Na tuto soutěž si myslíme každý rok. Jak již bylo řečeno dříve, vyhovuje nám soutěžní plocha i pořadatelé. Letos nastaly velké komplikace v podobě jednoho odkladu a následného přesunu soutěže z Panenského Týnce na letiště Aeroklubu Kladno ve Velké Dobré. Tyto změny, ani studium pro nás neznámé plochy pomocí leteckých map, které provedl pan ekonomický vedoucí, nás nezviklaly. Byť to odhadl velmi správně. Přítomní modeláři, kteří tuto plochu často využívají, nás poučili o jejích zvláštnostech. Především o potížích, které nastanou, pokud fouká silnější vítr směrem k blízké obci Velká Dobrá. Anebo na nedaleký les. Ale my měli tentokrát velké štěstí. Vyplnila se předpověď počasí, takže foukalo jen velmi slabě anebo dokonce vůbec. Těch pár kapek deště v závěru soutěže nám celkový dojem nezkazilo.
My jsme v sobotu dorazili do Kladna v dost okleštěné sestavě. Chyběla obě děvčata a protože se jednalo o závody nedělní, také oba Škodováci, kteří se v době vyhlašování výsledků soutěže již přesouvali do Mladé Boleslavi. Na druhou stranu Jirka, Ivan i Šimon jsou poměrně samostatní, takže jsme se o ně starali „jen tak standardně“. Další důvod, proč jsme si tyto závody s kolegou Petrem užili. Nebudu zastírat, na tento přebor jsme si přijeli hlavně pro splnění limitů pro účast na MČR mládeže. Tedy pokud vůbec nějaké mistrovství letos bude. Slabý vítr dělal problémy i našim zdatným házedlářům. Jirka je nejzkušenější a i když umí létat podstatně lépe, limit si v pohodě pohlídal. Jako samozřejmost jsme postup očekávali i od Ivana. Ivan nás ale hodně napínal a limit si zajistil až posledním, konečně vydařeným letem. On nám takové „nervy“ nepřichystal poprvé. Mám pocit, že totéž se mu podařilo loni v kategorii A3 – ani vteřinu navíc. Mladší žák Šimon by na těch 150 vteřin dosáhl také, bohužel asi podlehl nervozitě. Nevadí, zkusí to v České Lípě na přeborech Ústeckého kraje znovu. Svaly i éra na to má. Pro pořádek – kluci létali s modely Womera a Vlaštovka. Vlaštovku, v různých velikostech podle fyzické zdatnosti modeláře, provozujeme snad od začátku vzniku našeho klubu.
V kategorii A3 jsme soutěžili sami. Tady si kluci svoje role prohodili – zatímco Ivan od prvního letu směřoval bezpečně k vítězství a splněnému limitu, Jirka nás chvíli nechával v nejistotě. Ale nakonec z toho byla pro nás typická dvoustovka. Pro úplnost uvádím, že se tak stalo pomocí modelu Pionýr, kamaráda Vaška Jiránka. Šimon dosud létal s modely Gino. Což by v podmínkách dnešního téměř bezvětří byla katastrofa. Naštěstí včas dokončil výkonnější model Fanóšek kolegy Františka Doupovce. Zalétávání se zpočátku moc nedařilo a ani první dva lety za moc nestály. Pak si ale Šimon na Fanóška a nadhazovač Petr na specifický způsob startu Šimona zvykli a byly z toho poslední tři velice pěkné lety. Fanóšek, alespoň v tomto povětří, létal stejně dobře jako Pionýr. Dokonce z toho byl, možná trochu nečekaný, postup. No a protože do konce soutěže zbývala ještě hodina a půl, „vystřihnul“ si Jirka třetí kategorii a to F1H. Model má zalétaný, takže vše šlo jako po drátku. Drobné korektury, především vleku, jsme dělali během soutěžních letů. Model Tonda (na památku Tondy Tvarůžky zkonstruoval a pojmenoval kamarád Petr Budai). Jirka, díky dosaženým časům, mohl po čtvrtém letu soutěž ukončit. Ale Jirka je sportovec a ač celý od bláta z nedalekého pole, tuto kategorii odlétal celou. Škoda pátého letu – vlek i výstřel do zatáčky pěkný, jen při následujícím kluzu byl ten vzduch nějaký řídký. Dole jsme byli za minutu a proto si na překonání pětistovky budeme muset ještě chvíli počkat.
A protože jsme toho měli stále málo, svoji novou F1H si vybalil i pan vedoucí. Také by splnil limit.
Nakonec jsme si převzali od pořadatelů ocenění, rozloučili jsme se s nimi a pelášili domů. Čekala nás téměř tříhodinová cesta. Již ráno jsme v autě litovali, že máme všude strašně daleko. Ale co bychom pro ta naše robátka neudělali. A tak zatímco většina místních soutěžících již doma proháněla počítače, či provozovala „gaučink“, my hledali nejkratší cestu domů. Ale protože v autě pana vedoucího je povoleno jíst, pít, hlasitě hovořit a smát se, byla to cesta vcelku příjemná. Jen ta hromádka bahna z pole u Velké Dobré, co po dětech v autě zbyla, pana vedoucího trochu rozesmutněla.
Tak schválně – touto soutěží se vše konečně obrátilo anebo nás čeká následující víkend další odklad, tentokrát Varnsdorfské jarní? Týdenní předpověď nebyla nijak příznivá a obávali se jí i místní modeláři, kteří pořádají své soutěže dokonce v obou víkendových dnech. Uvidíme.
Za LMK Vilémov Z. Hykš