Hezky se nám to letos časově sladilo – v závěru minulého týdne jsme si vyřešili důležité, byť nemodelářské záležitosti, tento víkend proběhl dětský den ve Vilémově a Velkém Šenovu, zatímco sobotu a neděli příští máme rezervovánu pro o týden odložené halové MČR v Děčíně.

Vilémovskou akci spolupořádala místní základní škola, tak snad proto byla naplánována už na pátek. Za náš klub dorazili všichni tři vedoucí, z těch starších členů LMK Jakub Smělík a také dva žáci – Šimon Poliak s Nelou Trantinovou. Zvolili jsme osvědčený model vystřelovadel vystřelených pomocí „gumového praku“. Vznešeně mu říkáme katapult. Účast dětí byla velká. My jsme ale trochu utrpěli tím, že děti si vyzvedly u pořadatelů kartičku a vyrazily na zhruba dvoukilometrovou trasu plnit dílčí úkoly. Zpět se vracely řádně unavené s tím, že měly oči jen pro občerstvení, skákací hrad a posléze i řádění v pěně, kterou pro ně připravili místní hasiči. Takže na stanovišti modelářů panovaly klid a pohoda.

Druhý den ve Velkém Šenově to bylo přesně naopak. Jakuba u katapultu nahradil Michal Jiřinec. Na dohledávání modelů jsme měli Jirku Havlíčka a znovu Šimona Poliaka. Nenudil se nikdo, včetně mě. Během této, zhruba tříhodinové akce, jsem vypatlal celou tubu vteřinového lepidla. Na našem stanovišti se neustále vytvářely dlouhé fronty. Michal řídil letecký provoz a kluci běhali za plot pro ulétlá letadla. Soutěžící děti pod tíhou zodpovědnosti drtily výškovky a směrovky vystřelovadel a já lepil a lepil. Jednu chvíli nastal kritický okamžik, kdy jsme z patnácti letadel měli k dispozici pouhé dva, ještě jakž takž létající modely. Ale zvládli jsme to. Poté, co u nás provoz trochu opadl, vyrazili si zasoutěžit i naši kluci. Něco vyhráli a od pořadatelů obdrželi výslužku navíc. Vypadali spokojeně a i my vedoucí jsme byli rádi, že kluci byli tímto způsobem odměněni za svoji ochotu věnovat kus soboty ostatním dětem.

Asi jsme se osvědčili, protože hned v pondělí jsme obdrželi pozvánku na příští rok. V zimě nás tím pádem čeká spousta práce při opravě notně zdevastovaných vystřelovadel. Naštěstí se jedná o naše první pokusy o letadla této kategorie, které používáme jen při této příležitosti. Mnohdy to jsou malá házedélka přestavěná na vystřelovadla. Naše „ostré“, soutěžní modely, které si šetříme pro modelářské závody, by se na fotbalové hřiště ani nevešly. Stejně nám jedno éro ulétlo. A také musíme s pořadateli vymyslet, jak se více zapojit do cyklu soutěží. Po oba dny jsme totiž vystupovali mimo hlavní program. Některé děti byly proto zklamány, že od nás nedostaly na kartičku alespoň razítko. Popřemýšlíme a příště budeme ještě lepší.

Za LMK Vilémov, Z. Hykš