Týden po přeboru mládeže Středočeského kraje jsme zamířili do Děčína, na zřejmě na dlouhou dobu poslední halovou soutěž letošního roku. Sestava byla tradiční, vedle Jirky a Šimona se zapojil také minule nemocný Ivan. Škodováci zůstali doma. Potíže s brzkým vstáváním, přípravu na následující náročný týden ve škole a obavu z horších výkonů v hale blíže komentovat nehodlám. Nově se k výpravě připojil náš nový člen, žák druhé třídy ZŠ, Toník.

Soutěž začala jako obvykle kategorií halových házedel. Dobře, že jsme s sebou vzali Tondu. V početné družině mladších žáků z Varnsdorfu se určitě neztratil. Nakonec z toho bylo krásné druhé místo. Naopak Jirka se přesvědčil, že ne každý den je posvícení. Po skvělém výkonu na našem Halovém Žuchu tentokrát zalétal se stejným modelem o poznání hůře. Jirka usilovně trénoval, ale s každým hodem (bylo jich snad padesát) to bylo horší a horší. A nedal si poradit. Musíme při nejbližší schůzce v klidu probrat, kde se stala chyba. Naproti tomu naši „salámisti“, totiž Šimon s Ivanem, tréninkovými hody šetřili. Jeden, dva pokusy a když zjistili, že jejich modely létají, vrátili se na stanoviště ke svým mobilům střílet vesmírné obludy. Ivana jsme hodnotili velmi dobře, Šimona skvěle. Na jako obvykle výtečné výkony seniorů jsme se tentokrát dívali zhruba ze středu celkové výsledkové listiny.

Následovala kategorie gumáčků, tedy A6. Zde nám to Varnsdorfští vrátili i s úroky. Zatímco my se tradičně plácali pod třemi minutami na jeden let, varnsdorfské děti je poměrně často překračovaly. Že bychom z toho měli nějaké mindráky, se říci nedá, ale rádi bychom byli alespoň trochu důstojnějšími soupeři. Prozatím jsme vymysleli dva důvody, proč tomu tak je. Varnsdorfské děti mají jednak Mirka Procházku, kterému se daří vše, na co sáhne a pak asi lepší gumu. Potěšilo nás alespoň to, že naše modely již po vypuštění strmě nestoupají pod střechu haly, aby se zde po většinu letu otloukaly o strop. Většinou to byly povlovné stoupací kruhy s tím, že kolikrát jsme střechy ani nedosáhli. Že by opravdu ta guma? A Jirka si alespoň částečně spravil náladu vítězstvím v interní soutěži vilémovských modelářů. Pana vedoucího Blaschku nepočítám. Ten znovu obhájil pozici absolutně nejlepšího Vilémováka, byť v konkurenci velmi zdatných soupeřů ani jeho, na naše poměry slušný výkon, nestačil na lépe než deváté místo. Mezi gumáčkáři a to v kategorii A6 i P3, byly opět k vidění skvělé výkony.

No a pak jsme se už jen sbalili, převzali ceny a vyrazili podél Labe domů.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Moc nechybělo a tato naše soutěž se změnila na přebor modelářů vilémovského klubu. Jednu chvíli to totiž vypadalo tak, že nikdo jiný se v sobotu 24. února do vilémovské sportovní haly nedostaví. Ve stejný den se v Ostrově konala soutěž halových házedel, což nám pochopitelně odčerpalo tradiční účastníky ze západu a jihu ČR. Navíc organizační problémy řešili kolegové z Varnsdorfu. Ty se nám ale společným úsilím podařilo alespoň částečně vyřešit. A protože po půl jedné jsme na parkovišti před halou uvítali výpravu z Ústí nad Labem a Teplic, nakonec nás soutěžilo celkem devatenáct modelářů, což, myslím, není špatný výsledek. V hale bylo alespoň zpočátku teplo a u baru paní Gábiny se vedle tradičních laskomin podávala inovace v podobě „buřtů na pivu“. Moc vydařená inovace – přišel jsem si i pro nášup. Když k tomu přidám výtečné výkony házedlářů a tradičně dobré výkony gumáčkářů, hodnotili jsme s kolegy spoluorganizátory dnešní soutěž jako zdařilou. Opomenout nesmím příspěvky našich sponzorů, díky kterým byly předané ceny opět moc pěkné. Předávaly se malované skleněné poháry a medaile připomínající, že letos oslavíme 40 let trvání našeho klubu. A děti obdržely navíc papírovou tašku plnou sladkostí.

Také musím zmínit náš další pokus rozšířit řady vilémovských modelářů. Když nepomohla naše vystřelovadla provozovaná na loňském dětském dni, ani listopadový den otevřených dveří, pokusili jsme se nalákat naše školáky na tuto halovou soutěž. Dlouho dopředu jsme avizovali v pozvánce umístěné v místní škole a ve výloze obchodu jednoho našeho sponzora, že každému zájemci věnujeme funkční model házedla a po zaškolení umožníme účast v naší soutěži. Bohužel, dopadlo to jako obvykle – dostavil se pouze jeden zájemce, ke všemu rodinný příslušník jednoho z vedoucích. Reference, který následující týden ve škole podával, byly prý nadšené. Tak snad se alespoň někdo chytil za nos. Příští pokus – dětský den ve Vilémově 2024.

Soutěž skončila vyhlášením výsledků gumáčkářů těsně po sedmé hodině večerní, po kterém se všichni spokojení modeláři rozjeli do svých domovů. Nyní nás čeká cyklus krajských přeborů a ještě jedna halová soutěž v Děčíně.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Do Varnsdorfu jsme opět vyrazili bez našich dvou starších juniorů. Překvapivé rozhodnutí to nebylo. Kluci jej avizovali již loni při plánování soutěží pro rok 2024. Dva vozy vedoucích proto obsadili mladší žák Toník Jehlička, starší žáci Jirka Havlíček se Šimonem Poliakem a čerstvý junior Ivan Sádovský. Hodně modelů, především menších házedel, jsme nechali doma. I tak ale byly oba automobily zarovnány přepravními krabicemi až pod střechu.

Na trénink házedel jsme měli asi tak půlhodinu. Při předchozích soutěžích jsme si ověřili, že to bohatě stačí. Po půlhodině trénování se modely spíše rozbíjejí. A jak při soutěži? Naši házedláři nejsou špatní a přestože tentokrát osobní rekordy odolaly, na každého nějaké to místečko na stupních vítězů zbylo. I na Toníka v mladších žácích. Těch se letos sešlo devět, což je nebývale vysoký počet. Zmínit musím také to, že kluci oprášili „fousaté“ modely uhlíkových házedel, které jsme ovšem při dvou pátečních schůzkách, které soutěži předcházely, upravili dle připomínek našeho patrona uhlíkových házedel, Jirky Tůmy. Určitě je to oproti polské Vráně další krok vpřed. Jen je potřeba naučit se tyto modely dobře ovládat. Svíček a jinak nedohozených modelů bylo zbytečně moc. V seniorech pokračoval průnik Tomáše Beneše mezi nejlepší. Tentokrát obsadil první místo, ze kterého sesadil dnes druhého Jiřího Tůmu. Oba na stupně vítězů doprovodil třetí Jan Čerepjuk.

Gumáčky nám, zvláště pak v poslední době, jdou podstatně hůře. Útok na čtyřminutové lety se nekoná a naopak, máme dost práce dosáhnout alespoň letu tříminutového. Však je to také vidět na výsledcích, ve kterých pravidelně prohráváme s modeláři varnsdorfskými. Co se dá dělat, konkurence pod dohledem zkušených vedoucích tuto kategorii zvládá lépe jak my. Velmi kvalitní výkony bylo vidět v seniorské kategorii. Zvítězil Evžen Belo před Pavlem Formánkem a Mirkem Procházkou.

Před šestou hodinou byly vyhlášeny výsledky kategorie A6. Pak jsme se sbalili, rozloučili se s pořadateli a ostatními soutěžícími a vyrazili domů. Loučení bylo jen na týden. V sobotu 13. ledna bychom se s varnsdorfskými modeláři (a třetím spolupořadatelem Lubošem Paťhou) měli setkat v Mikulášovicích při prvním dvojkole soutěže Nejsevernější házedlo. Již teď nervózně sledujeme předpověď počasí, abychom zjistili, zda nás teplota a hlavně vítr na plochu pustí. Loni jsme to kvůli počasí stihli odlétat skutečně jen „o fous“.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Soutěž jako „za starých časů“. S kolegou Petrem jsme si dali práci a spočítali, že oproti předchozímu ročníku Předvánočního polétání se dostavil téměř dvojnásobek soutěžících. I Vilémováků bylo více – chyběli pouze jeden nemocný a jeden nezvěstný modelář. Naopak, dle slibu z Vánočního rampouchu jsme mezi aktivní modeláře uvedli náš jediný přírůstek z listopadového náboru, Toníka Jehličku. A nevedl si vůbec špatně. V házedlech skončil mezi mladšími žáky na pátém místě a podobně dopadl také v gumáčcích. Bál jsem se sice, že díky nezkušenosti bude letadélka spíše lámat, ale vyplatila se důvěra druhého pana vedoucího, který Tondovi věřil a do kategorie A6 jej přihlásil. Petr Tondovi určitě více kontroloval navíjení a také s nasazováním svazku pomohl, ale nějaké zásadní opravy jsem nezaregistroval. V házedlech, mladších žácích, zvítězil náš Šimon Poliak, třetí byl varnsdorfský Matěj Kapias. Mezi tyto zkušené harcovníky se vklínil malý Ruda Beneš. Starší žáky a juniory zastupovali pouze Vilémováci – Ivan Sádovský a bratři Havlíčkovi. Mezi seniory se rozhořel lítý boj, který pro sebe jako obvykle rozhodl Jiří Tůma. Druhý v pořadí, jen o malý kousek, byl Tomáš Beneš, zatímco třetí místo obsadil další tradiční účastník naší soutěže, Jirka Schieferdecker.

Gumáčkářů bylo oproti házedlářům o fous méně. Především seniorů – ono vyrazit do Karlových Varů, Loun a nebo Teplic po osmé hodině večerní vyžaduje dost velké sebezapření. A tak jsme s lítostí museli zástupce těchto klubů v kategorii A6 oželet. U mladších žáků se opět projevila mírná převaha varnsdorfských modelářů. V kategorii starších žáků soutěžili pouze naši. Junioři zůstali neobsazeni. V seniorech zvítězil Mirek Procházka radující se ze zřejmě osobního rekordu v jednom letu přes pět minut. Těsně druhý byl Evžen Belo a třetí Pavel Formánek. Všichni z varnsdorfské gumáčkářské bašty.

S ohledem na bohatou účast jsme tentokrát končili až v osm hodin večer. Po vyhlášení výsledků soutěže A6 si vzal slovo Mirek Procházka a pogratuloval přítomnému Evženu Belovi k nedávnému významnému životnímu jubileu. Vilémováci se připojili.

Zmínit musíme také docela velkou zimu ve vilémovské sportovní hale. Úplně stejnou jako před týdnem v Děčíně. Zvláště pak nepohybujícím se časoměřičů byla velká zima. Zřejmě si v rámci úsporného balíčku budeme muset zvyknout a připravit se, že při únorovém Žuchu to bude stejné. Mezi ztuhlými časoměřiči se dokonce probíraly paličské nápady tuto soutěž přesunout do nějakého teplejšího měsíce. Nabízí se například červen, který už je obvykle termínově volnější jak tři měsíce předchozí.

Velký dík patří také rodině Blaschkově a zvláště pak paní Gábině za tradiční bar. Měli jsme příležitost se alespoň trochu ohřát něčím tekutým a vypodložit to utopencem, či ohřátým párkem.

Děkujeme a pro únorový Žuch nám milí soutěžící a pořadatelé zachovejte přízeň.

Výsledková listina ke stažení ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Na tuto soutěž jsme vyrazili v dost okleštěné sestavě. Naši vysokoškoláci se již tradičně účastní pouze soutěží ve Vilémově a blízkém okolí. Škodováci také zůstali doma, „aby se zodpovědně připravili na další školní týden“. A z rodinných důvodů se omluvil také starší žák Ivan Sádovský. My sami jsme pak vysvětlili našemu jedinému přírůstku po listopadovém náboru, Toníkovi Jehličkovi (dobří holubi se vracejí – otec byl před lety také žákovským členem našeho klubu), že děčínská soutěž pro nej je příliš náročná a proto jej světu představíme až při našem Předvánočním polétání, které je oproti Děčínu přeci jenom komornější záležitostí. V sobotu ráno jsme proto obsadili jediný automobil řízený aktivním soutěžícím Petrem Blaschkou. Na zadních sedadlech se obloženi batohy s proviantem, zimními bundami a dalšími pomůckami tísnili Jirka Havlíček s Šimonem Poliakem. Vedle řidiče seděl klubový mluvčí a kibic v jedné osobě, tedy já. Podobně jako v interiéru vozidla to vypadalo také v kufru, kam jsme museli nacpat sedačky, dvě přepravní krabice s házedly a tři krabice s modely A6. Do Děčína je to nejblíže přes Německo. Poplašné zprávy hovořící o frontách na hraničních přechodech způsobených přísnými německými policisty, se naštěstí nepotvrdily. Oba přechody – na vstupu v Dolní Poustevně a výstupu v Hřensku, a to ráno i večer, byly liduprázdné. Nemuseli jsme tedy kontrolorům vysvětlovat, že nejedeme do Bad Schandau s letadly na vánoční trhy, ani že nepašujeme k našim sousedům dva malé běžence.

Do haly jsme dorazili „tak akorát“, abychom si stačili odzkoušet své modely a nestihli je při příliš dlouhém tréninku rozbít. Asi jsme potrénovali dostatečně, protože oba kluci si vylepšili svá osobní maxima. Však z toho byla první místa mezi mladšími i staršími žáky. Pan vedoucí mezi seniory zalétal svůj standard. Obdivuhodný výkon proto, že původně ze zdravotních důvodů chtěl tuto kategorii vypustit. Ale láska k házedlům nakonec zvítězila.

V „A šestkách“ bylo vidět, že kluci již mají za sebou řadu soutěží. K letu se připravovali zcela samostatně. I svazky natáčeli opatrně, takže ztráty byly tentokrát minimální. Jen kdyby se ty výkony zlepšily alespoň o minutku. Je vidět, že kolega Mirek Procházka z LMK Varnsdorf má se svými dětmi tuto kategorii zvládnutu o fous lépe jak my. Mezi dětmi pak kraloval Rudolf Beneš pod vedením svého otce, též od dětství výtečného gumáčkáře. I tak ale oba naši svěřenci vybojovali místo na stupních vítězů. Pan vedoucí mezi seniory – opět standard. V každém případě jsme létali lépe než při děčínském mistrovství ČR. Tak snad z těch letadel příště vymámíme ještě něco navíc.

A aby se kluci při čekání na vyhlášení výsledků nenudili, uchvátilo je „svahové létání“ lehounkých letadel pomocí desky z kartonu. Též z produkce rodiny Benešovy. O co se jedná, je snad patrné z jedné fotografie našeho Jirky, kterou jsem pořídil. Po vyhlášení vítězů jsme se sbalili, rozloučili s kolegy modeláři a rozjeli domů. Někteří rodičové již byli netrpěliví.

Soutěž hodnotíme jako velmi povedenou. Kluci byli samostatní a jen jsme jim občas něco málo poradili. Pro vedoucí pohoda. Zlepšili jsme si osobní maxima v házedlech a poznali polského pana Vránu, s jehož modely létala určitě více jak polovina soutěžících. Nic jsme nerozbili, o žádné éro nepřišli a to i díky novým světlům pod stropem, které jsou daleko bezpečnější, než ty původní lapače modelů. Řízek v přilehlé restauraci byl jedlý, hranolky též a tak jediné, co nám vadilo, byla dost velká zima v hale. Varování zkušeným vedoucím panem Suchardou jsme se nabalili, ale i tak nám ke konci byla dost velká zima. Zvláště nám, co jsme většinu soutěže proseděli v hale. Příště musíme přibalit ještě jednu vrstvu oblečení navíc.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Ještě štěstí, že se halové soutěže konají pod střechou. Mít na tuto sobotu naplánovánu nějakou soutěž „venkovní“, opět bychom byli nuceni ji odložit. Už je to počasí otravné – znovu lilo a foukalo celý víkend.

Do Děčína jsme vyrazili ve dvou vozech. Do aut jsme vedle řidičů a třetího vedoucího vtěsnali tři děti, jednoho juniora a spoustu vybavení. Vesměs se jednalo o zkušené, samostatné modeláře. Takže si zalétal i náš nejmladší pan vedoucí. V házedlech (F1N) se mezi mladšími a staršími žáky naši modeláři určitě neztratili. I když mezi soupeři jsme zaregistrovali velký pokrok. Zvláště nás zaujal malý Ruda Beneš vedený svým otcem. Ještě v únoru na varnsdorfské soutěži měl problémy vyhodit svůj model tak, aby přešel do kluzu. A nyní tam „práskal“ jeden vydařený let za druhým. Ale nejsme nepřející – v rámci dobrých vztahů jsme Rudlovi zapůjčili náš polystyrenový model s trojúhelníčkem na trupu coby opěrkou pro prst, se kterým po skončení soutěže předvedl další řadu vydařených hodů. Mezi našimi kluky panuje velká soutěživost. Teď tedy musí chlapci počítat i s dalšími soupeři.

To mezi juniory našel náš Víťa již poněkolikáté přemožitele. Chápu, že když se netrénuje, nejsou ani výkony. Úplná bída to nebyla, ale Víťu ne poprvé porazil i jeho mladší bratr Jiří. Víťa to prý Jirkovi vrátí při venkovních soutěžích. Mezi seniory je patrné neustálé zlepšování soutěžících. Pryč jsou doby, kdy se na stupních vítězů umístili tři „stovteřinoví“ modeláři a zbytek se na ně díval zdola z uctivé vzdálenosti. Tedy ti tři „sto a vícevteřinoví“ modeláři tam jsou stále, ale spousta dalších se jim neustále přibližuje. Včetně našeho pana vedoucího. Šesté místo a především dosažený výkon jsou hezké.

V gumáčkách pan vedoucí nesoutěží. Soustředí se na neustálé navazování přetržených svazků a lepení poškozených modelů A6. Kdyby při letu nebo při neopatrném uvolňování modelů uvízlých na konstrukci haly. Je to velká škoda, ale on se někdy ten model poškodí i cestou na start. Kluci na to musí dávat větší pozor – je to jen zbytečné zatěžování letadel lepidlem. Mezi dětmi tuto kategorii moc modelářů neprovozuje. Takže jsme soutěžili spíše mezi sebou a s varnsdorfskými. Medaile byly a i na juniora Víťu něco zbylo. My ale pro hodnocení výkonnosti máme jiné kritérium – nekoukáme na velezkušené seniory a jejich časy kolem šesti minut. Pro nás je úspěchem let delší jak minuty tři. A těch tuto sobotu pár bylo. Jen bych rád někdy v blízké budoucnosti tuto hranici úspěšnosti posunul ke čtyřem minutám. Kdysi jsme tak už létali.

Pak už to bylo podle obvyklého scénáře – po převzetí diplomů jsme se sbalili, naložili oba automobily a za velmi silného deště vyrazili směrem na Vilémov.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš