Předposlední den v roce se nás ve Vilémově sešlo celkem 21 modelářů. Nejpočetněji byli zastoupeni samozřejmě domácí s kolegy z Varnsdorfu. Ze vzdálenějších míst se k nám dostavili tři modeláři z Děčína, Jiří Tůma z LMK Suché a úplně nejdále k nám to měl Václav Dlouhý z Karlových Varů.

Jako vždy jsme soutěž zahájili kategorií halových házedel. Soutěžily všechny věkové kategorie najednou a protože nikdo nehlásil žádné potíže s modely, do hodiny jsme byli hotovi. S velkým odstupem od ostatních modelářů se na prvních dvou místech umístili „uhlíkáři“ Michal Michna a Jiří Tůma. Početné modely z „polystyrénu“ místních modelářů a pečené éro pana Dlouhého tentokrát předčil třetí Standa Rudínský s klasickým balsovým házedlem. Standa osvědčil zkušenosti stavitele volných větroňů. Vysoko sice své házedlo nevyhodil, zato jeho kluz byl famózní. Stejný jako u modelů uhlíkových. Co do výšky výhozu byly opakem  hody s otočkou Michala Michny, který s úspěchem prolétával mezi svorníky a posledním hodem, kdy si již byl jistý svým vítězstvím, málem proboural střechu naší haly. To našemu historicky nejlepšímu házedláři, Petru Blaschkovi staršímu svorníky překážely docela výrazně. Lépe se dařilo jeho synovi a také Honza Weisgerber létal moc pěkně. Naopak modely se tentokrát nějak v krabici zkroutily Michalovi Jiřincovi. A také jsme „dodali“ nejmladšího účastníka soutěže, malého Matěje Sklenáře.

Po vyhlášení výsledků kategorie F1N jsme odstartovali gumáčky. Nutno zdůraznit, že nedávno v naší hale zrekonstruovali osvětlení. V hale je nyní možná lépe vidět, zato pozorovat, jak se tam nahoře pod stropem proplétají naše „průhledné Á šestky“, je docela problém. Časoměřiči museli dávat velký pozor, aby se jim letící éra v té záplavě světla neztratily. Dokonce došlo i na mé výhrůžky, že příště s sebou vezmu spreje a všechny modely před letem barevně rozliším. V gumáčcích se docela smazávaly rozdíly mezi zkušenými seniory a některými žáky a juniory. Až na Evžena Bela, který ostatní během všech šesti kol výrazně převyšoval. Musím se podívat, jestli už u nás někdo někdy dosáhl výsledného času přes devět minut. Gumáčky jsme ukončili chvíli po sedmé. Výsledky byly počítány průběžně, takže bylo potřeba jen dopsat diplomy. Hotovi jsme byli v půl osmé. To už někteří účastníci Předsilvestrovského polétání upalovali domů, protože druhý den je čekal ještě Modelářský Silvestr v Doksech u Kladna.

Neopomenout musím tradiční bar paní Blaschkové, tentokrát vylepšený o výtečné utopence. Slibujeme, že bar bude k dispozici i 18. února 2017, kdy se opět sejdeme ve vilémovské sportovní hale při soutěži Halový Žuch.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Vlastně i tento příspěvek navazuje na zasedání komise pro práci s mládeží. Konkrétně na bod „členská základna“. Když jsme před lety přijeli poprvé coby úplní nováčci do děčínské sportovní haly, málem jsme se tam ani nevešli. Během let ale soutěžících ve všech kategoriích postupně ubývalo a tuto sobotu jsme se už málem v hale báli. Pár dědků, dva nebo tři junioři a k tomu šest dětí. Doufám, že na konci roku to u nás bude lepší.Nám se osvědčilo absolvovat před každou soutěží malý trénink ve vilémovské hale. Při vlastní soutěži pak obvykle podáváme lepší výkony. Ještě v pátek večer jsme navíc při modelářské schůzce děti trochu „seřvali“. Zřejmě si to všechno naši svěřenci vzali k srdci, protože během sobotní soutěže jsme s nimi byli velmi spokojeni. Hlavně v házedlech. I ti, kteří se sami nepovažují za dobré vrhače, dosáhli docela hezkých časů. Přestože jsme v této kategorii nezvítězili, vedoucí byli spokojeni. Gumáčky A6 jsme sice již několikrát zalétali lépe, ale v Děčíně z toho nemáme nikdy moc dobrý pocit. Hlavně trneme nad tím, kolik modelů letos pověsíme na ty nešťastné světelné panely.

Vilémovští „dědkové“ v házedlech jako obvykle na elitu z ostatních klubů nestačili a tentokrát neobhájili ani své pozice v klubu, protože je přelétal junior Petr Blaschka mladší. Gumáčky již senioři nelétají několik let, protože v této kategorii se plně věnují vedení svých svěřenců.

Každou soutěž využívá můj kolega Petr Blaschka starší ke sběru zkušeností. Diskutuje hlavně o házedlech s těmi nejlepšími. Pak to společně v klubu přetřásáme a vše, co by nám mohlo pomoci k lepším výkonům, zapracováváme do našich pracovních postupů. I když se obáváme, že u polystyrénových modelů se pomalu blížíme k vrcholu jejich možností. Přesto nějaké zlepšení bude. Naši prosincovou soutěž absolvujeme ještě s „klasikou“, ale již v únoru bychom u nás mohli předvést nové, vylepšené modely. Pak se uvidí.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

O této akci hovořím v předchozím příspěvku. Tož jen krátce pár podrobností. Byl to opět propadák. Dostavil se jediný zájemce, či spíše zájemkyně, malá Yvetka. Ale ta se snad ani mezi úplné nováčky nedá počítat. Když modelařila maminka, teta, druhá teta, strejda a teď i bratranec Petr, musela se u nás časem ukázat i ona. Uvidíme, co z ní vyroste. Děvčata mezi modeláři tvoří menšinu a hlavně v silových disciplínách obvykle nedosahují takové výkonnosti jako chlapci. Ovšem třeba taková teta Jitka, která se zařadila mezi pět nejúspěšnějších členů našeho klubu v historii, je velkým vzorem.Tristní situaci v našem náborovém snažení dokreslují slova jedné maminky: „my jsme plánovali, že se přijdeme podívat, ale pak se nám nechtělo. My se přijdeme podívat některý příští pátek“. Milá maminko, my nechceme fungovat jenom jako odkladiště vašeho potomka. My potřebujeme i Vás, třeba jako příležitostného časoměřiče na našich soutěžích. Proto pořádáme Dny otevřených dveří, kde nejenom lákáme nové zájemce, ale také vysvětlujeme, co mohou rodiče očekávat od nás a co naopak my požadujeme po rodičích. V tomto případě ovšem hned na začátku případné spolupráce bliká varovná kontrolka.

Po půlhodině marného čekání naložili vedoucí jediného zájemce do auta a i s maminkou odjeli do nedaleké sportovní haly, kde mezitím řadoví členové klubu pod dohledem Petra Blaschky staršího trénovali na blížící se děčínskou soutěž „Vánoční rampouch 2016“. Takže Yveta si hned odzkoušela létání v hale a ti ostatné holt ostrouhali.

Dost bylo ironie. Na jaře to zkusíme znovu.

Z. Hykš

Zúčastnili jsme se až druhého dne tohoto zasedání. V pátek odpoledne jsme dali přednost modelářské schůzce. Odpočítávač času do nejbližších závodů je neúprosný. Halové soutěže jsou již v plném proudu a i první krajské přebory roku 2017 převedené do počtu pátečních schůzek jsou nepříjemně blízko.

V sobotu ráno jsme tak vstoupili doprostřed programu jednání. Nemá smysl komentovat všechny body jednání, když bude vydán oficiální zápis. Zaměřím se jen na několik postřehů:

– zaregistrovali jsme diskuzi o tom, zda nováčkům přidělovat licenční čísla, či zda na modelářské závody připustit také soutěžící bez licence. Chvílemi ta diskuze byla dost vášnivá. Až jsem se tomu docela divil. Pro náš klub to problém není. Nejspíš to bude tím, že se od klubů působících ve velkých městech trochu lišíme. My po náboru získáme jednoho, maximálně dva nováčky a ty si pěstujeme jako oko v hlavě. V okamžiku, kdy jedou na svoji první soutěž, již mají licenční číslo dávno přidělené. Oceňujeme hlavně skutečnost, že řádný člen SMČR je na modelářských akcích kryt společnou pojistkou. Víme, jací divoši se mezi mladými modeláři občas vyskytují. Ač ryzí materialisté, věříme, že ulétají především nepodepsaná letadla a obdobně, nohy si lámou hlavně nepojištění modeláři. Chápu ale, že v klubech s velkou „fluktuací“ nováčků takový přístup praktikovat nelze.

– druhým a ten den asi nejzávažnějším bodem jednání bylo, že „nejsou lidi“. Ani ve fabrikách, ani v kroužcích. Tedy spíše obráceně. Úbytek členů v kroužcích (a studentů ve školách) s technickým zaměřením jsme pozorovali hezkých pár let dozadu a alespoň nám, „lidem v přízemí“ bylo vcelku jasné, že se tento problém časem setrvačností posune i do průmyslu. A je to tady. Ale nechci dělat nějaké rozbory, kdo za co může. Jde spíše o to, co pro zlepšení mohou udělat sami modeláři. Tak určitě tím, že dostanou do kroužků více nových zájemců. Což je velmi obtížné. Třeba právě nám se toto moc nedaří. Do místní drbárny o nás píšeme, modelařinu propagujeme na akcích typu Dětský den, či Drakyáda, těsně před náborem i do školy zaskočíme a dětem předvedeme letadla v akci. Bohužel, nezlomilo se to ani při poslední nedávné náborové akci. Dorazil jediný zájemce. Nu což, zkusíme to znovu na jaře příštího roku. A pokud přilákáme někoho nového, slibujeme, že se o něj budeme starat stejně tak dobře jako o naše stávající drobečky. Jsme na ně tři dospělí vedoucí.

– Třetí jednací bod, který mě zaujal, bylo, když už dostaneme děti do kroužků, co jim nabídnout. Hovořilo se o podpoře několika kategorií. Pokračovat by měla akce „RC Vosa“ a jediný šťastlivec se asi bude muset vybrat mezi kategoriemi F1G, F1H a UŠ Start. Nepatří sem uvádět důvody, proč já či moji svěřenci nemohou být dobrými gumáčkáři, či proč se nechceme točit stále dokola. V každém případě nám nejbližší zůstává kategorie F1H. S kolegy z Kopidlna jsme zalobovali ve prospěch této kategorie a modelu Andulka. Tímto již poněkolikáté vyjadřuji velký vděk Tondovi Tvarůžkovi za konstrukci tohoto modelu. Andulek máme plnou skříň. Nebyla složitá stavebně, dobře létala a dala se postavit za jediný týden modelářského soustředění. Kdyby se podařilo obnovit výrobu stavebnice tohoto modelu, bylo by dobře. Hlavně výroba žeber dnes dělá dětem velké problémy.

No a kdyby z toho sešlo, zůstaneme u svého osvědčeného pracovního modelu – nejprve několik postupně se zvětšujících házedel, pak školní A3 Gino následovaný složitějším modelem HoHo a nakonec dost dobrým soutěžním érem Šoumen. A kdo to s námi vydrží déle jak dva, tři roky, může si zkusit také kategorii F1H. Nebude-li to Andulka, tak rovnýma nohama do modelu Miki II. Maximální životnost mladých modelářů u nás na vsi je tak pět, šest let. Nechceme-li pracovat za ně, což jsme si již dávno zakázali, za tu dobu děti jednoduše víc nestihnou. Snad ale v modelářské dílně získají nějaké znalosti o materiálech, lepidlech, zvládnou práci s nářadím aniž by si ublížily, stráví spoustu času s kamarády a ještě si i zasportují. Je to málo a nebo to stačí?

 

Po tomto bodu jednání došlo už jen na diskuzi a postupný odjezd účastníků rozšířeného zasedání do svých domovů. Příští rok se prý tato akce uskuteční někde blíže středu České republiky, aby se jí mohli zúčastnit i zástupci klubů z opačných koutů naší země.

Z. Hykš