Nejprve jako obvykle, trochu o počasí. Páteční rozchod z modelářské dílny kolem osmé hodiny večer doprovázel silný západní vítr. A chvíli poté, co jsme dorazili domů, se nahoře roztrhla peřina. Během krátké chvíle pokryla zem více jak deseticentimetrová vrstva sněhu. My jsme se ale předem dohodli, že se nebudeme znepokojovat a budeme věřit předpovědi počasí. Ta tvrdila, že během noci bude vítr postupně slábnout až na přijatelných 3 – 4 m/sec. A stalo se. Brzy ráno ve Vilémově jen trochu pofukovalo, zatímco kolem deváté, v době startu prvního kola, bylo na našem improvizovaném parkovišti téměř bezvětří. A o něco výše, na soutěžní ploše, nás čekal slíbený vítr. Určitě ne silnější, což bývá bohužel v Mikulášovicích spíše pravidlem. Navíc, jak se blížila dvanáctá hodina, vítr ještě trochu zeslábnul. K tomu občas vykouklo sluníčko. Prostě pohoda. Byly dva stupně pod nulou, proto trochu trpěli časoměřiči. Soutěžící se naopak zahřáli, protože dnes to opravdu „nosilo“ a tak se všichni, žáčci, junioři i senioři pořádně proběhli.

K vlastní soutěži – dostavilo se celkem třináct soutěžících, což jsme ale očekávali, protože část modelářů se předem omluvila. Je čas rodinných pobytů na horách. Z Varnsdorfu dorazilo šest modelářů, stejný počet z Vilémova a jeden modelář z Mikulášovic. Všichni zalétali hezky a i ti nejmladší se oproti loňskému roku zlepšili. V minulém příspěvku jsem zmínil závazky uzavřené vilémovskými modeláři při předvánoční besídce. Mám pro ně zprávu – létali jste pěkně, závazkům se přiblížili, ale pár vteřin přeci jenom ještě scházelo. Třeba se to povede příště.

Samozřejmě musím také zmínit dopředu avizovanou inovaci, kterou jsme domluvili při loňském, třicátém ročníku Nejsevernějšího házedla. Usoudili jsme, že dvacet hodů házedel během jednoho dopoledne je i pro zdravé jedince velká fyzická zátěž. Natož pro nás, „chromajzly“. Nahradili jsme proto jedno házedlářské kolo vystřelovadly. Pokud počasí dovolí, absolvujeme tedy v každé kategorii celkem čtyři kola s tím, že vyhodnotíme tři nejlepší. Záměr byl splněn, do soutěže se znovu zapojili také tři staronoví modeláři. Musím se pochlubit, jedním z nich jsem byl i já. „Venku“ jsem soutěžil poprvé od roku 2014. A děkuji tímto všem kolegům modelářům, kteří zajišťovali dopravu mých vystřelovadel zpět na startoviště. Díky nim jsem byl hotov za deset minut a nemusel jsem k tomu udělat ani jeden bolavý krok navíc.

I přes výše uvedenou inovaci se závody trochu protáhly. Poslední lety absolvovali ti nejlepší kolem půl jedné. Pak jsme ještě dohledávali ulétlé modely. Jedno vystřelovadlo jsme našli, to druhé nikoliv. Šimon si bude muset postavit nové. Největší ztrátu v podobě poměrně zdařilého házedla pro kruhové výhozy zaznamenal Víťa. Jeho náhrada s ohledem na Víťovy pozdní páteční návraty domů ze střední školy, bude asi největší oříšek. Nakonec jsme ještě vykonali „inspekční cestu“ na náhradní plochu v Lipové. Vzhledem k tomu, že opět plánujeme zakončení celé naší soutěže v místní restauraci, bylo by dobré čtvrté kolo absolvovat právě zde. Uvidíme, hodně bude záležet na počasí.

Za LMK Vilémov               Z. Hykš