovině. Tudíž na nás žádný diplom nezbyl. Rozhodli jsme se proto, že každému z našich účastníků věnujeme jakési poděkování. Ať mají na tyto vydařené závody nějakou památku.

Domů jsme vyrazili zhruba v půl osmé. Rozvezli jsme děti po okolí a šli spát, protože do desáté hodiny večerní již mnoho času nezbývalo. Takže haloví modeláři: nashledanou opět v prosinci v děčínské sportovní hale.

Ukázka poděkování ZDE!

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Josefovské létání 2016

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Do Děčína jsme tentokrát vyrazili značně oslabeni. Chyběli naši nejlepší, totiž celá rodina Blaschkova, kterou skolil zákeřný virus. A také jsme dost spěchali, abychom byli na ploše ihned po otevření haly. Nějak se nám totiž nepodařilo předem potrénovat u nás doma. Musím říci, že tentokrát byl trénink tak vydatný, že do vlastní soutěže jsme vstupovali pouze s troskami ještě ráno pyšných házedel. Soutěž se svými „zbytky“ určitě nejlépe zvládnul Honza Weisgerber, zatímco Michal Jiřinec si to s Jakubem Smělíkem rozdali pouze o třetí místo. V každém případě nikdo z nás ani na chvíli nepomyslel na nějaký osobní rekord. Před příští soutěží, kterou bude nejspíš MČR halových modelů v Mělníku, se budeme muset vrátit k původnímu modelu přípravy. Totiž čtvrtečnímu tréninku, po kterém se v pátek při schůzce dá v dílně ještě ledasco zachránit.

A ještě větší obtíže nastaly při soutěži gumáčků kategorie A6. S druhým panem vedoucím Suchardou jsme se museli nejprve občerstvit a než jsme to pivo zdolali, první část modelů byla našimi výtečníky zrušena již při vyndávání z přepravních krabic. To znamená, aniž by mohly ukázat, co v nich je. Pak přišla část letecká. Musím přiznat, že tuto kategorii velice rád celou přenechávám Petrovi a zasahuji jen v případě, když je potřeba nějakého zlobila přetáhnout. Tentokrát to celé bylo na mě. I když uznávám, že Petr tu naši bandu dovedl k docela slušné samostatnosti. Což je dobře, protože já jsem se teprve v pátek večer narychlo učil, jak se skládá stolek se svěráčky, šťourací tyč, či kde jsou připravené gumové svazky. Nedávno nám v práci na dost dlouho vypnuli proud a já zjistil, že bez počítače se mohu maximálně tak koukat z okna. Ale soutěž bez Petra hodnotím jako ještě daleko horší problém. Gumové svazky praskaly při natáčení jeden po druhém, zatímco letící modely se rozpadaly ještě ve vzduchu. Dosahované výkony byly tragické a já se v jednu chvíli přistihl při myšlence, že se budu s tou hromadou špejlí a bídnými výsledky k tomu bát před Petrem vůbec ukázat. Naštěstí jsme se postupně zlepšovali. Ve druhé části soutěže naše modely začaly kupodivu létat vcelku disciplinovaně. Nevybavuji si příliš časté ozobávání stropu našimi gumáčky a jediný model, který se nám „podařilo“ pověsit na světla, nám vyšťoural pan Cinert. Michala s Honzou chválím, zatímco na Jakuba se musím trochu zlobit. Jak na svůj model nenaplácá několik gramů lepidla, není spokojen. Takže i v této kategorii nás bude před mistrovskými závody čekat spousta práce.

Co k ostatním soutěžícím? Celé Josefovské létání probíhalo v pohodě. Vybavuji si jediný protest a to vůči panu Dlouhému, konkrétně jeho nepředpisové obuvi. Pantofle s drápky prý nejsou povoleny. Já navíc protestuji proti přemíře reflexních prvků na oděvech soutěžících. Jako příležitostný cyklista vítám zákon předepisující tyto prvky mimo obec, snesu je i v obci, ale v halách mi vadí. Ony ty moje, už tak mizerné fotografie dost trpí odrážením blesku zpět do objektivu. Příště bych prosil něco méně blýskavého.

Vzhledem k tomu, že výsledky žákovské kategorie A6 byly vyhlášeny samostatně, ještě za světla jsme mohli vyrazit domů. A to za mohutného pošťuchování dvou kecalů na zadním sedadle auta. Honza s Jakubem byli k nezastavení a tak málem hrozilo, že je pan Sucharda v Bad Schandau vyhodí z auta a ten výjezd z města je nechá jít pěšky. Do kufru jsme jednoho zavřít nemohli, protože byl přecpaný našimi přepravními krabicemi. S jedním autem se těžko dá nějaký zasedací pořádek dělat, ale až pojedeme ve dvou a více vozidlech, budeme muset postupovat jak v té orientální hádance, při které skládáte velbloudy v karavaně tak, aby v ní mohli jít jak žrouti datlí, velbloudi, co nemají rádi ostatní velbloudy, tak i ti, co by si naopak rádi hryzli do velbloudáře. To znamená k panu Suchardovi do auta dát pouze hloubavé typy, zatímco ty divoké k Blaschkům, případně Weisgerberům. A rozhodně Jakuba oddělit od Honzy.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Halový ŽUCH 2016

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Ač docela hezké „příjezdové počasí“, setkalo se nás tentokrát oproti prosincové soutěži ve vilémovské sportovní hale zhruba o deset aktivních modelářů méně. Chybělo několik tradičních účastníků z řad dospělých modelářů a tentokrát se dostavilo i méně modelářů z řad varnsdorfského potěru. A naopak, přivítali jsme dva úplné nováčky. Soutěž se odehrávala za trochu spartánských podmínek. V pátek večer vyhořelo v hale několik osvětlovacích těles, takže hlavně po setmění zde byla trochu horší viditelnost. Shodli jsme se, že to nebyla velká překážka. To ta poměrně velká zima na ploše byla horší.

Bezpečnost především, ale protože pan správce haly ani trochu nenaznačoval, že má v úmyslu naši soutěž rozehnat, ba naopak, klíče nám dovezl osobně, neočekávali jsme žádné další komplikace. Tudíž žerty na téma, v jakém pořadí budeme co zachraňovat, byly opravdu jen platonické. A jak pravil pan správce, žádná škoda. Světla prý nebyla nijak spolehlivá a tak snad příště již na nás bude svítit něco modernějšího, výkonnějšího a bezpečnějšího. Několik majitelů letadel s teplem v minulosti poškozených modelů bude jistě také spokojeno. Co se týče zimy, je pro mě novinka, že teplota v hale se řídí nějakými tabulkami. Chápu, že čutálistům, tenistům či atletům se běhá lépe při teplotě 17°C. Ale my, pohybující se po ploše daleko rozvážněji, přeci jenom oceníme nějaký ten stupeň navíc. Na příště tedy dohodneme s provozovatelem haly, aby v ní alespoň tři, čtyři stupně přibyly.

Jak jsem zmínil výše, sešlo se nás soutěžících o trochu méně. Celková úroveň soutěže tím ale nijak neutrpěla. Spousta modelářů si opět zlepšila svá osobní maxima. A výkony těch nejlepších leze považovat za výtečné. Obě části, jak ta házedlářská, tak i ta gumáčkářská, proběhly rychle a bez jakýchkoliv zádrhelů či protestů. Dobré náladě opět přispěl bar vedený paní Blaschkovou. Tentokrát, s ohledem na zmíněnou zimu, převládaly nápoje horké nad těmi studenými.

V sedm hodin večer bylo hotovo. Vyhlásili jsme výsledky a vydali se do svých domovů s tím, že s většinou z nás se brzy setkáme v děčínské hale při soutěži Josefovské létání.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš