Oproti Předvánočnímu polétání se nás sešel zhruba dvojnásobek. Vedle „místních“ modelářů ze Šluknovského výběžku dorazili i naši „věrní“ z Karlovarského a zbytku Ústeckého kraje. Škoda, že doma zůstala část dětí, pro které především tyto závody pořádáme. Účast jako obvykle zachránili senioři.
V házedlech závodilo celkem 23 modelářů. Úroveň soutěže se neustále zvyšuje. Spousta hodů a to v provedení nejenom seniorů, byla až pod střechu vilémovské sportovní haly. Je s podivem, jak se především „diskaři“ umně proplétali mezi svorníky haly. Děti byly odměněny všechny. Pro vítěze zajistili pořadatelé inovaci – skleněné medaile. A ti mimo stupně vítězů obdrželi alespoň diplom – omalovánku a něco sladkého na zub. Mezi třemi nejlepšími seniory se objevila dvě tradiční jména a jeden nováček. Jemný mechanik Tomáš Beneš, který se mezi modeláře vrací po určité odmlce i se svým malým synkem. Mimochodem, skleněné medaile se prý moc líbily.
Gumáčkářů soutěžilo celkem dvanáct. Opět převládali senioři. My jsme přestali děti do této kategorie nutit. V polovině závodů proto odjeli domů nemocní Škodováci a nenápadně se vytratila i obě naše děvčata. Zůstaly dvě naše naděje – Šimon a Jirka Havlíček Mikulášovický. Také dobře. Kluci pracují samostatně, takže zalétat v klidu si mohl i pan vedoucí. Zatímco házedlářům svorníky příliš nevadily, na gumáčky působily jako magnet. Opakovaných letů z důvodu zavěšení modelu na tyto výztuhy bylo až moc. Majitelé modelů se řádně pocvičili v uvolňování svých strojů. A také jsme zaregistrovali nový trend. Po vzoru Pepy Kubeše se všichni varnsdorfští senioři snažili pomocí uhlíkových tyčí řídit své modely. Dlužno poznamenat, že Pepa to zatím umí nejlépe. Ale varnsdorfští jsou šikovní, časem to jistě zvládnou také. My toto zatím praktikovat nebudeme – létáme podle hesla „ono to nějak dopadne“. Tuto sobotu to sice často dopadlo špatně, přesto si neumím představit, že by desetiletý kluk zvládl tak složitou činnost. Až kluci dorostou a zesílí, třeba se do toho pustíme také.
Se sportovní úrovní naší soutěže jsme spokojeni. Vítězové se v házedlech dostali přes sto vteřin, zatímco celkové výsledky spousty dalších modelářů se pohybovaly kolem devadesátky. Na naši malou halu to jsou moc hezké výkony. Nás osobně těší, že se k té devadesátce pomalu blíží i někteří naši žáci. V gumáčcích je rozdíl mezi elitou a potěrem přeci jenom větší. Doufám, že kluci vedle obsluhy svých modelů stihli také pozorovat, jak létá česká gumáčkářská špička.
Po vyhlášení výsledků následovalo velké stěhování modelů a veškerého vybavení zpět do přistavených automobilů a následně do dílny. Máme toho požehnaně. Opravdu v poklusu jsme zvládli jeden malý přípitek na úspěchy ve zbytku letošní sezóny a spěchali domů. Pochválil jsem sportovní úroveň soutěže, musím se zmínit i o té společenské. U baru vedeného paní Blaschkovou bylo neustále plno. Ochutnávaly se nejenom dostupné laskominy, v hloučcích se i vedly diskuze na různá témata. Probralo se toho spousta, jen fotbal a politika zůstaly před halou. Zásluhy provozovatelů dobře fungujícího baru byly umocněny tím, že celý následující týden měli Blaschkovi k večeři neprodané párky a utopence, zatímco Petr si do práce musel brát na svačinu dětská pitíčka. Musíme se příště více snažit, ať toho zbyde co nejméně.
Loučení bylo vřelé, byť se spoustou soutěžících se potkáme znovu hned následující sobotu, kdy snad konečně dolétáme závěrečné dvojkolo našeho Nejsevernějšího házedla.
Za LMK Vilémov
Z. Hykš