V sobotu 5. dubna mělo na letišti Aeroklubu Česká Lípa foukat ještě více jak při Varnsdorfské jarní, ale dohoda pořadatelů se soutěžícími byla stejná – odlétáme to za každou cenu, protože možných náhradních termínů se nám silně nedostává.
V sobotu ráno jsme s Ivanem naložili připravená éra, cestou přibrali v Mikulášovicích Šimona a pokračovali směrem na Českou Lípu. Více nás nebylo – Jirka se omluvil s tím, že v sobotu bude „trénovat“ ve škole na přijímací zkoušky (stejně už má limity pro účast na MČR splněny) a jeho bratr Víťa nám „zestárnul“ a stal se seniorem. O „výpovědi“ nejmladšího modeláře Tondy z klubu již byla řeč. Vezli jsme s sebou tedy pouhé dva modeláře, ale na parkovišti místního aeroklubu jsme viděli, že lepší to není ani u našich soupeřů. Přespolní modeláři to prý vzdali právě kvůli počasí, takže nás vítali pouze varnsdorfští. A poprvé se naplnilo heslo, o kterém jsme dosud jen žertovali – časoměřičů bylo více jak soutěžících. Operativně jsme při nástupu zkrátili soutěž o celou hodinu a spěchali dolů na plochu, protože předpověď nelhala – foukalo víc a víc. Na golfovém hřišti se cosi dělo a hemžili se i velcí letci u svých hangárů, což nám ale ani tentokrát nevadilo, protože foukal vítr severní až severovýchodní, tedy téměř kolmo od přistávací dráhy. Strašily spíše zbytky olšového stromořadí, které stálo letícím modelům v cestě. A i když jsme se snažili zkracováním doby letu vypuštěných modelů onomu stromořadí pokud možno vyhnout, pan vedoucí se s tyčí na sundávání modelů něco napracoval. U modelů F1H jsme čas dobrovolně upravili na cca jednu minutu. U větroňů A3 jsme co nejvíce zkracovali doutnáky, takže jsme dokonce v jednom případě připravili Ivana o maxo.
Kategorií F1H jsme s ohledem na avizované zesilování větru létání zahájili. Cvičný let a první dva lety soutěžní u obou kluků vypadaly docela dobře. Jenže pak jeden model skončil na pichlavém akátu a druhý byl přes můj strašlivý řev na šňůře dotažen až na zem. V prvním případě silně utrpěl potah, ve druhém byl model nárazem rozložen na jednotlivé díly. Proto jsme raději přešli na kategorii A3. Ivanovi model létal báječně, u Šimona nás zlobilo seřízení modelu při vleku. Musíme se podívat, jestli se nám v přepravní krabici nezkroutilo křídlo. Šimon byl hotov dříve a zcela dobrovolně zahájil svoji třetí kategorii, totiž házedla. Překvapil mě Ivan, kterému do konce soutěže zbývala zhruba půlhodina, přesto se i on pustil do házedel. Jestli se klukům chtělo létat anebo nechtěli nechat panu Procházkovi ceny za umístění, jsem nezjišťoval. Budu si myslet, že si chtěli zalétat.
Vyhlášení jako obvykle proběhlo před barem místního aeroklubu. S ohledem na počet soutěžících to všechno proběhlo velmi rychle. Rozloučili jsme se a spěchali domů. Příští soutěž, kterou hodláme navštívit, bude Mladoboleslavská jarní.
Za LMK Vilémov Z. Hykš