Zaznělo to při vyhlašování výsledků této soutěže a rád to zopakuji i na našich stránkách. Dlouho to vypadalo tak, že letos se žádné mistrovství ČR mládeže nebude konat. Nenašel se pořadatel. V podstatě až na poslední chvíli se podařilo přemluvit pořadatele několika posledních ročníků, Patrika Cintulu, aby to zkusil i letos. Povedlo se. A jak Patrik sám prohlásil, raději už nebude prohlašovat, že tentokrát to bylo naposledy. Takže ještě jednou – moc a moc děkujeme.
Navazuji na výše uvedené – při vyhlašování výsledků přeboru se hovořilo o tom, že by se mistrovství mohlo konat ve Starém Městě i příští rok. To se nám docela zamlouvá. Je to jedna z posledních ploch vhodných pro „volňáskáře“, veškerý servis (ubytování, stravování ….) po ruce a schopní pořadatelé. Tak proč ne. Přesto, že do Starého Města to Vilémovští mají dost daleko. Mezi vilémovskými vedoucími se změnil věkový poměr – na jednoho pracujícího nyní připadají dva unavení důchodci. Jednodenní akci jsme si zkusili pouze jednou. Takové utrpení, tj. vstávání v jednu hodinu ráno, nepohodlná cesta malým autobusem do Starého Města, soutěž a týž den návrat domů, s příjezdem dlouho po půlnoci, už absolvovat nechceme. Takže mistrovství bylo opět třídenní. V pátek kolem poledne start od naší klubovny, v sobotu soutěž a v neděli opatrný návrat domů.
Pro případ stejných pořadatelů bychom tento model chtěli praktikovat i příští rok, samozřejmě za předpokladu, že se naši svěřenci kvalifikují. Což bude „fuška“. Už letos se nám z nominovaných omluvil jeden modelář neboť si prý natáhnul sval a těsně před odjezdem, z podobných důvodů, vypadnul ještě druhý chlapec. Příští rok to nebude jiné, spíš ještě komplikovanější. V klubu budou převažovat junioři a dobře víme, že studium na vzdálených středních školách se s modelařinou příliš nekamarádí. Studium má přednost a to jak při pátečních schůzkách, tak i o víkendových soutěžích. Máme sice v listopadu naplánovaný každoroční nábor nových členů, ale iluze o přeplněné modelářské dílně si neděláme. A i kdyby, nováčkům obvykle trvá rok, dva (v poslední době spíš tři) než jsou „jakž takž“ konkurenceschopní. Vlastně nám zbydou dva žáci, které bychom potřebovali zprůměrovat. Jirka Havlíček, kterého musíme občas brzdit a naopak Šimon, u kterého jsme vypozorovali, že je precizní v dílně, ale do soutěží se moc nehrne.
Do Starého Města jsme proto letos vyrazili v sestavě tři modeláři na tři vedoucí. Opravdu jsme se na přebory svědomitě připravovali. Hlavně kluci Havlíčkovi, kteří na modelářském soustředění na Rané nevynechali jedinou možnost k tréninku. I éra nemají špatná. Proto nás mrzí dosažené výsledky. Určitě nás zradil dost silný vítr, ve kterém neumíme létat. Na rozdíl od některých sousedních stanovišť, kde křídla modelů při vleku „vesele“ praskala, jsme my nic nerozbili. V každé kategorii se ale našlo několik soupeřů, kteří se s těmito povětrnostními podmínkami popasovali lépe jak my. Takže letos nám po několika letech poprvé necinklo. „Čest“ Ústeckého kraje nakonec zachraňoval nositel známého modelářského jména, malý Honza Kubeš třetím místem mezi nejmladšími házedláři.
V neděli jsme nikam nespěchali. Stejně jako loni jsme museli v šest večer odevzdat ve škodováckém internátu v Mladé Boleslavi Víťu Havlíčka. V klidu jsme se proto nasnídali a vyrazili na zpáteční cestu. Letos došlo na několikrát odkládaný výlet na zříceninu hradu Cimburk. Cesta na hrad byla docela krátká a ne příliš strmá, takže ji zvládl i chromý důchodce, tedy já. Tato zastávka se dětem docela líbila. Přijata proto byla i má druhá nabídka, tj. vykonat za Hradcem Králové krátkou odbočku k památníku Prusko-rakouské bitvy z roku 1866. Zajímavou expozici jsme zakončili výstupem na kovovou rozhlednu v areálu památníku. Výhled byl velkolepý. A když jsme o několik kilometrů dále absolvovali v Sadové v restauraci U kanonýra Jabůrka pozdní oběd, nastala u mládeže velká spokojenost. Moc jsme toho dnes nenachodili a byl smažák! Následně jsme před šestou předali Škodovákům Víťu, zatímco zbytek výpravy čekala ještě dvouhodinová cesta domů do Šluknovského výběžku. Maminky už netrpělivě očekávaly náš příjezd – navečeřet, rychle se připravit na pondělní školu a spát!
Přestože jsme nic nevyhráli, i tak hodnotíme tyto přebory kladně. Zas tak tragické výkony to nebyly, i když umíme létat lépe. A hlavně jsme se setkali s přáteli, se kterými se během sezóny příliš často nevidíme. Takže kamarádi, doufám, že příští rok se znovu sejdeme, ať již ve Starém Městě anebo někde jinde a všechno pořádně probereme.
Za LMK Vilémov Z. Hykš