Josefovské polétání se stalo poslední naší halovou soutěží v první polovině letošní modelářské sezóny. Komentář k této soutěži musím začít jízlivou poznámkou, že ples modelářů ve Varnsdorfu se zřejmě velice vydařil. Stal se totiž součástí „supervíkendu“, během kterého měli jeho účastníci zvládnout nejprve sobotní celodenní soutěž volných modelů v Rochově u Terezína, poté přesun do Varnsdorfu na zmíněný ples a nakonec nedělní halovou soutěž v Děčíně. Samozřejmě, i my jsme byli do Varnsdorfu pozváni, ale všechny vášnivé diskuze o tom, jak se vše dá krásně skloubit dohromady, jsme smetli ze
stolu argumentem, že děti jsou přednější. Moji kolegové vedoucí se ukázali jako naprostí realisté, protože když jsme v neděli ráno dorazili do Děčína, uvítala nás zcela prázdná hala. Žertovali jsme sice, že právě v tuto chvíli varnsdorfští „lvi salónu“ opouštějí sál, nasedají do připravených vozů a míří do Děčína, fakt ale je, že do začátku soutěže nedorazil vůbec nikdo. Což je velká škoda, protože s dospělými chyběli také jejich malí svěřenci. Následkem toho se v rozměrné děčínské hale ztrácelo pět žáků, z nichž tři byli naši a šestnáct seniorů a juniorů, mezi kterými jsme byli čtyři vilémovští. Jen pro srovnání, v únoru do Vilémova dorazilo celkem třicet účastníků. Ale dost šprýmů na adresu pořadatelů modelářského plesu. Již jsme hovořili se spoustou jeho účastníků a nebyl nikdo, kdo by o něm nehovořil s nadšením. My jsme holt zvolili jiné priority.

Krátce k vlastnímu závodu – po dlouhé halové sezóně již měli naši mladí modeláři své modely dokonale zvládnuty, čehož využili k dalšímu zlepšení svých osobních rekordů. Kluci létali opravdu znamenitě. Poprvé se alespoň s jedním letem dostali nad 30 vteřin Martin Hájek s Petrem Blaschkou a během tréninku i Honza Weisgerber. Alespoň to tvrdil. Spokojeni byli také vedoucí. Oběma se podařilo porazit své svěřence a po minulém debaklu v hale vilémovské se tak vrátit do čela klubového žebříčku. Gumáčkáři také nezalétali špatně. I když by se jim dalo leccos vytknout. Třeba téměř kolmé starty modelů Honzy a Martina, jako by bylo zvláštní terno dostat se co nejdříve pod strop místní haly a dráždit zde zákeřné světelné panely a neméně nebezpečné teplomety. Rekord byl naměřen Martinovi, který stropu dosáhl za pouhých jedenáct vteřin. Ještě, že to neviděl Pepa Kubeš. A nebo ta příšerná spotřeba gumových svazků. Druhý pan vedoucí vždy dává za vzor Pavla Formánka, který na jeden svazek absolvuje mnohonásobně více letů, jak naši trhači.

Náš dobrý dojem z průběhu soutěže byl ještě umocněn skutečností, že tentokrát jsme dokázali z pod stropu vyprostit všechny zde zachycené modely. Klubový génius, pan vedoucí Blaschka, totiž někde splašil dlouhou tyč na vyšťourávání modelů uvízlých na světelných panelech. K tomu vybavil šťouradlo malou kamerou, takže jsme všechny „ulétlé“ modely měli jako na dlani (tedy na monitoru). Občas jsme sice na modelech něco odlomili, ale to hlavní bylo pro další soutěže zachráněno. Navíc jsme několikrát pomohli i ostatním kolegům. Zpráva pro ostatní modeláře, kteří byli podobně postiženi při minulých soutěžích – prozkoumali jsme všechny řady světel, ale hromady modelů se nekonaly. Nalezli jsme pouze jeden „stroj“ Evžena Bela a jednoduchou A6 Vojty Hofmana, obou z LMK Varnsdorf. Své modely si mohou u nás vyzvednout a nebo jim je příležitostně přivezeme. Očekávali jsme, že na monitoru uvidíme vedle letadel také hromady prachu, ale světelné panely byly jako „ze škatulky“. Zřejmě se přes zimu čistily a tak již s našimi modely létá nejspíš někdo jiný. Od kolegů, zkušených praktiků, jsme na oplátku obdrželi řadu dobrých rad, jak do budoucna s dětmi vylepšit modely, aby byly ještě výkonnější. A poté, co si v přilehlé restauraci po skončení soutěže děti zakoupily oblíbené hranolky, panovala ve vilémovské výpravě dokonalá pohoda.

Soutěž jsme ukončili nezvykle brzy. Již před čtvrtou hodinou odpolední jsme v klubovně vraceli halové modely do polic s tím, že od příště už vyrážíme do terénu s volnými modely a do hal se vrátíme opět až na podzim.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

V sobotu 21. února se ve vilémovské sportovní hale uskutečnil další ročník soutěže halových modelů letadel. Ze začátku sice někteří soutěžící přijížděli do Vilémova spíše ze zvědavosti, kde že se ten nejsevernější modelářský klub vyskytuje a jestli třeba cestou neuvidí volně pobíhající vlky, časem jsme si ale vybudovali „stálou klientelu“, která se navíc postupně rozšiřuje. A když se k tomu připočte přívětivá hala, ve které je teplo, od oken netáhne, hladký strop haly nekrade letadla a v úložném koutku pro sportovní nářadí působí sympatická paní Blaschková s neméně sympatickým barem, není divu, že tentokrát se nás sešlo celých třicet. Devatenáct z nás se přihlásilo do kategorie házedel F1N a dokonce 21 do kategorie „gumáčků“ A6. Létalo se na plný počet letů, tj. devět pokusů v kategorii házedel a šest pokusů mezi gumáčkáři. Tentokrát jsme se museli řádně otáčet, abychom to do sedmé hodiny večer stihli. Příště raději ještě hodinku přiobjednáme.

Podrobným rozborem výsledků vás zatěžovat nebudu. Výsledkovou listinu naleznete na našich stránkách hned vedle tohoto komentáře. Zmíním jen několik zajímavostí. O tom že si k nám našli cestu modeláři z celé „horní“ poloviny Čech, svědčí výčet zúčastněných klubů. Nejpočetněji byli pochopitelně zastoupeni modeláři místní a z blízkého okolí, tj. členové LMK Vilémov a Varnsdorf. Přivítali jsme ale také kolegy z Karlových Varů, Teplic, Loun, Terezína, Liberce a novým rekordmanem co do vzdálenosti se stal Jan Klik z LMK Stod. Honza Klik by zároveň zasloužil zvláštní ocenění za velkou trpělivost. Zpáteční cesta domů byla nejspíš dlouhá a úmorná. Pobavila nás vyrovnanost Luboše Paťhy, který se v házedlech vešel všemi devíti hody do tolerance jedné vteřiny. Holt více jak třicetiletá praxe špičkového házedláře se nezapře. Ony i ty modely vypadaly jako menší kopie těch venkovních. Na vyrovnanost výkonů si ale v hale nehrajeme. Zvítězí ten, kdo dosáhne nejvyššího součtu dvou, resp. tří nejlepších časů. V házedlech to byl senior Jiří Tůma, i když nejlepšího výkonu dne (39,5s) dosáhl jeho syn Jiří Tůma mladší a v kategorii A6 taktéž senior Evžen Belo, který se zároveň stal autorem nejdelšího letu 4 minuty a 51 vteřin dlouhého. Zvláštní prémie za dosažení hranice 30 vteřin v kategorii F1N byla vypsána pro vilémovské žáky a juniory. Stanovený limit sice o malý kousek odolal, ale myslím, že v prostornější děčínské hale „to praskne“.

To bylo to veselejší. Teď naopak to, co nás trápí. Přestože se nás sešlo relativně hodně, uvítali bychom více mladších žáků. My nemáme žádné a i kolegové z Varnsdorfu a Liberce, kteří mají daleko větší možnost výběru jak my, přivezli v této věkové kategorii pouhé tři soutěžící. Bohužel, úbytek těch nejmladších zájemců je celorepublikový trend a týká se nejen nás modelářů, ale i větších a populárnějších sportovních odvětví. A to je škoda. V klubu je nás dost, kteří mohou dětem předat své bohaté zkušenosti a díky našim sponzorům, můžeme svoji činnost vykonávat relativně v klidu a pohodě.

Tak ještě halovou soutěž v Děčíně a můžeme se plně věnovat modelům „venkovním“. Krajské přebory mládeže se blíží mílovými kroky.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

V závěru roku se obvykle bilancuje. Takže i tuto soutěž si dnes vyhodnotíme tak trochu statisticky:
– závodů se aktivně zúčastnilo 23 modelářů, což je oproti loňskému roku o šest modelářů méně. Někteří z loňských účastníků již dali přednost zlepšeným sněhovým podmínkám a vyrazili do hor na lyže, resp. za silvestrovskými oslavami. Jiní se prý zalekli předpovědi počasí slibující v celém Ústeckém kraji náledí. Byly to ale zbytečné obavy. Všichni, i ti nejvzdálenější, dorazili naprosto bez problémů. Nesněžilo a tak doufáme, že i cesta zpět proběhla v klidu. A také jsme si asi tak trochu konkurovali s modelářským Silvestrem v Doksech. Dvě soutěže během jednoho víkendu (spojené s povinnými přípitky na úspěchy v novém roce) jsou na jednoho asi moc.
– něco málo se vypilo, snědlo se všechno. Včetně „sponzorských darů“ v podobě zákusků paní Suchardové a pana Bartíka a ovoce dodaného vilémovským panem Migou. Distribuci sponzorských darů a obsluhu improvizovaného baru zajišťovala paní Blaschková. Všem moc děkujeme.
– nejvzdálenějšími účastníky byli pánové Dlouhý a Procházka z Karlovarského kraje a z druhého směru zástupci YMCA Liberec, otec a syn Budaiovi.
– Vilémovské modeláře, kteří se zúčastnili téměř všichni, podpořili jejich rodinní příslušníci. Někteří aktivně, pomocí s organizací soutěže, jiní alespoň fanděním z balkonu.
– za vilémovské spoluobčany se dostavili dva diváci. Nutno zdůraznit, že se asi dobře bavili, protože vydrželi až do úplného konce soutěže.
– i přes trochu menší účast měla soutěž dobrou sportovní úroveň. Do žebříčku přibyla spousta výkonů dosažených v obou kategoriích. Z Vilémováků to byli tři házedláři a všech pět gumáčkářů.
– v interní soutěži o nejlepšího předsedu žákovských modelářských klubů ve Šluknovském výběžku (jsme tu celkem dva), jsem v kategorii házedel zvítězil já, v gumáčcích mi to pak varnsdorfský pan Bartík vrátil.
– velkou výhodou vilémovské sportovní haly je, že nekrade modely. Zaregistrovali jsme spoustu gumových svazků přetržených při natáčení, jeden model explodující vinou přetrženého svazku těsně po startu, dva nebo tři upadlé vrtulové listy, ale viset na konstrukci haly nezůstalo nic. Všichni si své modely, byť v různém stavu rozkladu, odvezli zpět domů. Nic jim tedy nebrání zúčastnit se 21. února 2015 dalšího ročníku naší soutěže. Snad už se konečně dohodneme na názvu – bude to Halový Žuch.

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš

Jako obvykle, jsme na začátku prosince vyrazili do děčínské sportovní haly na soutěž halových modelů „Vánoční rampouch 2014“. Hala je to krásná, prostorná, do které se vejdeme i my, co máme problém s kroužením našich házedel. Navíc oceňujeme, že v posledních několika ročnících má tato soutěž rychlý spád, bez dlouhého zdržování, což připisujeme novým tvářím v organizačním týmu v čele s Vítem Privarou.

Abych si ale také trochu rýpnul – strašákem v této hale jsou světelné panely pod stropem haly, které spolehlivě fungují jako lapače modelů. Ten, kdo jednou bude tato světla čistit, si bude moci otevřít modelářskou burzu a nebo několik let soutěžit ve spoustě halových kategorií. Toto ale pořadatelé ovlivnit nemohou. Na druhou stranu bychom se přimlouvali za malou úpravu výsledkové listiny. Chtělo by to seřadit soutěžící podle dosažených výsledků a doplnit povinné údaje o soutěži – třeba jména časoměřičů, sportovní komise a ředitele soutěže. Takhle ani nevíme, komu za tuto soutěž poděkovat.

Starší vedoucí klubu se tentokrát této soutěže z různých důvodů nezúčastnili. Naši výpravu vedl pouze pan Petr Blaschka, který svůj pověstný klid nejspíš přenesl i na své svěřence. Naše děti v hale nelétají špatně, tuto sobotu v Děčíně to ale bylo obzvláště pěkné. Určitě to ale bude také tím, že se v házedlech projevila naše cílená práce s dětmi. Neustále s druhým panem vedoucím hledáme nové materiály a vhodné modely letadel, které pak na naše doporučení děti staví. Uhlíkové kompozity zvládnout nehodláme, protože jsou příliš náročné materiálově i stavebně. Takže jsme nakonec dospěli k modelům polystyrénovým. Co se týče tvaru a velikosti, kupodivu vítězí modely velmi podobné těm venkovním. Ne nepodstatným vlivem je, že s postavenými modely také pravidelně trénujeme v naší hale. A také nám kluci přes léto opět zesílili. A jak to tentokrát dopadlo? Potěšili naši dva nejzkušenější, kteří se již několikátou soutěž přetahují o titul klubového rekordmana mezi žáky. Martin s Petrem mladším obsadili stupně vítězů, ale ani Honza s našim nováčkem Jakubem nezalétali špatně.

Co se týče gumáčků, je to s těmi našimi poslepovanými invalidy trochu složitější. Moc to seřídit neumíme a ani s gumovými svazky si příliš nerozumíme. Asi je to také o štěstí – v sobotní soutěži zvítězil náš Honza, kterého bychom šetrně nazvali naším nejbleskurychlejším stavitelem modelů. Třetí byl Martin, stavitel modelů rozvážný, zatímco Petr, majitel gumáčků nejpreciznějších, se na stupně vítězů vůbec nedostal. A pak se v tom vyznejte. Jak je ale z výsledků vidět, stačí to na rovnocenné létání s našimi soupeři, ovšem pro přechod do seniorské kategorie plné modelářů stavějících a létajících s přímo hodinářskou zručností, by to bylo málo. Naštěstí máme pana vedoucího Blaschku, který na modelech neustále něco nakrucuje, při soutěžích zpovídá soupeře ochotné podělit se o své zkušenosti a vše si pilně poznamenává. Však je jeho zápisníček plný.

Ale abych skončil trochu optimisticky – dosažené výkony se mi moc líbily a jsem na naše děti velice pyšný. Však jsem také, ještě než výprava dorazila domů, obdržel od našich soupeřů jeden pochvalný telefonát. A doufám, že podobných úspěchů dosáhneme 27. prosince i v naší, byť trochu těsnější hale.

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš

Na děčínskou soutěž jsme se opravdu moc těšili. Na konci roku jsme si ověřili, že naše balsová házedla jsou již na hranici své výkonnosti. Navíc nám zkušení modeláři potvrdili, že tento typ je vhodný tak na jednu sezónu. Pak se vše zkroutí a nedá se s tím létat. Naše předsevzetí, zkusit letadla z polystyrenu, jsme si splnili. Vlastně jsme změnili jen materiál. Zkoušeli jsme několik tvarů, ale nakonec dospěli k závěru, že nejlepší bude tradiční eliptické křídlo, které jsme převzali od modelů balsových. A už při tréninku jsme cítili, že to bude ono. Hala je rozměrná a umožňuje létat bez nebezpečí nárazu na stěny haly. Což se u nás ve Vilémově stává dost často. S výsledky, dosaženými našimi dětmi, jsme velice spokojeni. Maně vzpomínám na vtip, který před lety prohlásil náš přední šachista Vlastimil Hort: byl jsem druhý, přede mnou byl jen autobus Rusů. My jsme byli také druzí – před námi byli jen házedláři provozující téměř profesionálně vyrobená házedla kompozitová. S kolegou Petrem jsme se shodli, že tuto technologii bychom snad také zvládli, ale to by naše robátka měla velice usnadněné. Jen ať si ta házedla postaví sama a z polystyrenu. Děti se umístily v horní polovině výsledkové listiny a Petr Blaschka dokonce dosáhl na stupně vítězů. Dospěláci, kam jsme tentokrát zařadili i naši externí juniorku Lucku, byli samozřejmě byti. Nějaké další zkušenosti jsme ale během závodů učinili. Zkusíme s tím proto do zimní části sezóny ještě něco provést.

Ve druhé kategorii naši malí svěřenci příliš neplnili pokyny pana vedoucího Blaschky a ani velezkušeného Pepy Kubeše. Do gumového svazku ukládali až moc otáček, výsledkem čehož byly starty, které by jim záviděli i stíhači Zepelínů. Během několika vteřin již ozobávali strop děčínské haly a bylo jen otázkou času, kdy jejich modely skončí v onom lapači letadel, který zdejší světelné panely představují. V tomto ohledu jsme byli vskutku velice úspěšní. Ze zhruba patnácti letů se nám to povedlo šestkrát. Přímo ďábelský výkon pak podal druhý pan vedoucí Blaschka, kterému se pět modelů a k tomu jeden oříšek od minule, podařilo z těch lavorů vyšťourat. Ztráta tedy činí jednu „á šestku“ a zapůjčené šťouradlo pana Rollera, který tuto ztrátu nesl vcelku statečně. Dobrá zpráva pro pana Rollera je, že šťouradlo bylo vyrobeno nové a bude mu s díky při nejbližší příležitosti slavnostně navráceno. Velkou dávku štěstí osvědčil Honza Weisgerber, jehož model vypuštěný ze středu haly odskákal do místa, kde se stýká střecha s delší stěnou haly a zde, v poměrně malé výšce, nazobal čas přes tři minuty. Ten mu zajistil druhé místo mezi žáky. Smolařem soutěže, alespoň za náš klub, byl Martin Hájek, který vždy o pověstný chloupek skončil v obou kategoriích na čtvrtém místě. Seniory zastupovala jen Lucka. Na precizní modely zkušených modelářů naše stroje s nánosem spousty lepidla prostě nemají. Kdo chce, má spoustu času postavit si modely nové.

Soutěž ubíhala v rychlém tempu, takže jsme všichni, žáci i senioři měli kolem třetí hodiny hotovo. A protože naše robátka začala být trochu netrpělivá, usoudili jsme, že to soutěžící v kategoriích A6, P3 a dalších zvládnou i bez nás, sbalili děti a ještě za světla vyrazili domů na pozdní oběd.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Přestože naše sportovní hala prochází rozsáhlou rekonstrukcí, díky dobře zvolenému plánu prací došlo jen na velmi krátkou dobu k přerušení pravidelně pořádaných sportovních akcí. Tudíž i my jsme mohli uspořádat v obvyklém termínu naši soutěž halových házedel a modelů kategorie A6 poháněných gumovým svazkem. Přestože nejsme závislí na počasí, přáli jsme si, aby bylo hezky, což je záruka, že se dostaví i modeláři ze vzdálenějších míst naší země. Přání se nám splnilo, takže jsme opět mohli přivítat kolegy z Teplic, Karlových Varů a z opačného směru modeláře z Liberce nebo Bílého Kostela.

Soutěž tradičně začíná kategorií F1N, tedy halových házedel. Soutěží všichni najednou, bez rozdílu věku. Létá se ve třech trojkolových blocích. Přestože na nikoho netlačíme, má tato kategorie rychlý spád a obvykle jsme během jedné hodiny hotovi. Během následující půlhodiny pak proběhne zpracování výsledků a vyhlášení nejlepších házedlářů. O vánočních svátcích jsme měli jedinou žákovskou kategorii. Nevím, proč jsme tehdy tak rozhodli, ale alespoň v této silové kategorii to není „fér“ vůči těm nejmladším. Z lakoty to určitě nebylo. Tedy spíše nějaký organizační zádrhel. Letos jsme se proto vrátili k původnímu členění soutěžících na mladší žáky, starší žáky a seniory. Junioři se téměř nevyskytují. Zařadili jsme je proto mezi dědky a vyhlásili toho nejúspěšnějšího.

Po vyhlášení výsledků házedel následuje soutěž kategorie A6. Opět létají všichni najednou, bez věkového omezení. Časoměřičů máme dostatek, do vzduchu se také všichni vejdeme, takže jediným omezením bylo dolétat ve stanoveném tříhodinovém limitu. Což se nakonec všem bez problémů povedlo, přestože jsme i na děti byli přísní a předepsali jim šestikolovou soutěž. Pohled do výsledkové listiny mě naplňuje uspokojením, protože úplně všichni dosáhli alespoň dvou letů, které „za něco stály“. Můžete se přesvědčit sami, výsledková listina z těchto závodů je vám k dispozici.

Na závěr ještě několik poznámek:

Vilémovští, jak slíbili na konci loňského roku, představili novou kolekci házedel z tvrzeného polystyrenu. Což se projevilo pozitivně na  dosažených výkonech. Všichni se moc těší do děčínské haly, kde se budou moci se svými stroji ještě více rozmáchnout.

Opět se potvrdilo, že vilémovským dětem moc nevoní gumáčky, které létají, jak dávají občas najevo, pouze z donucení. Proto provozovaly pouze starší, dost olétané modely, které se dostaly pod střechu naší haly jedině díky silnější gumě nezištně poskytnuté našim ideovým vůdcem, p. ing Bartíkem. Pan Bartík je modelářský patriot a je mu vcelku jedno, jestli zrovna pomáhá svým, vilémovským a nebo úplně přespolním modelářům. Máme ho proto rádi a zato mu alespoň na letišti některé vyděšené svěřence z jeho početného mládežnického týmu natáčíme proti větru.

Doufejme, že tradicí se stalo opětovné otevření bufetu, ve kterém veškeré modelářské potřeby (tyčinky, bramborové lupínky, čaj, kávu, pivo, grog apod.) nabízela paní Blaschková. Za nejlepšího zákazníka byl tentokrát vyhlášen Jirka Schieferdecker, kterému za to asi udělíme čestné členství v našem klubu. Byť karlovarští modeláři, kteří dlouho čekali, než se Jirka s námi všemi důkladně rozloučí a nasedne do jejich automobilu, na to mají asi trochu jiný názor.

A na podporu pozvánky na prosincovou soutěž uvádím, že díky výše uvedené rekonstrukci je nyní v naší hale daleko tepleji a téměř bez průvanu, který v minulosti zaháněl vypuštěné gumáčky na balkon. A i kdyby se tak stalo nyní, modely spolehlivě vrací řada diváků, která si tentokrát našla cestu na naši soutěž. Zdůrazňuji také, že ve vilémovské hale pod stropem nevisí jediný uvízlý model. Slibujeme též, že startovné bude opět „lidové“.

Výsledková listina ke stažení ZDE!

Z. Hykš