Ještě štěstí, že se halové soutěže konají pod střechou. Mít na tuto sobotu naplánovánu nějakou soutěž „venkovní“, opět bychom byli nuceni ji odložit. Už je to počasí otravné – znovu lilo a foukalo celý víkend.

Do Děčína jsme vyrazili ve dvou vozech. Do aut jsme vedle řidičů a třetího vedoucího vtěsnali tři děti, jednoho juniora a spoustu vybavení. Vesměs se jednalo o zkušené, samostatné modeláře. Takže si zalétal i náš nejmladší pan vedoucí. V házedlech (F1N) se mezi mladšími a staršími žáky naši modeláři určitě neztratili. I když mezi soupeři jsme zaregistrovali velký pokrok. Zvláště nás zaujal malý Ruda Beneš vedený svým otcem. Ještě v únoru na varnsdorfské soutěži měl problémy vyhodit svůj model tak, aby přešel do kluzu. A nyní tam „práskal“ jeden vydařený let za druhým. Ale nejsme nepřející – v rámci dobrých vztahů jsme Rudlovi zapůjčili náš polystyrenový model s trojúhelníčkem na trupu coby opěrkou pro prst, se kterým po skončení soutěže předvedl další řadu vydařených hodů. Mezi našimi kluky panuje velká soutěživost. Teď tedy musí chlapci počítat i s dalšími soupeři.

To mezi juniory našel náš Víťa již poněkolikáté přemožitele. Chápu, že když se netrénuje, nejsou ani výkony. Úplná bída to nebyla, ale Víťu ne poprvé porazil i jeho mladší bratr Jiří. Víťa to prý Jirkovi vrátí při venkovních soutěžích. Mezi seniory je patrné neustálé zlepšování soutěžících. Pryč jsou doby, kdy se na stupních vítězů umístili tři „stovteřinoví“ modeláři a zbytek se na ně díval zdola z uctivé vzdálenosti. Tedy ti tři „sto a vícevteřinoví“ modeláři tam jsou stále, ale spousta dalších se jim neustále přibližuje. Včetně našeho pana vedoucího. Šesté místo a především dosažený výkon jsou hezké.

V gumáčkách pan vedoucí nesoutěží. Soustředí se na neustálé navazování přetržených svazků a lepení poškozených modelů A6. Kdyby při letu nebo při neopatrném uvolňování modelů uvízlých na konstrukci haly. Je to velká škoda, ale on se někdy ten model poškodí i cestou na start. Kluci na to musí dávat větší pozor – je to jen zbytečné zatěžování letadel lepidlem. Mezi dětmi tuto kategorii moc modelářů neprovozuje. Takže jsme soutěžili spíše mezi sebou a s varnsdorfskými. Medaile byly a i na juniora Víťu něco zbylo. My ale pro hodnocení výkonnosti máme jiné kritérium – nekoukáme na velezkušené seniory a jejich časy kolem šesti minut. Pro nás je úspěchem let delší jak minuty tři. A těch tuto sobotu pár bylo. Jen bych rád někdy v blízké budoucnosti tuto hranici úspěšnosti posunul ke čtyřem minutám. Kdysi jsme tak už létali.

Pak už to bylo podle obvyklého scénáře – po převzetí diplomů jsme se sbalili, naložili oba automobily a za velmi silného deště vyrazili směrem na Vilémov.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Oproti Předvánočnímu polétání se nás sešel zhruba dvojnásobek. Vedle „místních“ modelářů ze Šluknovského výběžku dorazili i naši „věrní“ z Karlovarského a zbytku Ústeckého kraje. Škoda, že doma zůstala část dětí, pro které především tyto závody pořádáme. Účast jako obvykle zachránili senioři.

V házedlech závodilo celkem 23 modelářů. Úroveň soutěže se neustále zvyšuje. Spousta hodů a to v provedení nejenom seniorů, byla až pod střechu vilémovské sportovní haly. Je s podivem, jak se především „diskaři“ umně proplétali mezi svorníky haly. Děti byly odměněny všechny. Pro vítěze zajistili pořadatelé inovaci – skleněné medaile. A ti mimo stupně vítězů obdrželi alespoň diplom – omalovánku a něco sladkého na zub. Mezi třemi nejlepšími seniory se objevila dvě tradiční jména a jeden nováček. Jemný mechanik Tomáš Beneš, který se mezi modeláře vrací po určité odmlce i se svým malým synkem. Mimochodem, skleněné medaile se prý moc líbily.

Gumáčkářů soutěžilo celkem dvanáct. Opět převládali senioři. My jsme přestali děti do této kategorie nutit. V polovině závodů proto odjeli domů nemocní Škodováci a nenápadně se vytratila i obě naše děvčata. Zůstaly dvě naše naděje – Šimon a Jirka Havlíček Mikulášovický. Také dobře. Kluci pracují samostatně, takže zalétat v klidu si mohl i pan vedoucí. Zatímco házedlářům svorníky příliš nevadily, na gumáčky působily jako magnet. Opakovaných letů z důvodu zavěšení modelu na tyto výztuhy bylo až moc. Majitelé modelů se řádně pocvičili v uvolňování svých strojů. A také jsme zaregistrovali nový trend. Po vzoru Pepy Kubeše se všichni varnsdorfští senioři snažili pomocí uhlíkových tyčí řídit své modely. Dlužno poznamenat, že Pepa to zatím umí nejlépe. Ale varnsdorfští jsou šikovní, časem to jistě zvládnou také. My toto zatím praktikovat nebudeme – létáme podle hesla „ono to nějak dopadne“. Tuto sobotu to sice často dopadlo špatně, přesto si neumím představit, že by desetiletý kluk zvládl tak složitou činnost. Až kluci dorostou a zesílí, třeba se do toho pustíme také.

Se sportovní úrovní naší soutěže jsme spokojeni. Vítězové se v házedlech dostali přes sto vteřin, zatímco celkové výsledky spousty dalších modelářů se pohybovaly kolem devadesátky. Na naši malou halu to jsou moc hezké výkony. Nás osobně těší, že se k té devadesátce pomalu blíží i někteří naši žáci. V gumáčcích je rozdíl mezi elitou a potěrem přeci jenom větší. Doufám, že kluci vedle obsluhy svých modelů stihli také pozorovat, jak létá česká gumáčkářská špička.

Po vyhlášení výsledků následovalo velké stěhování modelů a veškerého vybavení zpět do přistavených automobilů a následně do dílny. Máme toho požehnaně. Opravdu v poklusu jsme zvládli jeden malý přípitek na úspěchy ve zbytku letošní sezóny a spěchali domů. Pochválil jsem sportovní úroveň soutěže, musím se zmínit i o té společenské. U baru vedeného paní Blaschkovou bylo neustále plno. Ochutnávaly se nejenom dostupné laskominy, v hloučcích se i vedly diskuze na různá témata. Probralo se toho spousta, jen fotbal a politika zůstaly před halou. Zásluhy provozovatelů dobře fungujícího baru byly umocněny tím, že celý následující týden měli Blaschkovi k večeři neprodané párky a utopence, zatímco Petr si do práce musel brát na svačinu dětská pitíčka. Musíme se příště více snažit, ať toho zbyde co nejméně.

Loučení bylo vřelé, byť se spoustou soutěžících se potkáme znovu hned následující sobotu, kdy snad konečně dolétáme závěrečné dvojkolo našeho Nejsevernějšího házedla.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov

Z. Hykš

V sobotu 14. ledna jsme vyrazili do Varnsdorfu notně oslabeni. To je hrozné, jak některé školy a také rodiče naše svěřence přetěžují. To se to o víkendu vstane už v jedenáct hodin dopoledne a až do večera je chudák modelář v jednom kole. Úkol stíhá úkol a do toho starost o domácnost, hospodářství a nebo výpravy za nákupy. Není divu, že takový modelář letadýlka nestíhá a navečer uléhá zcela vyčerpán.

To byla samozřejmě jízlivost – převedeno do češtiny, někdo se nám omluvil, což samozřejmě chápeme, někdo vymluvil a jiný ani to ne. Je nám sice trochu líto, že se stavbě modelů se svými svěřenci poctivě věnujeme každý pátek a pak se ani nemůžeme před kamarády a soupeři z ostatních klubů ukázat. Ale to se nedá nic dělat, podobné starosti mají nejspíš i v jiných klubech. Sečteno, podtrženo, do Varnsdorfu jsme dovezli ani ne polovinu našeho stavu, tj. tři nažhavené modeláře. Na druhou stranu, vše proběhlo v naprostém v klidu a pohodě. Čas jak na házedla, tak i gumáčky si našel i pan vedoucí. Dokonce se v našem koutě odehrál lítý boj mezi ním a kluky o nejlepšího vilémovského modeláře dne. V házedlech Petr uplatnil svoji fyzickou převahu, ale v gumáčcích nebylo jasno až do posledního letu, kdo bude tuto sobotu nejlepší. Sice o fous, ale nakonec přeci jenom vyhráli vedoucí. Co se týče soupeřů, mezi dětmi jich mnoho nebylo. S výkony házedlářů jsme byli spokojeni, i když zasloužená „zlatá medaile“ nám necinkla. V gumáčcích by to chtělo o pár vteřinek navíc. Tam nás potěšil především přístup chlapců. Byli docela samostatní. V obou dědkovských kategoriích spolu soupeřili tradiční soupeři. Výkony pěkné, rozdíly nepatrné. Zvláště upozorňuji na kategorii A6, kde o pořadí na stupních vítězů rozhodla jediná vteřina a mezi stříbrným a bronzovým třetí nejlepší let.

Pak jsme se rozloučili s kolegy a mazali domů. Ale neloučili jsme se nadlouho. Vždyť se spoustou kamarádů se uvidíme následující týden a s tím zbytkem, doufejme, zhruba o měsíc později při našem halovém Žuchu.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Týden po Vánočním rampouchu jsme ve vilémovské sportovní hale uspořádali naše Předvánoční polétání. Škoda, že se tentokrát dostavilo tak málo soutěžících. Ze spřáteleného LMK Varnsdorf dorazili tři senioři plus jeden žák, pak děčínský Víťa Privara, z Kladna Pepa Kubeš a Teplic Jirka Tůma. S Vilémováky to bylo dohromady čtrnáct soutěžících. Přemýšleli jsme, proč tak málo. Snad to zavinila vlna respiračních onemocnění. Vždyť i my jsme na poslední chvíli prováděli korektury ve startovní listině. A možná se někteří modeláři zalekli té sněhové nadílky, která postihla téměř celé Čechy. Říkám téměř, protože naše letité zkušenosti hovoří o tom, že když sníh přichází z jihu, zbytky sněhu z mraků obvykle vyklepou Lužické hory, takže u nás spadne pár vloček. Konkrétně v týdnu před sobotní soutěží to byly tři centimetry. A pokud to k nám automobilisté vezmou hezky podél Labe, mají jistotu, že dorazí v pořádku. V rámci lobbingu pro Halový Žuch 2023 nesmím ještě opomenout krásné teplo, které v hale panovalo a jako obvykle bohatě zásobený bar paní Blaschkové. Tak nezapomeňte a v únoru přijeďte.

K vlastní soutěži – menší počet soutěžících se naštěstí neprojevil na kvalitě. S výkony Vilémovských dětí v kategorii házedel jsme byli docela spokojeni. A podobně jako o týden dříve v Děčíně, bychom ocenili trochu lepší časy v gumáčkách. To v obou seniorských kategoriích se do poslední chvíle odehrával napínavý souboj o stupně vítězů. Často o nich rozhodovalo jen pár vteřinek.

Soutěž skončila o něco dříve, čehož jsme využili k diskuzi s kolegy u baru. Zahrádkáři se ještě jednou vrátili k letošní úrodě, navzájem jsme si porovnali krevní tlak, vyměnili zkušenosti s předepsanými léky, ale hlavně se věnovali příští modelářské sezóně. Rozehnali nás až netrpěliví řidiči automobilů.

Výsledková listina k nahlédnutí ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Na tuto akci vyrazily dva automobily. Vůz pana Suchardy sloužil především k přepravě vybavení, zatímco děti se nacpaly do automobilu pana Blaschky, kde se smí za jízdy jíst, pít a hlasitě hovořit. Z našich chovanců se tentokrát zúčastnila zhruba polovina. Doma zůstali malá Aneta, nový člen klubu Jirka, kterého jsme ještě nechtěli strašit tak významnými závody, oba Škodováci zaneprázdnění domácími úkoly a také pisatel těchto řádků bojující se zákeřnými bacily.

Z vyprávění a také z pohledu do výsledkové listiny usuzuji, že ostudu jsme neudělali. V oblíbených házedlech padlo několik osobních rekordů. Škoda jen, že v gumáčcích to nebylo o fous lepší. Uměli jsme je lépe. Máme přes zimu s kolegy vedoucími o čem přemýšlet.

Výsledková listina ke stažení ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Týden po Varnsdorfské „venkovní“ soutěži jsme zamířili do děčínské sportovní haly. Do jednoho auta jsme se tentokrát nevešli, vyrazily proto vozy dva. Škoda, že kvůli nemoci a jinému programu chyběli Ivan s Anetou. V házedlech potěšili pořadatelé naši Nelu, kterou ocenili jako nejlepší (a jedinou) mladší žákyni. Ve starších žácích nás překonali modeláři z Kamenných Žehrovic a Dubí. Ale bojovali jsme. Bohužel, naše modely s méně výkonným profilem tentokrát nestačily. Snažili se i Víťa s panem vedoucím ve společné juniorské a seniorské kategorii. Výkony slušné, umístění střední. Již delší dobu s kolegou Petrem proto zvažujeme, zda neustoupíme ze svých předsevzetí a přeci jenom si nepořídíme rychlostavebnice polských házedel, soutěžícími familiárně nazývané Vrána.

V gumáčcích A6 zůstaly naše děti osamoceny. V žákovské kategorii si rozdělily všechna tři místa na stupních vítězů. Smutný byl junior Víťa, který ač zalétal na naše poměry slušné časy (jedenkrát téměř, pětkrát přes tři minuty), na čtyř a pětiminutové seniory pochopitelně nestačil. Zde ale víme, co dělat – postavit si nové modely a zlepšit natáčení gumových svazků. Čtyřminutové lety jsme v minulosti již zvládali.

Soutěže tohoto typu jsou příležitostí i pro nejrůznější jednání. Jako obvykle se s přítomnými zahrádkáři řešila klíčivost semínek nebo boj se zákeřným krtkem, kterému se během letošní mírné zimy obzvláště dobře dařilo.

No a také jsme znovu obklopili stánek Pepy Kubeše s pro nás hlavním tahákem –   stavebnicí Jednoduchá A šestka. Chválili jsme pana Kalinu, chválíme i Pepu. Bez jeho aktivity bychom asi s kategorií A6 úplně skončili. Při té příležitosti jsme vyzvěděli také ledacos nového o stavbě těchto modelů. Samozřejmě, bylo toho daleko více. Kolegu Petra Blaschku určitě těší i dva, z tepelného zářiče a světelného panelu, vyšťourané modely A6. Získává v tom velkou zručnost.

Soutěž skončila chvíli po páté hodině, takže domů jsme dojeli ještě za světla. Uložili jsme modely, předali rodičům děti a začali myslet na příští sobotu a rozhodující závod první poloviny sezóny, Přebor mládeže Ústeckého kraje. Má pršet a být zima. Bude to zajímavé.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš