Archiv autora: Zdeněk Hykš

Sportovní hry, dětský den 2022

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Jak je zavedeným zvykem, dětský den je obvykle pořádán v celé ČR o víkendu, který se nejvíce blíží 1. červnu. Proto jsme řadu let odmítali pozvání šenovských sportovců na tuto akci s tím, že přednost má dětský den vilémovský. Letos to konečně Šenovským vyšlo. V sobotu, 4. června dorazili do Velkého Šenova pracovníci ČT, aby zdokumentovali fotbalové utkání místních čutálistů. Dětský den se proto posunul na předchozí víkend, takže naší účasti již nic nebránilo. Ještě jedna důležitá poznámka – dětský den byl překlasifikován na sportovní hry. Zřejmě proto, aby pořadatelé přilákali více tatínků na něco ostřejšího, neboť jak známo, při dětském dni se obvykle podává pouze teplé nealkoholické pivo.

My jsme zvolili již několik let provozovaný formát, totiž vystřelování malých házedélek pomocí gumového katapultu. Vystřelovadla vznikla přestavbou původně házedel, katapult k tomuto účelu vytvořil náš „technický ředitel“, pan Blaschka. Dříve jsme pořádali trojkolovou soutěž házedel, která ale dokázali vyhodit jen fyzicky zdatní jedinci. Výhodou vystřelovadel naopak je, že je zvládne i malý capart jen s malou pomocí dědečka, babičky či jakéhokoliv člena našeho klubu. V Šenově jsem házedélka zaklesával do gumy a dětem ruku kroutil já, zatímco naši starší „skorojunioři“ organizovali dopravu letadélek zpět na stanoviště, dohledávali ztracená éra a rozdávali odměnu za hezký let v podobě bonbonů. Foukal sice silný turbulentní vítr, který letadla srážel do divokých šturcek, přesto jsme nemuseli nic opravovat. Šenovští mají naštěstí na hřišti vysoký, měkký trávník. Dětí se u nás zastavila spousta, nic nám ze sladkostí nezbylo. Podle hlavního pořadatele, tuto sobotu na šenovské hřiště našla cestu téměř stovka dětí. V podstatě v plném provozu jsme v Šenově vydrželi od druhé do páté hodiny. Domů jsme vyrazili až poté, co na druhém konci hřiště začala vyhrávat pozvaná kapela a u nás se zastavovaly již jen zabloudivší děti. Trochu jsme sice vymrzli, ale nezmokli.  Kluci si sami zkusili nějaké atrakce a bylo i pohoštění přímo od nejvyššího organizátora a kolegy ze zaměstnání, pana Smejkala. Můžeme proto tuto akci označit za úspěšnou. A snad to podobně hodnotili i pořadatelé.

O týden později jsme se stejnou atrakcí vystoupili na dětském dni ve Vilémově. Místo pro náš katapult bylo již jen v rohu hřiště před vilémovskou sportovní halou. Sousedící silnice nám nevadila, protože motoristé projížděli velmi opatrně. Snad jsme ani moc neblížili oné lípě, kterou jsme trefili patnáctkrát (statistiku vedl Jirka Havlíček). Dětí se dostavilo o poznání méně než před týdnem v Šenově. Zdůvodnění již bylo podáno – tento víkend se podobných akcí v sousedních obcích konalo hned několik. Řada soutěžících si vystřelila házedélko z povinnosti jednou, dvakrát a pak odešla, zaznamenali jsme ale několik výjimek. Zvláště pak malý Vojta, který, pokud bychom v půl šesté náš katapult nerozebrali, střílet by snad až do tmy. Spokojen jsem byl s přístupem mých pomocníků – obou akcí se zúčastnili kluci Havlíčkovi, v Šenově nám pomáhal ještě Milan Skukálek, kterého ve Vilémově zastoupil čerstvý maturant Michal Jiřinec. Kaňkou na této akci byla nepříjemnost, kdy jsme ve frontě čekajících adeptů trefili jednu malou dívenku. Rána to byla velká, však také následoval pláč a spousta slziček. A rozpaků z naší strany. Maminka byla naštěstí tolerantní. Zhruba o půl hodiny později dětský den vyvrcholil atrakcí, během které naši hasiči vychrlili spoustu pěny, ve které se děti řádně vymáchaly. Bystré oči mých pomocníků mezi řádícími dětmi zaregistrovaly i onu dívku. Tak snad ta trefa skončila bez následků. Rozhodně ale budeme muset pro příště přijmout nějaká opatření. Pokud zůstaneme u vystřelovadel, budeme muset zlepšit organizaci – především frontu dál od startoviště. Organizovanou, v těchto záležitostech vždy důsledným a přísným panem Suchardou.

Jak již bylo řečeno výše, kolem půl šesté jsme se sbalili a i s vybavením přesunuli do zhruba půl kilometru vzdálené dílny. Katapult neuložíme moc hluboko. Možná jej budeme brzy znovu potřebovat. Například při podzimní drakiádě, pokud nebude foukat vítr.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Jarní Mladoboleslavská 2022

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Tuto soutěž si dáváme tak trochu za odměnu. Nejdůležitější závody první poloviny sezóny jsou za námi a proto vyrážíme na odpočinkovou soutěž do Mladé Boleslavi. Zalétáme si, popasujeme se s kvalitní větroňářskou konkurencí, v leteckém baru poklábosíme s kamarády z dalších klubů a nakonec navštívíme letecké muzeum Metoděje Vlacha.

Začnu hezky popořádku – předpověď počasí byla poměrně příznivá. Proto jsme už někdy v úterý, ve středu našim svěřencům avizovali, že volíme nedělní soutěž v Mladé Boleslavi, zatímco náhradní litoměřickou halovou soutěž, která se koná v sobotu, opět necháváme stranou (dvě soutěže za víkend bychom si asi doma neobhájili). Počasí bylo nakonec až moc „krotké“. Snesli bychom o trochu silnější vítr. Alespoň z počátku s tím měli naši nováčci při vlekání dost problém. Ke konci závodů, s příchodem fronty, vítr trochu zesílil, což ale nijak nevadilo. Snadno se dalo počkat na vhodná startovací okna. Větroně A3 nás tak stály dost času, takže házedla a po novu i vystřelovadla jsme museli vzít „fofrem“. Někteří naši tyto dvě kategorie ani nestačili dolétat.

Co do výkonů to nebylo nijak slavné. Větroně A3, které, šetrně řečeno, létáme průměrně, se nám v Mladé Boleslavi daří ještě méně. Bohužel, podobně tomu tak bylo i v házedlech. Pavel Formánek nás uklidňoval, že jsme v těch našich kopcích zvyklí na jiné „povětří“. Pravdu ale bude mít nejspíš Milan Šafler, který prohlásil, že v tuto dobu již bývá počasí docela potměšilé. Já dodávám, že my se bohužel v takových podmínkách neumíme dobře orientovat. Několik našich startů vypadalo, „jako kdyby ve vzduchu nebyl žádný vzduch“. Myslím, že většinou jsme zůstali dost daleko za svými osobními rekordy. Nějaké stupně vítězů se přesto povedly. Ale jak jsem zdůraznil na začátku, v Mladé Boleslavi se nehoníme za výkony. Je to pro nás spíše společenská akce.

K soutěži mám ještě dvě poznámky – vilémovští modeláři by měli poděkovat panu vedoucímu Blaschkovi. My starší už maximálně podržíme éro, zapálený doutnák a nebo organizujeme návrat vlečné šňůry na startoviště. Hlavní starost, především o náš potěr, ale padla na Petra. Větroně A3 jsme končili snad minutu před koncem soutěže, takže Petr nestihnul ani jeden start ve své nejsilnější disciplíně – házedlech. Druhá poznámka se týká vystřelovadel. Plánovali jsme je hlavně pro naše děvčata, která mívají v házedlech se soutěžícími hromotluky málo šancí na úspěch. Bohužel, vzali jsme s sebou všechna vystřelovadla, včetně modelů našich nejstarších žáků. Ti využili příležitosti, přihlásili se také a do vystřelovadel se definitivně zamilovali. Což o to, vystřelovadla nezavrhuji. Jen to nesmí být na úkor tradičních kategorií. Obávám se, že nás v září, při našem Žuchu, čeká s chlapci dohadování, co je důležitější, zda vystřelovadla a nebo větroně A3.

Pak jsme chvíli poseděli v leteckém baru. S kolegy z ostatních klubů jsme spřádali plány do budoucna. A také jsme se třeba jen radovali z toho, že si můžeme popovídat s někým, koho vídáme jednou, dvakrát do roka.

Do muzea se naše děti těší velice. Hlavně v očekávání místních atrakcí. Jako obvykle jsme dětem umožnili let na leteckém simulátoru a těm odvážnějším také vrtění se na gyroskopu. Vyzkoušeli si to Milan Skukálek a kupodivu i Aneta Švecová. Ta se po skončení této atrakce dokonce tvářila, jako že se jí to moc líbilo. Opatrnější modeláři raději zvolili opakovaný let na simulátoru.

Následovala konzumace posledních zbytků zásob jídla na parkovišti před muzeem. V některých vozech se totiž smí jen tiše konverzovat, zatímco za napití či kousnutí do housky během jízdy hrozí vyloučení z dopravy. Cestou domů přítomní modeláři – zahrádkáři záviděli místním zemědělcům několik přeháněk, kterými jsme rychle projeli a nespokojeně pozorovali, jak za hřebenem Lužických hor opět neprší. Děti byly rodičům předány kolem šesté hodiny večerní.

Nyní nás čeká dlouhá přestávka. Pokud nepočítám táborový pobyt na Rané, tak další „venkovní“ soutěž následuje až v září na letišti Aeroklubu Česká Lípa.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Přebor mládeže Ústeckého kraje 2022

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Kvůli počasí (voda, vítr) pořadatelé po konzultacích s námi tuto soutěž celkem dvakrát odložili. Povedlo se to až napotřetí. Celý týden předem za moc nestál, ani dny následující, zato sobota 23. dubna se vydařila skvěle. Sluníčko, vítr správné síly i směru a časoměřičů více, jak soutěžících. Dobře to Mirek Procházka zařídil.

Dobrého počasí využili naši modeláři ke splnění kvalifikačních limitů pro MČR. Ze dvanácti pokusů se to povedlo celkem desetkrát, ten jedenáctý dosáhla malá Aneta umístěním na stupních vítězů mladších házedlářů. Úspěšný den završila naše dohledávací četa, která nalezla zdánlivě ztracený model druhé naší modelářky, Nely. Domů jsme přivezli tolik modelů kolik jsme jich ráno naložili. Dokonce ani moc opravování nebylo, při následující schůzce stačilo vyspravit pár potrhaných potahů.

Jak bylo naznačeno výše, soutěžících se sešlo sotva na jednu fotbalovou jedenáctku. Výsledky byly proto rychle spočítány a diplomy rozdány ještě na ploše. Přítomní fotografové ocenili jiné pozadí při vyhlašování výsledků než okoukaná ohrada vedle baru. Poté jsme se přesunuli nahoru na parkoviště, rozloučili se a mazali domů. Nejméně spokojena z našich závodů byla maximálně paní kantýnská.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Josefovské polétání 2022

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Týden po Varnsdorfské „venkovní“ soutěži jsme zamířili do děčínské sportovní haly. Do jednoho auta jsme se tentokrát nevešli, vyrazily proto vozy dva. Škoda, že kvůli nemoci a jinému programu chyběli Ivan s Anetou. V házedlech potěšili pořadatelé naši Nelu, kterou ocenili jako nejlepší (a jedinou) mladší žákyni. Ve starších žácích nás překonali modeláři z Kamenných Žehrovic a Dubí. Ale bojovali jsme. Bohužel, naše modely s méně výkonným profilem tentokrát nestačily. Snažili se i Víťa s panem vedoucím ve společné juniorské a seniorské kategorii. Výkony slušné, umístění střední. Již delší dobu s kolegou Petrem proto zvažujeme, zda neustoupíme ze svých předsevzetí a přeci jenom si nepořídíme rychlostavebnice polských házedel, soutěžícími familiárně nazývané Vrána.

V gumáčcích A6 zůstaly naše děti osamoceny. V žákovské kategorii si rozdělily všechna tři místa na stupních vítězů. Smutný byl junior Víťa, který ač zalétal na naše poměry slušné časy (jedenkrát téměř, pětkrát přes tři minuty), na čtyř a pětiminutové seniory pochopitelně nestačil. Zde ale víme, co dělat – postavit si nové modely a zlepšit natáčení gumových svazků. Čtyřminutové lety jsme v minulosti již zvládali.

Soutěže tohoto typu jsou příležitostí i pro nejrůznější jednání. Jako obvykle se s přítomnými zahrádkáři řešila klíčivost semínek nebo boj se zákeřným krtkem, kterému se během letošní mírné zimy obzvláště dobře dařilo.

No a také jsme znovu obklopili stánek Pepy Kubeše s pro nás hlavním tahákem –   stavebnicí Jednoduchá A šestka. Chválili jsme pana Kalinu, chválíme i Pepu. Bez jeho aktivity bychom asi s kategorií A6 úplně skončili. Při té příležitosti jsme vyzvěděli také ledacos nového o stavbě těchto modelů. Samozřejmě, bylo toho daleko více. Kolegu Petra Blaschku určitě těší i dva, z tepelného zářiče a světelného panelu, vyšťourané modely A6. Získává v tom velkou zručnost.

Soutěž skončila chvíli po páté hodině, takže domů jsme dojeli ještě za světla. Uložili jsme modely, předali rodičům děti a začali myslet na příští sobotu a rozhodující závod první poloviny sezóny, Přebor mládeže Ústeckého kraje. Má pršet a být zima. Bude to zajímavé.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Varnsdorfská jarní 2022

Publikováno | Autor:
Odpovědět

O této akci musím psát jen podle vyprávění kolegy Petra Blaschky. S panem Suchardou jsme museli zůstat doma a i dětí se ohlásilo jen do jednoho automobilu. Počasí mělo být velmi „krotké“ a tak mě nepříjemně překvapil silný vítr, který od rána postupně zesiloval. Funělo u nás stejně jako na letišti v České Lípě. Od ranních tří metrů až po odpoledních 7 m/s. Naštěstí výpravu opět tvořili zkušenější modeláři, takže to všichni poměrně v klidu zvládli. Určité nedostatky prý byly u některých modelářů s citem při vlekání větroňů v silném větru a také při dohledávání modelů. Naše a asi nejenom naše stará bolest. Na druhou stranu takový Jirka Havlíček končil své vystoupení v České Lípě kategorií F1H, tedy spíše v již silnějším větru a přestože to byly jeho první soutěžní starty s „A jedničkou“, nic nerozbil a zalétal i docela slušný čas. Vítr prý směřoval přesně podél dráhy, takže tentokrát jsme se nikomu pod vrtuli nepletli, nevadili jsme si ani s přítomnými padáčkáři. K tomu teplo, časoměřičů pomalu jako soutěžících. Byl to dobrý  trénink před Přeborem mládeže Ústeckého kraje.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Přebor mládeže Středočeského kraje

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Přebor mládeže Středočeského kraje jsme do svého plánu soutěží pro letošní rok zařadili téměř automaticky. Pěkná soutěžní plocha, milí pořadatelé, prostě závody, na které se vždy těšíme. Tentokrát jsme ale celý týden předem sledovali bedlivě předpověď počasí. Ta nebyla příliš příznivá. Obávali jsme se hlavně toho, že v sobotu bude v Týnci dost foukat. Dvakrát jsme proto hovořili s hlavním pořadatelem, panem Modrem, ale stejně jsme nakonec rozhodli až při páteční schůzce, kdy jsme rozhodnutí nechali alibisticky na dětech. Ze tří předpokládaných účastníků pro soutěž hlasovala většina, tj. dva modeláři, ten třetí nevěděl, co je to demokratické hlasování. Jeho rozpačitý úsměv a nesrozumitelné mručení jsme proto vyhodnotili jako „zdržel se hlasování“. Na konci schůzky jsme proto zabalili éra a odebrali se domů smažit řízky. Ještě v sobotu ráno jsem pozoroval, jak se u protější čerpací stanice vítr snaží utrhnout ze stožárů praporky a litoval našeho předchozího rozhodnutí. Ale děti rozhodly, nehledě na to, že část výpravy již možná byla na cestě do Týnce. V sedm hodin proto vyrazil i ten zbytek. Cestu ještě zkomplikovaly velké stavební úpravy na děčínském mostu a na silnici za Louny. Na letiště v Týnci jsme se proto přihnali těsně před nástupem soutěžících. Samotná soutěž začala v deset hodin, s předpokládaným koncem v půl druhé. Od začátku foukalo tak, že v souběžně pořádané Terezínské lize závodili jen ti nejodvážnější. My, účastníci přeborů, jsme byli odhodláni soutěž absolvovat. Už jen kvůli těm nákladům na cestu. Během soutěže jsme si mohli vybírat mezi silným větrem a ještě silnějším větrem. Na termiku se moc nekoukalo a startovalo se vždy, když vítr nepřevracel naše židličky a papírovou krabici s házedly. První starty byly dost rozpačité. I dva nebo tři kotrmelce byly. Modely naštěstí přežily. Projevilo se to, že poslední létání s větroni jsme absolvovali někdy v říjnu loňského roku. Ale jak nám připomenul kolega Petr Budai, který se na chvíli zastavil na našem startovišti, jak to mají ty nebohé děti zvládat, když v takových podmínkách vůbec netrénujeme. Naštěstí s námi byla ona polovina zkušenějších a rozvážnějších modelářů. Ta druhá, mladší a živější půlka si užívala jarních prázdnin někde jinde. Časem se kluci přeci jenom silnému větru trochu přizpůsobili. Jak jsem později zdůraznil malému Jirkovi, který vyjadřoval nespokojenost nad svým výkonem, tentokrát zvítězili všichni, co dolétali a nic přitom nerozbili. A to se nám povedlo. Mimořádné povětrnostní podmínky vzali na vědomí i přítomní choleričtí vedoucí, kteří během závodu zůstali v klidu. Tlak nám zvednul pouze dotaz jednoho z našich svěřenců, kolik že se v kategorii A3 započítává letů. Je vidět, že jsme se v posledních týdnech a měsících pohybovali především v halách. Přesto tento dotaz považuji, po minimálně čtyřech letech modelaření u nás v klubu, docela za „úspěch“ (to byl sarkasmus). Ale s vysvětlením tentokrát přispěchala maminka jiného našeho modeláře pracující ve školství – vyložila nám to tak, že na děti se dnes hrne taková spousta informací, že si to mozek přebírá a ty méně podstatné informace prostě odstřeďuje. Dobrá, beru tedy na vědomí, že pět letů v kategorii A3 a oprava při dosažení času kratšího jak deset vteřin, je informace nepodstatná.

Dobře jsme udělali, že jsme začali větroni A3 a teprve potom jsme přešli na házedla. Zhruba v polovině soutěže už totiž chvílemi funělo velmi silně a často jsme čekali i několik minut na snesitelnější podmínky. V házedlech se naopak ukázalo, že děti mají za sebou čerstvě šest kol naší soutěže Nejsevernější házedlo. Jen Ivan, který tuto soutěž promarodil, měl problémy. Kluci Havlíčkovi házedla zvládli na jedničku. Potěšilo mě i to, že někdy kolem sedmého letu, kdy už bylo jasné, že limit bude splněn, jsem jim lstivě nabízel možnost tuto soutěž ukončit dříve. Chlapci nesouhlasili a naopak chtěli i tuto kategorii dolétat celou. „Díky“ tomu se Jirka v devátém letu prošel několik kilometrů. Házedlo, které si to namířilo někam zpět k Lounům, jsme nakonec nenašli my, ale kolegové z Kamenných Žehrovic, za což jim ještě jednou děkujeme. Cesta zpět byla závodem s časem. Jirka se naštěstí na startoviště vrátil včas a poslední let absolvoval zhruba tři minuty před koncem závodů.

Podtrženo, sečteno, ve větroních jsme dosaženými časy neoslnili, ale jak již bylo řečeno dříve, vyhrál každý, kdo přežil. Byl z toho jeden postup ze tří pokusů. Příště snad, při lepším povětří, budeme úspěšnější. V házedlech postoupili oba Havlíčci, zatímco Ivan to s ostatními zkusí ještě jednou na našich, ústeckých přeborech.

Cestou domů jsme se v rámci vzdělávání zastavili v Panenském Týnci v místním nedostavěném chrámu. Jak pravil pan vedoucí, měli jsme tu nabíjet ještě před závody a ne až po nich. To bychom ale museli vyrazit ještě o hodinu dříve. Pak jsem ještě výpravu přemluvil k oklice k menhiru v obci Klobuky. I to se líbilo. No a pak už jen fofrem domů odevzdat děti a natáhnout se na gauč v rámci odpočinku po velmi náročném dni.


Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš