Hezky se nám to letos časově sladilo – v závěru minulého týdne jsme si vyřešili důležité, byť nemodelářské záležitosti, tento víkend proběhl dětský den ve Vilémově a Velkém Šenovu, zatímco sobotu a neděli příští máme rezervovánu pro o týden odložené halové MČR v Děčíně.

Vilémovskou akci spolupořádala místní základní škola, tak snad proto byla naplánována už na pátek. Za náš klub dorazili všichni tři vedoucí, z těch starších členů LMK Jakub Smělík a také dva žáci – Šimon Poliak s Nelou Trantinovou. Zvolili jsme osvědčený model vystřelovadel vystřelených pomocí „gumového praku“. Vznešeně mu říkáme katapult. Účast dětí byla velká. My jsme ale trochu utrpěli tím, že děti si vyzvedly u pořadatelů kartičku a vyrazily na zhruba dvoukilometrovou trasu plnit dílčí úkoly. Zpět se vracely řádně unavené s tím, že měly oči jen pro občerstvení, skákací hrad a posléze i řádění v pěně, kterou pro ně připravili místní hasiči. Takže na stanovišti modelářů panovaly klid a pohoda.

Druhý den ve Velkém Šenově to bylo přesně naopak. Jakuba u katapultu nahradil Michal Jiřinec. Na dohledávání modelů jsme měli Jirku Havlíčka a znovu Šimona Poliaka. Nenudil se nikdo, včetně mě. Během této, zhruba tříhodinové akce, jsem vypatlal celou tubu vteřinového lepidla. Na našem stanovišti se neustále vytvářely dlouhé fronty. Michal řídil letecký provoz a kluci běhali za plot pro ulétlá letadla. Soutěžící děti pod tíhou zodpovědnosti drtily výškovky a směrovky vystřelovadel a já lepil a lepil. Jednu chvíli nastal kritický okamžik, kdy jsme z patnácti letadel měli k dispozici pouhé dva, ještě jakž takž létající modely. Ale zvládli jsme to. Poté, co u nás provoz trochu opadl, vyrazili si zasoutěžit i naši kluci. Něco vyhráli a od pořadatelů obdrželi výslužku navíc. Vypadali spokojeně a i my vedoucí jsme byli rádi, že kluci byli tímto způsobem odměněni za svoji ochotu věnovat kus soboty ostatním dětem.

Asi jsme se osvědčili, protože hned v pondělí jsme obdrželi pozvánku na příští rok. V zimě nás tím pádem čeká spousta práce při opravě notně zdevastovaných vystřelovadel. Naštěstí se jedná o naše první pokusy o letadla této kategorie, které používáme jen při této příležitosti. Mnohdy to jsou malá házedélka přestavěná na vystřelovadla. Naše „ostré“, soutěžní modely, které si šetříme pro modelářské závody, by se na fotbalové hřiště ani nevešly. Stejně nám jedno éro ulétlo. A také musíme s pořadateli vymyslet, jak se více zapojit do cyklu soutěží. Po oba dny jsme totiž vystupovali mimo hlavní program. Některé děti byly proto zklamány, že od nás nedostaly na kartičku alespoň razítko. Popřemýšlíme a příště budeme ještě lepší.

Za LMK Vilémov, Z. Hykš

Jak je zavedeným zvykem, dětský den je obvykle pořádán v celé ČR o víkendu, který se nejvíce blíží 1. červnu. Proto jsme řadu let odmítali pozvání šenovských sportovců na tuto akci s tím, že přednost má dětský den vilémovský. Letos to konečně Šenovským vyšlo. V sobotu, 4. června dorazili do Velkého Šenova pracovníci ČT, aby zdokumentovali fotbalové utkání místních čutálistů. Dětský den se proto posunul na předchozí víkend, takže naší účasti již nic nebránilo. Ještě jedna důležitá poznámka – dětský den byl překlasifikován na sportovní hry. Zřejmě proto, aby pořadatelé přilákali více tatínků na něco ostřejšího, neboť jak známo, při dětském dni se obvykle podává pouze teplé nealkoholické pivo.

My jsme zvolili již několik let provozovaný formát, totiž vystřelování malých házedélek pomocí gumového katapultu. Vystřelovadla vznikla přestavbou původně házedel, katapult k tomuto účelu vytvořil náš „technický ředitel“, pan Blaschka. Dříve jsme pořádali trojkolovou soutěž házedel, která ale dokázali vyhodit jen fyzicky zdatní jedinci. Výhodou vystřelovadel naopak je, že je zvládne i malý capart jen s malou pomocí dědečka, babičky či jakéhokoliv člena našeho klubu. V Šenově jsem házedélka zaklesával do gumy a dětem ruku kroutil já, zatímco naši starší „skorojunioři“ organizovali dopravu letadélek zpět na stanoviště, dohledávali ztracená éra a rozdávali odměnu za hezký let v podobě bonbonů. Foukal sice silný turbulentní vítr, který letadla srážel do divokých šturcek, přesto jsme nemuseli nic opravovat. Šenovští mají naštěstí na hřišti vysoký, měkký trávník. Dětí se u nás zastavila spousta, nic nám ze sladkostí nezbylo. Podle hlavního pořadatele, tuto sobotu na šenovské hřiště našla cestu téměř stovka dětí. V podstatě v plném provozu jsme v Šenově vydrželi od druhé do páté hodiny. Domů jsme vyrazili až poté, co na druhém konci hřiště začala vyhrávat pozvaná kapela a u nás se zastavovaly již jen zabloudivší děti. Trochu jsme sice vymrzli, ale nezmokli.  Kluci si sami zkusili nějaké atrakce a bylo i pohoštění přímo od nejvyššího organizátora a kolegy ze zaměstnání, pana Smejkala. Můžeme proto tuto akci označit za úspěšnou. A snad to podobně hodnotili i pořadatelé.

O týden později jsme se stejnou atrakcí vystoupili na dětském dni ve Vilémově. Místo pro náš katapult bylo již jen v rohu hřiště před vilémovskou sportovní halou. Sousedící silnice nám nevadila, protože motoristé projížděli velmi opatrně. Snad jsme ani moc neblížili oné lípě, kterou jsme trefili patnáctkrát (statistiku vedl Jirka Havlíček). Dětí se dostavilo o poznání méně než před týdnem v Šenově. Zdůvodnění již bylo podáno – tento víkend se podobných akcí v sousedních obcích konalo hned několik. Řada soutěžících si vystřelila házedélko z povinnosti jednou, dvakrát a pak odešla, zaznamenali jsme ale několik výjimek. Zvláště pak malý Vojta, který, pokud bychom v půl šesté náš katapult nerozebrali, střílet by snad až do tmy. Spokojen jsem byl s přístupem mých pomocníků – obou akcí se zúčastnili kluci Havlíčkovi, v Šenově nám pomáhal ještě Milan Skukálek, kterého ve Vilémově zastoupil čerstvý maturant Michal Jiřinec. Kaňkou na této akci byla nepříjemnost, kdy jsme ve frontě čekajících adeptů trefili jednu malou dívenku. Rána to byla velká, však také následoval pláč a spousta slziček. A rozpaků z naší strany. Maminka byla naštěstí tolerantní. Zhruba o půl hodiny později dětský den vyvrcholil atrakcí, během které naši hasiči vychrlili spoustu pěny, ve které se děti řádně vymáchaly. Bystré oči mých pomocníků mezi řádícími dětmi zaregistrovaly i onu dívku. Tak snad ta trefa skončila bez následků. Rozhodně ale budeme muset pro příště přijmout nějaká opatření. Pokud zůstaneme u vystřelovadel, budeme muset zlepšit organizaci – především frontu dál od startoviště. Organizovanou, v těchto záležitostech vždy důsledným a přísným panem Suchardou.

Jak již bylo řečeno výše, kolem půl šesté jsme se sbalili a i s vybavením přesunuli do zhruba půl kilometru vzdálené dílny. Katapult neuložíme moc hluboko. Možná jej budeme brzy znovu potřebovat. Například při podzimní drakiádě, pokud nebude foukat vítr.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

To se ale vilémovské děti mají. Po dětském dni pořádaném obecním úřadem, se uskutečnil ještě druhý dětský den, pokud dobře rozumím, ve „školní“ režii. Opět jsme obdrželi pozvánku a opět jsme rádi vyhověli. Akce se konala v úterý 11. června odpoledne. Rodiče s dětmi nejprve absolvovali zhruba 1,5 km dlouhou trasu při které odpovídali na otázky a prověřovali tak své znalosti o Vilémovu. Chvilku to trvalo, čehož jsme využili k instalaci našeho katapultu a kontrole seřízení připravených letadel. Takže si zalétali i dospělí. A pak se začaly trousit první hloučky. Pro děti byla připravena řada disciplín, při kterých prokázaly nejenom svoji fyzickou zdatnost, ale také um a šikovnost. K dispozici jim bylo i nedávno otevřené dětské hřiště. My jsme se pochopitelně nejvíce zdržovali u svého katapultu. Proto zde bylo pořízeno nejvíce fotografií. A že se střílelo jako o manévrech. Oproti prvnímu dětskému dni dětí asi více nebylo, spíš každý zájemce absolvoval daleko více startů. Naše vystoupení bych nazval létání až do poslední třísky. Skutečně jsme do dílny přivezli pouze samé trosky. Ale nebojte se, během následující modelářské schůzky bylo vše opraveno a připraveno na další předváděcí akci.

Celé odpoledne nás trápilo více jak třicetistupňové vedro, na druhou stranu avizované bouřky nám nijak neuškodily a způsobně prošly stranou. Žízní snad nikdo netrpěl, protože obětaví pořadatelé připravili spoustu pití a ovoce. Dokonce i něco na zub se našlo. Není proto divu, že domů jsme se rozcházeli hodně pozdě navečer a s pocitem, „že se to opět povedlo“.

Z. Hykš

Jak již bylo řečeno, v neděli druhého června jsme měli silně nabitý program. V Děčíně pokračovalo MČR halových modelů, zatímco ve Vilémově se po obědě pořádal dětský den. Obecní úřad ve Vilémově patří mezi naše štědré podporovatele a tak jsme ani na chvíli neuvažovali o tom, že se vilémovským omluvíme. Plán byl jednoznačný – do Děčína pojedou všichni létající členové našeho klubu, zatímco ve Vilémově zůstanou nelétající hroši, kterým s organizací pomohou rodinní příslušníci. Zvolili jsme osvědčený předváděcí model, totiž vystřelovadla katapultovaná velkým prakem, který v loňském roce zhotovil náš všeuměl Petr Blaschka starší. Smysl je jasný – zatímco házedla vyžadují i u větších dětí určitý cvik, vystřelovadlo jen s velmi malou pomocí dokáže dostat do vzduchu i malé mimino. Určité komplikace nastaly poté, co se dva textiláci (já a druhý pan vedoucí) snažili nainstalovat zmíněný prak, přičemž jej dost fatálně poškodili. A náš všeuměl byl v Děčíně! Naštěstí byli nablízku dva členové místního hasičského sboru, kteří ve své dílně prak uvedli opět do provozuschopného stavu. Slíbili jsme, že je budeme všude chválit, což tak právě činím. Pak už vše šlo jako po drátku. Prak byl uveden do provozu ve chvíli, kdy hlavní atrakce, klaun Honza končil svůj program. U našeho zařízení se začaly tvořit fronty dětí. Já s Lubošem obsluhoval prak a organizoval donášecí zpětnou službu, zatímco tety Majka a Petra vypisovaly diplomy a obdarovávaly děti malým dárkem (rychlostavebnice polystyrénového, kupodivu létajícího modelu házedélka z Číny i s poštovným za neuvěřitelných 2,70 Kč/kus). Další komplikace přišly na samém konci našeho vystoupení. Dva nepozorní diváci proběhli modelářským stanovištěm a zcela zdemolovali naše startovací zařízení. Poslední dva starty jsem proto absolvoval já, coby fundovaná náhrada praku. Naštěstí jsem v pohodě přežil a přežili i všichni diváci, které jsme během našeho vystoupení občas ohrozili. Místo u tělocvičny bylo totiž plné atrakcí. My jsme se museli vtěsnat mezi nafukovací hrad a nové dětské hřiště. Prostoru tu příliš nebylo a navíc, ne všechny startující jsme přesvědčili, že vypouštěný model je potřeba naklonit. No ale trefený pan učitel nám to jistě odpustil. Podle počtu diplomů a rozdaných letadélek nám vyšlo, že jsme potěšili více jak čtyřicet dětí. Což je určitě úspěch. Teď ještě kdyby někdo z nich projevil zájem zkusit to s námi vážněji než jen jednou v roce při dětském dni.

Z. Hykš

Podle zhotovených fotografií by se mohlo zdát, že šlo o dětský den bez dětí. Tak zlé to ale nebylo. Vysvětlení je jednoduché – po zkušenostech z předchozích let, kdy většina dětí nebyla schopna uhodit ani malá házedla, která jsme speciálně k tomuto účelu zhotovili, jsme změnili způsob prezentace. Ačkoliv je nemáme příliš v lásce (ale pomalu si zvykáme, protože umění hodit kamenem a nezranit se přitom, se ztrácí i u vesnických dětí), zvolili jsme vystřelovadla. Postavili jsme několik zcela nových modelů a navíc přestavěli část naší původně házedlářské letky. K tomu pan vedoucí Blaschka připravil speciální vystřelovací konstrukci. Startoviště jsme vybrali co nejdále od dalších atrakcí. Což se ukázalo jako velmi prozíravé, protože vystřelovadla nezahálela ani chvilku. Brzy se vytvořila fronta čekatelů, o kterou jsme museli nestále pečovat. Jeden pan vedoucí instruoval nováčky, jak napnout gumovou smyčku a éro vystřelit správným směrem, druhý vedoucí organizoval pohyb ve frontě, zatímco třetí vypisoval diplomy. Naštěstí dorazili i naši juniorští svěřenci, kteří hlídali prostor před naším katapultem, z okolních stromů vyprošťovali uvízlá vystřelovadla a opravovali četné defekty našich modelů. Je jasné, že v tomto frmolu musel jít fotoaparát do tašky. Pořízeno bylo jen několik málo fotografií před vlastním leteckým dnem.

Samotná akce byla velice úspěšná. Až jsme sami byli překvapeni, jak nám ta vystřelovadla létala. A na našem stanovišti se tísnila spousta dětí ještě ve chvíli, kdy ostatní atrakce již skončily. Dětem jsme za odměnu rozdali kolem třiceti stavebnic jednoduchého házedla Pinďa. Docela by mě zajímalo, kolik z nich bylo doma skutečně sestaveno a naopak, kolik jich skončilo v koši.

Musím ještě zmínit jeden zajímavý moment na podporu této nové modelářské kategorie. Přestože jsem se snažil frontě na vystřelovadla odlehčit jejich znevažováním a tvrzením, že jen házedla jsou to pravé, starší chlapci, zřejmě aby mě neurazili, hodili jednou, dvakrát klasickým házedlem a jen jsem se otočil, už mazali zpět do fronty ke katapultu. Co se dá dělat, vystřelovadla jsou holt atraktivnější než házedla.

Letošní dětský den považujeme za velice vydařený. Určitě jej příští rok v podobném stylu zopakujeme.

Z. Hykš