Halové MČR 2023

Halové mistrovství České republiky se letos konalo v Děčíně. Tedy na místě vzdáleném od Vilémova slabou hodinku jízdy autem. Takže nám příliš nevadilo, že je tato akce rozložena do dvou dnů. V sobotu se létala házedla, v neděli pak gumáčky – kategorie A6 a P3. Na všechno byla tím pádem spousta času. A protože jsme si naordinovali příjezd do Děčína tak, aby na trénink zbyla zhruba půlhodina (při delším tréninku po půlhodině spíše rozbíjíme než trénujeme), byly spokojeny i noční sovy zvyklé si o víkendu trochu déle pospat.

V sobotu jsme do Děčína dorazili v dost okleštěné sestavě. Chyběli dva modeláři, kteří nám dali oficiální výpověď, třetí, od kterého výpověď očekáváme k začátku prázdnin a čtvrtý, který údajně ležel doma s pochroumanou nohou. Nestartovali též ani létající senioři absolvující důležitou rodinnou oslavu. Zůstali nám věrní – mladší žák Šimon, Jirka s Ivanem v kategorii starších žáků a junior Víťa. Co se týče vlastní soutěže, kluci nezklamali, ale na druhou stranu osobní rekordy se tentokrát nekonaly. S výjimkou několika seniorů odlétali téměř všichni soutěžící tento přebor s polským modelem Vrona. Tedy i my. Kluz naše modely nemají špatný. To, kde jsme pokulhávali za konkurencí, především z Kamenných Žehrovic, byl přechod vržených modelů do kluzu. Zatímco našim soupeřům přecházely modely do kluzu plynule, nám se nedaří zbavit se prosednutí, mnohdy i o několik metrů. Neodvážil jsem se ale během soutěže v modelech příliš šťourat, takže jsme většinu letů „prosedávali“. Lepší příležitost s tím něco udělat budeme mít v prosinci při Vánočním rampouchu. Účast v „mládežnických“ věkových kategoriích nebyla příliš vysoká, takže i na nás „něco zbylo“. To účast v kategorii seniorské byla hojnější. A jako vždy se odehrával lítý boj mezi dvěma modeláři takříkajíc tuzemskými a dvěma modeláři přespolními. O pořadí rozhodlo až poslední kolo. A abych nebyl tak úplně kritický k našim modelářům. Ve společné výsledkové listině se kluci Havlíčkovi umístili zhruba v polovině startovního pole a i oba zbývající žáčci si připsali několik „seniorských skalpů“.

V neděli nás opět bylo jen jako do mariáše. Žáci se nezměnili, juniora Víťu nahradil pan vedoucí Blaschka. Také soupeřů ubylo. My jsme nasadili nové modely „Jednoduchá A6“ a docela jsme z nich byli zklamáni. Přestože jsme se snažili využít cenných rad zkušených modelářů a na rozdíl od sobotních házedel se tentokrát šťourali ve všem možném, dosažené časy se zlepšovaly jen zvolna. Jestliže v sobotu byli lepší modeláři z Kamenných Žehrovic, tentokrát nás překonali oba mladí Varnsdorfáci. Znovu se s diplomem dostalo na všechny naše žáky. V interním souboji vilémovských modelářů naštěstí prestiž vedoucích obhájil Petr. Myslím, že také na poslední chvíli.

Pak jsme pořadatelům pomohli změnit zpět modelářskou plochu na tenisové kurty, vyzvedli si výhru, rozloučili se s kolegy blízkými i těmi vzdálenějšími, které vídáme jednou, maximálně dvakrát do roka a spěchali domů. Spokojeni s tím, že tentokrát jsme v hale žádný model neztratili a i poškození modelů bylo minimální. A s předsevzetím, že musíme před další soutěží zařadit nějaký trénink a pokusit se přesvědčit naše „Á šestky“ k lepším výkonům.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov, Z. Hykš

Dětský den

Hezky se nám to letos časově sladilo – v závěru minulého týdne jsme si vyřešili důležité, byť nemodelářské záležitosti, tento víkend proběhl dětský den ve Vilémově a Velkém Šenovu, zatímco sobotu a neděli příští máme rezervovánu pro o týden odložené halové MČR v Děčíně.

Vilémovskou akci spolupořádala místní základní škola, tak snad proto byla naplánována už na pátek. Za náš klub dorazili všichni tři vedoucí, z těch starších členů LMK Jakub Smělík a také dva žáci – Šimon Poliak s Nelou Trantinovou. Zvolili jsme osvědčený model vystřelovadel vystřelených pomocí „gumového praku“. Vznešeně mu říkáme katapult. Účast dětí byla velká. My jsme ale trochu utrpěli tím, že děti si vyzvedly u pořadatelů kartičku a vyrazily na zhruba dvoukilometrovou trasu plnit dílčí úkoly. Zpět se vracely řádně unavené s tím, že měly oči jen pro občerstvení, skákací hrad a posléze i řádění v pěně, kterou pro ně připravili místní hasiči. Takže na stanovišti modelářů panovaly klid a pohoda.

Druhý den ve Velkém Šenově to bylo přesně naopak. Jakuba u katapultu nahradil Michal Jiřinec. Na dohledávání modelů jsme měli Jirku Havlíčka a znovu Šimona Poliaka. Nenudil se nikdo, včetně mě. Během této, zhruba tříhodinové akce, jsem vypatlal celou tubu vteřinového lepidla. Na našem stanovišti se neustále vytvářely dlouhé fronty. Michal řídil letecký provoz a kluci běhali za plot pro ulétlá letadla. Soutěžící děti pod tíhou zodpovědnosti drtily výškovky a směrovky vystřelovadel a já lepil a lepil. Jednu chvíli nastal kritický okamžik, kdy jsme z patnácti letadel měli k dispozici pouhé dva, ještě jakž takž létající modely. Ale zvládli jsme to. Poté, co u nás provoz trochu opadl, vyrazili si zasoutěžit i naši kluci. Něco vyhráli a od pořadatelů obdrželi výslužku navíc. Vypadali spokojeně a i my vedoucí jsme byli rádi, že kluci byli tímto způsobem odměněni za svoji ochotu věnovat kus soboty ostatním dětem.

Asi jsme se osvědčili, protože hned v pondělí jsme obdrželi pozvánku na příští rok. V zimě nás tím pádem čeká spousta práce při opravě notně zdevastovaných vystřelovadel. Naštěstí se jedná o naše první pokusy o letadla této kategorie, které používáme jen při této příležitosti. Mnohdy to jsou malá házedélka přestavěná na vystřelovadla. Naše „ostré“, soutěžní modely, které si šetříme pro modelářské závody, by se na fotbalové hřiště ani nevešly. Stejně nám jedno éro ulétlo. A také musíme s pořadateli vymyslet, jak se více zapojit do cyklu soutěží. Po oba dny jsme totiž vystupovali mimo hlavní program. Některé děti byly proto zklamány, že od nás nedostaly na kartičku alespoň razítko. Popřemýšlíme a příště budeme ještě lepší.

Za LMK Vilémov, Z. Hykš

Špekáčky 2023

Jednou ročně, dříve než místní zemědělec vyžene na pastvu krávy, pořádáme na louce „Pod skokanským můstkem“ opékání špekáčků. Jedná se o pracovně společenskou akci. Ta pracovní část vypadá tak, že kluci sestaví náš „katapult“ a překontrolují vystřelovadla pro blížící se dětský den. Společenská proto, že pojíme, špekáčky zalejeme Colou, případně něčím ostřejším a pohovoříme o tom, co modeláři podniknou v druhé polovině letošní sezóny.

Akce se jako obvykle vydařila. Trávu jsme moc nepošlapali, nic nám neulétlo ani jsme nic nerozbili a domů jsme dorazili až za tmy. Všichni spokojeni.

 

Za LMK Vilémov, Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2023 – závěr

Tak jsme konečně hotovi. Ale dalo nám to zabrat. Poslední dvojkolo jsme podle plánu měli absolvovat v sobotu 4. února. Jenže vlivem nejrůznějších událostí se nám to povedlo až o celých čtrnáct týdnů později. Možná s malou nepřesností, ale mělo by platit, že za těch čtrnáct odkladů mohou:

  • 5x start na jiné leteckomodelářské soutěži (dvě halové soutěže – stejně foukalo, dva krajské přebory + Varnsdorfská jarní)
  • 1 nebo 2x jiná modelářská akce
  • 1x nepřítomnost jednoho z hlavních pořadatelů.

To znamená, že zbytek, tj. šest až sedm odkladů má na svědomí mizerné počasí. To si letos opravdu zařádilo. Odklady provázel silný vítr a většinou to bylo i s vodou. Ale protože Nejsevernější házedlo je „výběžková“ akce, které se účastní pouze modeláři z nejbližšího okolí a se kterými se můžeme snadno domlouvat telefonem, nelámali jsme to před koleno a trpělivě odkládali. Vrátit domů děti ze soutěže mokré a nastydlé, tak nám je příště maminky už nepůjčí. Vše se nám znovu hezky sešlo až v sobotu 13. května – bylo krásně, alespoň v první polovině soutěže svítilo sluníčko a foukal jen slabý vítr. Takže když to shrnu, letos jsme soutěžili na sněhu, na loňské trávě a nakonec mezi pampeliškami. Ale už se v tom nebudu patlat a kritiku letošního počasí ukončím.

Ti, kteří tuto sobotu do Mikulášovic dorazili, si hezky zalétali. Několika maximálních časů vedle seniorů dosáhli i naši junioři a žáci. Jen ty sloupy a dráty vysokého napětí překážely. Naražených náběžek házedel bylo až moc. Ale další provozování svých modelů podle mě čeká všechny házedláře až na modelářském táboře, takže mají spoustu času na opravu. Létalo to tak daleko, že ti nejzdatnější končili závody až kolem půl jedné. To už se ostatní v lipovské restauraci, kde jsme si již poněkolikáté rezervovali malý salónek, krmili hranolky a jinými dobrotami. Pořadatelé dorazili před jednou hodinou. Protože ale výsledky zpracovávali ještě během těchto závodů, vypsali pouze diplomy a přistoupili k vyhlášení celkových výsledků. Diplomy jako obvykle zajistil Luboš Paťha za mikulášovický klub, varnsdorfští a Vilémováci dodali ceny jedlé i nejedlé. Diplomy obdrželo všech osmnáct letošních soutěžících. V žákovských kategoriích se dostalo nejenom na tři nejúspěšnější. Malou pozorností jsme ocenili i modeláře mimo stupně vítězů. Mimo jiné to byly pro každého dva již sestavené modely házedel. Snad nejmladším žáčkům budou vyhovovat. Uvidíme, jestli se s nimi na některé příští soutěži objeví.

Pak jsme všechny pozvali na příští rok, na jubilejní, třicátý ročník. Doufejme, že k nám tentokrát bude počasí milosrdnější. No a pak jsme se už rozjeli domů. S tím, že co se týče „venkovních“ soutěží, máme pro toto pololetí konečně splněno.

Výsledková listina ZDE!

Za všechny pořadatele Z. Hykš

Varnsdorfská jarní 2023

Druhý pokus o uspořádání této soutěže se kolegům z Varnsdorfu vydařil. Předpověď počasí dlouho dopředu slibovala, že tentokrát se závody určitě uskuteční. V sobotu 22. dubna se proto parkoviště Aeroklubu Česká Lípa zcela zaplnilo automobily letuchtivých modelářů a jejich doprovodu. I my jsme dorazili se dvěma vozy. Chyběl nám na poslední chvíli odvolaný Ivan trápící se doma s nachlazením, Milan, který usoudil, že nejlepší trénink se provádí doma na gauči a malá Aneta, která …… Důvod neznám, ale mám obavu, že se s Anetou už moc často vídat nebudeme. Takže v obou autech si lebedili oba kluci Havlíčkovi, Šimon Poliak a Nela Trantinová.

Letištní plocha byla stále silně podmáčená, takže samo vedení Aeroklubu nás ujistilo, že tuto sobotu z dráhy nevzlétne vůbec nic. Bude nám proto celá k dispozici. Ale vždycky musí nastat nějaká komplikace. Zatímco minule nám vítr zaháněl naše modely k nedalekému olšovému stromořadí, tentokrát jihovýchodní vítr neomylně unášel hlavně výkonnější modely házedel, P30 a F1H ke vzdálenému golfovému hřišti. Na ploše hřiště, případně i daleko za ním, nám přistála řada modelů. Což se nesetkalo s příznivým ohlasem některých golfistů. Chápeme jejich obavu. Ono dostat těžkým míčkem přímý zásah, by bylo velmi nebezpečné. Na druhou stranu přes hřiště jsme přecházeli se svolením tolerantnějších golfistů těsně za jejich zády, tedy v době, kdy zezadu nic přilétnout nemohlo. Samozřejmě se ale vyskytli jedinci silně protestující proti modelářským narušitelům, z čehož nakonec vznikla stížnost provozovatelů golfového hřiště řídícímu létání. Nechceme mít s vedením Aeroklubu žádné problémy, takže jsme alespoň my, Vilémováci, reagovali dobrovolným zkrácením letu. Časovače modelů F1H oba naši soutěžící nastavovali na jednu minutu. Tudíž až na dvě nebo tři výjimky jsou časy přesahující 60 vteřin vlastně maxa. V sobotu to totiž nosilo krásně. Škoda, Jirkovi to létalo moc dobře, takže si mohl vylepšit svůj osobní rekord. A pamětníci hodnotili, co bylo horší – zda vzrostlá kukuřice pěstovaná v bezprostřední blízkosti letiště v dobách socialistického plánování anebo nyní zmíněné golfové hřiště. To se podle všeho chystají provozovatelé oplotit. Oplocení určitě nevzniká kvůli nám, ale kvůli přemnožené divoké zvěři. Ale je to komplikace. Než hřiště oběhneme, model bude „v prachu“. Příště, abychom o pořádání soutěží konaných na tomto letišti rozhodovali nejenom podle předpovídaných srážek, síly větru, ale nově také podle jeho směru.

Teď k vlastní soutěži – zahájili jsme ji v kategorii házedel a vystřelovadel. V házedlech se nám příliš nedařilo. Ještě štěstí, že toto nebyly nominační závody na MČR mládeže. Ani jeden z mladších a starších žáků by se nekvalifikoval. Osobnímu rekordu se naopak přiblížil junior Víťa Havlíček. A nebýt dvou nepovedených startů, poprvé by se dostal přes čtyřstovku. Náladu mi děti spravily ve větroních A3. Minule ze stromu shazovaná A3 Víti sice chvíli stávkovala, ale nakonec si na novou směrovku zvykla, takže závěr této kategorie byl již v pohodě. To jeho bratr Jirka létal zcela bez problémů a hranici svého maxima posunul znovu blíže k 300 vteřinám. Nela zkoušela nový model a moc se jí nedařilo. Budeme se muset podívat v klidu na seřízení. Křídlo zděděné po svém bratrovi asi bude notně pokroucené. Všichni jmenovaní provozovali model Pionýr Vaška Jiránka. Hezky létal i model Fanóšek od Františka Doupovce, který si postavil Šimon Poliak. A pokud bude Šimon pilně trénovat, třeba na modelářském táboru na Rané, bude i on patřit k adeptům na splnění výkonnostního limitu.

Pro vysvětlení udávám, že jsme se s kolegy vedoucími rozhodli stanovit pro všechny provozované kategorie kritéria, která budou výrazně přísnější jak limity potřebné pro kvalifikaci na MČR. Například pro kategorii A3 to bude 300 vteřin. A kdo tyto limity splní, bude odměněn – diplomem, malým dárkem a uvedením „do síně slávy“, což je vlastně náš prastarý klubový žebříček. Zdá se, že tato motivace u dětí zabrala. V České Lípě byli blízko zápisu házedlář Víťa a v kategorii A3 jeho bratr Jiří. Ještě tomu ale něco chybělo. Další šance budou mít naši svěřenci při Mladoboleslavské jarní.

Naši zpáteční cestu domů komplikovanou cyklistickým závodem v Krásné Lípě komentovat netřeba.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš

 

Přebor mládeže Ústeckého kraje 2023

Druhým přeborem mládeže, kterého jsme se letos zúčastnili, byl ten náš, Ústecký. K odjezdu se tentokrát dostavili všichni, kteří měli zájem probojovat se na mistrovství České republiky (tedy pokud nějaké letos bude). To znamená oba Škodováci, pro které to byly letos jediné přebory a Šimon, kterému se u Středočechů vinou úplného bezvětří nevydařila házedla. A potěšilo nás, že do aut se vtěsnali i ti, kteří již měli postupové limity splněny. Což oceňujeme, protože každý soutěžní let je pro modeláře přínosem. Vypůjčím si tvrzení Vladimíra Menšíka a potvrzuji, že „jeden soutěžní start je lepší, než půlhodinové kreslení obrázků na tabuli v modelářské dílně.

Ale byly to nervy. Opět kvůli počasí. Ošklivé předpovědi z počátku týdne se sice postupně mírnily, ale ještě v den konání se meteorologové nemohli shodnout. Zatímco jedni předpovídali sucho, druzí strašili mírným celodenním mrholením. Jen tu zimu hlásili všichni. Naštěstí pravdu měli ti první. Sice jsme se ráno při přebírání dítěte s jednou maminkou shodli, že jsme blázni, neboť právě drobně pršelo, ale ten den to byly poslední kapky, které nás potkaly. Již kousek za Šluknovem se obloha začala protrhávat. Cestou na jih se situace dále zlepšovala. Na letišti v České Lípě bylo poměrně chladno, vítr v nárazech do zhruba 5 – 6 m/s, na obloze dramatické mraky (v Lužických horách na obzoru určitě pršelo), ale zde se to obešlo bez jediné kapky. Celé letiště jsme tentokrát měli pro sebe. Pod nohami nám čvachtala promoklá zem, takže velcí piloti nechali svá éra v hangárech. Jen ten směr větru byl nepříjemný – foukalo přímo na nedaleké olšové stromořadí. Však jsme sundávali jedno házedlo, což šlo poměrně snadno a jednu „á trojku“, která nám dala zabrat. Trvalo téměř dvě hodiny, než jsme ji pomocí na sebe navázaných tyčí z té obrovské výšky sundali. Škody – jeden ztracený „házecí pytlík“, zničená směrovka a potrhaný potah. Ale model je doma a při nejbližší schůzce začneme s jeho opravou. Naštěstí to byl Víťův poslední let.

Dosaženým výkonům nemám moc co vytknout. Mladší žák Šimon naprosto v pohodě splnil limit v házedlech a i větroně A3, kde již „měl hotovo“ z Kladna, odlétal spolehlivě. Škodováci zalétali dobře házedla. Konec konců, vždyť jsou to chlapi jako hora. Spíš jsem jim radil, ať nevybírají příliš termické počasí kvůli nebezpečí úletu vrženého házedla. Víťa zalétal velmi hezky také větroně. Mám pocit, že nejlépe ze všech kluků ví, co s modelem dělat při vleku. Milan mohl mít v těch větroních přeci jenom trochu lepší výsledek. Jeho Pionýr létá dobře, tak to byla možná smůla, možná nedostatek tréninku. Starší žáci Jirka s Ivanem, kteří do České Lípy dorazili si jen trochu potrénovat, uspořádali pro sebe malou klubovou soutěž v obou kategoriích. V házedlech byl lepší Ivan, Jirka naopak o několik vteřin ve větroních A3. Takovou soutěživost rádi podporujeme. Jirka si navíc zkusil ještě kategorii F1H, ale po třetím letu raději skončil. Časy byly sice zkráceny na 90 vteřin, ale jedna cesta k lesu pod Špičákem mu stačila.

S ohledem na popisované dobývání modelu A3, jsme domů odjížděli až v půl páté. Všichni notně unaveni, ale také velmi spokojeni. Nezmokli jsme, limity jsme splnili na 100% a ještě si odzkoušeli solidaritu ostatních vedoucích. Tolik pomocníků jsme měli. Jmenovitě děkujeme ještě jednou Honzovi Štohanzlovi a Petru Budaiovi, kteří vyměnili odjezd do tepla domova za lomcování se vzrostlou olší. Budeme se muset nějak revanšovat. Domů jsme dorazili před šestou. Cestou domů jsme nejprve předali mikulášovické děti, pak vyložili v dílně přepravní krabice s modely a nakonec odvezli „Karlíňáka“ Ivana až domů k vrátkům. A jako obvykle jsme hned začali studovat počasí na příští víkendy. Následující sobotu podnikneme další pokus o ukončení našeho Nejsevernějšího házedla. Pak následuje jednou odložená Varnsdorfská jarní a nakonec Mladoboleslavská jarní, kterou strachování z mizerného počasí teprve čeká. Ale všichni věříme, že se počasí konečně umoudří a my tyto soutěže odlétáme v klidu a pohodě.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov Z. Hykš