Hlavním pořadatelem letošních mistrovských závodů byl LMK Varnsdorf v čele s neúnavným organizátorem, p. ing Bartíkem. Za soutěžní plochu si vybral letiště v Domoslavicích. Proč až letiště v Hradeckém kraji, když pořádající kluby jsou ze severu? Důvod je prostý – republikových přeborů se vždy účastní velká spousta lidí, ať již organizátorů, závodníků, či jejich doprovodu a není v našem okolí mnoho ploch, na kterou by se všichni vešli. Vlastně není žádná.

Jak již bylo řečeno, v čele organizačního týmu stál p. ing Bartík. Přestože již věkem důchodce, většině z nás „čekatelů“ imponuje jeho neutuchají elán a nadšení pro modelařinu všeho druhu. Je dobře, že tuto sopku doprovází spolehlivý tým spolupracovníků, kteří naopak do závodů vnášejí potřebný klid a pohodu. A jsem také rád, že v početné skupině časoměřičů jsem viděl spoustu kolegů z Varnsdorfu a okolí, modelářů z kraje Hradeckého i dalších, kteří se coby závodníci pravidelně účastní našich regionálních soutěží, ať již je to Pepova jarní, náš Žuch, či Mikulášovické házedlo. Chápu jejich přispění jako určitou kompenzaci za to, co pro ně při svých soutěžích děláme. I my jsme zapůjčili téměř celý náš časoměřičský tým. Čtyři časoměřiči na tak malý klub, jako jsme my, je slušný počet.

Soutěž začala slavnostním nástupem. Po státní hymně, krátkém projevu ředitele soutěže, místostarosty nedalekých Hořic a ukázce vystoupení hořických mažoretek, vypuklo první kolo. Počasí se během soutěže měnilo dost radikálně. V prvních kolech bylo poměrně klidno a chladno. Během závodu vítr postupně sílil. Pokud vylezlo sluníčko, bylo i teplo, pokud se ale schovalo za neustále přibývající mraky, byla dost velká zima. Ve čtvrtém a pátém kole se již muselo na příznivé podmínky čekat a ne vždy se to i povedlo. Naštěstí to pořadatel dobře spočítal a na každé stanoviště přidělil zvládnutelný počet soutěžících a soutěžních kategorií. My jsme měli naše modeláře umístěny na třech startovištích. Hezky vedle sebe, takže nám nedělalo žádný problém přebíhat na těch 12 metrech od levého křídla na pravé a zpět.

Co naši svěřenci? Začnu odspodu. Jakub Smělík během soutěže udivoval své kamarády spoustou kouzelnických triků, díky kterým již absolvoval několik veřejných vystoupení a získal přezdívku „Copperfield“. Bohužel, pořádnou A3 si vyčarovat nedokáže a postavit lepší model jak Gino, se také nedaří. Druhým výtečníkem je Honza Weisgerber. Ten ty výkonnější modely dokonce má, ale marná sláva. Když se netrénuje, lepší výsledky se nedostavují. Zatímco zbytek týmu přes celé prázdniny navštěvoval naši klubovnu a v hezkém počasí jezdil do nedaleké Lipové (mimochodem Honzova bydliště) trénovat, Honzu jsme o prázdninách neviděli ani jednou. Jeho letadla nejsou špatná, ale chtělo by to s nimi více létat. A nevím, nevím, jestli ve zbytku sezóny dojde ke zlepšení morálky. Mé poplašné informace typu „přidejte, příští mistrovství je JIŽ za padesát týdnů!“, přecházejí oba dárečkové s ledovým klidem. Následují naši dva nejlepší, totiž Petr Blaschka a Martin Hájek. I když se někdy i jejich návštěvy modelářského kroužku měnily na kroužek diskuzní, uznávám, že o prázdninách se snažili. Však to také na jejich vystoupení v Domoslavicích bylo vidět. Mezi oběma kluky nevidím velký výkonnostní rozdíl. Co mě ale zaujalo, byla Martinova taktičtější vyzrálost. Už dlouho jsem ho neviděl tak rychle běžet na startoviště po zahájení čtvrtého kola. Spočítal si totiž, že ta modrá obloha dlouho nevydrží a odstartoval se svojí A3 jako první. Hned po něm se to zavřelo a všichni ostatní, včetně našich ostatních, v poklidu svačících modelářů museli čekat. Ne všichni se dočkali. Však také čtvrté kolo mělo na celkové výsledky velký vliv. Dlouho to u Martina vypadalo na druhé místo a proto jsme byli příjemně překvapeni, když to nakonec o pouhé dvě vteřiny vyšlo na titul. Náš první v mládežnické kategorii po více jak třiceti letech činnosti klubu. Škoda Petra. V součtu obou kategorií zalétal ještě lépe jak Martin, ale v početněji zastoupených žácích to stačilo „jen“ na čtvrté a páté místo. I tak to bylo nejlepší žákovské vystoupení v historii našeho klubu. A škoda, že Martin už do kroužku nebude docházet. Postihl nás tradiční problém venkovských klubů, totiž velké ztráty modelářů při přechodu z žákovské do juniorské kategorie. Přestože Martin „zůstane v oboru“ (bude se učit ve Vodochodech na leteckého mechanika), schůzky v žádném případě stíhat nebude. Doufáme, že alespoň na nějakou soutěž zavítá. Letecký park na to má dostatečný. A chodit by měl ještě z jednoho důvodu – pobavení ostatních. Podmínky sázky se musí plnit, takže od těchto závodů si s Martinem tykáme a já jej celý jeden rok musím oslovovat „Vaše blahorodí“. Petr bude od příštího roku soutěžit také coby junior. V žácích nám zbude umělecké duo Jakub – Honza, posílené ještě jedním nováčkem. Chlapci se budou muset příští rok hodně snažit, aby se Petrovi a Martinovi alespoň trochu přiblížili. Co se týče členské základny, doufáme, že alespoň jednu nebo dvě úplně nové duše ještě získáme. Pan vedoucí Blaschka chystá velice rafinovaný nábor.

Ale zpět k soutěži. Rádi jsme konstatovali, že republikové přebory se Pepovi (opět) povedly. Za to, že na nás a spoustu dalších nezbyl guláš, nemůže. Tímto mu ještě jednou děkujeme a slibujeme, že mu příště zase pomůžeme. A nám promiňte poslabší fotografickou přílohu. Tentokrát jsme na fotografování nějak nenašli dost volného času.

Výsledková listina ZDE!

Detail diplomu ZDE!

Tak za rok zase na shledanou.

O týden později po našem Žuchu se na letišti v České Lípě konala soutěž mikulášovických modelářů. I v tomto případě závodům předcházely nepříznivé předpovědi větru odnášejícím z letiště modely i s jejich majiteli. Pravda, na naší straně Lužických hor vítr se stromy docela udatně cloumal, ale za hlavním hřbetem bylo už vše v pořádku. Vítr „tak akorát“ a snad jen toho sluníčka mohlo být opět trochu více. Posvítilo si na nás až v posledních dvou hodinách soutěže. I tak je ale vidět, že i Paťhovi se modlí. Soutěž proběhla bez jakýchkoliv komplikací. Vítr většinou foukal způsobně podél dráhy a tak jsme nijak nepřekáželi slabému leteckému provozu.

Naši svěřenci absolvovali tentokrát jen dvě kategorie a tak byli poměrně rychle hotovi. Žádná sláva to nebyla. Myslím, že dosažené časy byly o dost horší jak před týdnem na našich závodech. Což bychom s ostatními pány vedoucími i přežili. Mrzí ale to, že po skončení soutěže jsme volného času nevyužili k tréningu a seřizování svých modelů, přestože některé by to moc a moc potřebovaly. Místo toho proběhlo tradiční házení tenisovým míčkem, zápasy ve volném stylu apod. Jak se zdá, někteří výtečníci budou trénovat až v Domoslavicích. Otázkou je, jestli na to budou mít čas. No ale co, vždyť je to „jen“ republika. Musím jen předem děti znovu upozornit na svoji cholerickou povahu. Pokud se při závodech nezadaří, je mi to líto, ale pochopím to. Ovšem peru se, když mladý modelář odchází ze startoviště s nafouknutou pusou jsa přesvědčen, že vše se spiklo proti němu – nepřející soupeři, špatné modely, idioti vedoucí (někdy si to odskáčou i rodiče) a jen na sebe taktně zapomíná. Holt občas v klubu připomínané budovatelské heslo: „Jak budeme dnes stavět, tak budeme zítra létat“, už tolik netáhne.

Ale dost nářků – na letišti jsme i tentokrát prožili moc hezkou sobotu. Viděli jsme spoustu pěkných výkonů a přes všechny výhrady se neztratili ani naši mladí. V kategorii CO2 předvedl Petr Budai model se dvěma nosnými plochami. Za letu na něj byl moc hezký pohled. A připomenulo mi to i mé experimentální začátky před třiceti lety, kdy jsem zpola vážně postavil házedlo se dvěma křídly. Bylo úžasně stabilní, ale přes třicet vteřin jsem se nikdy nedostal. Poté, co bylo horní křídlo odoperováno, dostavila se i maxa.

Soutěž vyvrcholila vyhlášením výsledků. Vítězové si odnesli spoustu hezkých cen, díky hlavnímu sponzorovi mikulášovických modelářů zase trochu jiných, než jsme například před týdnem rozdávali my. Teď máme před sebou volný víkend a pak už nás čeká vrcholný závod sezóny, mistrovství ČR mládeže.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Opět jsme si ověřili (tentokrát naštěstí), že ani v době počítačů a družic se nelze spoléhat na dlouhodobou předpověď počasí. Zhruba týden před konáním naší soutěže nám volaly slabší povahy a dožadovaly se odložení těchto závodů, protože v tu dobu bude v České Lípě zaručeně foukat silný vítr, v nárazech až 10 m/s. Během narychlo svolané schůzky jsme se s ostatními vedoucími klubu dohodli nic nerušit. Důvodů bylo hned několik – předpovědi počasí se dá věřit tak den, dva předem, týdenní předpověď je spíše jen odhad. Soutěž nemůžeme odložit, protože bychom způsobili velké potíže děčínským kolegům, kteří naplánovali pohár DDM na stejné datum jako my. Rádi by asi nebyli ani Paťhovi, kdybychom se jim do naprosto stejných kategorií „cpali“ o týden později při jejich Mikulášovickém házedlu. O blížícím se uragánu nás starší neinformovala ani „loupající“ kolena. A hlavně – tam nahoře jsme dobře zapsáni, ti jistě nedopustí, abychom zmokli.

V sobotu ráno jsme proto vyrazili v plném obsazení směrem na Českou Lípu. Ještě nahoře na parkovišti nás při prezentaci někteří pesimisté nabádali, abychom soutěž co nejdříve zahájili, protože ten vítr docela určitě kolem poledne přijde. Nepřišlo nic. Chvílemi sice trochu fouklo, ale chvílemi naopak se nám větru nedostávalo. Nevadil ani jeho směr šikmo přes plochu. Těch pár přeběhů přes přistávací dráhu za modely jsme zvládli a myslím, že jsme ani jednou místní aeroklubáky nenaštvali. Možná jsme postrádali trochu více sluníčka. Ale jinak soutěž uplynula v naprostém klidu a pohodě. V půl třetí jsme soutěž ukončili a odebrali se do klubovny spočítat výsledky, napsat diplomy a vyhlásit nejúspěšnější modeláře. Zhruba v tu dobu se objevila informace, že při souběžně pořádané soutěži někde na Plzeňsku její účastníci tolik štěstí neměli. Jim se všechny předpovědi splnily, takže si prý dosyta užili větru i deště. Však jsme také při vyhlašování výsledků neopomenuli poděkovat vedle časoměřičů také sv. Petrovi.

Co se týče dosažených výsledků, viděli jsme řadu hezkých výkonů. Tradičně silní jsou naši házedláři, jedno rozlétávání bylo v seniorské kategorii A3. A bohužel jak je v poslední době obvyklé, počet seniorů převážil počet modelářů žákovské kategorie. Tradiční stesk – ať se snažíme sebevíc, mezi mládežníky není příliš zájemců ochotných trpělivé práce v dílně a následně pak pobíhání po letišti za vypuštěnými modely. Nadšení pro „modelařinu“ je patrné i mezi našimi svěřenci, kteří si odlétají to nejnutnější a pak se věnují daleko zábavnější činnosti, jako jsou drnové bitvy, válení se v trávě (jistě k velké potěše majitelů automobilů, kteří tyto výtečníky na soutěž dopravili), případně sprint do klubovny Aeroklubu na Colu s hranolky. Uznávám ale, že tentokrát se toto dělo v daleko menší míře. Ono stihnout do půl třetí odpoledne čtyři kategorie (házedla plus větroně A3 u nás a pak totéž ještě u děčínských) dá docela zabrat. Zmínit musím Petra Blaschku mladšího, který všechny čtyři své starty proměnil ve vítězství. Spoustu diplomů si z této dvojité soutěže odvezli i ostatní vilémovští modeláři. Nelítostní vedoucí přesto měli k výsledkům několik připomínek – dosažené časy by na republice stačily sotva na první desítku. Vždyť i zmíněný Petr Blaschka nedosáhl nejlepšího času dne, protože jej překonala mladší žákyně Kristýna Martinková. Abych nebyl až tak negativní, ona Česká Lípa se svým zvlněným terénem a nedalekým lesem není pro dosahování špičkových výkonů nejlepší. No uvidíme v Domoslavicích.

Při vyhlašování výsledků jsme se snažili nezapomenout na ty nejmenší, kteří se na stupně vítězů nedostali. Druhý pan vedoucí zajistil od jednoho sponzora polotovary polystyrenových vystřelovacích kluzáků. Bylo jich dost pro všechny modeláře žákovských kategorií. Docela by mě zajímalo, kdo si tento kluzák doma dokončil a komu to i létalo.

Tak nashledanou za týden opět v České Lípě, tentokrát při Mikulášovickém házedlu

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Poslední prázdninový pátek jsme opět zamířili do Lipové. Důvod byl vcelku jasný – termín konání MČR se neúprosně blíží a my moc potřebovali ještě trochu zapracovat na svých modelech. A ještě jeden důvod tu tentokrát byl. Martin Hájek po prázdninách zahajuje studium na dost vzdálené střední škole a je vcelku jasné, že páteční schůzky stíhat nebude. Zřejmě i na soutěžích se budeme vídat méně. Tento den jsme proto pojali i jako rozloučení. Martin se za těch několik let, od doby co nám ho do klubu přivedli jeho rodiče, vypracoval na jednoho z nejlepších modelářů. Možná trochu moc pohodový, na druhou stranu šikovný, fyzicky zdatný a s dostatečnou dávkou ctižádosti. Takové kombinace se u dnešních dětí často nevyskytují.

Martin nám i tentokrát dokazoval, že jeho A3 jsou v pořádku a přestože ze studijních důvodů nezvládne ani náš Žuch, ani Mikulášovické házedlo, bude na MČR dobře připraven. Potěšilo, že i ostatním to tentokrát docela dobře létalo. Čas zbyl i na soutěž, kdo nejrychleji dokoulí balík slámy do nedaleké restaurace, kde je možné tréning stylově zakončit. Tentokrát ale naše posezení v předzahrádce zhatila jedna z dnešních mnoha přeháněk. Odebrali jsme se proto do klubovny, kde jsme Martinovi znovu poděkovali za vše, co pro LMK udělal, potřásli jsme si rukou, ti lítostivější se i objali a šlo se domů. Příští schůzka už bude bez Martina.

Z. Hykš

Tuto soutěž jsme původně v plánu neměli. Ne, že bychom o ní nevěděli, ale považovali jsme ji za soutěž určenou výhradně pro seniory. Poté, co jsme ale zjistili, že byla vypsána i pro žáky a juniory, své plány jsme přehodnotili a Mělník do kalendáře zařadili.

Místní zimní stadion je stejně rozlehlý, jako sportovní hala v Děčíně. Na stropě sice byla spousta různých lapačů modelů, především v podobě zářivek, pozitivem alespoň bylo, že když už došlo k zachycení modelu a tím znehodnocení letu, nebyl problém tento model vyprostit. A že jich v sobotu bylo! Moc se nám i ostatním soutěžícím hodila naše veledlouhá tyč, se kterou jsme bez problémů dosáhli až do stropu. Na druhou stranu dost velké problémy nám dělal nedostatek světla v hale. Zářivky moc nezářily a tak my s horším zrakem měli co dělat, abychom model ozobávající strop ze spodu viděli. Zvláště poté, co se kolem třetí hodiny odpoledne nad Mělník přihnaly husté mraky a do haly vnikalo ještě méně světla jak dopoledne. Následkem toho tentokrát nebudou žádné fotografie. Pokusy o alespoň nějakou fotku dopadly ještě hůře, jak před lety modelářský výlet do Javoříčských jeskyní. Obojí se stydím ukazovat.

My jsme do Mělníku přivezli tři soutěžící žákovských kategorií. Petra Blaschku, Honzu Weisgerbera a Jakuba Smělíka. Chyběl junior Martin Hájek, který si užíval na několikadenním školním výletu a dále naši nováčci, kteří se stále ještě rozhodují, zda je pro ně letecké modelářství to pravé. My bychom je ale stejně nechali doma. Otrkávat se na vrcholové republikové soutěži není to nejlepší řešení. Necháme to na podzimní a zimní akce.

Soutěž začala kategorií halových házedel F1N. Model společných startů žáků, juniorů a seniorů se osvědčil. Šlo to jako „po drátku“.Nás zajímali především naši svěřenci. Mezi žáky byl bezkonkurenčně nejlepší Jiří Tůma mladší, který nakonec porazil i všechny juniory a seniory. Hned za ním se ale umístil náš Petr Blaschka. My vilémovští, jsme z žertu prohlásili Jirku za modeláře z jiné planety a tím pádem Petra za nejúspěšnějšího zástupce zeměkoule mezi mladšími házedláři. Zřejmě se před soutěží málo posilnil Honza Weisgerber, protože házel o dost méně jak při pátečním tréninku ve vilémovské hale. Na třetí místo mu chyběla zhruba jedna vteřina. Jakub, ač kluk z vesnice, házení moc nemiluje. Každý z jeho devíti hodů byl unikát. Naštěstí se mezi nimi našly tři, které za něco stály. Za tři patnáctivteřinové lety jsme jej nakonec i pochválili. Páni vedoucí si to také zkusili, ale jen na ochutnání, jaké to je zúčastnit se mistrovství republiky. Výsledek nic moc. Nejenom Honza, i my umíme létat lépe. Ale druhý pan vedoucí je člověk všímavý a zvídavý, který neustále něco s úspěšnějšími kolegy konzultuje. Věřím, že v zimě si všichni přivezeme do Děčína ještě výkonnější (a také odolnější) modely, než máme nyní.

Po vyhlášení výsledků halových házedel, které nám udělalo velkou radost, protože Petr Blaschka mladší se stal prvním vilémovským žáčkem, který na MČR vybojoval stupně vítězů, přišly na řadu gumáčky. Opět létali všichni společně – na jedné polovině soutěžící v kategorii A6 a na druhé P3. My létáme pouze A6. Oba dospělí se tentokrát plně věnovali péči o dorost. Kontrola, zda naši svěřenci správně natáčejí gumový svazek, zvládají se přihlásit do časově omezených kol a také běhání s tyčí za uvízlými modely, je plně vytížilo. Mezi žáky byl bezkonkurenční Jan Koubek z Terezína. Jeho lety byly perfektní. A sportovně uznáváme, že nad naše síly byl tentokrát i celkově druhý Vojta Hofman z Varnsdorfu. Na druhou stranu Vojtovi jsme věnovali nějaký ten svazek a občas na něj i dohlédli, takže si maličký díl z jeho úspěchu také přisvojujeme. O třetí místo si to nakonec rozdali naši tři mladí. Zvítězil a třetí místo nakonec obsadil Jakub Smělík. Takže druhé umístění na pódiu při MČR pro vilémovské žáky.

Pozorný pozorovatel může namítnout, že tentokrát se v Mělníku nesešla ta nejlepší konkurence. A to ani mezi seniory ne. My ale nemůžeme za to, že někdo zůstal doma. Ostatně, již během první části sezóny naši žáci potvrzovali, že patří mezi nejlepší. Totéž lze zjistit i pohledem do žebříčku za loňský rok. Takže malá účast nás sice mrzí, ale dosažené výsledky našich svěřenců nijak neznehodnocuje. Pochválil je i sám šéftrenér Pepa Kubeš. Takže jsme klukům poděkovali za hezké výkony, posilnili se před cestou tradičními hranolky a vyrazili domů.

Výsledky ZDE!

Z. Hykš

Uplynulé dvě páteční schůzky jsme začali naplňovat dřívější dohody. Místo stavby modelů, kterých má každý plnou krabici, jsme vyrazili trénovat. Počasí nám opět přálo. Foukal slabý vítr a jen sluníčko se chvílemi schovávalo za mraky. Cvičná louka je pro účely tréninku „tak akorát“. Jen nedaleký les se vzrostlými smrky trochu straší. Létá se proto stylem – vlek, vypuštění modelu, dvě tři zatáčky a pak rychle dolů. Tedy vcelku přesně to, co potřebujeme.

Nechci to zakřiknout, ale zdá se, že kluci konečně zjistili, co se od nich při vleku očekává. Odpadá tak hlasitý křik vedoucích, kteří dříve každý let svých svěřenců tímto způsobem komentovali. Což je jedině dobře, protože na to, aby vlekaři reagovali na povely ze stanoviště vedoucích, je kategorie A3 příliš rychlá. Samozřejmě se stále občas vyskytují nějaké nedostatky. Plánujeme proto, pokud nám počasí a majitelé polností dovolí, strávit zde celé léto. Vilémovští modeláři totiž prázdniny již spoustu let nedrží. Klubovna funguje i v červenci a srpnu. Jak to bude jen trochu možné, popadneme éra a vydáme se s nimi na tréninkovou plochu. A pro zvýšení atraktivity bude létání občas proloženo i táborákem spojeným s opékáním špekáčků.

Z. Hykš