Josefovské létání 2019

Zatímco v pátek naši mladí modeláři docela úspěšně brnkali na nervy svých vedoucích, v sobotu jsme nabyli dojmu, že nám je přes noc někdo vyměnil. Kluci doposud soutěžili pouze dvakrát v naší tělocvičně, takže je děčínská hala svými rozměry možná i trochu ohromila. Chovali se naprosto způsobně a trénovali by až do úplného rozbití modelů. Zhruba po půl hodině jsme je donutili, aby své „ostré“ modely šetřili na vlastní závody a pokračovali v zalétávání modelů záložních. Což se povedlo. Chlapci odlétali soutěž velice hezky. Všichni se znovu zlepšili. Někteří o pár vteřin, jiní dost výrazně. Porazili nás dva zkušenější soupeři, ale my se srovnali od třetího do šestého místa.

O chvíli později dokončili svoji soutěž házedel také naši tři junioři a dva senioři. Moc to nešlo Jakubovi. To zbývající naši zástupci létali, až jsem se divil. Asi se nám všem přes zimu naše házedla zkroutila a naštěstí tím správným způsobem. Takže byly na světě další čtyři osobní rekordy. Během soutěže se opět ukázaly přednosti uhlíkových házedel. Nejvíce to bylo patrné při porovnání velice dynamických hodů Petra mladšího, který létal s opravdu „vymazleným“ modelem depronovým s tak trochu ležérním stylem hodů Michala s modelem uhlíkovým. Michal dosahoval sotva poloviční výšky, ale vše doháněl v druhé fázi letu krásným kluzem. Celkově byl Michal o zhruba pět vteřin lepší.

Po vyhlášení házedel jsme v hale zůstali a vystřihli si i s nováčky gumáčky A6. Michal s Honzou zjistili, že světelné panely opět velmi spolehlivě fungují jako lapače modelů a tak se rozhodli neničit svoje éra před mistrovstvím ČR, které se uskuteční, jak jsme se v průběhu soutěže dozvěděli, v této hale. Jakub s Petrem mladším naopak odlétali všech šest letů. Na nejlepší to nestačilo, na střed výsledkové listiny ano. A opět mile nás překvapili naši nejmenší. Čekal jsem masovou destrukci modelů již při natáčení nebo nasazování gumového svazku. Svazky sice vesele praskaly, modely ale držely. Ztráty jsme zaznamenali jen u tří modelů při jejich vyprošťování ze zmíněných světelných panelů a jedno slzičkami doprovázené ulomení ocasních ploch vítězného modelu o záda kolegy. Ale bylo to až po soutěži a jak pravil klubový přítel, p. Dlouhý z Karlových Varů, hlavní je zachránit vrtuli s ložiskem.

Při vyhlašování jsme s překvapením zjistili, že jsme v hale zůstali s ostatními oceněnými modeláři sami. Ostatní už byli na cestě domů. Takže jsme zhasli, narovnali éra do aut a vyrazili směrem k domovu. V Bad Schandau končil masopust. Museli jsme dávat pozor, aby nás něco netrefilo, případně, abychom někoho nepřejeli. Třeba toho „totálně upraveného“ námořníka, který se nám přimotal přímo pod kola. Ještě štěstí, že jsme se pouze plížili, protože na náměstí Bad Schandau je příkázaná třicetikilometrová rychlost. Pak už nás čekal jen výjezd od Labe, plošina s výhledy na Saské Švýcarsko a sjezd dolů ke státní hranici. Přestěhování transportních krabic do klubovny a jízda v hustém dešti domů. Někdo autem, někdo na kole.

Halové modely skončily opět v bezpečí přepravních krabic na skříních v naší dílně. Od příštího týdne nás totiž čeká série závodů „venkovních“ s celkem třemi krajskými přebory mládeže.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Halový ŽUCH 2019

Oproti Předsilvestrovskému polétání se nás sešlo o deset soutěžících méně. Chyběli někteří tradiční účastníci a tentokrát přednost jiným radovánkám dali úplně všichni junioři. Přesto jsme s průběhem soutěže spokojeni. Dosažené výkony byly minimálně srovnatelné s těmi prosincovými, spíš ale ještě lepší. Radost nám udělali naši nováčci, kteří se v házedlech opět o něco zlepšili. Uvidíme, co s nimi provede děčínská hala, kam bychom je chtěli letos poprvé přivézt. Během soutěže se nám dařilo přesně dodržovat časový harmonogram. Házedla byla hotova zhruba za hodinu, zpracování výsledků a jejich vyhlášení proběhlo během následujících třiceti minut. Letos nebyla žádná „kulturní vložka“, takže někteří házedláři využili této časové mezery k dolámání svých modelů. Pak už byl prostor pro gumáčky A6. I zde nám to hezky „odsejpalo“. Tři časoměřiči v pohodě zvládli občasný nával na startovišti. Podle plánu jsme dolétali v půl sedmé večer, kdy proběhlo závěrečné vyhlášení. Panu vedoucímu Blaschkovi se do rozdělování cen příliš nepleteme. A dobře děláme – Petr vykouzlil ceny pro úplně všechny mladší a starší žáky. My ostatní jen vypsali diplomy a vítězům potřásali rukou. Díky absentujícím juniorům zbyly diplomy i pro všechny dědky.

Co říci na závěr? Pozitiva byla, že opět jsme si všichni hezky zalétali. Chovali jsme se způsobně, takže i správce sportovní haly byl spokojen se stavem, ve které jsme mu ji předávali zpět. Ke kontrole svých ratolestí se dostavila řada rodičů a zaregistroval jsem i několik diváků. Na druhou stranu, nižší účast soutěžících a tím i menší fronty u baru zapříčinily, že Blaschkovi nejspíš celý následující týden měli k večeři párky. Doufejme, že příště to bude lepší.

Nejsevernější házedlo 2019 – zakončení

Připadám si jako zemědělec před žněmi. Také jako on s blížícím se termínem soutěže neustále kontroluji předpovědi počasí, starostlivě sleduji oblohu a na pohybujících se větvích stromů hodnotím sílu větru. Nejinak tomu bylo před posledním dvojkolem naší soutěže. Předpověď pro celou ČR nebyla nijak příznivá. Především byl hlášen silný vítr. Vyhlížel jsem ho už od čtvrtka. Tentokrát jsme ale měli štěstí. Severozápadnímu směru jsme vystaveni jako jedni z prvních a tak ten fukéř, hlášený pro páteční odpoledne a část soboty u nás proletěl v pátek brzy ráno. Projevil se několika strašidelnými poryvy, ale brzy ustal. Rychle se zatáhlo a na scéně se objevil další obávaný protivník – voda. V sobotu mělo pršet. Podle někoho hned od rána, jiní hlásili, že bychom to mohli stihnout. Moc příležitosti na odklady už nemáme a tak jsme všem modelářům ohlásili, že v sobotu to zkusíme.

Sraz byl jako obvykle na soukromém pozemku obyvatel malého statku, nacházejícího se hned vedle soutěžní plochy. Majitelé jsou tolerantní. Neberou vidle a ani na nás neštvou psy, přestože se tentokrát na jejich pozemek vtěsnalo snad sedm aut a jeden traktor. Díky rodičům jsme měli k dispozici dostatek časoměřičů a tak nám „šla práce rychle od ruky“. Nikdo neotálel, protože ty mraky byly opravdu plné vody. Vítr foukal velmi slabý. Malé děti by možná ocenily, kdyby jim při výhozu více pomáhal, s potěšením jsem ale sledoval, že naši nováčci už jej ani tolik nepotřebují. Během čtyř předchozích kol se o dost zlepšili. Totéž platí o varnsdorfských dětech, takže nedohozených pokusů a nebo dokonce hodů do země moc nebylo. Naopak naši starší modeláři byli rádi, že nemusí chodit tak daleko. Co do výkonů bych toto dvojkolo zařadil někam doprostřed. Je zajímavé, že z tohoto pohledu jako nejhorší bylo dvojkolo první, kdy foukal velmi sympatický vítr a po celou dobu soutěže svítilo sluníčko. Ale zpět k našemu strašáku. První kapky se objevily zhruba ve tři čtvrtě na jedenáct. To už se většina modelářů dávno přesunula do lipovské restaurace, kde jsme měli rezervovaný malý salónek. Na ploše se snažili poslední tři opozdilci. Skončili jsme o půl hodiny později, když už pršelo dost silně. V naší dílně jsme odložili éra, do auta naložili ceny a pospíchali za ostatními do Lipové. Většina dětí už zápolila se slíbenými hranolky, takže jsme měli dostatek času na zpracování výsledků a vypsání diplomů. Lubošovy krásné diplomy obdrželi úplně všichni účastníci Nejsevernějšího házedla. A dodrželi jsme i naši dlouholetou zásadu, že oceněni budou všichni mladší a starší žáci. Doufám, že se ceny líbily, protože byly opravdu bohaté. Však jsme také před vyhlášením poděkovali všem sponzorům, bez kterých bychom náš koníček v této podobě provozovat nemohli. Poděkování patří i rodičům, kteří pomáhali s měřením. Díky tomu se vedoucí mohli letos místo stopkám věnovat dětem i vlastnímu létání. Ještě jsme všem připomenuli, při jakých příležitostech se uvidíme příště a přistoupili k vlastnímu aktu vyhlášení. Mimochodem, venku v tu chvíli už lilo velmi vydatně. Po předání cen jsme ještě chvíli probírali modelářské záležitosti. Mimo jiné jsme hodnotili právě ukončené závody. Myslím, že přes rozpačitý úvod nakonec patřil tento, již dvacátý šestý ročník, mezi spíše bezproblémové. A pak jsme se začali rozjíždět do svých domovů. Nejsevernější házedlo 2019 už patří historii.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2019 – Odložené první a druhé kolo

Tak to jsme zase jednou měli velkou kliku. Počasí z minulého týdne, které jsem tolik vychválil, trvalo ještě několik dalších dní. Pak se sice zatáhlo, ale stále bylo „létatelno“. Bohužel, po celou tu dobu jsme se znepokojením sledovali předpověď počasí na sobotu. Byla den ze dne horší. V noci z pátku na sobotu mělo dojít k prudké změně. Hlášena byla voda s pravidelným větrem kolem pěti metrů a nárazy dokonce přes deset metrů za vteřinu. Zatímco pesimisté přítomní na modelářské schůzce skuhrali, že v Mikulášovicích to bývá ještě o fous horší, optimisté tvrdili, jak krásná soutěž to prý zítra bude. Pesimisté sice věděli, že ani optimisté tomu moc nevěří, ale nakonec souhlasili s tím, že nic rušit nebudeme. Dětem bude vítr pomáhat při výhozu a dědkové si přinejhorším dají jen jedno kolo. Ráno ale bylo všechno jinak. U nás v ďolíku panovalo úplné bezvětří a i mikulášovičtí spolupořadatelé hlásili po telefonu téměř klid. Na soutěžní ploše jsme se shromáždili kolem deváté hodiny. To už sice trochu foukalo a sněžilo, ale stále snesitelně. Na nic jsme nečekali a rychle začali. Co kdyby si to počasí rozmyslelo a začalo se chovat podle předpovědi!

Dětem vítr skutečně pomáhal. Všichni, tj. varnsdorfští i naši vilémovští modeláři se výrazně zlepšili. Věřím ale, že to bylo nejenom větrem. Oproti minulé soutěži výrazně ubylo pokažených hodů. Dědkové na tom byli podstatně hůře. Docela „to nosilo“ a tak se někteří z nich hezky prošli. Zaznamenali jsme i jeden pokus soutěž po prvním kole ukončit, což jsme striktně odmítli. Létat se bude na dvě kola a kdo chce, to druhé jednoduše vynechá. Na podporu našeho rozhodnutí vítr nejenom že nezesiloval, on postupně znovu slábl. Takže až na našeho Honzu, kterého prý trápily nevhodně zvolené botky, všichni zvládli kola obě. Soutěž dokonce skončila o chvíli dříve než minule. Ve dvanáct hodin již byla soutěžní plocha zcela prázdná.

Za týden by se podle plánu mělo konat poslední dvojkolo. Kde se uskuteční, ještě nevíme. To záleží na sněhové pokrývce. Jestli nám uplave a v Lipové na nás vykouknou drny, budeme opět rádi za Mikulášovice. Vyhlášení ale určitě provedeme v salonku Restaurace u Pytláka, kde jsme tyto závody končili již v předchozích dvou letech. Dobrá zpráva pro pořadatele je, že v salonku je pro vyhlašování spousta místa a pro děti, že v restauraci mají hranolky!

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2019 – Třetí a čtvrté kolo

Sláva, konečně se létalo! Po dvou odkladech nás počasí odměnilo těmi nejlepšími možnými podmínkami. Zpočátku sice bylo trochu chladněji, ale sluníčko postupně ohřívalo vzduch až na polední nulu, takže ani časoměřiči příliš netrpěli. A k tomu foukal vítr od jednoho do tří metrů za vteřinu, který vyhovoval úplně všem. Nejmenším házedlářům pomáhal při výhozu. Ti nejlepší se sice trochu prošli, ale protože po nedávné oblevě téměř celá sněhová nadílka uplavala, chůze pro modely nebyla nijak obtížná. Létalo se hodně daleko, ale pokud vím, na porostu ohraničujícím naši soutěžní plochu za celou dobu uvízl jediný model. Kolega Petr ráno přibalil dlouhou teleskopickou tyč v předtuše, že ji dnes někdo použije. Povedlo se, Standa se vrátil s tyčí i modelem spokojený, že nemusel provádět obvyklé disciplíny jako je vrh klackem, či šplh do koruny stromů.

Začali jsem létat hned po slavnostním nástupu. Ze začátku byl sice frmol, protože se nám na startovišti hlásila spousta malých špuntů. Z obou klubů, toho varnsdorfského i našeho vilémovského, se jich přihlásilo hned deset. Na varnsdorfských bylo vidět, že již několik soutěží absolvovali. Naši modeláři, když nepočítám krátké podzimní seznámení se s házedly na louce za klubovnou, drželi své modely v ruce poprvé. Dnes tedy zvítězila konkurence, ale přesto jsme byli s výkonem našich svěřenců spokojeni. Určitě nás nikdo nezklamal. A věříme, že se chlapci budou soutěž od soutěže zlepšovat. Zatímco žáčků soutěžilo k naší potěše spousta, z juniorů se dostavili pouze věrní Míla a Honza. Máme sice v klubu další dva, ale dohodli jsme se, že se budou účastnit halových soutěží, zatímco venku si dají oddych. Podobné je to zřejmě i ve Varnsdorfu. Doufáme, že v příštích kolech dorazí ještě někdo, abychom měli komu předat připravené medaile. Mezi seniory je zatím nejlepší Standa. Ostatní ale příliš nezaostali. O místa na stupních vítězů ještě bude velký boj.

Soutěž jsme ukončili těsně před dvanáctou hodinou To už se někteří mlaďoši doma ládovali obědem. Rozloučili jsme se doufajíc, že příští týden bude podobné počasí a my budeme moci absolvovat dvakrát odložené první a druhé kolo. V tuto chvíli to vypadá znovu na Mikulášovice. Závěr soutěže by pak měl proběhnout druhého února. Kde se bude létat, nevíme, ale docela určitě si opět zarezervujeme salónek a výsledky vyhlásíme v lipovské  restauraci U Pytláka.

Vilémovští a mikulášovičtí modeláři měli pro zbytek víkendu volno, zatímco varnsdorfští zamířili druhý den do Liberce na Severní ligu házedel.

Výsledková listina ZDE!

Z. Hykš

Nejsevernější házedlo 2019 se odkládá

Přátelé kamarádi,

Zatímco loni naše soutěž probíhala bez velkých komplikací a vyhlášení celkových výsledků se uskutečnilo ve stanoveném termínu bez jediného odkladu, letos nám počasí přeje daleko méně. V sobotu 12. ledna jsme závody zrušili již podruhé. Sice jsme se na ně připravovali poctivě, ale okolnosti byly proti. Ve čtvrtek večer kolega překontroloval soutěžní plochu v Mikulášovicích, aby dospěl k závěru, že je zde nelétatelno. Sněhu zde bylo nad kolena a ke všemu byl hlášen vítr kolem 5 m/s, který navíc v Mikulášovicích bývá oproti předpovědi ještě o jeden, dva metry silnější. Myslím, že nejlepší házedláři, kteří běhají za svými modely i několik set metrů, by nás po dvaceti startech nejspíš proklínali a své děti by nám rodiče příště vůbec nepůjčili. Rozhodli jsme se proto přesunout zhruba o padesát výškových metrů níže, do Lipové. Požádali jsme o svolení ke vstupu majitele plochy, místní zemědělské družstvo a zajistili si tatínka Honzu s traktorem, který nám na ploše vytvoří v hlubokém sněhu koleje pro běhání za modely. Jenže již v pátek večer bylo vidět, že je zle. Začalo pršet a ke slovu se hlásil předpovídaný vítr. Sníh se začal měnit na ošklivou břečku. Dohodli jsme se proto s ostatními pořadateli a závody opět zrušili. Nezbývá nám než doufat, že příští sobotu, tj. 19. ledna, budeme mít více štěstí.

Z. Hykš