Počtvrté v řadě (s jedním covidovým výpadkem) se přebory mládeže konaly na letišti Aeroklubu Moravská Třebová ve Starém Městě. Je to daleko a proto jsme si pro tuto akci vyhradili páteční odpoledne a celý víkend. Na přebory jsme vyrazili oslabeni. Chyběla malá Aneta, pro kterou by tato třídenní akce byla příliš náročná. A také Ivan, kterému doporučujeme příští rok pro jistotu čtrnáct dní před přebory vyřadit ze školního rozvrhu tělocvik. Do auta jsme tak nacpali mladší žákyni Nelu, Jirku s juniorem Víťou a letos naposledy staršího žáka Milana. Ubytovali jsme se opět v penzionu v Městečku Trnávka.

V sobotu, v den konání soutěže, panovaly na letišti podmínky přímo sibiřské. Byla hrozná zima a foukal silný vítr. Naštěstí bylo sucho a pár kapek jsme schytali až chvíli po vyhlášení vítězů. I tak to byla možná nejdrsnější soutěž za posledních několik let. Na druhou stranu bylo vidět, že se na letišti ve Starém Městě sešli ti nejlepší modeláři z celé České republiky. Soutěžící žáčci a junioři dosáhli spousty maximálních časů a i přes zmíněný vichr jsme zaregistrovali minimum karambolů a zlomených křídel. My měli také jednu havárii v kategorii A3, kterou ale model přežil vcelku bez velkých následků a po drobné opravě potahu se opět zapojil do soutěže. Přestože jsme se na letním soustředění na Rané snažili pilně trénovat a k tréninku jsme využili také naši zářijovou soutěž v České Lípě, někdo zalétal svůj standard, někdo ani to ne. Zatímco ve větroních A3 bych to vysvětlil nezkušeností a někdy i strachem z vlekání v silnějším větru (!), v dětmi oblíbenějších házedlech to byla určitě přemíra snahy. Už dlouho jsem u našich nejlepších házedlářů neviděl během soutěže více jak polovinu nepovedených hodů. Přesto všechno jsme získali díky klukům Havlíčkovým jedno druhé místo v kategorii A3 a jedno třetí místo ve větroních F1H.  To, proč se dostavilo tak málo soupeřů, pitvat nehodlám. Spokojím se s prohlášením jednoho z kolegů vedoucích, že větroně u nás jistě létá spousta mladých modelářů. Ale za to, že se jim na krajské přebory nechtělo a nebo nesplnili kvalifikační limit, ti, kteří se v sobotu do Starého Města dostavili, určitě nemohou. Na závěr soutěže nás hlavní organizátor, Patrik Cintula, informoval, že letos to bylo určitě naposled. Tuto zprávu jsme přijali s určitými rozpaky. Na jednu stranu prostorné letiště a opět organizátory skvěle zvládnutá soutěž, na druhou stranu ta velká vzdálenost. Ovšem od nás je vlastně všude daleko. Tak uvidíme příští rok. V každém případě Patrikovi a jeho pomocníkům patří velký dík.

Po ukončení soutěže jsme rozmrzli v penzionu, kde jsme byli ubytováni, navečeřeli se a začali se připravovat na nedělní návrat. Cestou domů jsme v Mladé Boleslavi vyložili naše dva juniory, nyní studenty „škodovácké“ střední školy. A při té příležitosti jsme také navštívili muzeum automobilů Škoda. Domů jsme dorazili před osmou hodinou večerní. Čas právě tak na hygienu a zalezení do postele. Letos to byly opravdu náročné závody.

Výsledková listina ZDE!

Za LMK Vilémov               Z. Hykš