Nejsevernější házedlo 2025, první kolo

Nejprve jako obvykle, trochu o počasí. Páteční rozchod z modelářské dílny kolem osmé hodiny večer doprovázel silný západní vítr. A chvíli poté, co jsme dorazili domů, se nahoře roztrhla peřina. Během krátké chvíle pokryla zem více jak deseticentimetrová vrstva sněhu. My jsme se ale předem dohodli, že se nebudeme znepokojovat a budeme věřit předpovědi počasí. Ta tvrdila, že během noci bude vítr postupně slábnout až na přijatelných 3 – 4 m/sec. A stalo se. Brzy ráno ve Vilémově jen trochu pofukovalo, zatímco kolem deváté, v době startu prvního kola, bylo na našem improvizovaném parkovišti téměř bezvětří. A o něco výše, na soutěžní ploše, nás čekal slíbený vítr. Určitě ne silnější, což bývá bohužel v Mikulášovicích spíše pravidlem. Navíc, jak se blížila dvanáctá hodina, vítr ještě trochu zeslábnul. K tomu občas vykouklo sluníčko. Prostě pohoda. Byly dva stupně pod nulou, proto trochu trpěli časoměřiči. Soutěžící se naopak zahřáli, protože dnes to opravdu „nosilo“ a tak se všichni, žáčci, junioři i senioři pořádně proběhli.

K vlastní soutěži – dostavilo se celkem třináct soutěžících, což jsme ale očekávali, protože část modelářů se předem omluvila. Je čas rodinných pobytů na horách. Z Varnsdorfu dorazilo šest modelářů, stejný počet z Vilémova a jeden modelář z Mikulášovic. Všichni zalétali hezky a i ti nejmladší se oproti loňskému roku zlepšili. V minulém příspěvku jsem zmínil závazky uzavřené vilémovskými modeláři při předvánoční besídce. Mám pro ně zprávu – létali jste pěkně, závazkům se přiblížili, ale pár vteřin přeci jenom ještě scházelo. Třeba se to povede příště.

Samozřejmě musím také zmínit dopředu avizovanou inovaci, kterou jsme domluvili při loňském, třicátém ročníku Nejsevernějšího házedla. Usoudili jsme, že dvacet hodů házedel během jednoho dopoledne je i pro zdravé jedince velká fyzická zátěž. Natož pro nás, „chromajzly“. Nahradili jsme proto jedno házedlářské kolo vystřelovadly. Pokud počasí dovolí, absolvujeme tedy v každé kategorii celkem čtyři kola s tím, že vyhodnotíme tři nejlepší. Záměr byl splněn, do soutěže se znovu zapojili také tři staronoví modeláři. Musím se pochlubit, jedním z nich jsem byl i já. „Venku“ jsem soutěžil poprvé od roku 2014. A děkuji tímto všem kolegům modelářům, kteří zajišťovali dopravu mých vystřelovadel zpět na startoviště. Díky nim jsem byl hotov za deset minut a nemusel jsem k tomu udělat ani jeden bolavý krok navíc.

I přes výše uvedenou inovaci se závody trochu protáhly. Poslední lety absolvovali ti nejlepší kolem půl jedné. Pak jsme ještě dohledávali ulétlé modely. Jedno vystřelovadlo jsme našli, to druhé nikoliv. Šimon si bude muset postavit nové. Největší ztrátu v podobě poměrně zdařilého házedla pro kruhové výhozy zaznamenal Víťa. Jeho náhrada s ohledem na Víťovy pozdní páteční návraty domů ze střední školy, bude asi největší oříšek. Nakonec jsme ještě vykonali „inspekční cestu“ na náhradní plochu v Lipové. Vzhledem k tomu, že opět plánujeme zakončení celé naší soutěže v místní restauraci, bylo by dobré čtvrté kolo absolvovat právě zde. Uvidíme, hodně bude záležet na počasí.

Výsledková listina prvního kola ke stažení ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Vánoční besídka

Poslední schůzku před vánočními svátky jsme tradičně pojali trochu slavnostněji – konala se vánoční besídka. Sešli jsme se téměř všichni aktivní členové a o něco později se dostavili i naši dva bývalí členové a nyní příležitostní časoměřiči.

Stavbu letadel jsme tentokrát odložili. Přítomní modeláři donesli z domova na ukázku cukroví a další laskominy. Na pití si děti zakoupily v nedaleké prodejně oblíbené, byť silně přeslazené limonády, dospělí zvolili nápoje o poznání zdravější. Probíraly se události roku 2024 a plánovaly akce pro rok příští. Dětem jsme ukázali přehled jejich výkonů dosažených v tomto roce. Obdobné tabulky pro modely volných kategorií jsme připravili i pro rok příští. Velký zájem vzbudila inovace těchto dvou tabulek (H, V, A3, F1H a A6, F1N) – ke sloupci s uvedením osobních rekordů jsme přiřadili nový sloupec se závazky pro rok 2025. Doplňování proběhlo za všeobecného veselí. Potěšilo, že se kluci navzájem „hecovali“ a že jsme proto jen v několika málo případech museli zasáhnout proti příliš opatrnickému závazku. Bude zajímavé sledovat během příštího roku, kdo tento závazek splnil, resp. kdo se přiblížil svému osobnímu rekordu nebo jej dokonce překonal.

Následovalo tradiční měření, kdo nám o kolik centimetrů během letošního roku narostl. Stěna u dveří se pomalu stává kultovním místem, protože jsou na něm náměry nejméně za posledních dvacet let. Jak pravil kolega vedoucí, kdybychom se museli někdy v budoucnu přestěhovat, budeme muset vymyslet, jak tyto údaje přenést do nového působiště. Tentokrát nezbyl čas na obvyklý fotbalový turnaj. Možná je to tak dobře, protože turnaj obvykle provází hlasité fandění, které nejspíš okolní „partaje“ moc netěší.

Pak se ještě chvíli povídalo o všemožném. Kolem sedmé hodiny se dostavili rodiče pro své potomky. Tatínek kluků Havlíčkových s námi ještě chvíli poseděl. Po osmé hodině zůstali v klubovně již jen „dospěláci“. Pokračovala diskuze o tom, co bylo a co bude. Probrali jsme toho ale ještě spoustu dalšího. A před půlnocí jsme se začali postupně rozcházet. Besídka se skutečně vydařila.

Pozn: pro letošek to ale nebylo všechno. Na pátek 27. prosince vyšel všední den, takže jsme se opět sešli v poměrně silné sestavě, tentokrát při standardní schůzce. Probrali jsme, jak kdo byl spokojen s „Ježíškem“, ale hlavně se stavělo. V sedm hodin večer jsme se rozešli. Modelářská sezóna roku 2024 tak definitivně skončila.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Předvánoční polétání 2024

Jsem rád, že po několika „uplakaných“ komentářích mohu tentokrát psát trochu optimističtěji.

Obávali jsme se, že cestu k nám, do hůře přístupného Šluknovského výběžku a téměř již v zimě, zváží méně soutěžících. Zvláště když chvíli hrozila nepříznivá předpověď počasí. „Klouzačka“ na silnicích se naštěstí nepotvrdila a tak dorazili nejenom naši věrní, ale také Varnsdorfští se spoustou, i nových, dětí. Možná svoji roli sehrál také předem vyhlašovaný slib, že u nás v hale bude teplo a potvrzení tradičního baru paní Blaschkové. Ať tak či onak, kolem půl jedné odpoledne se u nás v hale na ploše objevilo 26 házedlářů. Spolu s dvěma specialisty gumáčkáři to bylo celkem 28 soutěžících. Házedláři se mi ani nevešli do jediné startovní listiny. Chvíli jsem dokonce pochyboval o tom, zda máme dostatek diplomů. Sice „s fousem“, ale nakonec to vyšlo. Jako obvykle, diplomem a malou pozorností jsme odměnili i mladé modeláře, kteří se umístili mimo stupně vítězů. To aby se neurazili a neutekli nám do dramatického, pěveckého kroužku a nebo třeba kroužku vaření.

Soutěž po zhruba devadesátiminutovém tréninku začala ve dvě hodiny odpoledne kategorií házedel. S ohledem na vysoký počet přihlášených jsme stanovený čas přetáhli zhruba o půlhodinu. Ale to pořadatelům ani soutěžícím vůbec nevadilo. Nakonec jsem ani nemusel skuhrat nad malým počtem dětí. Žákovské kategorie jsme tentokrát zaplnili docela slušně. Vedle našich modelářů se činili hlavně Varnsdorfští, kteří přivezli celých sedm mladých modelářů. Některé z nich jsme viděli poprvé. Tak ať jim ten zápal vydrží. Úplnými nováčky byli soutěžící z Kamenných Žehrovic. Bačinovi „dodali“ jednoho žáka a jednoho seniora.

Co se týče seniorů, startovní listinu obsadili většinou naši věrní. Modeláři z relativně blízkého Varnsdorfu jsou skoro naši. Doufám, že jim jejich velkou účast v únoru ve varnsdorfské hale oplatíme.  Mezi pravidelné účastníky patří také modeláři „zdaleka“. Proto jsem byl kolegy vyzván, abych jim i tímto způsobem vyjádřil poděkování. Přátelé z Karlových Varů, Loun, Teplic a okolí – moc děkujeme a věříme, že nám zachováte přízeň.

Výkony byly jako obvykle na vysoké úrovni. Je až s podivem, jak se modeláři vyhazující své modely až pod střechu naší haly dokáží vyhnout překážkám v podobě vodorovných vazníků a zavěšených svítidel. Několik soutěžících překročilo hranici vysoké kvality, totiž 100 vteřin, další, se k ní přiblížili.

Jak zmiňuji výše, vyhlášení výsledků soutěže házedel proběhlo oproti plánu o trochu později. Vzhledem k tomu, že po nás již byla hala volná, soutěž gumáčků A6 jsme proto prodloužili do půl osmé. Této soutěže se účastní již jen Varnsdorfští a Vilémovští, takže to snad tolik nevadilo.

I v gumáčcích jsme zaregistrovali několik slušných a jeden výjimečný výkon. Kolega Pavel Formánek téměř zopakoval výsledek z děčínské haly. Což je s ohledem na porovnání velikosti obou hal výkon pozoruhodný. Bohužel, stává se pravidlem, že zatímco v házedlech vítězí naši kolohnáti, v gumáčcích jsme opět dostali napráskáno od Varnsdorfských mladších žáků.

Ještě jednou musím zmínit náš tradiční bar vedený paní Blaschkovou. V nabídce byly teplé i studené nápoje, pamlsky pro děti a také něco pro ostřejší vidění neřidičů. „Na skladě“ nezbylo téměř nic. Soutěžící vyhověli mé žádosti, kterou jsem vznesl při nástupu – aby Blaschkovi nemuseli každý den až do Tří králů snídat zbylé uzeniny a nebo dokonce, aby se jim doma nezkazily, utopence a párky jsme snědli všechny.

Během vyklízení haly došlo i na tradiční sešlost těch nejvěrnějších. Předávaly se zkušenosti ze stavby modelů a plánovaly akce pro příští rok. Nezdá se to, ale nejbližší soutěže jsou za dveřmi. Již 4. ledna nás čeká první kolo inovovaného Nejsevernějšího házedla. Během jednoho dne neproběhnou tak jako dříve dvě kola soutěže házedel, ale pouze jedno kolo házedlářské a to druhé, po novu, kolo vystřelovadel. Slibujeme si od toho, že opět aktivně zapojíme ty starší modeláře, kterým již dvacet prudkých hodů s házedly a pak klus až někam na konec soutěžní plochy činí velké potíže. Uvidíme, jak se tento nový model osvědčí.

Předtím ale ještě proběhne poslední letošní schůzka v modelářské dílně, kterou jsme pojali jako vánoční besídku. Na „besídku“ jsme pozvali stávající členy i s rodiči a také starší modeláře, kteří s námi neztratili kontakt.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Vánoční rampouch

Do Děčína jsme vyrazili značně oslabeni – Ivan, student stavební průmyslovky se zaměřením na dopravu, doma kreslil svůj první kruhový objezd, Víťa nabíral síly na gauči a dlouhodobě nezvěstný Milan s námi nejspíš definitivně skoncoval. Na tři vedoucí tak připadli tři mladí modeláři – posledním rokem starší žák Jirka, druhý starší žák Šimon a stále ještě nováček Tonda.

Oba starší modeláři dosahují v házedlech poměrně slušných výkonů, byť tentokrát za svými osobními rekordy trochu zaostali. To Tonda dostal zvláštní úkol doma trénovat hody kamením, protože jsem při závodech vyslovil podezření, že snad ani není kluk z vesnice. Dnes to byl jeho letošní nejslabší výkon. Nakonec jsme ale něco vyhráli a hlavně odzkoušeli všechny své „uhlíkové“ modely a naplánovali u nich několik konstrukčních úprav, díky kterým snad své výkony příště ještě trochu zlepšíme.

Po házedlech následovaly gumáčky kategorie A6. Ty jsou pro nás dlouhodobě určitým zklamáním. Pohledem na osobní rekordy zjišťujeme, že dříve létali všichni o dost lépe. Přestože kluci své modely stavěli pod bedlivým dohledem vedoucích, naše éra jsou těžší než gumáčky ze stavebnic Jiřího Kaliny. A také k nim asi byla kvalitnější guma. Výsledkem pak je, že jsme rádi za každý let překračující tři minuty. My bychom ale chtěli lety alespoň čtyřminutové. Tady nás čeká ještě spousta práce a laborování. Příležitost na zlepšení máme hned tuto sobotu při halových závodech u nás ve Vilémově. Správce slíbil, že v hale bude teplo, což by se na letech mohlo projevit pozitivně.

Domů to máme jen asi hodinu cesty, takže disciplinovaně vydržíme vždy až do úplného konce soutěže. Děti jsme rodičům odevzdávali těsně po osmé hodině večer. Závěrečné hodnocení soutěže provedeme s kluky při páteční schůzce.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš

Den otevřených dveří

Tak to máme po MČR mládeže v krátké době druhou „ťafku“. Po roce jsme opět naplánovali tuto akci spojenou s náborem nováčků. V listopadu proto, že už venku nelétáme a na halu jsme vcelku připraveni, takže se můžeme případným zájemcům plně věnovat.

Propagace byla poměrně bohatá. Po vsi jsme rozvěsili plakáty, informovali jsme děti v místní škole a zapojili také moderní sdělovací prostředky – naše internetové stránky i „náš“ a obecní Facebook.

V pozvánce jsme oslovili jak děti s rodiči a naše příznivce, tak i náhodné zvědavce. Výsledek je následující:

  • Děti s rodiči = 0
  • Příznivci = 0
  • Zvědavci = 0

Samozřejmě nás nejvíce mrzí ty děti. Nedorazil vůbec nikdo, přestože předem jsme měli ohlášeny dva zájemce. Asi rodiče, které „u toho“ chceme mít, neměli čas. Anebo už děti nebaví práce se zajímavými materiály, nejrůznějším nářadím či elektrickými přístroji a také pobyt na zdravém vzduchu.

Napadá mě ironická poznámka, že takto k přeměně ČR z montovny na mozkovnu nepřispějeme. Ale rozhodně nekončíme s provoláním „za rok to zkusíme znovu“. Naopak, vrátka případným zájemcům necháváme dál otevřená. Konec konců, vzpomínám si z minulosti na několik případů, kdy nováčci dorazili mimo termín stanovený pro Den otevřených dveří. Zvláště pak na jednoho z nejúspěšnějších našich svěřenců, možná dokonce na toho nejlepšího, kterého k nám dlouho po náboru přivedl jeho kamarád. Vím to moc dobře, modelaříme spolu už déle jak pětatřicet let.

Tak nováčci, neváhejte a přijďte. Jsme tu pro vás každý pátek od čtyř hodin.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš