Oproti Předsilvestrovskému polétání se nás sešlo o deset soutěžících méně. Chyběli někteří tradiční účastníci a tentokrát přednost jiným radovánkám dali úplně všichni junioři. Přesto jsme s průběhem soutěže spokojeni. Dosažené výkony byly minimálně srovnatelné s těmi prosincovými, spíš ale ještě lepší. Radost nám udělali naši nováčci, kteří se v házedlech opět o něco zlepšili. Uvidíme, co s nimi provede děčínská hala, kam bychom je chtěli letos poprvé přivézt. Během soutěže se nám dařilo přesně dodržovat časový harmonogram. Házedla byla hotova zhruba za hodinu, zpracování výsledků a jejich vyhlášení proběhlo během následujících třiceti minut. Letos nebyla žádná „kulturní vložka“, takže někteří házedláři využili této časové mezery k dolámání svých modelů. Pak už byl prostor pro gumáčky A6. I zde nám to hezky „odsejpalo“. Tři časoměřiči v pohodě zvládli občasný nával na startovišti. Podle plánu jsme dolétali v půl sedmé večer, kdy proběhlo závěrečné vyhlášení. Panu vedoucímu Blaschkovi se do rozdělování cen příliš nepleteme. A dobře děláme – Petr vykouzlil ceny pro úplně všechny mladší a starší žáky. My ostatní jen vypsali diplomy a vítězům potřásali rukou. Díky absentujícím juniorům zbyly diplomy i pro všechny dědky.

Co říci na závěr? Pozitiva byla, že opět jsme si všichni hezky zalétali. Chovali jsme se způsobně, takže i správce sportovní haly byl spokojen se stavem, ve které jsme mu ji předávali zpět. Ke kontrole svých ratolestí se dostavila řada rodičů a zaregistroval jsem i několik diváků. Na druhou stranu, nižší účast soutěžících a tím i menší fronty u baru zapříčinily, že Blaschkovi nejspíš celý následující týden měli k večeři párky. Doufejme, že příště to bude lepší.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Tak a skončila nám další soutěžní sezóna. V sobotu, kolem půl jedné, jsme v klubovně naložili letadla i s vybavením nezbytným pro pořádání soutěže a vyrazili k nedaleké sportovní hale. Ačkoliv do otevření haly zbývalo ještě nějakých deset minut, překvapilo nás téměř zaplněné parkoviště. První chvíli jsem si myslel, že spolu s naší soutěží se v hale koná nějaké soustředění sportovců. Ale nekonalo. Všechna ta spousta aut se skutečně týkala našeho Předsilvestrovského polétání. Spolu se záplavou přespolních modelářů na nás čekali nejenom naši čtyři starší žáci a junioři, ale také všech pět nováčků. Otevřeli jsme proto rychle halu a vyhlásili trénink házedel. Vlastní soutěž byla zahájena dle plánu, tj. ve dvě hodiny odpoledne. K soutěži se nám do této kategorie přihlásilo celých dvacet sedm zájemců. Zvláště pak potěšilo, že jen v žákovských kategoriích jsme zaregistrovali dvanáct soutěžících. Rovným dílem jsme se o ně postarali my a varnsdorfští. A nejen to. Přestože většina z těchto dětí se halové soutěže zúčastnila poprvé, létalo jim to moc hezky. Tak teď jen hlavně vytrvat. To junioři, výhradně z našich řad, dlouho hledali formu z předchozích soutěží. Nějakou nakonec našli, ale příliš velká sláva to nebyla. Vilémovští senioři také nezářili. Spíše se svými výkony vyrovnali juniorům. Jak kdo létal, samozřejmě zjistíte v přiložené výsledkové listině.

O přestávce vystoupili varnsdorfští modeláři s ukázkou halových upoutaných modelů letadel. Jmenovitě Láďa Svoboda, který předvedl krásnou akrobatickou sestavu. Několik odvážlivců z řad soutěžících, ale i diváků, si, samozřejmě v jednodušším podání, mohlo „létání do kruhu“ vyzkoušet také.

Po této ukázce a vyhlášení výsledků v kategorii házedel, jsme zahájili soutěž gumáčků A6. Rovněž v této kategorii soutěžící zaplnili celý arch startovní listiny. Přihlásili se nám tři mladší žáci, dva žáci starší, čtyři junioři a osm seniorů. Ze zkušeností z dřívějška víme, že sledovat více jak tři soutěžící najednou, není v naší malé hale nic jednoduchého. Když k tomu připočteme povolený trénink, chvílemi bylo ve vzduchu docela těsno. Ale zvládli jsme to. Zhruba 15 minut před ukončením soutěže měli všichni odlétáno. Také zde byly rychle spočítány výsledky, vypsány a předány diplomy. Poděkovali jsme všem soutěžícím za velkou účast, pěkné výkony a pozvali je na další akci, kterou bude únorový Halový Žuch. S kolegy z okolních klubů se ale uvidíme daleko dříve. Vlastně hned příští víkend, kdy zahájíme již dvacátý šestý ročník soutěže „Nejsevernější házedlo“.

Pak jsme se začali balit. Máme vždy velkou radost, když se soutěžícím nechce domů. I dnes se u baru s obětavou paní Blaschkovou vytvářely hloučky modelářů, kteří ochutnávali četné nabízené laskominy. Starší „neřidiči“ samozřejmě zkusili i něco ostřejšího. Odjezd posledních opozdilců se konal dlouho po devatenácté hodině. Zamknuli jsme halu a přesunuli se zpět do naší klubovny. Halové modely byly uloženy v přepravních krabicích na skříně. Příští pátek si připravíme venkovní házedla a druhý den půjdeme na to. Na rozdíl od varnsdorfských žáčků, kteří již mají s „venkovními“ soutěžemi více zkušeností, to pro našich pět nováčků bude další premiéra. Uvidíme, jak se jim bude dařit. Pokud tedy počasí dovolí, uvidíme se s mnohými z vás v sobotu 5. ledna na soutěžní ploše v dolní části Mikulášovic.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Přestože se při prvním tréninku s halovými házedly jevili naši nováčci velmi dobře, po zralé úvaze jsme je nechali doma. Odházeli by si svá házedla a pak by se při soutěži gumáčků jenom nudili. Pochlubíme se jimi až při naší soutěži Předsilvestrovské polétání. I tak ale do Děčína odjížděla dvě až po střechu naplněná auta. Radost nám totiž udělali naši junioři, kteří v plném počtu vyrazili s námi. Přesto, že jsme je předem varovali, že budou soutěžit společně se seniory. V tomto ohledu si náladu spravil junior Michal, který až na místě zjistil, že je ještě tři týdny starší žák. Ostatní se statečně pustili do souboje s naší házedlářskou elitou. Michal, o hlavu až dvě vyšší jak jeho soupeři, vybojoval druhé místo. Zbytek výpravy se na stupních vítězů neumístil. Výkony ale tak špatné nebyly a umístění ve výsledkové listině také ne.Po tradičním občerstvení v místní restauraci „vypukla“ soutěž v kategorii A6. Michal opět bodoval, my ostatní méně. Létalo to nějak hůře. Naše kritérium úspěšnosti je let delší jak tři minuty. Což se příliš nedařilo. Na druhou stranu se moc modelů až pod střechu nevyšplhalo, takže náš pan vedoucí vyzbrojený tyčí pro vyšťourávání uvízlých modelů byl téměř bez práce. „Taky dobře“.Samozřejmě každý úspěch se počítá, protože se jím můžeme pochlubit před našimi sponzory, současně ale oceňuji přístup našich juniorů. To je snad poprvé, co s námi vyrazili a hned v plném počtu. Dříve bylo běžné, že po skončení základní školy naši svěřenci opustili klub a už jsme je nikdy neviděli. Pokud kluci splní slib a budou s námi objíždět halové soutěže a občas vyrazí i do terénu, budeme moc rádi.

Domů jsme vyrazili za světla a pěkného počasí. Cestou se ale zatáhlo a kus za Labem začalo mrholit. Vykládka proběhla už za hustého deště. Začala, pro poslední roky, typická zima. Tak na shledanou 29. prosince u nás ve Vilémově. Doufám, že přespolním modelářům to nebude cestou k nám moc klouzat.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Byla to z naší strany trochu nevýrazná soutěž. Ani nevím, o čem pořádně psát. Gumáčkům jsme, již poněkolikáté, nevěnovali mnoho pozornosti. Někteří „salámisté“ své modely ani nezkontrolovali. Popadli v pátek večer přepravní krabice a s prohlášením „ono to nějak dopadne“ je položili na velkou hromadu připravenou u dveří naší klubovny k sobotnímu transportu.Do Děčína jsme dorazili v půl deváté. Dost času na vyzkoušení nových házedel a málo na to, abychom je před vlastní soutěží stihli rozbít. Každý ze soutěžících měl k dispozici jeden nový uhlíkový model. Ale příliš nám nelétaly. Pokud vím, z pěti nových ér použil to svoje pouze vedoucí Petr Blaschka. Ostatní během soutěže létali s modely první řady, které jsme v Děčíně představili již v prosinci minulého roku. Na našich nových érech se sešlo příliš mnoho vad a nedostatků. Řešili jsme je hned na místě. Ještě štěstí, že kolegové z ostatních klubů jsou lidé sdílní a ochotní, kteří své, v podstatě konkurenci, vždy nezištně poradí. Však také následující páteční schůzka proběhla za velkého předělávání. Sice máme před sebou cyklus krajských přeborů a já si o stavu „venkovních“ házedel a větroňů nedělám žádné velké iluze, ale přestavbu modelů uhlíkových házedel jsme povolili s vědomím, že úpravy musíme provést co nejdříve, dokud si tu spoustu rad a návrhů na vylepšení ještě pamatujeme. Škoda, že o smysluplnosti našich zásahů do konstrukce házedel se přesvědčíme za hodně dlouho. Až v prosinci opět v děčínské hale.

Jak jsem se již zmínil výše, tři naši žáci létali s uhlíkovými házedly „první generace“, já s velmi starými modely z Depronu a jen pan vedoucí s uhlíkovým modelem druhé řady. Zlepšil se on a Michal Jiřinec, zatímco my ostatní své klubové rekordy ani neohrozili. Přesto všechno naši hromotluci obsadili první tři místa mezi staršími žáky. Dobře, že tentokrát pořadatelé ocenili samostatně také váhově sotva poloviční mladší žáky. U silových kategorií, jakou jsou například házedla, to je téměř nutností. No a zatímco žáci bodovali, my senioři se v daleko větší konkurenci plácali na konci první, resp. druhé třetiny výsledkové listiny.

Po vyhlášení výsledků v kategorii házedel zahájili pořadatelé druhou část závodů žákovskou kategorií gumáčků A6. Na to, jakou pozornost jsme jim před závody věnovali (vlastně žádnou), jsme létali ještě docela dobře. Nevím, zda to byl záměr našich svěřenců a nebo náhoda, ale některé modely stoupaly ke stropu děčínské haly se „zákeřnými“ lapači modelů (světelnými panely) velmi rozvážně tak, že by byl spokojen i pan Kubeš, kterého jinak naše starty podobné vzletům přepadových stíhačů velmi zlobí. Uvízli jsme snad jen dvakrát nebo třikrát. Ale pan vedoucí Blaschka si na nedostatek práce stěžovat nemohl. Svůj um ve šťourání mohl předvést i ve prospěch našich soupeřů. Tedy pokud si majitel uvízlého letounu pamatuje, kde se jeho model nachází. Někteří výtečníci totiž občas nedokážou určit ani řadu světel, na kterou svůj model posadili. V sobotu jsme museli vyrazit domů podstatně dříve a proto nevíme, jak závody pokračovaly. Ale v okamžiku našeho odjezdu dosáhl Petr při dvanácti „šťouracích“ pokusech stoprocentní úspěšnosti.

Cesta domů proběhla v pohodě. Sluníčko svítilo a tak cesta Labským údolím a pak zvlněnou krajinou mezi Bad Schandau a Vilémovem rychle ubíhala. Dokonce jsme se na chvíli zastavili na jednom místě s nádherným výhledem na skály Saského Švýcarska. Pak už jsme sjeli dolů k hraničnímu přechodu a byli jsme doma. S vědomím, že halová část sezóny právě skončila a my se nyní budeme muset soustředit na tu druhou, „venkovní“.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Dnes se nás sešlo opět o něco méně. Asi to bude vliv více faktorů – je to k nám relativně daleko, byla velká zima a v televizi bojovali naši hokejisté o bronzovou medaili. První dva faktory bohužel neovlivníme, třetí se alespoň trochu snažil pan Sucharda napravit pravidelnými zprávami z ledové plochy. Bohužel, byla z toho bramborová medaile. I nám se dařilo se střídavými úspěchy. Někdo sice zalétal hůře, na druhou stranu se mezi nejlepšími objevily nové tváře. Nejvyšších pozic sice již delší dobu mezi házedláři pravidelně dosahuje Jan Procházka z Karlových Varů, nevybavuji si ovšem, že by kdy u nás byli na stupních vítězů děčínský Milan Soukup a lounský Jan Melika. Pokud se nepletu, oba soutěžící létali s modely velmi podobnými érům pana Procházky. Takže tentokrát zůstaly vzadu jak modely uhlíkové, tak i naše klasické „polystyréňáky“. Ve startovním poli chyběli mladší žáci, starších také nebylo dost na plné obsazení stupňů vítězů, junior byl jen jeden, takže o alespoň trochu důstojnou účast se opět postarali naši věrní senioři. Házedlářská soutěž plynula rychlým tempem kupředu a za hodinu jsme byli hotovi.

Přestávku mezi oběma kategoriemi, kdy pořadatelé rychle počítali výsledky halových házedel a vypisovali diplomy pro nejlepší, vyplnil kolega Mirek Procházka vystoupením se svým akrobatickým modelem. Hezká akrobacie a ve chvíli, kdy jsem chystal provokaci tvrzením, že pilot Šonka v Budapešti podlétl most, přidal Mirek jako bonus i jeden průlet mezi střechou a kovovými svorníky držícími naši halu pohromadě. Zaslouženě se dočkal velkého potlesku. V půl čtvrté již mohla vypuknout druhá kategorie, kterou byly gumáčky A6. O nejlepší výkon se jako již tradičně postaral varnsdorfský Evžen Belo, kterému s menším odstupem sekundovali karlovarští Jan Procházka a Václav Dlouhý s naším juniorem Petrem Blaschkou.

Pak se opět počítalo a vypisovaly diplomy, čehož Mirek Procházka využil k druhému vystoupení se svým akrobatem. Po vyhlášení vítězů této kategorie byla soutěž oficiálně ukončena. Ale ještě chvíli postával u baru paní Blaschkové hlouček dospělých, který vášnivě diskutoval o modelářských akcích, které nás teprve čekají. Oceňujeme, že dnes nejvzdálenější účastníci z Karlových Varů s námi vydrželi až do konce. Po odjezdu soutěžících jsme v hale uklidili lavičky, pozhasínali, zamkli a přesunuli naše vybavení zpět do dílny. Tím byl Halový Žuch 2018 definitivně ukončen. V naší hale se opět sejdeme až v samém závěru letošního roku.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Letos se nás na poslední modelářské akci roku sešlo celkem devatenáct. To je docela milé číslo s ohledem na to, že souběžně s námi probíhala v Doksech u Kladna soutěž Modelářský Silvestr, kterému dala přednost řada našich tradičních účastníků. A to jsme měli navíc několik dalších výpadků. Zatímco dospělí modeláři, místní i ti varnsdorfští, se dostavili v plném počtu, zklamalo nás několik žáčků a juniorů, kteří se podle všeho nedokázali do sobotního oběda, po kterém následoval odjezd automobilů do Vilémova, vyhrabat z pelechu. Nejvzdálenějšími účastníky se tak stali Jirka Tůma z LMK Suché a z druhé strany pak Petr a Marek Budaiovi z Liberce. I když se obvykle cítím na osmdesát, za nejstaršího aktivního účastníka soutěže vyhlašuji Pepu Bartíka z Varnsdorfu. Naopak nejmladším se stala vilémovská Alice Vejražková.

V kategorii házedel se přítomní „uhlíkáři“ museli nejprve srovnat se stísněnými prostory naší sportovní haly. Ale drtivým závěrem se nakonec dostali tam, kde se pohybují obvykle, totiž na první dvě místa. Výtečně opět zalétal „balsový klasik“ Standa Rudínský, kterému na druhé místo scházela pouhá desetina vteřiny. Stupně vítězů jsme pak zdola sledovali my, vilémovští, tentokrát soutěžící se staršími polystyrenovými stroji a modeláři z Varnsdorfu a Liberce se svými házedly balsovými. Soutěž nám „zpestřily“ přistavené štafle, pomocí kterých jsme se dostávali na balkon, kam během soutěže zalétlo několik špatně odhozených modelů. Možná by nám to tolik nevadilo, kdyby pod balkonem místo štaflí nestála parodie na štafle. Lézt po tom rozviklaném krámu nebylo zrovna bezpečné. Argument, že takto pro mičudy lezou i fotbalisté, neuznáváme. Fotbalisté jsou pružní sportovci, modeláři pak hlavně nám svěřené malé děti a nebo my, starší pupkatí strejcové. Příště musí být uvolněn přístup přes klubovnu.

Po vyhlášení výsledků soutěže halových házedel jsme přešli do kategorie gumáčků A6. Pravda, oproti minulým soutěžím se nás zde sešlo o dost méně. Jediná kategorie, ve které se bojovalo o stupně vítězů, byli jako obvykle senioři. To v mladších kategoriích se dostalo na všechny zúčastněné děti. Tuto sobotu bylo v místní sportovní hale nějaké divné povětří. Modely si létaly kam chtěly, takže jsme zaznamenali spoustu přistání na balkonu (opět jsme hojně využívali rozvrzané štafle) a nebo naopak za protějšími sítěmi chránícími okna haly. Tudíž se spousta letů opravovala. Takový Václav Šulc si usmyslel, že si pořádné zalétá, takže těch letů nakonec absolvoval celých jedenáct. Všechny soutěžící lehce převyšovali oba gumáčkoví specialisté Evžen Belo a Pavel Formánek, ostatním to létalo tak nějak standardně.

Druhý den ráno jsem byl některými soutěžícími vyzván, abych nezapomněl zmínit a pochválit bar paní Blaschkové. Jako vždy bylo pro malé i velké připraveno spousta pamlsků a nápojů. I něco na zahřátí se našlo. Doufám, že jsme se i přes výpadek některých tradičních zákazníků činili. Bar je totiž provozován v režii rodiny Blaschkovy a tak bych byl nerad, aby si Blaschkovi příštích několik dní neničili zdraví nadměrnou konzumací neprodaných zbytků.

Ale zpět k sobotní soutěži. Vše jsme i se spočítáním a vyhlášením výsledků kategorie A6 v pohodě stihli do devatenácté hodiny. Popřáli jsme si do nového roku vše nejlepší a rozjeli se do svých domovů. Moc jsme se ale neloučili, protože se spoustou z nás se setkáme za pouhý týden na dvacátém pátém ročníku soutěže Nejsevernější házedlo. Tedy pokud nebude proti počasí. No pak samozřejmě v únoru ve Vilémově při soutěži Halový Žuch 2018.

Výsledková listina ZDE

Z. Hykš