Do Děčína jsme tentokrát vyrazili značně oslabeni. Chyběli naši nejlepší, totiž celá rodina Blaschkova, kterou skolil zákeřný virus. A také jsme dost spěchali, abychom byli na ploše ihned po otevření haly. Nějak se nám totiž nepodařilo předem potrénovat u nás doma. Musím říci, že tentokrát byl trénink tak vydatný, že do vlastní soutěže jsme vstupovali pouze s troskami ještě ráno pyšných házedel. Soutěž se svými „zbytky“ určitě nejlépe zvládnul Honza Weisgerber, zatímco Michal Jiřinec si to s Jakubem Smělíkem rozdali pouze o třetí místo. V každém případě nikdo z nás ani na chvíli nepomyslel na nějaký osobní rekord. Před příští soutěží, kterou bude nejspíš MČR halových modelů v Mělníku, se budeme muset vrátit k původnímu modelu přípravy. Totiž čtvrtečnímu tréninku, po kterém se v pátek při schůzce dá v dílně ještě ledasco zachránit.

A ještě větší obtíže nastaly při soutěži gumáčků kategorie A6. S druhým panem vedoucím Suchardou jsme se museli nejprve občerstvit a než jsme to pivo zdolali, první část modelů byla našimi výtečníky zrušena již při vyndávání z přepravních krabic. To znamená, aniž by mohly ukázat, co v nich je. Pak přišla část letecká. Musím přiznat, že tuto kategorii velice rád celou přenechávám Petrovi a zasahuji jen v případě, když je potřeba nějakého zlobila přetáhnout. Tentokrát to celé bylo na mě. I když uznávám, že Petr tu naši bandu dovedl k docela slušné samostatnosti. Což je dobře, protože já jsem se teprve v pátek večer narychlo učil, jak se skládá stolek se svěráčky, šťourací tyč, či kde jsou připravené gumové svazky. Nedávno nám v práci na dost dlouho vypnuli proud a já zjistil, že bez počítače se mohu maximálně tak koukat z okna. Ale soutěž bez Petra hodnotím jako ještě daleko horší problém. Gumové svazky praskaly při natáčení jeden po druhém, zatímco letící modely se rozpadaly ještě ve vzduchu. Dosahované výkony byly tragické a já se v jednu chvíli přistihl při myšlence, že se budu s tou hromadou špejlí a bídnými výsledky k tomu bát před Petrem vůbec ukázat. Naštěstí jsme se postupně zlepšovali. Ve druhé části soutěže naše modely začaly kupodivu létat vcelku disciplinovaně. Nevybavuji si příliš časté ozobávání stropu našimi gumáčky a jediný model, který se nám „podařilo“ pověsit na světla, nám vyšťoural pan Cinert. Michala s Honzou chválím, zatímco na Jakuba se musím trochu zlobit. Jak na svůj model nenaplácá několik gramů lepidla, není spokojen. Takže i v této kategorii nás bude před mistrovskými závody čekat spousta práce.

Co k ostatním soutěžícím? Celé Josefovské létání probíhalo v pohodě. Vybavuji si jediný protest a to vůči panu Dlouhému, konkrétně jeho nepředpisové obuvi. Pantofle s drápky prý nejsou povoleny. Já navíc protestuji proti přemíře reflexních prvků na oděvech soutěžících. Jako příležitostný cyklista vítám zákon předepisující tyto prvky mimo obec, snesu je i v obci, ale v halách mi vadí. Ony ty moje, už tak mizerné fotografie dost trpí odrážením blesku zpět do objektivu. Příště bych prosil něco méně blýskavého.

Vzhledem k tomu, že výsledky žákovské kategorie A6 byly vyhlášeny samostatně, ještě za světla jsme mohli vyrazit domů. A to za mohutného pošťuchování dvou kecalů na zadním sedadle auta. Honza s Jakubem byli k nezastavení a tak málem hrozilo, že je pan Sucharda v Bad Schandau vyhodí z auta a ten výjezd z města je nechá jít pěšky. Do kufru jsme jednoho zavřít nemohli, protože byl přecpaný našimi přepravními krabicemi. S jedním autem se těžko dá nějaký zasedací pořádek dělat, ale až pojedeme ve dvou a více vozidlech, budeme muset postupovat jak v té orientální hádance, při které skládáte velbloudy v karavaně tak, aby v ní mohli jít jak žrouti datlí, velbloudi, co nemají rádi ostatní velbloudy, tak i ti, co by si naopak rádi hryzli do velbloudáře. To znamená k panu Suchardovi do auta dát pouze hloubavé typy, zatímco ty divoké k Blaschkům, případně Weisgerberům. A rozhodně Jakuba oddělit od Honzy.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Ač docela hezké „příjezdové počasí“, setkalo se nás tentokrát oproti prosincové soutěži ve vilémovské sportovní hale zhruba o deset aktivních modelářů méně. Chybělo několik tradičních účastníků z řad dospělých modelářů a tentokrát se dostavilo i méně modelářů z řad varnsdorfského potěru. A naopak, přivítali jsme dva úplné nováčky. Soutěž se odehrávala za trochu spartánských podmínek. V pátek večer vyhořelo v hale několik osvětlovacích těles, takže hlavně po setmění zde byla trochu horší viditelnost. Shodli jsme se, že to nebyla velká překážka. To ta poměrně velká zima na ploše byla horší.

Bezpečnost především, ale protože pan správce haly ani trochu nenaznačoval, že má v úmyslu naši soutěž rozehnat, ba naopak, klíče nám dovezl osobně, neočekávali jsme žádné další komplikace. Tudíž žerty na téma, v jakém pořadí budeme co zachraňovat, byly opravdu jen platonické. A jak pravil pan správce, žádná škoda. Světla prý nebyla nijak spolehlivá a tak snad příště již na nás bude svítit něco modernějšího, výkonnějšího a bezpečnějšího. Několik majitelů letadel s teplem v minulosti poškozených modelů bude jistě také spokojeno. Co se týče zimy, je pro mě novinka, že teplota v hale se řídí nějakými tabulkami. Chápu, že čutálistům, tenistům či atletům se běhá lépe při teplotě 17°C. Ale my, pohybující se po ploše daleko rozvážněji, přeci jenom oceníme nějaký ten stupeň navíc. Na příště tedy dohodneme s provozovatelem haly, aby v ní alespoň tři, čtyři stupně přibyly.

Jak jsem zmínil výše, sešlo se nás soutěžících o trochu méně. Celková úroveň soutěže tím ale nijak neutrpěla. Spousta modelářů si opět zlepšila svá osobní maxima. A výkony těch nejlepších leze považovat za výtečné. Obě části, jak ta házedlářská, tak i ta gumáčkářská, proběhly rychle a bez jakýchkoliv zádrhelů či protestů. Dobré náladě opět přispěl bar vedený paní Blaschkovou. Tentokrát, s ohledem na zmíněnou zimu, převládaly nápoje horké nad těmi studenými.

V sedm hodin večer bylo hotovo. Vyhlásili jsme výsledky a vydali se do svých domovů s tím, že s většinou z nás se brzy setkáme v děčínské hale při soutěži Josefovské létání.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

I přesto, že jsme naši soutěž po počátečních zmatcích přesunuli na všední den, blíže ke konci roku (mimochodem, dodnes se s kolegy nedokážeme shodnout, kdo tento přesun prosadil), sešli jsme se toto úterní odpoledne v docela hezkém počtu – jen seniorů bylo sedmnáct. Další údaje do statistiky bohužel už trochu skřípají. Dostavili se dva junioři a devět žáků. Školy mají prázdniny, hory postrádají sníh, plesová sezóna ještě nenastala a tak nám nezbývá než domnívat se, že zbylí žáčci a junioři se místo soutěže věnovali přehrabování se v dárcích. I my jsme měli ve svých řadách jednoho přehrabovače. Jinak jsme se sešli v plném počtu a dokonce nám svoji ratolest přišla ukázat i naše bývalá členka Jitka. Tradičně poslabší byla účast místních obyvatel, přestože jsme tuto soutěž inzerovali ve Vilémovských novinách. Dostavila se pouze paní místostarostka, která akcím pro děti věnuje velkou pozornost a radost nám udělal druhý náš bývalý, hlasitě fandící člen Lůďa s paní Lůďovou. Na chvíli zaskočili Smělíkovi, bohužel až poté, co Jakub rozlámal jediné své létající házedlo a rodičům tak s neřádně opraveným modelem předvedl pouze několik úderů o podlahu. Většina z vás už určitě poznává také tradičního účastníka všech našich akcí, Petra Falce. Petr mi obvykle volá a vyzvídá podrobnosti k soutěži minimálně dva týdny předem. Dorazil také správce sportovní haly, kterého ale podezíráme, že přišel jen zkontrolovat, zda se nestrefujeme špunty od šampusu do zářivek.

Soutěž jsme zahájili jako obvykle kategorií F1N. Za hodinu a čtvrt jsme byli hotovi. Někdo si ještě na poslední chvíli zlepšil výkony do žebříčku, někomu se tentokrát dařilo o něco méně. Výsledky jsou již k dispozici – posuďte tedy sami. Slavnostní vyhlášení jsem trochu poškodil. Sponzorský dar věnovaný panem Dlouhým z Karlových Varů, totiž věnec špekáčků určený nejlepšímu superseniorovi (házedláři staršímu 55 let), jsem se ostýchal pověsit na krk panu Procházkovi, na, jak zdůraznil, čerstvě umytý krk. Cena se tedy do Karlových Varů vrátila alespoň v náručí nejúspěšnějšího superseniora.

Pak přišla na řadu kategorie A6. Letové podmínky pro gumáčky tentokrát nebyly nejlepší. Jakoby uprostřed haly vznikal nějaký průvan, který zaháněl letící modely na všechny strany. Tolik startů, které skončily za některou z natažených sítí a nebo na balkonu, jsme snad ještě nikdy neměli. O to napínavější to ale bylo. O stupních vítězů v seniorské kategorii se rozhodlo až posledním letem soutěže.

Ještě jedno nedopatření se mi povedlo – já, úporný cyklista, jsem při posledním výletu nastavil na svém trofejním fotoaparátu režim „krajina“, čehož jsem si bohužel všimnul příliš pozdě. Co jsem nafotil, byla tragédie. Takže přátelé – momentky z plochy tentokrát nejsou žádné a alespoň vyhlašování výsledků zachránil pan Bartík, který se rovněž potýkal s nastavením svého přístroje, jehož fotoaparát je ale rozhodně v lepší kondici jak ten můj. Chtělo by to inovaci fotografického vybavení. Já jsem to Ježíškovi říkal, ale on argumentoval tím, že na řadě jsou důležitější věci. Obávám se ovšem, že s novou ledničkou v únoru lepší fotografie v naší hale nepořídím.

Přes tyto drobné nedostatky panovala po celou dobu soutěže v hale dobrá nálada. Nejveseleji bylo tradičně u baru vedeném obětavou paní Blaschkovou. Soutěž jsme skončili v půl osmé vyhlášením výsledků kategorie A6. Pak už jsme si jen popřáli do nového roku, rozloučili se a vyrazili do konečně mrazivé noci opatrně domů. Se spoustou z vás jsme se neloučili na dlouho. Uvidíme se už devátého ledna na poli v dolních Mikulášovicích při dalším ročníku Nejsevernějšího házedla. A s těmi ostatními se, jak pevně doufám, přivítáme v únoru opět v naší hale při halovém Žuchu 2016.

Ukázka diplomu ZDE!

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Nebýt vyzdobených vánočních stromků, které jsme cestou do Děčína viděli, ani bychom nepoznali, že se blíží konec roku. Sobotní počasí připomínalo spíše čas březnového Josefovského létání. Jednou, či dvakrát jsme do Děčína cestovali zasněženou krajinou a to i v údolí Labe. Ale upřímně řečeno, čím je člověk starší, tím víc sníh „nemusí“. Jak pravil jeden můj cyklistický kolega: Sněžit má na horách. Kdo chce, ať si tam jede.

Soutěž v děčínské sportovní hale začala dle plánu – přesně v osm hodin se rozsvítily reflektory a my mohli celou hodinu trénovat se svými novými házedly. Po půl desáté začala vlastní soutěž a to kategorií F1N žáků. Uznávám, moc soutěžících se nesešlo, ale i tak se přimlouváme, aby tato věková kategorie alespoň u házedlářů byla rozdělena na žáky mladší a starší. Ze zkušeností víme, že porážka od soutěžemi otřískaného patnáctiletého hromotluka dokáže ty nejmladší pořádně otrávit. Moc jich v klubech nemáme a proto si musíme všechny nováčky tak trochu hýčkat. Tím nelobuji za vlastní zájmy – toto tvrdí vedoucí klubu, který bude mít ještě čtrnáct dní ve svých řadách jednoho mladšího žáka a od příštího roku už jen samé zmiňované hromotluky.

Ale jinak dobré – soutěž i naši svěřenci. Kluci zalétali pěkně. Petr s Honzou již absolvovali spoustu soutěží, mají hezké a výkonné modely a tak už jen čekáme, kdy konečně začnou padat nějaké třicítky. Příjemně nás překvapili Jakub s Michalem. Ti toho s házedly naopak ještě moc nenalétali. Michal byl dokonce na své první soutěži. Uvidíme, zda sobotní výkony potvrdí i v závěru roku v naší, poněkud těsnější sportovní hale. Co se týče soupeřů, napráskali nám hlavně polští kolegové (a kolegyně). Je vidět, že to s házedly opravdu umí. Myslím ale, že i my se stále zlepšujeme a doufám, že příště to opět bude o něco těsnější. Juniory a seniory nechci příliš hodnotit. Těch se naopak schází docela dost. Ale nemám k dispozici výsledkovou listinu a tak si jen opatrně tipnu, že my, vilémovští, jsme v minulosti už létali daleko lépe.

Také v kategorii A6 nás naši svěřenci velice příjemně překvapili. Opět sice nedošlo k nějakému výraznějšímu porovnání s konkurencí, protože kromě nás byli do soutěže přihlášeni už jen dva modeláři varnsdorfští, ale to nevadí. Den před soutěží si hoši sami překontrolovali a opravili svá letadla, která jsme měli v přepravních boxech uloženy od letního halového MČR v Mělníku a tuto sobotu se sami připravovali k letu. Všichni zalétali moc hezky. Zvítězil náš nový člen Michal, následovaný Štěstěnou oblíbeným Jakubem a na třetím místě úporným modelářem Honzou. Bramborovou medaili bral náš jemný mechanik Petr, na kterého se nedostalo, přestože oba jeho hodnocené lety byly přes tři minuty. To jsme ještě nezažili. Ocenili jsme také, že oproti minulým soutěžím odpadly raketové starty rovnou pod střechu haly. V sobotu stoupaly naše modely daleko rozvážněji. Ještě by to chtělo trochu více citu při zacházení s letadly. Poškození letadla při jejich vyjímání z krabice, při nasazování svazku a nebo dokonce o kolegova záda, jsou zbytečné ztráty. A pak ta úděsná spotřeba gumových svazků. Na toto se musíme zaměřit přednostně. Jinak by se snad ani nezvládlo do Čech tolik gumy dovážet. Mezi dědky se přihlásili dokonce pouzí dva soutěžící, které doplnili dva varnsdorfští junioři. Což je velká škoda. Zažili jsme doby, kdy i v této kategorii byla děčínská hala seniorů gumáčkářů plná.

Nám se v Děčíně moc líbí. Hala je to velká a dají se v ní zalétat velké časy. I ta nešťastná světla nás včera zlobila jen občas a co jsme na ně zavěsili, jsme opět, s jedinou ztrátou, také vyšťourali. Na závěr bych chtěl pochválit pořadatele. Mělo to spád a jeden, či dva drobné organizační problémy byly obratem vyřešeny ke spokojeností všech. Za nás mohu slíbit, že pokud se tato soutěž bude konat i příště, určitě přijedeme.

Výsledková listina ZDE!

Zdeněk Hykš

Josefovské polétání se stalo poslední naší halovou soutěží v první polovině letošní modelářské sezóny. Komentář k této soutěži musím začít jízlivou poznámkou, že ples modelářů ve Varnsdorfu se zřejmě velice vydařil. Stal se totiž součástí „supervíkendu“, během kterého měli jeho účastníci zvládnout nejprve sobotní celodenní soutěž volných modelů v Rochově u Terezína, poté přesun do Varnsdorfu na zmíněný ples a nakonec nedělní halovou soutěž v Děčíně. Samozřejmě, i my jsme byli do Varnsdorfu pozváni, ale všechny vášnivé diskuze o tom, jak se vše dá krásně skloubit dohromady, jsme smetli ze
stolu argumentem, že děti jsou přednější. Moji kolegové vedoucí se ukázali jako naprostí realisté, protože když jsme v neděli ráno dorazili do Děčína, uvítala nás zcela prázdná hala. Žertovali jsme sice, že právě v tuto chvíli varnsdorfští „lvi salónu“ opouštějí sál, nasedají do připravených vozů a míří do Děčína, fakt ale je, že do začátku soutěže nedorazil vůbec nikdo. Což je velká škoda, protože s dospělými chyběli také jejich malí svěřenci. Následkem toho se v rozměrné děčínské hale ztrácelo pět žáků, z nichž tři byli naši a šestnáct seniorů a juniorů, mezi kterými jsme byli čtyři vilémovští. Jen pro srovnání, v únoru do Vilémova dorazilo celkem třicet účastníků. Ale dost šprýmů na adresu pořadatelů modelářského plesu. Již jsme hovořili se spoustou jeho účastníků a nebyl nikdo, kdo by o něm nehovořil s nadšením. My jsme holt zvolili jiné priority.

Krátce k vlastnímu závodu – po dlouhé halové sezóně již měli naši mladí modeláři své modely dokonale zvládnuty, čehož využili k dalšímu zlepšení svých osobních rekordů. Kluci létali opravdu znamenitě. Poprvé se alespoň s jedním letem dostali nad 30 vteřin Martin Hájek s Petrem Blaschkou a během tréninku i Honza Weisgerber. Alespoň to tvrdil. Spokojeni byli také vedoucí. Oběma se podařilo porazit své svěřence a po minulém debaklu v hale vilémovské se tak vrátit do čela klubového žebříčku. Gumáčkáři také nezalétali špatně. I když by se jim dalo leccos vytknout. Třeba téměř kolmé starty modelů Honzy a Martina, jako by bylo zvláštní terno dostat se co nejdříve pod strop místní haly a dráždit zde zákeřné světelné panely a neméně nebezpečné teplomety. Rekord byl naměřen Martinovi, který stropu dosáhl za pouhých jedenáct vteřin. Ještě, že to neviděl Pepa Kubeš. A nebo ta příšerná spotřeba gumových svazků. Druhý pan vedoucí vždy dává za vzor Pavla Formánka, který na jeden svazek absolvuje mnohonásobně více letů, jak naši trhači.

Náš dobrý dojem z průběhu soutěže byl ještě umocněn skutečností, že tentokrát jsme dokázali z pod stropu vyprostit všechny zde zachycené modely. Klubový génius, pan vedoucí Blaschka, totiž někde splašil dlouhou tyč na vyšťourávání modelů uvízlých na světelných panelech. K tomu vybavil šťouradlo malou kamerou, takže jsme všechny „ulétlé“ modely měli jako na dlani (tedy na monitoru). Občas jsme sice na modelech něco odlomili, ale to hlavní bylo pro další soutěže zachráněno. Navíc jsme několikrát pomohli i ostatním kolegům. Zpráva pro ostatní modeláře, kteří byli podobně postiženi při minulých soutěžích – prozkoumali jsme všechny řady světel, ale hromady modelů se nekonaly. Nalezli jsme pouze jeden „stroj“ Evžena Bela a jednoduchou A6 Vojty Hofmana, obou z LMK Varnsdorf. Své modely si mohou u nás vyzvednout a nebo jim je příležitostně přivezeme. Očekávali jsme, že na monitoru uvidíme vedle letadel také hromady prachu, ale světelné panely byly jako „ze škatulky“. Zřejmě se přes zimu čistily a tak již s našimi modely létá nejspíš někdo jiný. Od kolegů, zkušených praktiků, jsme na oplátku obdrželi řadu dobrých rad, jak do budoucna s dětmi vylepšit modely, aby byly ještě výkonnější. A poté, co si v přilehlé restauraci po skončení soutěže děti zakoupily oblíbené hranolky, panovala ve vilémovské výpravě dokonalá pohoda.

Soutěž jsme ukončili nezvykle brzy. Již před čtvrtou hodinou odpolední jsme v klubovně vraceli halové modely do polic s tím, že od příště už vyrážíme do terénu s volnými modely a do hal se vrátíme opět až na podzim.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

V sobotu 21. února se ve vilémovské sportovní hale uskutečnil další ročník soutěže halových modelů letadel. Ze začátku sice někteří soutěžící přijížděli do Vilémova spíše ze zvědavosti, kde že se ten nejsevernější modelářský klub vyskytuje a jestli třeba cestou neuvidí volně pobíhající vlky, časem jsme si ale vybudovali „stálou klientelu“, která se navíc postupně rozšiřuje. A když se k tomu připočte přívětivá hala, ve které je teplo, od oken netáhne, hladký strop haly nekrade letadla a v úložném koutku pro sportovní nářadí působí sympatická paní Blaschková s neméně sympatickým barem, není divu, že tentokrát se nás sešlo celých třicet. Devatenáct z nás se přihlásilo do kategorie házedel F1N a dokonce 21 do kategorie „gumáčků“ A6. Létalo se na plný počet letů, tj. devět pokusů v kategorii házedel a šest pokusů mezi gumáčkáři. Tentokrát jsme se museli řádně otáčet, abychom to do sedmé hodiny večer stihli. Příště raději ještě hodinku přiobjednáme.

Podrobným rozborem výsledků vás zatěžovat nebudu. Výsledkovou listinu naleznete na našich stránkách hned vedle tohoto komentáře. Zmíním jen několik zajímavostí. O tom že si k nám našli cestu modeláři z celé „horní“ poloviny Čech, svědčí výčet zúčastněných klubů. Nejpočetněji byli pochopitelně zastoupeni modeláři místní a z blízkého okolí, tj. členové LMK Vilémov a Varnsdorf. Přivítali jsme ale také kolegy z Karlových Varů, Teplic, Loun, Terezína, Liberce a novým rekordmanem co do vzdálenosti se stal Jan Klik z LMK Stod. Honza Klik by zároveň zasloužil zvláštní ocenění za velkou trpělivost. Zpáteční cesta domů byla nejspíš dlouhá a úmorná. Pobavila nás vyrovnanost Luboše Paťhy, který se v házedlech vešel všemi devíti hody do tolerance jedné vteřiny. Holt více jak třicetiletá praxe špičkového házedláře se nezapře. Ony i ty modely vypadaly jako menší kopie těch venkovních. Na vyrovnanost výkonů si ale v hale nehrajeme. Zvítězí ten, kdo dosáhne nejvyššího součtu dvou, resp. tří nejlepších časů. V házedlech to byl senior Jiří Tůma, i když nejlepšího výkonu dne (39,5s) dosáhl jeho syn Jiří Tůma mladší a v kategorii A6 taktéž senior Evžen Belo, který se zároveň stal autorem nejdelšího letu 4 minuty a 51 vteřin dlouhého. Zvláštní prémie za dosažení hranice 30 vteřin v kategorii F1N byla vypsána pro vilémovské žáky a juniory. Stanovený limit sice o malý kousek odolal, ale myslím, že v prostornější děčínské hale „to praskne“.

To bylo to veselejší. Teď naopak to, co nás trápí. Přestože se nás sešlo relativně hodně, uvítali bychom více mladších žáků. My nemáme žádné a i kolegové z Varnsdorfu a Liberce, kteří mají daleko větší možnost výběru jak my, přivezli v této věkové kategorii pouhé tři soutěžící. Bohužel, úbytek těch nejmladších zájemců je celorepublikový trend a týká se nejen nás modelářů, ale i větších a populárnějších sportovních odvětví. A to je škoda. V klubu je nás dost, kteří mohou dětem předat své bohaté zkušenosti a díky našim sponzorům, můžeme svoji činnost vykonávat relativně v klidu a pohodě.

Tak ještě halovou soutěž v Děčíně a můžeme se plně věnovat modelům „venkovním“. Krajské přebory mládeže se blíží mílovými kroky.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš