Halové mistrovství České republiky se letos konalo v Děčíně. Tedy na místě vzdáleném od Vilémova slabou hodinku jízdy autem. Takže nám příliš nevadilo, že je tato akce rozložena do dvou dnů. V sobotu se létala házedla, v neděli pak gumáčky – kategorie A6 a P3. Na všechno byla tím pádem spousta času. A protože jsme si naordinovali příjezd do Děčína tak, aby na trénink zbyla zhruba půlhodina (při delším tréninku po půlhodině spíše rozbíjíme než trénujeme), byly spokojeny i noční sovy zvyklé si o víkendu trochu déle pospat.
V sobotu jsme do Děčína dorazili v dost okleštěné sestavě. Chyběli dva modeláři, kteří nám dali oficiální výpověď, třetí, od kterého výpověď očekáváme k začátku prázdnin a čtvrtý, který údajně ležel doma s pochroumanou nohou. Nestartovali též ani létající senioři absolvující důležitou rodinnou oslavu. Zůstali nám věrní – mladší žák Šimon, Jirka s Ivanem v kategorii starších žáků a junior Víťa. Co se týče vlastní soutěže, kluci nezklamali, ale na druhou stranu osobní rekordy se tentokrát nekonaly. S výjimkou několika seniorů odlétali téměř všichni soutěžící tento přebor s polským modelem Vrona. Tedy i my. Kluz naše modely nemají špatný. To, kde jsme pokulhávali za konkurencí, především z Kamenných Žehrovic, byl přechod vržených modelů do kluzu. Zatímco našim soupeřům přecházely modely do kluzu plynule, nám se nedaří zbavit se prosednutí, mnohdy i o několik metrů. Neodvážil jsem se ale během soutěže v modelech příliš šťourat, takže jsme většinu letů „prosedávali“. Lepší příležitost s tím něco udělat budeme mít v prosinci při Vánočním rampouchu. Účast v „mládežnických“ věkových kategoriích nebyla příliš vysoká, takže i na nás „něco zbylo“. To účast v kategorii seniorské byla hojnější. A jako vždy se odehrával lítý boj mezi dvěma modeláři takříkajíc tuzemskými a dvěma modeláři přespolními. O pořadí rozhodlo až poslední kolo. A abych nebyl tak úplně kritický k našim modelářům. Ve společné výsledkové listině se kluci Havlíčkovi umístili zhruba v polovině startovního pole a i oba zbývající žáčci si připsali několik „seniorských skalpů“.
V neděli nás opět bylo jen jako do mariáše. Žáci se nezměnili, juniora Víťu nahradil pan vedoucí Blaschka. Také soupeřů ubylo. My jsme nasadili nové modely „Jednoduchá A6“ a docela jsme z nich byli zklamáni. Přestože jsme se snažili využít cenných rad zkušených modelářů a na rozdíl od sobotních házedel se tentokrát šťourali ve všem možném, dosažené časy se zlepšovaly jen zvolna. Jestliže v sobotu byli lepší modeláři z Kamenných Žehrovic, tentokrát nás překonali oba mladí Varnsdorfáci. Znovu se s diplomem dostalo na všechny naše žáky. V interním souboji vilémovských modelářů naštěstí prestiž vedoucích obhájil Petr. Myslím, že také na poslední chvíli.
Pak jsme pořadatelům pomohli změnit zpět modelářskou plochu na tenisové kurty, vyzvedli si výhru, rozloučili se s kolegy blízkými i těmi vzdálenějšími, které vídáme jednou, maximálně dvakrát do roka a spěchali domů. Spokojeni s tím, že tentokrát jsme v hale žádný model neztratili a i poškození modelů bylo minimální. A s předsevzetím, že musíme před další soutěží zařadit nějaký trénink a pokusit se přesvědčit naše „Á šestky“ k lepším výkonům.
Za LMK Vilémov, Z. Hykš