Vilémovskou sportovní halu jsme odemykali jako vždy zhruba půlhodinu po dvanácté. To proto, aby před halou zbytečně nepřešlapovali první nedočkavci. Oficiálně jsme celou soutěž zahájili v jednu hodinu tréninkem halových házedel. Vzduch plný házedel je divácky asi nejzajímavější část soutěže. Tentokrát jsme ale přivítali pouze některé rodiče našich svěřenců, protože všichni vilémovští spoluobčané se chystali na masopustní průvod. Průvod se prý obzvláště vydařil, ostatně naše soutěž také. S drobnou vadou na kráse – byť jsme se hodně snažili, abychom dodrželi stanovený časový plán, nakonec se to nezdařilo. „Na vině“ byli sami soutěžící. Jednak se jich sešlo hodně, jednak všichni létali jako snad nikdy. Házedla jsme oproti plánu skončili téměř o hodinu později. Ukončení soutěže gumáčků jsme proto posunuli o onu hodinu z půl sedmé až na půl osmou a navíc jsme chvílemi posilovali řadu časoměřičů tak, abychom uspokojili všechny zájemce o let s natočeným svazkem. Někdy bylo ve vzduchu poměrně nepřehledno. Došlo proto také na v žertu vyslovenou pohrůžku, že příště si časoměřiči přinesou různobarevné spreje a gumáčky si jimi označí.
Některé další poznámky k soutěži:
Nálada byla výtečná, což mimo jiné posiloval bohatě zásobený bar paní Blaschkové, ve kterém si každý našel nějakou tu laskominu. Během soutěže, i po jejím skončení se u baru vytvářely četné diskutující hloučky.
V nevyhlášeném souboji našich a varnsdorfských mladých modelářů o přeborníka Šluknovského výběžku byli o fous úspěšnější naši házedláři.
V gumáčcích se naopak vyplnila předpověď varnsdorfského šéfa, že ve Vilémově nám to natřou. V počtu umístění na stupních vítězů to příliš vidět nebylo, v dosažených časech pak ano. Zároveň nám tím Mirek nasadil brouka do hlavy. Ono zlepšení prý nepřinesly nově postavené modely, nýbrž dlouhý tréning natáčení gumového svazku při poslední schůzce. V každém případě výzvu přijímáme – trénovat s navijákem můžeme hned, nahradit naše staré veterány ale bude chvíli trvat. Do děčínské soutěže naši rozšafní stavitelé nejspíš nové modely postavit nezvládnou, takže „revanš“ odkládáme na podzim.
Házedláři měli staronového vítěze v podobě Jiřího Tůmy, zato gumáčky poznaly nového přeborníka – Standu Rudínského. Blahopřejeme.
V komentáři k varnsdorfské soutěži jsem plakal nad stavebnicí „Jednoduchá A šestka“. Obával jsem se, že s odchodem pana Kaliny skončí i výroba stavebnice tohoto báječného modelu. Moc nás proto potěšil Pepa Kubeš, který si hned vedle baru zřídil improvizovanou prodejnu modelářských potřeb. Součástí jeho nabídky byl i návrh stavebnice „Jednoduchá A šestka II“. Kompletní stavebnice i balíček s náhradními díly. Hned jsme si na zkoušku pořídili po jednom balení. Že by byla kategorie A6 v našem klubu zachráněna?
Otevřeli jsme také otázku organizace budoucích halových soutěží ve Vilémově. Zdá se, že soutěž budeme muset minimálně o hodinu protáhnout. Návrh přejít na celodenní model byl samotnými pořadateli v zárodku potlačen. Dokud k nám budou zajíždět věrní modeláři z Teplic a Karlových varů, máme je prý nechat vyspat. I tak ale s tím budeme muset něco provést. Padl návrh posunout začátek tréninku o půlhodinku směrem k poledni a naopak, konec soutěže prodloužit na půl osmou. Stejně to bude znamenat, že především karlovarští narychlo odlétají dva, tři lety v kategorii A6 a pak spěchají domů. Ono pět hodin jízdy je pět hodin jízdy a to jim ještě motoristé ze Šluknovského výběžku nesmí do cesty klást překážky v podobě havárií a uzavřených silnic jako před vánocemi.
Ani jsme se moc nemuseli snažit s úklidem. Tentokrát nám hodně pomohli sami soutěžící. O to ochotněji se plánují další halové soutěže. Ta naše se uskuteční v prosinci letošního roku. Do té doby se ale uvidíme na mnoha jiných soutěžích. Takže děkujeme a už se těšíme.
Za LMK Vilémov Z. Hykš