V sobotu 14. ledna jsme vyrazili do Varnsdorfu notně oslabeni. To je hrozné, jak některé školy a také rodiče naše svěřence přetěžují. To se to o víkendu vstane už v jedenáct hodin dopoledne a až do večera je chudák modelář v jednom kole. Úkol stíhá úkol a do toho starost o domácnost, hospodářství a nebo výpravy za nákupy. Není divu, že takový modelář letadýlka nestíhá a navečer uléhá zcela vyčerpán.
To byla samozřejmě jízlivost – převedeno do češtiny, někdo se nám omluvil, což samozřejmě chápeme, někdo vymluvil a jiný ani to ne. Je nám sice trochu líto, že se stavbě modelů se svými svěřenci poctivě věnujeme každý pátek a pak se ani nemůžeme před kamarády a soupeři z ostatních klubů ukázat. Ale to se nedá nic dělat, podobné starosti mají nejspíš i v jiných klubech. Sečteno, podtrženo, do Varnsdorfu jsme dovezli ani ne polovinu našeho stavu, tj. tři nažhavené modeláře. Na druhou stranu, vše proběhlo v naprostém v klidu a pohodě. Čas jak na házedla, tak i gumáčky si našel i pan vedoucí. Dokonce se v našem koutě odehrál lítý boj mezi ním a kluky o nejlepšího vilémovského modeláře dne. V házedlech Petr uplatnil svoji fyzickou převahu, ale v gumáčcích nebylo jasno až do posledního letu, kdo bude tuto sobotu nejlepší. Sice o fous, ale nakonec přeci jenom vyhráli vedoucí. Co se týče soupeřů, mezi dětmi jich mnoho nebylo. S výkony házedlářů jsme byli spokojeni, i když zasloužená „zlatá medaile“ nám necinkla. V gumáčcích by to chtělo o pár vteřinek navíc. Tam nás potěšil především přístup chlapců. Byli docela samostatní. V obou dědkovských kategoriích spolu soupeřili tradiční soupeři. Výkony pěkné, rozdíly nepatrné. Zvláště upozorňuji na kategorii A6, kde o pořadí na stupních vítězů rozhodla jediná vteřina a mezi stříbrným a bronzovým třetí nejlepší let.
Pak jsme se rozloučili s kolegy a mazali domů. Ale neloučili jsme se nadlouho. Vždyť se spoustou kamarádů se uvidíme následující týden a s tím zbytkem, doufejme, zhruba o měsíc později při našem halovém Žuchu.
Za LMK Vilémov Z. Hykš