Opět foukalo. Jak jinak. Předpověď počasí byla dost strašidelná. Síla větru byla tak velká, že jsme ji dokonce předem telefonicky konzultovali s pořadateli z Kladna. Postupné zesilování větru v předpovědích ale někdy ve čtvrtek, v pátek ustalo a nepřekračovalo rozumnou hranici, takže jsme se s pořadateli dohodli, že to zkusíme. Asi to bylo rozumné, protože volných termínů teď na jaře není nazbyt. Do soutěže se přihlásili všichni naši žáci základní školy. S výjimkou nováčka, malého Tondy. Toho jsme nechali doma. Toník je dost impulzivní modelář a my nevěděli, co od něj na tak velké soutěži (vedle se létala ještě PI liga pořádaná Pepou Kubešem) můžeme očekávat. Na přeboru mládeže Ústeckého kraje mu to vynahradíme. Doma zůstal také Škodovák Milan, ale nemocného Ivana na poslední chvíli nahradil druhý Škodovák Víťa. Takže náplň jednoho automobilu – na zadním sedadle se tísnili Jirka a „pořádní chlapi“ Šimon s Víťou. Na předním sedadle si vedle řidiče lebedil pomocný časoměřič, tedy já.
Cesta proběhla bez jakýchkoliv problémů, byť chybějící doklady jednoho výtečníka (jeli jsme přes Německo) nás oněch cca třicet minut udržovalo v mírném napětí. Neradi bychom místo Panenského Týnce strávili tuto sobotu v Pirně, na úřadovně cizinecké policie. Na letiště jsme dorazili s menším zpožděním, ale stačili jsme se v pohodě zaregistrovat a pak už soutěž začala. Udělali jsme dobře, že jsme do Panenského Týnce dorazili. Vítr zhruba odpovídal předpovědi – zažili jsme divoké nárazy způsobující při zemi silnou turbulenci, ale také docela časté chvíle relativního klidu. Popravdě čekání na taková okna nás dost zdržovala. Začali jsme rozcvičkou, tedy házedly, byť podle plánu házedla jako svou hlavní kategorii měl mít pouze Šimon. Jako na potvoru Šimon limit pro kvalifikaci na MČR nesplnil, oba bratři, Jirka a Víťa, ano. Stejně jsme ale výkony všech hodnotili dost kriticky. Oba Havlíčci i Šimon „umí házedla“ daleko lépe. Všichni nás naopak potěšili v tuto sobotu hlavní kategorií, totiž větroni A3. Šimon s Jirkou dnes do poslední chvíle soutěžili o to, kdo bude v této kategorii úspěšnější. Junior Víťa pokazil jeden let, ale ten zbytek byl také docela slušný. Abych ale jen nechválil. V silném větru by si používané modely zasloužily od svých majitelů trochu rychlejší reakci na větrné poryvy. Dvě tři vteřiny a model je „nahoře“. Nebo naopak dole, v oraništi. Tady platí naprostá samostatnost v rozhodování majitele modelu – zoufalý řev vedoucích nemá vůbec žádný smysl a slouží spíš jen k následnému vyjádření znechucení nad provedeným vlekem. A protože vlivem okolností každý z našich modelářů používal jiný model, dovoluji si tímto pochválit pány Jiránka (Pionýr), Doupovce (Fanóšek) a Vitáska s Mastihubou (prehistorické Hoho), že navrhli tak pevnou konstrukci křídel svých „A trojek“, které přežily bez úhony naše skutečně razantní vlekání.
Pak si kluci ještě vyprosili několik málo startů s modely F1H, přestože bylo jasné, že celou soutěž dolétat nestihnou. Trochu je podezíráme, že nechtěli panu Modrovi nechat jen tak diplom s cenou. Budeme ale ctít jejich tvrzení, že si své „A jedničky“ chtějí po dlouhé přestávce alespoň trochu vyzkoušet. Budiž, Jirka stihl dva lety, Víťa jeden. Nic nerozbili, modely přes zimu létat nezapomněly, tak proč ne. „Na republiku“ to ale samozřejmě nestačilo.
Po vyhlášení vítězů přeboru mládeže Středočeského kraje jsme chvíli čerpali energii v chrámu v Panenském Týnci. A protože jsem byl se svým návrhem podívat se také do obce Třebíz s řadou lákadel (alespoň pro mě) přehlasován, z Týnce jsme zamířili rovnou domů.
Za LMK Vilémov Z. Hykš