Ještě štěstí, že se halové soutěže konají pod střechou. Mít na tuto sobotu naplánovánu nějakou soutěž „venkovní“, opět bychom byli nuceni ji odložit. Už je to počasí otravné – znovu lilo a foukalo celý víkend.
Do Děčína jsme vyrazili ve dvou vozech. Do aut jsme vedle řidičů a třetího vedoucího vtěsnali tři děti, jednoho juniora a spoustu vybavení. Vesměs se jednalo o zkušené, samostatné modeláře. Takže si zalétal i náš nejmladší pan vedoucí. V házedlech (F1N) se mezi mladšími a staršími žáky naši modeláři určitě neztratili. I když mezi soupeři jsme zaregistrovali velký pokrok. Zvláště nás zaujal malý Ruda Beneš vedený svým otcem. Ještě v únoru na varnsdorfské soutěži měl problémy vyhodit svůj model tak, aby přešel do kluzu. A nyní tam „práskal“ jeden vydařený let za druhým. Ale nejsme nepřející – v rámci dobrých vztahů jsme Rudlovi zapůjčili náš polystyrenový model s trojúhelníčkem na trupu coby opěrkou pro prst, se kterým po skončení soutěže předvedl další řadu vydařených hodů. Mezi našimi kluky panuje velká soutěživost. Teď tedy musí chlapci počítat i s dalšími soupeři.
To mezi juniory našel náš Víťa již poněkolikáté přemožitele. Chápu, že když se netrénuje, nejsou ani výkony. Úplná bída to nebyla, ale Víťu ne poprvé porazil i jeho mladší bratr Jiří. Víťa to prý Jirkovi vrátí při venkovních soutěžích. Mezi seniory je patrné neustálé zlepšování soutěžících. Pryč jsou doby, kdy se na stupních vítězů umístili tři „stovteřinoví“ modeláři a zbytek se na ně díval zdola z uctivé vzdálenosti. Tedy ti tři „sto a vícevteřinoví“ modeláři tam jsou stále, ale spousta dalších se jim neustále přibližuje. Včetně našeho pana vedoucího. Šesté místo a především dosažený výkon jsou hezké.
V gumáčkách pan vedoucí nesoutěží. Soustředí se na neustálé navazování přetržených svazků a lepení poškozených modelů A6. Kdyby při letu nebo při neopatrném uvolňování modelů uvízlých na konstrukci haly. Je to velká škoda, ale on se někdy ten model poškodí i cestou na start. Kluci na to musí dávat větší pozor – je to jen zbytečné zatěžování letadel lepidlem. Mezi dětmi tuto kategorii moc modelářů neprovozuje. Takže jsme soutěžili spíše mezi sebou a s varnsdorfskými. Medaile byly a i na juniora Víťu něco zbylo. My ale pro hodnocení výkonnosti máme jiné kritérium – nekoukáme na velezkušené seniory a jejich časy kolem šesti minut. Pro nás je úspěchem let delší jak minuty tři. A těch tuto sobotu pár bylo. Jen bych rád někdy v blízké budoucnosti tuto hranici úspěšnosti posunul ke čtyřem minutám. Kdysi jsme tak už létali.
Pak už to bylo podle obvyklého scénáře – po převzetí diplomů jsme se sbalili, naložili oba automobily a za velmi silného deště vyrazili směrem na Vilémov.
Za LMK Vilémov Z. Hykš