Na tuto soutěž jsme vyrazili v dost okleštěné sestavě. Naši vysokoškoláci se již tradičně účastní pouze soutěží ve Vilémově a blízkém okolí. Škodováci také zůstali doma, „aby se zodpovědně připravili na další školní týden“. A z rodinných důvodů se omluvil také starší žák Ivan Sádovský. My sami jsme pak vysvětlili našemu jedinému přírůstku po listopadovém náboru, Toníkovi Jehličkovi (dobří holubi se vracejí – otec byl před lety také žákovským členem našeho klubu), že děčínská soutěž pro nej je příliš náročná a proto jej světu představíme až při našem Předvánočním polétání, které je oproti Děčínu přeci jenom komornější záležitostí. V sobotu ráno jsme proto obsadili jediný automobil řízený aktivním soutěžícím Petrem Blaschkou. Na zadních sedadlech se obloženi batohy s proviantem, zimními bundami a dalšími pomůckami tísnili Jirka Havlíček s Šimonem Poliakem. Vedle řidiče seděl klubový mluvčí a kibic v jedné osobě, tedy já. Podobně jako v interiéru vozidla to vypadalo také v kufru, kam jsme museli nacpat sedačky, dvě přepravní krabice s házedly a tři krabice s modely A6. Do Děčína je to nejblíže přes Německo. Poplašné zprávy hovořící o frontách na hraničních přechodech způsobených přísnými německými policisty, se naštěstí nepotvrdily. Oba přechody – na vstupu v Dolní Poustevně a výstupu v Hřensku, a to ráno i večer, byly liduprázdné. Nemuseli jsme tedy kontrolorům vysvětlovat, že nejedeme do Bad Schandau s letadly na vánoční trhy, ani že nepašujeme k našim sousedům dva malé běžence.

Do haly jsme dorazili „tak akorát“, abychom si stačili odzkoušet své modely a nestihli je při příliš dlouhém tréninku rozbít. Asi jsme potrénovali dostatečně, protože oba kluci si vylepšili svá osobní maxima. Však z toho byla první místa mezi mladšími i staršími žáky. Pan vedoucí mezi seniory zalétal svůj standard. Obdivuhodný výkon proto, že původně ze zdravotních důvodů chtěl tuto kategorii vypustit. Ale láska k házedlům nakonec zvítězila.

V „A šestkách“ bylo vidět, že kluci již mají za sebou řadu soutěží. K letu se připravovali zcela samostatně. I svazky natáčeli opatrně, takže ztráty byly tentokrát minimální. Jen kdyby se ty výkony zlepšily alespoň o minutku. Je vidět, že kolega Mirek Procházka z LMK Varnsdorf má se svými dětmi tuto kategorii zvládnutu o fous lépe jak my. Mezi dětmi pak kraloval Rudolf Beneš pod vedením svého otce, též od dětství výtečného gumáčkáře. I tak ale oba naši svěřenci vybojovali místo na stupních vítězů. Pan vedoucí mezi seniory – opět standard. V každém případě jsme létali lépe než při děčínském mistrovství ČR. Tak snad z těch letadel příště vymámíme ještě něco navíc.

A aby se kluci při čekání na vyhlášení výsledků nenudili, uchvátilo je „svahové létání“ lehounkých letadel pomocí desky z kartonu. Též z produkce rodiny Benešovy. O co se jedná, je snad patrné z jedné fotografie našeho Jirky, kterou jsem pořídil. Po vyhlášení vítězů jsme se sbalili, rozloučili s kolegy modeláři a rozjeli domů. Někteří rodičové již byli netrpěliví.

Soutěž hodnotíme jako velmi povedenou. Kluci byli samostatní a jen jsme jim občas něco málo poradili. Pro vedoucí pohoda. Zlepšili jsme si osobní maxima v házedlech a poznali polského pana Vránu, s jehož modely létala určitě více jak polovina soutěžících. Nic jsme nerozbili, o žádné éro nepřišli a to i díky novým světlům pod stropem, které jsou daleko bezpečnější, než ty původní lapače modelů. Řízek v přilehlé restauraci byl jedlý, hranolky též a tak jediné, co nám vadilo, byla dost velká zima v hale. Varování zkušeným vedoucím panem Suchardou jsme se nabalili, ale i tak nám ke konci byla dost velká zima. Zvláště nám, co jsme většinu soutěže proseděli v hale. Příště musíme přibalit ještě jednu vrstvu oblečení navíc.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Ještě štěstí, že se halové soutěže konají pod střechou. Mít na tuto sobotu naplánovánu nějakou soutěž „venkovní“, opět bychom byli nuceni ji odložit. Už je to počasí otravné – znovu lilo a foukalo celý víkend.

Do Děčína jsme vyrazili ve dvou vozech. Do aut jsme vedle řidičů a třetího vedoucího vtěsnali tři děti, jednoho juniora a spoustu vybavení. Vesměs se jednalo o zkušené, samostatné modeláře. Takže si zalétal i náš nejmladší pan vedoucí. V házedlech (F1N) se mezi mladšími a staršími žáky naši modeláři určitě neztratili. I když mezi soupeři jsme zaregistrovali velký pokrok. Zvláště nás zaujal malý Ruda Beneš vedený svým otcem. Ještě v únoru na varnsdorfské soutěži měl problémy vyhodit svůj model tak, aby přešel do kluzu. A nyní tam „práskal“ jeden vydařený let za druhým. Ale nejsme nepřející – v rámci dobrých vztahů jsme Rudlovi zapůjčili náš polystyrenový model s trojúhelníčkem na trupu coby opěrkou pro prst, se kterým po skončení soutěže předvedl další řadu vydařených hodů. Mezi našimi kluky panuje velká soutěživost. Teď tedy musí chlapci počítat i s dalšími soupeři.

To mezi juniory našel náš Víťa již poněkolikáté přemožitele. Chápu, že když se netrénuje, nejsou ani výkony. Úplná bída to nebyla, ale Víťu ne poprvé porazil i jeho mladší bratr Jiří. Víťa to prý Jirkovi vrátí při venkovních soutěžích. Mezi seniory je patrné neustálé zlepšování soutěžících. Pryč jsou doby, kdy se na stupních vítězů umístili tři „stovteřinoví“ modeláři a zbytek se na ně díval zdola z uctivé vzdálenosti. Tedy ti tři „sto a vícevteřinoví“ modeláři tam jsou stále, ale spousta dalších se jim neustále přibližuje. Včetně našeho pana vedoucího. Šesté místo a především dosažený výkon jsou hezké.

V gumáčkách pan vedoucí nesoutěží. Soustředí se na neustálé navazování přetržených svazků a lepení poškozených modelů A6. Kdyby při letu nebo při neopatrném uvolňování modelů uvízlých na konstrukci haly. Je to velká škoda, ale on se někdy ten model poškodí i cestou na start. Kluci na to musí dávat větší pozor – je to jen zbytečné zatěžování letadel lepidlem. Mezi dětmi tuto kategorii moc modelářů neprovozuje. Takže jsme soutěžili spíše mezi sebou a s varnsdorfskými. Medaile byly a i na juniora Víťu něco zbylo. My ale pro hodnocení výkonnosti máme jiné kritérium – nekoukáme na velezkušené seniory a jejich časy kolem šesti minut. Pro nás je úspěchem let delší jak minuty tři. A těch tuto sobotu pár bylo. Jen bych rád někdy v blízké budoucnosti tuto hranici úspěšnosti posunul ke čtyřem minutám. Kdysi jsme tak už létali.

Pak už to bylo podle obvyklého scénáře – po převzetí diplomů jsme se sbalili, naložili oba automobily a za velmi silného deště vyrazili směrem na Vilémov.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Oproti Předvánočnímu polétání se nás sešel zhruba dvojnásobek. Vedle „místních“ modelářů ze Šluknovského výběžku dorazili i naši „věrní“ z Karlovarského a zbytku Ústeckého kraje. Škoda, že doma zůstala část dětí, pro které především tyto závody pořádáme. Účast jako obvykle zachránili senioři.

V házedlech závodilo celkem 23 modelářů. Úroveň soutěže se neustále zvyšuje. Spousta hodů a to v provedení nejenom seniorů, byla až pod střechu vilémovské sportovní haly. Je s podivem, jak se především „diskaři“ umně proplétali mezi svorníky haly. Děti byly odměněny všechny. Pro vítěze zajistili pořadatelé inovaci – skleněné medaile. A ti mimo stupně vítězů obdrželi alespoň diplom – omalovánku a něco sladkého na zub. Mezi třemi nejlepšími seniory se objevila dvě tradiční jména a jeden nováček. Jemný mechanik Tomáš Beneš, který se mezi modeláře vrací po určité odmlce i se svým malým synkem. Mimochodem, skleněné medaile se prý moc líbily.

Gumáčkářů soutěžilo celkem dvanáct. Opět převládali senioři. My jsme přestali děti do této kategorie nutit. V polovině závodů proto odjeli domů nemocní Škodováci a nenápadně se vytratila i obě naše děvčata. Zůstaly dvě naše naděje – Šimon a Jirka Havlíček Mikulášovický. Také dobře. Kluci pracují samostatně, takže zalétat v klidu si mohl i pan vedoucí. Zatímco házedlářům svorníky příliš nevadily, na gumáčky působily jako magnet. Opakovaných letů z důvodu zavěšení modelu na tyto výztuhy bylo až moc. Majitelé modelů se řádně pocvičili v uvolňování svých strojů. A také jsme zaregistrovali nový trend. Po vzoru Pepy Kubeše se všichni varnsdorfští senioři snažili pomocí uhlíkových tyčí řídit své modely. Dlužno poznamenat, že Pepa to zatím umí nejlépe. Ale varnsdorfští jsou šikovní, časem to jistě zvládnou také. My toto zatím praktikovat nebudeme – létáme podle hesla „ono to nějak dopadne“. Tuto sobotu to sice často dopadlo špatně, přesto si neumím představit, že by desetiletý kluk zvládl tak složitou činnost. Až kluci dorostou a zesílí, třeba se do toho pustíme také.

Se sportovní úrovní naší soutěže jsme spokojeni. Vítězové se v házedlech dostali přes sto vteřin, zatímco celkové výsledky spousty dalších modelářů se pohybovaly kolem devadesátky. Na naši malou halu to jsou moc hezké výkony. Nás osobně těší, že se k té devadesátce pomalu blíží i někteří naši žáci. V gumáčcích je rozdíl mezi elitou a potěrem přeci jenom větší. Doufám, že kluci vedle obsluhy svých modelů stihli také pozorovat, jak létá česká gumáčkářská špička.

Po vyhlášení výsledků následovalo velké stěhování modelů a veškerého vybavení zpět do přistavených automobilů a následně do dílny. Máme toho požehnaně. Opravdu v poklusu jsme zvládli jeden malý přípitek na úspěchy ve zbytku letošní sezóny a spěchali domů. Pochválil jsem sportovní úroveň soutěže, musím se zmínit i o té společenské. U baru vedeného paní Blaschkovou bylo neustále plno. Ochutnávaly se nejenom dostupné laskominy, v hloučcích se i vedly diskuze na různá témata. Probralo se toho spousta, jen fotbal a politika zůstaly před halou. Zásluhy provozovatelů dobře fungujícího baru byly umocněny tím, že celý následující týden měli Blaschkovi k večeři neprodané párky a utopence, zatímco Petr si do práce musel brát na svačinu dětská pitíčka. Musíme se příště více snažit, ať toho zbyde co nejméně.

Loučení bylo vřelé, byť se spoustou soutěžících se potkáme znovu hned následující sobotu, kdy snad konečně dolétáme závěrečné dvojkolo našeho Nejsevernějšího házedla.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov

Z. Hykš

V sobotu 14. ledna jsme vyrazili do Varnsdorfu notně oslabeni. To je hrozné, jak některé školy a také rodiče naše svěřence přetěžují. To se to o víkendu vstane už v jedenáct hodin dopoledne a až do večera je chudák modelář v jednom kole. Úkol stíhá úkol a do toho starost o domácnost, hospodářství a nebo výpravy za nákupy. Není divu, že takový modelář letadýlka nestíhá a navečer uléhá zcela vyčerpán.

To byla samozřejmě jízlivost – převedeno do češtiny, někdo se nám omluvil, což samozřejmě chápeme, někdo vymluvil a jiný ani to ne. Je nám sice trochu líto, že se stavbě modelů se svými svěřenci poctivě věnujeme každý pátek a pak se ani nemůžeme před kamarády a soupeři z ostatních klubů ukázat. Ale to se nedá nic dělat, podobné starosti mají nejspíš i v jiných klubech. Sečteno, podtrženo, do Varnsdorfu jsme dovezli ani ne polovinu našeho stavu, tj. tři nažhavené modeláře. Na druhou stranu, vše proběhlo v naprostém v klidu a pohodě. Čas jak na házedla, tak i gumáčky si našel i pan vedoucí. Dokonce se v našem koutě odehrál lítý boj mezi ním a kluky o nejlepšího vilémovského modeláře dne. V házedlech Petr uplatnil svoji fyzickou převahu, ale v gumáčcích nebylo jasno až do posledního letu, kdo bude tuto sobotu nejlepší. Sice o fous, ale nakonec přeci jenom vyhráli vedoucí. Co se týče soupeřů, mezi dětmi jich mnoho nebylo. S výkony házedlářů jsme byli spokojeni, i když zasloužená „zlatá medaile“ nám necinkla. V gumáčcích by to chtělo o pár vteřinek navíc. Tam nás potěšil především přístup chlapců. Byli docela samostatní. V obou dědkovských kategoriích spolu soupeřili tradiční soupeři. Výkony pěkné, rozdíly nepatrné. Zvláště upozorňuji na kategorii A6, kde o pořadí na stupních vítězů rozhodla jediná vteřina a mezi stříbrným a bronzovým třetí nejlepší let.

Pak jsme se rozloučili s kolegy a mazali domů. Ale neloučili jsme se nadlouho. Vždyť se spoustou kamarádů se uvidíme následující týden a s tím zbytkem, doufejme, zhruba o měsíc později při našem halovém Žuchu.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

Týden po Vánočním rampouchu jsme ve vilémovské sportovní hale uspořádali naše Předvánoční polétání. Škoda, že se tentokrát dostavilo tak málo soutěžících. Ze spřáteleného LMK Varnsdorf dorazili tři senioři plus jeden žák, pak děčínský Víťa Privara, z Kladna Pepa Kubeš a Teplic Jirka Tůma. S Vilémováky to bylo dohromady čtrnáct soutěžících. Přemýšleli jsme, proč tak málo. Snad to zavinila vlna respiračních onemocnění. Vždyť i my jsme na poslední chvíli prováděli korektury ve startovní listině. A možná se někteří modeláři zalekli té sněhové nadílky, která postihla téměř celé Čechy. Říkám téměř, protože naše letité zkušenosti hovoří o tom, že když sníh přichází z jihu, zbytky sněhu z mraků obvykle vyklepou Lužické hory, takže u nás spadne pár vloček. Konkrétně v týdnu před sobotní soutěží to byly tři centimetry. A pokud to k nám automobilisté vezmou hezky podél Labe, mají jistotu, že dorazí v pořádku. V rámci lobbingu pro Halový Žuch 2023 nesmím ještě opomenout krásné teplo, které v hale panovalo a jako obvykle bohatě zásobený bar paní Blaschkové. Tak nezapomeňte a v únoru přijeďte.

K vlastní soutěži – menší počet soutěžících se naštěstí neprojevil na kvalitě. S výkony Vilémovských dětí v kategorii házedel jsme byli docela spokojeni. A podobně jako o týden dříve v Děčíně, bychom ocenili trochu lepší časy v gumáčkách. To v obou seniorských kategoriích se do poslední chvíle odehrával napínavý souboj o stupně vítězů. Často o nich rozhodovalo jen pár vteřinek.

Soutěž skončila o něco dříve, čehož jsme využili k diskuzi s kolegy u baru. Zahrádkáři se ještě jednou vrátili k letošní úrodě, navzájem jsme si porovnali krevní tlak, vyměnili zkušenosti s předepsanými léky, ale hlavně se věnovali příští modelářské sezóně. Rozehnali nás až netrpěliví řidiči automobilů.

Výsledková listina k nahlédnutí ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Na tuto akci vyrazily dva automobily. Vůz pana Suchardy sloužil především k přepravě vybavení, zatímco děti se nacpaly do automobilu pana Blaschky, kde se smí za jízdy jíst, pít a hlasitě hovořit. Z našich chovanců se tentokrát zúčastnila zhruba polovina. Doma zůstali malá Aneta, nový člen klubu Jirka, kterého jsme ještě nechtěli strašit tak významnými závody, oba Škodováci zaneprázdnění domácími úkoly a také pisatel těchto řádků bojující se zákeřnými bacily.

Z vyprávění a také z pohledu do výsledkové listiny usuzuji, že ostudu jsme neudělali. V oblíbených házedlech padlo několik osobních rekordů. Škoda jen, že v gumáčcích to nebylo o fous lepší. Uměli jsme je lépe. Máme přes zimu s kolegy vedoucími o čem přemýšlet.

Výsledková listina ke stažení ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš