Oproti minulým ročníkům jsme letos měli vilémovskou sportovní halu k dispozici o hodinu dříve. Začátek soutěže jsme proto posunuli na dvanáctou, o čemž jsme oslovené modeláře informovali v propozicích. Přesto jsem očekával, že hlavní nápor zájemců přijde kolem jedné hodiny, kdy začínal oficiální trénink. Nějak jsem se doma zdržel a k hale, coby dozor za pořadatele, jsem dorazil s malým zpožděním. Byl jsem překvapen parkovištěm plným aut a tréninku chtivých modelářů. Rychle jsem proto všechny soutěžící i s doprovodem vpustil do sálu, kde ihned začal ten správný házedlářský ruch. Následujících téměř osm hodin proběhlo ve svižném, místy i lehce nervózním tempu. Ve chvilce volna jsem vyrazil do naší dílny na pracovní schůzku s Petrem a Markem Budaiovými. Zatímco jsme spolu řešili náplň práce našich mladých modelářů pro první polovinu nastávající sezóny 2020, všichni dospělí členové rodiny Blaschkovy zajišťovali přesun letadel, cen pro nejlepší soutěžící a samozřejmě také baru do sportovní haly. Zvládli jsme to, byť z důvodu nemoci nepřítomný pan Sucharda nám určitě dost chyběl. S Budaiovými jsme dorazili do haly chvíli po jedné hodině. To už byli přítomni úplně všichni soutěžící, včetně našich svěřenců. Během tréninku se na ploše tísnilo téměř třicet zájemců o start v kategorii házedel, tedy F1N. Snad se příliš modelů nerozbilo a nerozšláplo. A ve dvě hodiny to vypuklo. Podle propozic jsme kolem třetí hodiny měli s házedly skončit. Obvykle tak i končíme, tentokrát ale jsme to zvládli až o více jak třicet minut později. Časoměřiči byli dva, k tomu jeden zapisovatel, takže plný stav. Vyvolával jsem soutěžící tak hlasitě, až jsem z toho na chvíli ztratil hlas. Nikdo zbytečně nezdržoval, přesto se kategorie házedel protáhla. Určitě to bylo tím, že k nám dorazil málem rekordní počet modelářů, navíc velice dobře létajících. Senioři dosahovali jako obvykle velmi hezkých časů a tentokrát se docela určitě výrazně zlepšily téměř všechny děti. Co se výkonů týče, opět dominovali Michal Michna s Jirkou Tůmou. Jim se přiblížil dnes velmi hezky létající Mirek Procházka. Ale ani ostatní senioři příliš nezaostali. To našeho pana vedoucího Petra Blaschku omlouvají pořadatelské starosti a jeho syna snad časem přesvědčíme, že když se jeho model do naší haly „nevejde“, bylo by lepší létat s něčím jiným. U našich dětí oceňuji vyrovnanost. Pokud se nedaří jednomu, zaskočí za něj někdo druhý. Bylo tomu tak i při této soutěži, kdy Víťa Havlíček dosáhl ze všech přítomných dětí nejlepšího výkonu. Také Milan Skukálek, dnes naposledy mladší žák, zaostal za Karlem Štefanem, nejlepším z varnsdorfských dětí, jen o dvě vteřiny. Ani ostatní nezklamali, byť na některých byla patrná nervozita z přítomných rodičů.

S ohledem na zdržení jsme rychle spočítali výsledky a vyhlásili nejlepší modeláře. Bohužel jsem se dopustil dvou přehmatů, z nichž jeden jsem napravil ještě na ploše (Marka Budaie jsme přesunuli ze seniorů zpět mezi juniory), zatímco  ostudné přehlédnutí mladšího žáka Jakuba Pola napravíme při následujících závodech ve varnsdorfské hale. Budiž to pro mě poučení pro příští závody. Zatímco jsem spěchal s psaním diplomů, na ploše propuklo závěrečné rojení házedlářů, do kterého se vedle soutěžících zapojily i místní děti s loni darovanými modely házedel. Neuvěřitelné, že jim vydržely celý rok nepoškozeny.

Gumáčky jsme spustili zhruba o půlhodinu později. Pana Soukupa, kterému děkujeme za pomoc s kategorií házedel, vystřídali na stanovišti oba Budaiovi. Spolu se mnou tak měli soutěžící k dispozici tři časoměřiče. Více v naší hale nemá smysl – barevné rozlišení u těchto modelů neexistuje, navíc se ve vzduchu nejvíce potkávají velice oblíbené „Jednoduché A6“ pana Kaliny. Spolu s tréninkovými lety tak bylo ve vzduchu poměrně nepřehledno, což na pozornost časoměřičů kladlo velké nároky. Na druhou stranu jsou „A šestky“ vcelku klidná kategorie, která umožňuje v závěru soutěže zpracovávat výsledky rychlejších modelářů. I pár diplomů jsem stihnul napsat. Operativně jsme proto čas vymezený gumáčkářům prodloužili o patnáct minut, čímž jsme alespoň trochu zmírnili časový skluz z házedel. Stihli jsme to na vteřinu. Vyhlášení následovalo ihned poté. Co se týče výkonů, tentokrát byla v hale obzvláště velká zima, takže i nejzkušenější modeláři dosahovali až o minutu horších časů jak před nedávnem v hale děčínské. Zima prý v naší hale byla i dva dny předem, při fotbalovém turnaji. Jenže zatímco čutálisté se zahřejí běháním za merunou, my naopak vyžadujeme od účastníků soutěže rozvážné pohyby a pokud možno co největší klid. Takže všichni postupně prochladli. Na náš dotaz nám bylo sděleno, že s tím nelze nic dělat. Takhle je prý topení v hale nastaveno servisní firmou. Pan vedoucí Blaschka slíbil, že se s tím přesto pokusí něco udělat tak, aby nám při únorovém Halovém Žuchu bylo alespoň trochu tepleji. Ještě před úklidem se nám část dětí ztratila, a tak jsme na přesun veškerého modelářského a nemodelářského vybavení z vilémovských zbyli jen čtyři. Naštěstí nám pomohli kolegové z Varnsdorfu, kteří příliš nespěchali domů. I tak jsme v hale zhasínali kolem půl osmé. Ještě chvíli jsme strávili v dílně úklidem modelů a domů dorazili před devátou. Jak jsem psal v úvodu – bylo to dost hektické sobotní odpoledne s večerem.

A ještě jedna důležitá informace nakonec – závodů se vedle tradičních účastníků ze Šluknovského výběžku účastnili také přátelé z Liberce, Děčína a Teplic, za což jim moc děkujeme. Naopak tentokrát chyběli v podstatě tradiční účastníci z Karlových Varů, Žatce či Terezína. Někteří z nich předem avizovali, že musí druhý den na Modelářský Silvestr do Doks u Kladna a proto k nám nepřijedou. Studiem kalendáře jsme zjistili, že příští rok se naše obě soutěže dokonce na den shodují. Rozhodli jsme se proto zkusit jít Modelářskému Silvestru „z cesty“. Přítomným modelářům jsme předložili na zvážení návrh udělat z našeho Předsilvestrovského polétání Polétání předvánoční. Vyšlo by to na sobotu 20. prosince 2020. To bývá naše hala obvykle volná. Žádnou negativní reakci jsme nezaznamenali. Máme na to celý rok, oceníme proto i názor Vás, čtenářů těchto řádků.

Výsledková listina ZDE

Děkuji a za všechny Vilémováky se na shledanou v únoru těší

Z. Hykš

Do Děčína jsme tentokrát vyrazili chvíli po sedmé hodině, abychom stihli otevírání haly a měli co nejvíce času na tréning. Porušili jsme tím naše pravidlo, že půl hodiny na trénování stačí. Pak už se spíše modely rozbíjejí. Ale museli jsme to risknout. Každý z našich mladých modelářů měl k dispozici dva nové modely házedel, které si musel řádně odzkoušet a zjistit, zda jsou skutečně lepší jak modely starší. Snad ano, protože pokud si dobře vybavuji, všichni soutěž odlétali s novými házedly. Tentokrát nás ale mezi žáky bylo hned pět. Přibyl náš nejčerstvější nováček Ivan Sádovský. Zdá se, že jsme si „sedli“, tak proč jeho premiéru odkládat. Ivan nás určitě nezklamal. Na to, že byl na svých prvních závodech, zalétal moc hezky. To naši jednoročáci nás trochu překvapili. Při tréninku před soutěží a během té zhruba půlhodinky, která byla nově vložena mezi šesté a sedmé kolo házedel, létali určitě lépe než při vlastních závodech. Asi zaúřadovala nervozita. S výjimkou Mirka Trantiny, který potvrdil, že je velký salámista. Tří nejlepších časů dosáhl v posledním bloku a jako jediný splnil výkonnostní limit, který před soutěží stanovil pan vedoucí Blaschka. Sice nás kromě rodinných týmů tentokrát trochu pobili i varnsdorfští modeláři, přesto jsme byli spokojeni. Nové modely mají určitě větší potenciál jak ty starší. A někteří kluci přesvědčili, že už mají na to provozovat házedla ještě o číslo větší. Musíme to s nimi na příští schůzce probrat.

Vyhlášení vítězů kategorie házedel z oken přilehlé restaurace přihlížela spousta divaček, snad mažoretek, které se tím docela dobře bavily. A ihned po vyhlášení nejlepších házedlářů jsme zahájili soutěž gumáčků. Létalo se celkem ve třech kategoriích – A6, P3 a M-OŘ. Nejpočetněji byla jako obvykle zastoupena kategorie A6. Tyto gumáčky mimo soutěž netrénujeme. To bychom pak neměli s čím létat. Zkusíme si to jednou během závodů a pak už na start! Případné nedostatky ladíme během soutěžního létání. I tak naše modely neuvěřitelně stárnou. Může za to ona neustále se zvětšující vrstva lepidla, kterou kluci na modely patlají. Nejvíce havárií se nestane při letu, nýbrž při navíjení gumového svazku a čekání na start. Kluci jsou bohužel trochu moc živí. Gumové svazky jsou samostatnou kapitolou. Jako z pohádky nám připadá prohlášení kolegy Pavla Formánka, že mu jeden svazek vydrží na více soutěží. My trháme takovým tempem, že to pan vedoucí nestačí doma navazovat. Jsem zvědav, co budeme dělat, až nám naše zásoba dojde. Co se týče výkonů, varnsdorfským jsme se sice vyrovnali lépe, ale i tak první místo bral Karel Štefan. Za zmínku stojí ještě událost, kdy náš Milan Skukálek trefil odkryté místo ve světelných panelech, přestože od letošního MČR jsou tyto zakryty sítěmi. Autor zakrytí, Víťa Privara, tvrdil, že Milan byl první, komu se to povedlo. Model je nenávratně ztracen. Což se pokusil vyvrátit vedoucí Petr Blaschka, jemuž se sice nepodařilo model vyprostit, zato však zvládl na tyto panely zavěsit za gumové oko horní díl šťourací tyče. Naštěstí přispěchal na pomoc kolega Standa Rudínský. Povedl se mu husarský kousek, totiž navléci svoji tyč na ten náš kus a opatrným pohybováním do stran jej uvolnit. Jsme rádi, že jsme v hale nezanechali Damoklův meč hrozící, že po zpuchření gumičky probodne nějakého sportovce. Vyhlášení vítězů kategorie gumáčků z úsporných důvodů proběhlo v restauraci. Zdejší světlo mě moc nenadchlo – pořízené fotografie z vyhlášení jsou dost mizerné a bohužel, jak se zdá, Ježíšek ani letos lepší fotoaparát nenadělí.

Pak jsme se sbalili a jako už tradičně jedni z posledních jsme se vydali na cestu domů. Pokochali jsme se vánoční výzdobou u našich sousedů v SRN a po dojezdu do Vilémova, což už je také předvánoční tradice, jsme se za deště rozešli do svých domovů. Příští schůzku nás čeká léčba nemocných modelů, potom vánoční besídka, kterou by nám ti naši jedlíci neodpustili a pak už Předsilvestrovské polétání ve vilémovské sportovní hale.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Zatímco v pátek naši mladí modeláři docela úspěšně brnkali na nervy svých vedoucích, v sobotu jsme nabyli dojmu, že nám je přes noc někdo vyměnil. Kluci doposud soutěžili pouze dvakrát v naší tělocvičně, takže je děčínská hala svými rozměry možná i trochu ohromila. Chovali se naprosto způsobně a trénovali by až do úplného rozbití modelů. Zhruba po půl hodině jsme je donutili, aby své „ostré“ modely šetřili na vlastní závody a pokračovali v zalétávání modelů záložních. Což se povedlo. Chlapci odlétali soutěž velice hezky. Všichni se znovu zlepšili. Někteří o pár vteřin, jiní dost výrazně. Porazili nás dva zkušenější soupeři, ale my se srovnali od třetího do šestého místa.

O chvíli později dokončili svoji soutěž házedel také naši tři junioři a dva senioři. Moc to nešlo Jakubovi. To zbývající naši zástupci létali, až jsem se divil. Asi se nám všem přes zimu naše házedla zkroutila a naštěstí tím správným způsobem. Takže byly na světě další čtyři osobní rekordy. Během soutěže se opět ukázaly přednosti uhlíkových házedel. Nejvíce to bylo patrné při porovnání velice dynamických hodů Petra mladšího, který létal s opravdu „vymazleným“ modelem depronovým s tak trochu ležérním stylem hodů Michala s modelem uhlíkovým. Michal dosahoval sotva poloviční výšky, ale vše doháněl v druhé fázi letu krásným kluzem. Celkově byl Michal o zhruba pět vteřin lepší.

Po vyhlášení házedel jsme v hale zůstali a vystřihli si i s nováčky gumáčky A6. Michal s Honzou zjistili, že světelné panely opět velmi spolehlivě fungují jako lapače modelů a tak se rozhodli neničit svoje éra před mistrovstvím ČR, které se uskuteční, jak jsme se v průběhu soutěže dozvěděli, v této hale. Jakub s Petrem mladším naopak odlétali všech šest letů. Na nejlepší to nestačilo, na střed výsledkové listiny ano. A opět mile nás překvapili naši nejmenší. Čekal jsem masovou destrukci modelů již při natáčení nebo nasazování gumového svazku. Svazky sice vesele praskaly, modely ale držely. Ztráty jsme zaznamenali jen u tří modelů při jejich vyprošťování ze zmíněných světelných panelů a jedno slzičkami doprovázené ulomení ocasních ploch vítězného modelu o záda kolegy. Ale bylo to až po soutěži a jak pravil klubový přítel, p. Dlouhý z Karlových Varů, hlavní je zachránit vrtuli s ložiskem.

Při vyhlašování jsme s překvapením zjistili, že jsme v hale zůstali s ostatními oceněnými modeláři sami. Ostatní už byli na cestě domů. Takže jsme zhasli, narovnali éra do aut a vyrazili směrem k domovu. V Bad Schandau končil masopust. Museli jsme dávat pozor, aby nás něco netrefilo, případně, abychom někoho nepřejeli. Třeba toho „totálně upraveného“ námořníka, který se nám přimotal přímo pod kola. Ještě štěstí, že jsme se pouze plížili, protože na náměstí Bad Schandau je příkázaná třicetikilometrová rychlost. Pak už nás čekal jen výjezd od Labe, plošina s výhledy na Saské Švýcarsko a sjezd dolů ke státní hranici. Přestěhování transportních krabic do klubovny a jízda v hustém dešti domů. Někdo autem, někdo na kole.

Halové modely skončily opět v bezpečí přepravních krabic na skříních v naší dílně. Od příštího týdne nás totiž čeká série závodů „venkovních“ s celkem třemi krajskými přebory mládeže.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Oproti Předsilvestrovskému polétání se nás sešlo o deset soutěžících méně. Chyběli někteří tradiční účastníci a tentokrát přednost jiným radovánkám dali úplně všichni junioři. Přesto jsme s průběhem soutěže spokojeni. Dosažené výkony byly minimálně srovnatelné s těmi prosincovými, spíš ale ještě lepší. Radost nám udělali naši nováčci, kteří se v házedlech opět o něco zlepšili. Uvidíme, co s nimi provede děčínská hala, kam bychom je chtěli letos poprvé přivézt. Během soutěže se nám dařilo přesně dodržovat časový harmonogram. Házedla byla hotova zhruba za hodinu, zpracování výsledků a jejich vyhlášení proběhlo během následujících třiceti minut. Letos nebyla žádná „kulturní vložka“, takže někteří házedláři využili této časové mezery k dolámání svých modelů. Pak už byl prostor pro gumáčky A6. I zde nám to hezky „odsejpalo“. Tři časoměřiči v pohodě zvládli občasný nával na startovišti. Podle plánu jsme dolétali v půl sedmé večer, kdy proběhlo závěrečné vyhlášení. Panu vedoucímu Blaschkovi se do rozdělování cen příliš nepleteme. A dobře děláme – Petr vykouzlil ceny pro úplně všechny mladší a starší žáky. My ostatní jen vypsali diplomy a vítězům potřásali rukou. Díky absentujícím juniorům zbyly diplomy i pro všechny dědky.

Co říci na závěr? Pozitiva byla, že opět jsme si všichni hezky zalétali. Chovali jsme se způsobně, takže i správce sportovní haly byl spokojen se stavem, ve které jsme mu ji předávali zpět. Ke kontrole svých ratolestí se dostavila řada rodičů a zaregistroval jsem i několik diváků. Na druhou stranu, nižší účast soutěžících a tím i menší fronty u baru zapříčinily, že Blaschkovi nejspíš celý následující týden měli k večeři párky. Doufejme, že příště to bude lepší.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Tak a skončila nám další soutěžní sezóna. V sobotu, kolem půl jedné, jsme v klubovně naložili letadla i s vybavením nezbytným pro pořádání soutěže a vyrazili k nedaleké sportovní hale. Ačkoliv do otevření haly zbývalo ještě nějakých deset minut, překvapilo nás téměř zaplněné parkoviště. První chvíli jsem si myslel, že spolu s naší soutěží se v hale koná nějaké soustředění sportovců. Ale nekonalo. Všechna ta spousta aut se skutečně týkala našeho Předsilvestrovského polétání. Spolu se záplavou přespolních modelářů na nás čekali nejenom naši čtyři starší žáci a junioři, ale také všech pět nováčků. Otevřeli jsme proto rychle halu a vyhlásili trénink házedel. Vlastní soutěž byla zahájena dle plánu, tj. ve dvě hodiny odpoledne. K soutěži se nám do této kategorie přihlásilo celých dvacet sedm zájemců. Zvláště pak potěšilo, že jen v žákovských kategoriích jsme zaregistrovali dvanáct soutěžících. Rovným dílem jsme se o ně postarali my a varnsdorfští. A nejen to. Přestože většina z těchto dětí se halové soutěže zúčastnila poprvé, létalo jim to moc hezky. Tak teď jen hlavně vytrvat. To junioři, výhradně z našich řad, dlouho hledali formu z předchozích soutěží. Nějakou nakonec našli, ale příliš velká sláva to nebyla. Vilémovští senioři také nezářili. Spíše se svými výkony vyrovnali juniorům. Jak kdo létal, samozřejmě zjistíte v přiložené výsledkové listině.

O přestávce vystoupili varnsdorfští modeláři s ukázkou halových upoutaných modelů letadel. Jmenovitě Láďa Svoboda, který předvedl krásnou akrobatickou sestavu. Několik odvážlivců z řad soutěžících, ale i diváků, si, samozřejmě v jednodušším podání, mohlo „létání do kruhu“ vyzkoušet také.

Po této ukázce a vyhlášení výsledků v kategorii házedel, jsme zahájili soutěž gumáčků A6. Rovněž v této kategorii soutěžící zaplnili celý arch startovní listiny. Přihlásili se nám tři mladší žáci, dva žáci starší, čtyři junioři a osm seniorů. Ze zkušeností z dřívějška víme, že sledovat více jak tři soutěžící najednou, není v naší malé hale nic jednoduchého. Když k tomu připočteme povolený trénink, chvílemi bylo ve vzduchu docela těsno. Ale zvládli jsme to. Zhruba 15 minut před ukončením soutěže měli všichni odlétáno. Také zde byly rychle spočítány výsledky, vypsány a předány diplomy. Poděkovali jsme všem soutěžícím za velkou účast, pěkné výkony a pozvali je na další akci, kterou bude únorový Halový Žuch. S kolegy z okolních klubů se ale uvidíme daleko dříve. Vlastně hned příští víkend, kdy zahájíme již dvacátý šestý ročník soutěže „Nejsevernější házedlo“.

Pak jsme se začali balit. Máme vždy velkou radost, když se soutěžícím nechce domů. I dnes se u baru s obětavou paní Blaschkovou vytvářely hloučky modelářů, kteří ochutnávali četné nabízené laskominy. Starší „neřidiči“ samozřejmě zkusili i něco ostřejšího. Odjezd posledních opozdilců se konal dlouho po devatenácté hodině. Zamknuli jsme halu a přesunuli se zpět do naší klubovny. Halové modely byly uloženy v přepravních krabicích na skříně. Příští pátek si připravíme venkovní házedla a druhý den půjdeme na to. Na rozdíl od varnsdorfských žáčků, kteří již mají s „venkovními“ soutěžemi více zkušeností, to pro našich pět nováčků bude další premiéra. Uvidíme, jak se jim bude dařit. Pokud tedy počasí dovolí, uvidíme se s mnohými z vás v sobotu 5. ledna na soutěžní ploše v dolní části Mikulášovic.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Přestože se při prvním tréninku s halovými házedly jevili naši nováčci velmi dobře, po zralé úvaze jsme je nechali doma. Odházeli by si svá házedla a pak by se při soutěži gumáčků jenom nudili. Pochlubíme se jimi až při naší soutěži Předsilvestrovské polétání. I tak ale do Děčína odjížděla dvě až po střechu naplněná auta. Radost nám totiž udělali naši junioři, kteří v plném počtu vyrazili s námi. Přesto, že jsme je předem varovali, že budou soutěžit společně se seniory. V tomto ohledu si náladu spravil junior Michal, který až na místě zjistil, že je ještě tři týdny starší žák. Ostatní se statečně pustili do souboje s naší házedlářskou elitou. Michal, o hlavu až dvě vyšší jak jeho soupeři, vybojoval druhé místo. Zbytek výpravy se na stupních vítězů neumístil. Výkony ale tak špatné nebyly a umístění ve výsledkové listině také ne.Po tradičním občerstvení v místní restauraci „vypukla“ soutěž v kategorii A6. Michal opět bodoval, my ostatní méně. Létalo to nějak hůře. Naše kritérium úspěšnosti je let delší jak tři minuty. Což se příliš nedařilo. Na druhou stranu se moc modelů až pod střechu nevyšplhalo, takže náš pan vedoucí vyzbrojený tyčí pro vyšťourávání uvízlých modelů byl téměř bez práce. „Taky dobře“.Samozřejmě každý úspěch se počítá, protože se jím můžeme pochlubit před našimi sponzory, současně ale oceňuji přístup našich juniorů. To je snad poprvé, co s námi vyrazili a hned v plném počtu. Dříve bylo běžné, že po skončení základní školy naši svěřenci opustili klub a už jsme je nikdy neviděli. Pokud kluci splní slib a budou s námi objíždět halové soutěže a občas vyrazí i do terénu, budeme moc rádi.

Domů jsme vyrazili za světla a pěkného počasí. Cestou se ale zatáhlo a kus za Labem začalo mrholit. Vykládka proběhla už za hustého deště. Začala, pro poslední roky, typická zima. Tak na shledanou 29. prosince u nás ve Vilémově. Doufám, že přespolním modelářům to nebude cestou k nám moc klouzat.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš