Pořádání letošního krajského přeboru se ujal varnsdorfský leteckomodelářský klub v čele se svým neúnavným vůdcem Pepou Bartíkem. Nutno podotknout, že pan Bartík si nikdy neklade malé cíle. Tentokrát se rozhodl uspořádat velkolepou akci sestávající se z již zmíněného přeboru mládeže, ke kterému si naložil ještě soutěž Pepova jarní. A aby toho nebylo málo, některé z kategorií soutěže Pepova jarní se létaly jako Český pohár. Což přilákalo početnou a kvalitní konkurenci. V sobotu 29. března se tak po letišti v České Lípě pohybovalo několik desítek malých i velkých modelářů. Trochu jsme se toho obávali, ale nakonec snad všechno dobře dopadlo. Ke zdaru soutěže jistě přispělo i výborné počasí. Svítilo sluníčko a vítr foukal jen velice slabý. Takže i modely dosahující „maxa“ nepřistávaly příliš daleko od svých startovišť. I když několik nešťastníků, kteří přišli o ulétlý model, jsme přeci jenom zaregistrovali. Asi největším strašákem pro pořadatele modelářských soutěží na letišti v České Lípě je provoz velkých letadel místního aeroklubu. Tuto sobotu byl obzvláště rušný. Naše obvyklé startoviště na kraji letištní plochy tentokrát obsadili „padáčkáři“ a my museli až na její druhý konec. Vítr většinou foukal přes přistávací dráhu a tak pořadatelé museli neustále hlídat, abychom se nepletli do cesty nějakému přistávajícímu či startujícímu éru. Ale i stanoviště „u stožáru“ přestává našim potřebám stačit. Na vině je budované golfové hřiště ve směru na Pihel. Po dobudování bude jistě toto hřiště oploceno. Co se stane s modelem, který přistane v areálu, těžko soudit. Ale neumím si představit, že jeho majitel dovolí, aby se po zastřiženém trávníku a třeba uprostřed golfové hry, pohybovala  tlupa modelářů pátrajících po ulétlém modelu.

Jak soutěž ve vyhlášených kategoriích dopadla, naleznete v přiložených výsledkových listinách. Jen krátce k našim svěřencům. Platí již několik let, že při soutěžích s nimi nejsou žádné problémy. Létají rádi a snad i dobře. V kategorii větroňů již neustále nehledáme vlečnou šňůru, děti se naučily vlekat a i pro modely si chodí bez přemlouvání. V házedlech nám to jako obvykle šlo lépe. Jednak jsou házedla oblíbenější kategorií, jednak jsme měli možnost si s nimi pořádně zatrénovat v lednu a únoru při šestikolové soutěži Nejsevernější házedlo. Martin Hájek dokonce útočil na hranici 500 s, což je na staršího žáka velice hezký výkon. Škoda toho jednoho uklouznutí a následného letu za pět vteřin. Jinak by se Martin zařadil v historické tabulce mezi nemnoho vilémovských pětistovkařů. Tak třeba se to povede příště. Dobře mu sekundoval Petr Blaschka a ani mladší žák Honza Weisgerber se nenechal zahanbit.

Větroně jsou trochu horší. Létali jsme s nimi bez jakéhokoliv tréninku letos poprvé. Kde má letadlo předek a jak se přidělává křídlo, jsme přes zimu nezapomněli. Ale pamatovat si, jak který model loni létal, je již nad možnosti jejich majitelů. No snad to i zde dobře dopadlo, byť dosaženými výkony se ne a ne přiblížit mistrovské hranici. Když to všechno shrneme, z deseti pokusů o nominační limit na MČR se nám jich podařilo osm. Čtyřikrát v házedlech, jednou v F1H a třikrát v kat. A3. Nezdařil se pouze pokus Martina Hájka v A3, kde mu to ten den opravdu nelétalo a Honzy Weisgerbera také v A3, který místo létání běhal po letišti a marně hledal ztracenou dvousetkorunu. Zajímavá byla motivace Adama ve „větroňářských kategoriích. Proti Hořicím nemá žádné výhrady. Jen ta vzdálenost a s tím spojené brzké ranní vstávání mu vadí. Takže po prvním nevydařeném startu A3 stačilo pohrozit: „Pojedeš do Hořic“, a jeho výkon se rapidně zlepšil. Adam nakonec obě své kategorie vyhrál. Naše externí modelářka Lucka zalétala svůj standard. Těžko si myslet, že nám vyroste jako třeba házedlář Martin. A i se stavbou nových modelů to je, vzhledem ke studiu na turnovské střední škole, velice komplikované. I tak ale nelze než obdivovat, jaký výkon lze vymáčknout ze školního modelu Gino. K těm limitům jsme si mohli připsat čtyři tituly přeborníka Ústeckého kraje a ještě nějaká další umístění na stupních vítězů.

Přestože jsem před chvílí chválil, jak samostatné děti máme, vzhledem k významu soutěže jsme je nechtěli nechat dlouho bez dozoru. Ostatně, klubová zásada je, že děti mají přednost před dospělými. Dětem jsme se proto věnovali až do posledního letu, což byl start A3 zhruba 45 minut před ukončením soutěže. Takže jsme neměli v podstatě žádný čas sami si zalétat. Ve výsledkové listině soutěže Pepova jarní proto naleznete pouze Lucku Raichartovou, která stihla deset startů v kategorii házedel. My holt s Petrem budeme mít premiéru až na květnových soutěžích v Mladé Boleslavi.

Pokud započítáme i odjezd od naší klubovny, pak se dá s trochou nadsázky říci, že soutěž jsme zahájili i zakončili za šera. Jen zpracování výsledků a jejich vyhlášení trvalo snad dvě hodiny, přestože k dispozici byl početný výpočetní tým. Což přítomným dětem nakonec tolik nevadilo. V nedalekém bufetu byl dostatek hranolků i sladké Coly. Domů proto odjížděli naši svěřenci s dobrou náladou. Žaludek neprotestoval a hřály i splněné kvalifikační limity.

Přebor ústeckého kraje – výsledková listina ZDE!

Pepova jarní – výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Na děčínskou soutěž jsme se opravdu moc těšili. Na konci roku jsme si ověřili, že naše balsová házedla jsou již na hranici své výkonnosti. Navíc nám zkušení modeláři potvrdili, že tento typ je vhodný tak na jednu sezónu. Pak se vše zkroutí a nedá se s tím létat. Naše předsevzetí, zkusit letadla z polystyrenu, jsme si splnili. Vlastně jsme změnili jen materiál. Zkoušeli jsme několik tvarů, ale nakonec dospěli k závěru, že nejlepší bude tradiční eliptické křídlo, které jsme převzali od modelů balsových. A už při tréninku jsme cítili, že to bude ono. Hala je rozměrná a umožňuje létat bez nebezpečí nárazu na stěny haly. Což se u nás ve Vilémově stává dost často. S výsledky, dosaženými našimi dětmi, jsme velice spokojeni. Maně vzpomínám na vtip, který před lety prohlásil náš přední šachista Vlastimil Hort: byl jsem druhý, přede mnou byl jen autobus Rusů. My jsme byli také druzí – před námi byli jen házedláři provozující téměř profesionálně vyrobená házedla kompozitová. S kolegou Petrem jsme se shodli, že tuto technologii bychom snad také zvládli, ale to by naše robátka měla velice usnadněné. Jen ať si ta házedla postaví sama a z polystyrenu. Děti se umístily v horní polovině výsledkové listiny a Petr Blaschka dokonce dosáhl na stupně vítězů. Dospěláci, kam jsme tentokrát zařadili i naši externí juniorku Lucku, byli samozřejmě byti. Nějaké další zkušenosti jsme ale během závodů učinili. Zkusíme s tím proto do zimní části sezóny ještě něco provést.

Ve druhé kategorii naši malí svěřenci příliš neplnili pokyny pana vedoucího Blaschky a ani velezkušeného Pepy Kubeše. Do gumového svazku ukládali až moc otáček, výsledkem čehož byly starty, které by jim záviděli i stíhači Zepelínů. Během několika vteřin již ozobávali strop děčínské haly a bylo jen otázkou času, kdy jejich modely skončí v onom lapači letadel, který zdejší světelné panely představují. V tomto ohledu jsme byli vskutku velice úspěšní. Ze zhruba patnácti letů se nám to povedlo šestkrát. Přímo ďábelský výkon pak podal druhý pan vedoucí Blaschka, kterému se pět modelů a k tomu jeden oříšek od minule, podařilo z těch lavorů vyšťourat. Ztráta tedy činí jednu „á šestku“ a zapůjčené šťouradlo pana Rollera, který tuto ztrátu nesl vcelku statečně. Dobrá zpráva pro pana Rollera je, že šťouradlo bylo vyrobeno nové a bude mu s díky při nejbližší příležitosti slavnostně navráceno. Velkou dávku štěstí osvědčil Honza Weisgerber, jehož model vypuštěný ze středu haly odskákal do místa, kde se stýká střecha s delší stěnou haly a zde, v poměrně malé výšce, nazobal čas přes tři minuty. Ten mu zajistil druhé místo mezi žáky. Smolařem soutěže, alespoň za náš klub, byl Martin Hájek, který vždy o pověstný chloupek skončil v obou kategoriích na čtvrtém místě. Seniory zastupovala jen Lucka. Na precizní modely zkušených modelářů naše stroje s nánosem spousty lepidla prostě nemají. Kdo chce, má spoustu času postavit si modely nové.

Soutěž ubíhala v rychlém tempu, takže jsme všichni, žáci i senioři měli kolem třetí hodiny hotovo. A protože naše robátka začala být trochu netrpělivá, usoudili jsme, že to soutěžící v kategoriích A6, P3 a dalších zvládnou i bez nás, sbalili děti a ještě za světla vyrazili domů na pozdní oběd.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Přestože naše sportovní hala prochází rozsáhlou rekonstrukcí, díky dobře zvolenému plánu prací došlo jen na velmi krátkou dobu k přerušení pravidelně pořádaných sportovních akcí. Tudíž i my jsme mohli uspořádat v obvyklém termínu naši soutěž halových házedel a modelů kategorie A6 poháněných gumovým svazkem. Přestože nejsme závislí na počasí, přáli jsme si, aby bylo hezky, což je záruka, že se dostaví i modeláři ze vzdálenějších míst naší země. Přání se nám splnilo, takže jsme opět mohli přivítat kolegy z Teplic, Karlových Varů a z opačného směru modeláře z Liberce nebo Bílého Kostela.

Soutěž tradičně začíná kategorií F1N, tedy halových házedel. Soutěží všichni najednou, bez rozdílu věku. Létá se ve třech trojkolových blocích. Přestože na nikoho netlačíme, má tato kategorie rychlý spád a obvykle jsme během jedné hodiny hotovi. Během následující půlhodiny pak proběhne zpracování výsledků a vyhlášení nejlepších házedlářů. O vánočních svátcích jsme měli jedinou žákovskou kategorii. Nevím, proč jsme tehdy tak rozhodli, ale alespoň v této silové kategorii to není „fér“ vůči těm nejmladším. Z lakoty to určitě nebylo. Tedy spíše nějaký organizační zádrhel. Letos jsme se proto vrátili k původnímu členění soutěžících na mladší žáky, starší žáky a seniory. Junioři se téměř nevyskytují. Zařadili jsme je proto mezi dědky a vyhlásili toho nejúspěšnějšího.

Po vyhlášení výsledků házedel následuje soutěž kategorie A6. Opět létají všichni najednou, bez věkového omezení. Časoměřičů máme dostatek, do vzduchu se také všichni vejdeme, takže jediným omezením bylo dolétat ve stanoveném tříhodinovém limitu. Což se nakonec všem bez problémů povedlo, přestože jsme i na děti byli přísní a předepsali jim šestikolovou soutěž. Pohled do výsledkové listiny mě naplňuje uspokojením, protože úplně všichni dosáhli alespoň dvou letů, které „za něco stály“. Můžete se přesvědčit sami, výsledková listina z těchto závodů je vám k dispozici.

Na závěr ještě několik poznámek:

Vilémovští, jak slíbili na konci loňského roku, představili novou kolekci házedel z tvrzeného polystyrenu. Což se projevilo pozitivně na  dosažených výkonech. Všichni se moc těší do děčínské haly, kde se budou moci se svými stroji ještě více rozmáchnout.

Opět se potvrdilo, že vilémovským dětem moc nevoní gumáčky, které létají, jak dávají občas najevo, pouze z donucení. Proto provozovaly pouze starší, dost olétané modely, které se dostaly pod střechu naší haly jedině díky silnější gumě nezištně poskytnuté našim ideovým vůdcem, p. ing Bartíkem. Pan Bartík je modelářský patriot a je mu vcelku jedno, jestli zrovna pomáhá svým, vilémovským a nebo úplně přespolním modelářům. Máme ho proto rádi a zato mu alespoň na letišti některé vyděšené svěřence z jeho početného mládežnického týmu natáčíme proti větru.

Doufejme, že tradicí se stalo opětovné otevření bufetu, ve kterém veškeré modelářské potřeby (tyčinky, bramborové lupínky, čaj, kávu, pivo, grog apod.) nabízela paní Blaschková. Za nejlepšího zákazníka byl tentokrát vyhlášen Jirka Schieferdecker, kterému za to asi udělíme čestné členství v našem klubu. Byť karlovarští modeláři, kteří dlouho čekali, než se Jirka s námi všemi důkladně rozloučí a nasedne do jejich automobilu, na to mají asi trochu jiný názor.

A na podporu pozvánky na prosincovou soutěž uvádím, že díky výše uvedené rekonstrukci je nyní v naší hale daleko tepleji a téměř bez průvanu, který v minulosti zaháněl vypuštěné gumáčky na balkon. A i kdyby se tak stalo nyní, modely spolehlivě vrací řada diváků, která si tentokrát našla cestu na naši soutěž. Zdůrazňuji také, že ve vilémovské hale pod stropem nevisí jediný uvízlý model. Slibujeme též, že startovné bude opět „lidové“.

Výsledková listina ke stažení ZDE!

Z. Hykš

Tabulka nejlepších výkonů halových modelů ke stažení ZDE.

V pořadí 22. ročník je konečně uzavřen. Říkám konečně, protože na třetí dvojkolo jsme si museli více jak měsíc počkat. Zatímco první dvě dvojkola proběhla ve stanoveném termínu za vcelku příznivých povětrnostních podmínek, závěrečné dvojkolo, původně plánované na prvního února 2014, nám nadělalo spoustu starostí. První dva odklady způsobil silný vítr, který se pohyboval za hranicí únosnosti. V poryvech místy i hodně přes 10 m/sec se opravdu nedá létat. Třetí týden jsme čekali na pana Bartíka, který reprezentoval kluby ze Šluknovského výběžku v Hradci na modelářské konferenci. Usoudili jsme totiž, že létat se nedá nejenom ve větru nad deset metrů za vteřinu, ale také bez pana Bartíka. Bez našeho Pepy nepanuje na soutěžích ta správná atmosféra a hlavně – účast, především dětí, by byla sotva čtvrtinová. Čtvrtý odklad způsobil nedostatek termínů. O tomto víkendu byla obsazena sobota i neděle modelářskými závody v Panenském Týnci a v Liberci. Trochu jsme měli obavy, že se u sv. Petra rouháme, ale naštěstí přijatelné letové počasí přetrvalo až do pátého víkendu po prvním odkladu. I když ne zcela. V sobotu jsme si nechtěli nechat ujít halové závody v Děčíně a proto jsme se na pláních v Dolních Mikulášovicích sešli až v neděli 9. března. Chvilku jsme se po vystoupení z automobilů obávali, že je opět zle. Pláně v Mikulášovicích jsou sice jedno z mála míst, kde se u nás dají provozovat volné modely, bohužel je to asi také jedno z největrnějších míst našeho výběžku. Po zhruba jedné hodině ale naštěstí vítr začal postupně slábnout, takže v závěru soutěže již foukalo velice způsobně a bylo krásné teplo.

A jak to všechno nakonec dopadlo? V poslední době máme velice oblíbené číslo 29. Dvacet devět nás bylo na předsilvestrovském polétání ve vilémovské sportovní hale, stejný počet se sešel při halovém Žuchu tamtéž a celkem dvacet devět modelářů soutěžilo i na „Nejsevernějším házedlu“. Při posledním dvojkole sice někteří chyběli, ale i tak se při vyhlašování konečných výsledků u nás v klubovně tísnilo přes dvacet soutěžících, časoměřičů a rodičů malých modelářů. Pohled do výsledkovky je, myslím, velice příjemný. Nejenom s ohledem na počet soutěžících, ale především na početné obsazení mládežnických kategorií a na dosažené výsledky. Z jednotlivých kol je patrné, jak se většina našich malých svěřenců postupně zlepšovala. Myslím, že málokdo si domů neodvezl nový osobní rekord. Jak kdo přesně zalétal, naleznete na našich stránkách v přiložené výsledkové listině. Diplomem a hodnotnou cenou jsme odměnili tři nejlepší mladší a starší žáky a také seniory. Památku na tyto závody obdržel také lepší ze dvou zúčastněných juniorů. A se sladkostí jsme pamatovali i na potěr mimo stupně vítězů. Ať na nás nezanevře a přijede i příště.

Myslím, že letošní ročník soutěže „Nejsevernější házedlo“ patřil mezi ty zdařilé. Přesto jsem se dočkal jedné kritiky. Při loučení se soutěžícími se ozvali časoměřiči s tím, že jsem na ně při závěrečném ceremoniálu zapomněl. Což je bohužel pravda. Tímto se jim všem velice omlouvám, vzkazuji jim, že si všichni moc ceníme jejich práce, máme je rádi a doufáme, že přes toto přehlédnutí na nás nezanevřou a při dalších námi pořádaných soutěžích se opět sejdou v hojném počtu. Tou následující bude Krajský přebor mládeže a soutěž Pepova jarní, obě ve volných kategoriích. Sejdeme se v České Lípě v sobotu 29. března 2014. Srdečně vás všechny zveme.

Konečné výsledky naleznete ZDE!

Za LMK Vilémov a tentokrát i LKM Mikulášovice a Varnsdorf           Z. Hykš

Na úvod malá statistika. Celkem se dostavilo 29 modelářů. Oproti únorové soutěži nejméně dvojnásobek, což je krásný počet. Spousta modelářů si nejspíš chtěla trochu odpočinout od vánočních svátků, ale svoji roli sehrálo určitě také počasí. Po celou dobu pořádání našich soutěží to nejkrásnější. Docela určitě se na závody kdesi na severu vyráží lépe při hezkém počasí než když hrozí závěje a nebo ledovatka. Startujících v kategorii F1N bylo 14, v kategorii A6 dokonce 25. Nejvzdálenějším modelářem byl tentokrát pan Dlouhý z Karlových Varů. Všem to krásně létalo, bylo překonáno několik osobních rekordů. V připraveném baru byl největší zájem o bramborové lupínky, tyčinky, kávu a grog, málo se vypilo piva.

Ale začněme od začátku – soutěž byla zahájena v jednu hodinu odpoledne. A protože se všichni dostavili včas, vyhlásili jsme hned slavnostní nástup. Po zhruba hodinovém tréninku jsme zahájili soutěž halových házedel. Létalo se na dvou stanovištích, takže soutěž probíhala velice hladce. Za necelou hodinu bylo hotovo. Následovala zhruba půlhodinová přestávka vyplněná ukázkou modelů kategorie RCAE (radiem řízené akrobatické modely s elektropohonem), o kterou se postarali varnsdorfští modeláři otec a synové Piankovi. „Předváděčka“ vyvolala několik zasloužených potlesků od přítomných diváků. Po skončení této letové ukázky následovalo vyhlášení vítěze kategorie halových házedel. Mezi mladšími žáky zvítězil náš Honza Weisgerber, kterého na stupně vítězů doprovodily varnsdorfské slečny Julie Hladíková a Sára Staudigelová. Starší žáky ovládl tradičně Jiří Tůma mladší, zastupující klub LMK Suché, ale o dobrých 15 vteřin nad svůj dosavadní osobní rekord se k němu přiblížil náš Martin Hájek. Jen o malý kousek vzadu zůstal na třetím místě zkušený modelář David Jára z Varnsdorfu. Mezi seniory navázal na úspěch svého syna Jiří Tůma starší. Kontrolou všech starších výsledkových listin docházím k závěru, že poprvé někdo překonal v naší hale hranici 100 vteřin. Jirku těsně následoval jeho jmenovec, terezínský Jiří Schieferdecker. Třetím na stupních vítězů byl náš Petr Blaschka. Výkon nic moc, ale bylo to naposledy se starým modelem. S Petrem jsme si slíbili, že příští sezónu absolvujeme s koncepčně úplně jinými házedly. My i naši svěřenci, o které nám ve vilémovském klubu hlavně jde.

Následovala soutěž halových modelů poháněných gumovým svazkem kategorie A6. Z Rumburku, Varnsdorfu a Bílého Kostela přivezl pan Bartík hordu dětí. A nutno podotknout, že drezůra pana Bartíka se začíná vyplácet. Děti překonaly počáteční problémy a začaly létat poměrně samostatně. Již dlouho jsme pana Bartíka neviděli tak spokojeného a v pohodě jako při této soutěži. Však jsme také dostali docela napráskáno. V žákovské soutěži zvítězil Jára David, zatímco na druhé místo jej doprovodil klubový kolega Vojta Hofman. Čest pořadatelského klubu zachraňoval třetí Martin Hájek, kterému to v posledních dvou soutěžích z našich létalo nejlépe. Mezi seniory to byla tradičně záležitost varnsdorfských. Zvítězil Evžen Belo a ať se propadnu, jestli to také nebyl nejlepší výkon, co kdy vilémovská hala viděla. O druhé místo se strhnul lítý boj. Svoji pohodu nakonec zúročil pan Bartík a na třetí místo posledním letem odsunul Pavla Formánka. Standa Rudínský nakonec skončil čtvrtý. Pátý byl náš Petr Blaschka, ale v redukované tabulce vedoucích klubů by to stačilo na místo druhé. Létat a přitom běhat neustále kolem svých svěřenců je velice složité.

Soutěž jsme ukončili po osmnácté hodině. Zbylo nám ještě trochu času na trénink modelů dalších kategorií a také na malého Petra Blaschku, který se tím vším umně proplétal se svým venkovním RC školním modelem. Pak už jsme ale museli místo v hale přenechat dalším sportovcům. Na malé zhodnocení s kolegy z Varnsdorfu zbyl čas před sportovní halou. Shodli jsme se, že to byla akce po všech stránkách úspěšná. Nejenom z hlediska sportovního. Poděkovali jsme také paní Blaschkové za vzornou obsluhu přítomných soutěžících a diváků v improvizovaném bufetu.

Výsledková listina ZDE!

Na shledanou v únoru při Halovém Žuchu se těší modeláři z Vilémova

Zdeněk Hykš